autor: Mykerina
(Tom)
„Tome? Spíš?“ mamka strčí hlavu do pokoje.
„Ne, ale Bill ano.“ Šeptnu nazpátek a sednu si.
„Zlato, potřebovala bych s tebou mluvit.“ S povzdechnutím se teda zvednu a následuji mámu do kuchyně.
„Tak co je?“ sednu si pomalu na židli a vyčkávavě se na ni dívám.
„Já… víš, jak jsem vás viděla v tom autě… Tome, prosím tě, vysvětli mi to.“ Zoufale se na mě podívá.
„Mami… neuraž se, ale mluvit o tom s tebou je trochu divný,“ fakt nemám v plánu to tu s ní rozebírat.
„Tome, Bill si opravdu hodně vytrpěl a nechci, aby trpěl ještě více…“
„Mami, já chci být s ním.
„Opravdu to s ním myslíš vážně? Hodně si vytrpěl.“ Pronese.
„Mami, mám ho opravdu rád, ze začátku jsem ho chtěl jenom dostat, to přiznávám, ale teď… mám ho čím dál tím radši, ale on… o mě asi nemá zájem… budu to muset skousnout, ale… moc bych jej chtěl získat, ne kvůli sexu, jak si všichni myslíte, tohle jsem hledal u holek, ale u něj ne, u něj hledám city, a chci mu dát ty své, které k němu chovám.“ Vypadne ze mě nakonec.
„Tohle jsem chtěla slyšet. Troufám si tvrdit, že se s tebou bude mít dobře, ale… řekni mi ještě jednu věc…“ Začervená se.
„Jjjakou??“
„Ehm… jak daleko jste spolu zašli?“
„MAMI!!!“ vyhrknu vyděšeně.
„Tome, znám tě…“
„Ehm… mno… zatím nikam… už můžu jít? Je mi dostatečně trapně,“ zvednu se.
„Dobře, Tommy, mám tě ráda… buď na něj hodný.“ Konečně mě propustí a já si úlevně oddechnu. Potichu vklouznu do pokoje a chci si lehnout, jenže moje postel je okupovaná tím černovlasým ďáblem. A teď mám jako dělat co? Nechci jej budit, takže si lehnu do jeho postele a usnu.
(Bill)
Doufal jsem, že si lehne vedle mě, ale on ne. On si radši zaleze do mojí postele. Co mám dělat? Nechci dolézat, ale… chci být s ním. Pomalu se zvednu a se zaváháním se zastavím u postele. Mám nebo ne? Ne, nebudu se doprošovat. Sednu si zpátky na Tomovu postel. Chvilku jej pozoruju. Měsíční světlo ozařuje jeho krásnou pokožku. Proč jsem si nikdy nevšimnul té krásné pihy na tváři? Těch nádherně vykrojených rtů? Proč jsem byl tak slepý a neviděl, že mu na mně opravdu záleží??? Proč, proč, proč? Všechno mohlo být jinak. Nemusela se stát ta věc s Davidem… nemusel bych se cítit tak poníženě a zneužitě.
Kleknu si k jeho hlavě a lehce jej pohladím po tváři. Otočím se, že půjdu spát, když v tom…
„Proč odcházíš?“ zpomaleně se otočím.
„J… já…“
„Můžeš si lehnout do své postele,“ poplácá na místečko vedle sebe. Zaváhám. Chci být s ním, ale co když se o něco pokusí? Tom jako by četl moje myšlenky.
„Nic ti neudělám,“ pronese klidně a přesvědčivě. Nadechnu se a pomalu si vlezu pod peřinu. Díky úzké posteli jsme na sebe dost namáčknutí. Tom si lehne na záda a naznačí mi, abych si mu lehl na hruď. Po krátkém zaváhání si teda lehnu, a nechám se obejmout. Trošku ztuhnu, ale pak se uvolním. Lehce mě hladí po zádech a já pomalu usínám.
Druhý den ráno mě probudí dotek něčí dlaně. Cítím prsty probírající se mými vlasy a pohrávající si s jednotlivými prameny. Ve chvilce, kdy konečky prstů zavadí o ofinu, spadající mi do obličeje, a odhrne mi ji stranou, se přes mé rty mihne slabý úsměv, jenž na nich setrvá pouze do momentu, než si uvědomím, čí ruka mě tu tak láskyplně hladí. V tu ránu rychle otevřu oči dokořán a spatřím Tomův usmívající se obličej. Neschopen jediné slova či pohybu na něj nevěřícně zírám a snažím se rozpomