pokračování
~*~
„Nejradši bych ho zabil.“ Tom přecházel po green roomu, a jak to tak vypadalo, za chvilku do koberce vychodí díru.
„Slyšel jsem, že vyprodali dvakrát tolik lístků, než je kapacita, takže to přesunuli do většího sálu.“ Nakrčil Gustav obočí a odpoutal se z konverzace tím, že si nasadil sluchátka.
„Nejsem si jistý, jak moc klidný a akustický koncert to bude, když tam bude dvacet tisíc fanoušků,“ zamručel Georg, zatímco si podupával nohou. Byl neuvěřitelně ospalý, od té doby, co přijeli, a všichni si všimli, že to není ta samá hala, kde zkoušeli. Tomova zlost se převalila přes hranice všeho, konzumovala všechno, co se namanulo. Ale ten člověk, kterého tu chtěl, ještě nepřijel.
Dav se odsud zdál naprosto ohlušující, Bill se neustále usmíval, když slyšet tu radost, i když musel potlačovat zívání. „Bude to v pořádku, Tomi,“ zamručel a poposedl si, aby na něj jeho záda přestala křičet. A hle, o pár chvil později ho v téhle pozici také začaly bolet, takže se musel znovu posunout. „Do prdele, to nemohli koupit nový gauč?“ zaskřípal zuby.
„Měli bysme to zrušit,“ poprosil Tom a sedl si vedle Billa. „Je mi jedno, co musíme dělat, myslím to vážně.“
Bill ho jen pohladil po koleni a usmál se. Všichni zvedli hlavy, když někdo zaťukal na dveře; byl to Andreas, a v závěsu za ním šel Tobi.
„Bille, kde je Melinda?“ zeptal se, stroze.
„Řekl bych, že někde dělá svou práci,“ odpověděl Tom. „Říkala, že hledá zábrany.“
„Dobře. Nějací paparazzi pronikli přes barikádu tisku a někde tu pobíhají. Kdyby někdo zaťukal na dveře a nebyl jsem s ním já, tak jim nevěřte a nepouštějte je dovnitř.“
„Chápu,“ řekl Georg a opřel se o gauč, šel spát. Bill se zamyslel nad tím, jak skvělý nápad Georg měl a opřel se o Tomovo rameno, cítil, jak usíná.
„Kámo, ty vážně musíš být ospalý. Tys v noci nespal?“ zeptal se Andreas a posadil se na stolek naproti dvojčatům.
„Spal,“ řekl Tom temně. „Jen je velice unavený. Doktor Robert říkal, že je to normální, tak blízko porodu. A pak nám znovu poradil, že bychom tohle neměli dělat.“
Kytarista a blonďák zvedli pohledy, když uslyšeli dupání a skandování. „Jeden by se z nich posral, bože,“ zamručel Andreas a zavrtěl hlavou. „Nechápu, jak to zvládnou, když to bude jen akustický set.“
„Je mi to jedno.“ Opřel se Tom tváří o vršek Billovy hlavy a vydechl. „Ale musím uznat, že se těším, až budu hrát.“
„Vím, že ano.“ Usmál se Andreas a šťouchl Billovi do chodidla tím svým. „Vstávej, ospalče. Za deset minut budeš muset jít.“
„Chci být v posteli,“ zanaříkal Bill a otevřel oči, Tom vypadal opravdu naštvaně. „Oh, ticho. Vím, že až se odsud dostanu; budu se cítit vzhůru a připravený.“
~~
Tom byl nasraný.
Byl víc než nasraný. David stále ještě nepřijel, takže se musel spokojit se seřváním jen jeho technika, když mu podal elektrickou kytaru. „Co to kurva je?“ zeptal se a vrátil mu kytaru zpátky. „Akustika, vole. Akustika.“
„To nesouhlasí s tím, co mi řekl produkční manažer. Řekl, že jedeme na elektriku.“
„Okay, hele to je blbost,“ vyhrkl Gustav. „Co si myslí, že bude Bill skákat po podiu v tomhle stavu?“
„Jé, díky, Gustave,“ řekl Bill suše. „Já totiž stojím jen za tebou. Říkal jsem vám, že budu vypadat směšně.“ Bill měl vlasy do výšky a těsný outfit se stříbrnými ornamenty. Skoro vypadal znovu jako jeho staré já, ale čím blíž byl podiu, tím míň si tím byl jistý.
„Víš, jak jsem to myslel. Ne v tomhle stavu, ale těhotný; šťastný?“
„Velmi. Ale co se děje?“
„Společnost chce elektriku, ale říkali, že Bill může sedět na židli.“ Přilítnul David s omluvným pohledem. „Zrovna jedu od nich; když jsem dostal šanci, jel jsem tam a snažil se s tím něco udělat, ale oni pokračovali v tom, a že mě vyhodí, a to já fakt nepotřebuju.“
„Je nám jedno, že financuješ přítelkyni číslo dvě stě sedmdesát. Bill nemůže udělat elektrický koncert, konec,“ zahřměl Tom.
„Hele, pořád může sedět na židli, chci říct, víc jsem toho udělat nemohl.“
„Jdi do píči, budeme vypadat jako idioti.“
„Ne, nebudeme. No tak, už jsme je nechali čekat dost dlouho.“ Protáhl si Bill ramena, podepřel si záda rukama a vyrazil k podiu. Tom zavrčel a otočil se zpátky na Davida.
„Ještě jsme spolu neskončili.“
„Samozřejmě, že ne,“ řekl starší z nich klidně a Tom vyrazil za svým bratrem, Gustav a Georg v závěsu.
~*~
Dobře, tak technicky měl Bill zůstat na židli. Jenže on si nemohl pomoct. Hudba ho nutila se hýbat, a tak se hýbal, opravdu. Dav šílel, křičeli jak šílení a hýbali se do hudby. Bylo to jako za starých časů a připomnělo to Billovi, proč miluje to, co dělá.
Aréna byla vyprodaná a zaplněná do posledních krajíčků, a i s větším areálem bylo přeplněno. Hýbal se, jak nejlépe mohl, usmíval se do foťáků a kamer, které zachycovaly jeho obličej, a tisíckrát se málem rozplynul. Bill se snažil nemyslet na svůj tlustý obličej, dav ho od toho krásně odlehčoval. „Jak se máš, Berlíne?“ zakřičel a publikum zakřičelo zpátky. „Díky moc, že tu dnes večer s námi jste. Chybělo nám před vámi vystupovat a jsme moc šťastní, že tu dnes můžeme být!“
Bill se snažil nešklebit nad bolestí, co měl v bedrech. „Teď, trochu zpomalíme. Nemůžu se kvůli Zoe moc hýbat.“ Nechal dav šílet, lidé zvedali cedule s nápisy Těšíme se, až tě uvidíme, Zoe a Dítě roku ´08. „Tak to se mnou přežijte, musím si sednout.“ Dav se znovu zaradoval a Tom se objevil za jeho zády, aby mu pomohl se posadit.
„Jsi v pořádku?“
Bill rychle přikývl a usmál se na lidi. „Tohle je lepší,“ řekl a utřel si pot z čela. „Další písnička je… Reden!“
Dav se znovu rozkřičel, když si Bill začal pokyvovat hlavou do rytmu a začal zpívat. Cítil se trochu bez dechu, ale byl zvyklý na cvičení, které ho jeho vokální trenér naučil po operaci, aby se snažil udržet stálé a pravidelné dýchání. Ale brzo bylo jasné, že je něco špatně. Tom se zamračil, ale najednou ta bolest z noci byla zpátky, a tentokrát to bylo tisíckrát horší. Tom prakticky upustil kytaru a přiběhl k němu, aby ho chytl za ruku. „Tohle není plyn, Tomi,“ řekl Bill se strachem. „Tohle je opravdový!“
Zbytek hudby taky poumíral, když si jejich kamarádi všimli, že má Bill potíže. Georg přiběhl a v aréně se rozsvítilo. „Co se děje? Bille, jsi celý bledý.“
„Zoe je na cestě,“ vydal ze sebe ztěžka a dav začal šílet. Tom zvedl zmateně pohled, pak si všiml, že Bill v ruce stále drží mikrofon.
„Pojď, jdeme odsud.“ Objevila se vedle něj Melinda a pomohla Tomovi zvednout Billa ze židle.
„Mám auto hned vedle východu. Když teď odejdeme, tisk nás uvidí odjíždět.“ Chytla Billa něžně kolem pasu a pomáhala mu se dostat přes podium dolů.
„Už je to tady?“ zeptal se Georg nervózně. Gustav stál vedle něj a Andreas přiběhl z backstage.
„Ano,“ řekl Tom stroze. „Bille, nemůžeš jít nějak rychleji?“
„Šel bych, ale ono to kurva bolí,“ procedil Bill skrz zuby. „Chceš to vzít za mě? Protože pak bys mohl nadávat, jak rychle jdeme,“ vyjel na něj. „Och, chci mamku, chci maminku!“ Tom šel pro telefon, ale Bill ho zastavil. „NE, nechoď, nezvládnu to bez tebe, Tomi.“
„Andreasi-„
„Mám to.“ Vyběhl za nimi blonďák, když se pomalu dostávali k východu. Když prošli okolo týmu, tak se jejich společenství rozrostlo.
„Modlím se za tebe, Bille,“ zavolal někdo, Bill se pokusil usmát a zamával. Zaslechl ještě víc dalších přání, a pak Billa oslepily blesky fotoaparátů… byly tu tři řady fotografů, to už ale vystoupil Tobi a začal je rozhánět.
Tom byl ohromen tou láskou, která tu vyzařovala; věděl, že jejich tým byl jako jejich rodina, ale ty pohledy plné lásky a doteky na ruce anebo rameně, mu dávaly vědět, že za nimi stáli na sto deset procent.
Tobi otevřel východové dveře a zapadl zpátky, když začaly šlehat blesky a ozvaly se výkřiky Billova jména. „Jak sakra věděli, že půjdeme tudy?“ zamručel Bill, když Melinda naštvaně vydechla. Zašklebil se a vykřikl, když přišla další kontrakce. Kolena se mu podlomila a Tom šel dolů s ním. Jediné, co Bill byl schopný dělat, bylo, že slabě sténal, dokud bolest neustala.
„Bille, jsi v pořádku?“ zeptal se Tobi.
„Přestaňte se kurva ptát na tuhle otázku!“ nadechl se zhluboka Bill a zanaříkal. Měl pocit, jako by mu hořela záda a nohy ho neposlouchaly.
„Zvedněte ho,“ přikázal Tom, a Bill se snažil protestovat, ale jeho dvojče ho přerušilo. „Zmlkni. Melindo,“ otočil se na jejich bodyguardku, „dostaň nás odsud, jakkoliv.“
„Bude mi potěšením,“ vyndala Melinda svou elektrickou pistoli a vykopla dveře. Jediné, co bylo slyšet, bylo hlasité nadávání, když se dveře rozrazily do fotografů a novinářů. „Klidně pojďte blíž a já vám usmažím prdel. Jedeme do nemocnice, uhněte z cesty.“ Vystřelila pár blesků, ale nikdo se nepřiblížil.
Naneštěstí se vlastně vůbec nepohnuli, a dodávka byla stále obklopena lidmi. Tobi vynesl Billa ven, měl ho schouleného v náručí, s obličejem v krku, snažil se vzpomenout si, jak se dýchá. Tom držel Andrease za záda, Gustav a Georg byli hned za nimi.
„Couvněte!“ vyrazila Melinda kupředu k přestárlému novináři, který udělal krok vpřed pro exkluzivní fotku. Neváhala a zmáčkla spoušť přímo jemu do hrudníku. Muž se složil k zemi s křikem, nechalo to na jeho triku celkem flek, třásl se. Když si Melinda všimla, že má pozornost, ukázal všem co v ní je. „Ještě někdo udělá krok vpřed a uvidíte, jaký to je, když máte popáleniny třetího stupně, a pak vás přivedu až tam, kde slunce nesvítí.“ Podívala se na Tobiho. „Všichni jsou vevnitř?“
„Ano.“ Zavřel dveře dodávky.
„Dobře. Ty řídíš.“ Vytáhla si kožené rukavice a rychle si je nasadila. „Všichni z cesty!“ před dodávkou stáli fotografové a fotili, jako by jim bylo úplně jedno, co se dělo. Melinda chtěla křičet. Bill byl vyděšený teenager, který měl rodit, nemohl rodit, dokud se nedostane k nemocnici. To to nedokázali pochopit?
Fajn; ona je přinutí to pochopit. Melinda vyběhla před dodávku a vylezla na kapotu, namířila zbraň na fotografy. „Z cesty,“ zavrčela a zmáčkla spoušť. Elektrika začala proudit a oni radši uhnuli z cesty, ne moc ochotně.
„Myslím, že budu mít s Melindou někdy děti,“ vydechl Gustav, pomalu začali projíždět masou lidí. Cesta se začala vylidňovat, protože bodyguardka dělala opravdu dobou práci, donutila pár lidí odejít zpřed dodávky, a hned se jelo lépe. Tobi stáhnul okénko, když dojeli k silnici, prolezla jím dovnitř a Tobi zrychlil.
„Jak si vedeš, Bille?“ zeptala se přes rameno.
„Myslím, že dobře.“ Vydechl Bill a stiskl Tomovu ruku pevněji. „Teď to tak moc nebolí. Ne tak moc jako při kontrakcích.“
„Kdy byla poslední?“
„Och kurva; to jsme měli počítat, že jo?“ zeptal se zoufale Andreas.
„Před pár minutami,“ nabídl Gustav pomocně.
„Musíš být víc specifický, aby-„
„Argh! Kurva!“ vykřikl Bill a stiskl Tomovu ruku tak, že mu málem zlomil prsty, když přišla další kontrakce. Tom naříkal, dokud ho Bill trochu neuvolnil, byl bez dechu, naprosto mimo.
„Bille, jsi v pořádku?“ dotkl se Tom tváře svého dvojčete, byl překvapen, že to Billovi bere tolik energie. „Co se děje?“ zeptal se tiše, naklonil se blíž.
„Nevím, jestli to zvládnu, Tomi. Je to těžší, než jsem si myslel.“
Tom mu chtěl odpovědět, ale najednou mu za hlavou něco bliklo. Muž na motorce riskoval vlastní život, aby mohl vyfotit, co se děje uvnitř dodávky.
„No to si snad děláte prdel!?“ bouchl Georg silně do okna a zaúpěl, ale paparazzimu to bylo úplně jedno. Fotograf kličkoval mezi auty, zatímco Melinda s Tobim nadávali.
„Co to ten idiot, dělá?“ zahřměl Tobi.
„Mám z toho špatný pocit,“ zamručel Gustav a než mu mohl Andreas sarkasticky odpovědět, auto před nimi prudce zabrzdilo, aby se vyhnulo muži na motorce. Tobi zanadával hlasitěji a snažil se jim vyhnout, ale auto za nimi do nich nabouralo, a tak neměli jinou možnost, než do těch před nimi narazit. „Bille, nestalo se ti nic?“ zeptal se rychle.
„Tomi, nemůžu… nemůžu…“ začal Bill zrychleně dýchat.
„Volám záchranku.“ Vyndala Melinda telefon a vytočila číslo. Fotograf udělal tu chybu, že se dostal až moc blízko dodávky, a tak vystoupila a naprala mu elektriku do zad. Svezl se k zemi jako igelit a ona mu odkopla fotoaparát pryč.
„Bille, prosím, uklidni se,“ poprosil Andreas. Viděl, jak jeho nejlepší kamarád rudne v obličeji a bojuje s bezpečnostním pásem.
„Potřebuju vzduch,“ zalapal Bill po dechu. „Pusťte mě ven!“
„Bille, dýchej,“ řekl Tom nahlas, snažil se odpoutat sebe i jeho. Konečně to povolilo a Bill se dostal ven z dodávky, Tobi a Melinda za ním. Tobi měl venku svou pistoli a sledoval, co se děje, zatímco Melinda hovořila se zbytkem sekuritního týmu.
Tisk je úspěšně následoval do nemocnice, byli v zácpě za nimi a fotili si obličeje s výrazy paniky členů skupiny, a naštvané výrazy jejich ochranky.
„Záchranka je na cestě, Bille,“ řekl Tobi, když Tom hladil Billova záda a snažil se udržet jeho obličej pryč od aparátů. Blesky se přibližovaly a křik také.
Objevilo se více ochrany a Tom si odechl, když dav zatlačili zpátky. Bill se předklonil a vykřikl, když přišla další kontrakce, ambulance se konečně ukázala z druhé strany ulice. Vypadalo to, že jim trvalo věčnost Billa naložit dovnitř, a Tom nemohl dýchat, dokud se dveře záchranky nezavřely a oni nevyjeli.
„Vy jste vážně Bill Kaulitz, co?“ zeptal se jeden z mediků. Vypadal, jako že je dost mimo z toho, že má kolem sebe tolik celebrit, když testoval tlak Billovy krve. „Je tu nějaká možnost, že bych v pauze mezi kontrakcemi mohl dostat autogram?“
„Děláte si prdel?“ Bill měl obličej celý zpocený, a dokonce i jeho vodě odolný make-up se začal roztékat. „Budu rodit a vy chcete posranej autogram?“ vydechl Bill a snažil se zhluboka dýchat. „Dejte mi ty posraný léky, ať už nic necítím.“
„Ty vám nemůžeme dát; to až váš porodník.“
„Takže mi vlastně chcete říct, že jste tu naprosto k ničemu,“ vyjel Bill. Medik otevřel pusu, aby odpověděl, ale on ho přerušil. „Chci léky!“ zakřičel.
Tom tam seděl, oblbnutý, zaskočený tím, jak se jeho bratr chová. „Omlouvám se, nemůžu vám pomoci. Jen ještě netlačte.“
„A kam bych asi kurva tlačil, do prdele!?“ zaječel Bill.
„Bille, jen se pokus uvolnit, brzo tam budeme,“ ujistil Tom svého bratra, snažil se, aby přestal křičet na toho ubohého doktora.
~*~
„Můžete mi všichni přestat říkat, ať se uklidním? Já jsem kurva klidný!“ zakřičel Bill, když uhodila další kontrakce. Začínaly být delší a horší a dechové cvičení už nepomáhalo. „Do háje, kde je doktor Robert?“
„Snaží se-„
„Jsem tady,“ přerušil je doktor a vlítl do místnosti. „Bille, jak se daří?“
„Někoho tu zabiju,“ řekl chlapec jednoduše, když mu Simone utírala z čela pot a Tom ho držel za ruku. To bylo všechno, co po něm Bill chtěl. I kdyby jen vypadal, že chce jít pryč, nebo nechat ruce odpočívat, Bill by začal ječet a brečet.
„To jsme si jistý. Převezeme tě na předoperační, abychom mohli připravit tvůj císařský řez, ano? Vypadáš dobře, a jsi připravený.“ Zmáčkl Doktor Robert Billovo břicho na straně a šťastně přikývl; když vokalista usyknul, dal ruce pryč. „Je v úžasné pozici. Kdybys byl vybavený, mohl by to být normální, krásný porod.“ Doktor byl dost chytrý na to, aby uhnul, když se po něm Bill naštvaně rozmáchl. „Můžeš mít u sebe dva lidi, tak si někoho vyber.“
„Dva? Myslel jsem, že jen jednoho.“
„Ne, můžou být dva; na chvilku si budu muset Toma půjčit. Tak si vyber někoho, kdo s tebou zůstane.“ Ukázal Robert Tomovi, aby šel za ním.
„Pošlete sem Andyho!“ řekl Bill rychle a skousl si ret, aby mohl nechat svého bratra jít. Okamžitě cítil paniku, když i jeho matka odešla do čekárny, kde čekali David, Georg, Gustav, Melinda a Tobi.
Tom neochotně následoval doktora Roberta chodbou dál. „Kam to jdeme?“
„Jdeme ti odebrat krev. Obvykle muži ztrácí hodně krve při porodu, takže potřebujeme pro Billa mít dárce, chceme ti něco odebrat, abychom mohli být připravení.“
„Takže to je normální, když ztratí krev?“
„Všichni muži to tak mají. Nevíme, proč někteří méně než ti ostatní, ale nechceme nic riskovat.“
„Doktore, Billovi se nic nestane, že ne?“ zeptal se zdráhavě Tom.
„Budeme se snažit ze všech sil, aby se nic nestalo.“
„Četl jsem dost věcí, abych věděl, co to znamená.“
„Ale to je to nejlepší, co dovedu udělat.“
„Nemůžu ho ztratit, doktore. Je moje všechno.“
Doktor Robert se zastavil před dveřmi a vpustil Toma dovnitř, pak ho následoval. „Takhle už nemůžeš přemýšlet; Zoe bude brzo na světě, a budeš se muset vypořádat taky s ní. Jsme připravení, jak jen to šlo, věř mi, vím, co je v sázce. Co je vždycky v sázce.“
Tom přikývnul a sundal si bundu. „Vezměte si jí, kolik jen chcete.“
~*~
„Bille, jsi připravený?“
Nevěděl, odkud ty hlasy přicházejí, dokud se mu v zorném poli neukázala sestřička s úsměvem na tváři. „Nic necítíš, že?“
Bill zavrtěl hlavou.
„Dobře. Ve chvilce začneme. Všechny orgány ti pracují dobře, a Zoeiny taky. Je připravená přijít na svět.“
„Nemůžeme začít bez mého bratra. Andreasi, nemůžeme začít bez Toma!“ otočil Bill hlavou, aby se podíval na svého nejlepšího kamaráda. „Nenech je do mě řezat, když tu Tom není.“
„Bille, brzo budou muset začít operovat, i když tu Tom není.“ Držel blonďák pevně Billovu ruku a snažil se ho uklidnit. „Ale já tu jsem.“
„Já vím, ale to není to samé. Chci Tomiho,“ zanaříkal Bill.
„Tak mě tu máš.“ Bill se otočil, když ho Tom chytl za ruku. Měl na sobě plášť, stejně jako Andreas, vlasy měl stáhnuté dozadu, bez čepice. „Nemyslel sis snad, že tě v tom nechám samotného, že ne?“
„Bille, jsme připravení?“ přišel doktor Robert a poprvé Bill mohl konečně odpovědět kladně. „No, tak jdeme pro Zoe, ano?“
Bill se otočil na Toma a stiskl mu ruku. „Už mě neopouštěj,“ zašeptal.
„Nikdy,“ ujistil ho Tom. Doktor Robert začal celkem rychle; Andreas byl dost statečný na to, aby se koukal přes plentu, jeho obličej byl bledý, když sledoval, jak řežou do jeho nejlepšího kamaráda. Tom se dívat nemohl; měl opřené čelo o Billovo a koukal mu do očí, zatímco mu mačkal ruku a snažil se zůstat klidný. V místnosti panovalo naprosté ticho, dokud najednou Andreas nezalapal po dechu.
„Tady je…“ vydechl, a ticho zničil pronikavý brekot. Tom se postavil a sledoval, jak doktor vyndal krvavé, slizem pokryté miminko. Zoe křičela vysokým hláskem, její plíce byly zřejmě stejně dobře vyvinuté jako ty jejího otce. Tom nedokázal nebrečet, když sestřička vzala jeho dceru, aby ji zkontrolovala a očistila.
„Je nádherná,“ vykoktal ze sebe. „Bille, měl bys ji vidět.“
„Chci ji vidět,“ zašeptal Bill a Tom si vedle něj kleknul, aby ho políbil na spánek. „Chci jí vidět, Tomi.“
„Hned ti jí přinesou,“ přikývl doktor a dál pracoval. „Jsme za polovinou. Vyndáme placentu a plodovou vodu, a tvou ‚dělohu‘; pak tě sešijeme.“
„Tomi, jsem unavený.“ Tom sledoval, jak se jeho bratrovi zavírají oči, zmáčkl mu ruku pevněji.
„Zůstaň se mnou, Bille, musíš ji vidět. Musíš ji vidět na vlastní oči!“
„Tomi…“
„Bille? Bille!“ Tom s ním něžně zatřásl, když se mu oči zavřely. Bill je trochu otevřel, ale proti jeho vůli se znovu zavřely. „Bille!“
Komentujte prosím anglicky, díky J. :o)
autor: Majestrix
translate: Lil.Katie
betaread: Janule
Oh God, I hope that Bill will be okey and this chapter was simply perfect.
Oh my god… Bill MUST survive!!! Please… :'( ♥
I love this fanfiction…its very very great
What happend to Bill?! He will be ok, right? And Zoe too… It make me scared 🙁
chci dalčí díl! I ♥ this story!
Ohh it´s so moving! I´m crying:D. Tom is so sweet and he has his daughter! It was wonderful. I read it in english but in czech is more real for me:-).
Awww I´m looking forward to Bill as a daddy (or mother:D) and Tom as a dad:-).
It´s absolutely nice vison- Tom-dad aww♥.
It´s so gentle and sweet, sweet, sweet<3.
Zoe was born!!!!It is amazing!!I hope that Bill's gonna be all right!Melinda is super =)
Je úžasné,že Zoe už je na světě,jenom je mi líto,že tím se tahle skvostná povídka blíží ke konci,bylo by skvělé,kdyby děj dále pokračoval životem v jejich jedinečné rodině….
ewww…I'm crying.. …aw..so lovely fan fiction..
co bude s Billem .. nebude nějak … že neee … já nechci aby se mu něco stalo … prosím … 🙁 nechci konec .. necůůůůů
Shit! :'(
I don't know, what… eh? Perfect! I love it and Zoe is here and… Bill will in good order.. !!! 😮 I want next Part!!! ♥ ♥ ♥ Thanks for it, for thas FF ♥ ♥ ♥
Zoe will perfect, like her father and 'mumi' ♥ ♥ ♥ I hope…
oh no:(…Bill??
To snad ne! Bille! otevři oči! To nesmíš!
Bill!!!!! Your Zoe was born, open your eyes!!!!! 🙁
At the beginning part, in the first part, I laughed at child. Poor Bill, Tom and raised him well. Play the horses … xD I totally have it introduced. Funny xD When Tom reached the dread and he gave her culil, Bill cried … sweet <3
Electronic concert me angry. Journalists have seen everything. Melinda is a vigorous xD well it did. Bill hysteria is obvious. Cussed. Tom wanted for himself. I wanted to cry when he looked into his eyes, when Zoe was born, and Tom saw her. Absolutely lovely, touching and sweet. Wept. I love this story, I'm glad we have a chance to read it. It's a gem. Bill has to bury her. Tom has to bury her <3
Nespím, nechce se mi spát. Vypila jsem kafe na večer *ano, jsem převelice chytrá* xD ale určitě jsem natolik zblblá, že píšu anglický blbosti. Takže tam chyby budou xD
A děkuju Lil.Katie, že pro nás překládá 😉
oh my god! i need next part! 🙂
i love this FF…it´s the best <3
God..Zoe was born..*HAPPY*
Bill, you MUST be OK!
aaaaa I love this storyy…..I need next part! at once!
Zoe! :-*
And, is Bill o.k?
Bill..? Bill! No, he can't sleep now! Oh, please, he must be okay… I can't wait for next part! This is the best story that I've ever seen!
I would write something like OMG, but this story deserves more than words… It influences my life 'cause I can't live without it^^
A few days ago I've finally read every chapter till this one so I can finally comment the next ones. I'm really sorry that it occured until quite recently, you deserve so many commendations:)
Thank you. Thank you for this jewel among stories. It means more for me than I can express with words.
And I'm so happy that our little Zoe is finally born♥
A samozřejmě, strašně moc děkuju Lil.Katie, patří ti můj velký obdiv^^
Actually, I wanted to write this review in my mother tongue. I can´t describe my feelings in your language. But I don´t want to bother Lil.Katie. I will try my best. 😉
It was one of the best chapters I have read. Yes, I am serious, no kidding. 🙂 There was everything, really everything. Your real characters, I mean Rhiannon, Melinda, Robert and the others. Exciting and thrilling moments and sad and touching moments as well. And finally, Zoe! 🙂
My only worry is Bill but I hope you will not so cruel and let him enjoy his daughter. 😉
Oh my Manson, Bill, wake up please!! You can´t sleep now!!
I hate children so much but I think I´ll like Zoe 🙂
Tak a dál už to anglicky nedám 😀 Velké (opravdu velké) dík patrí Lil.Katie za překlad!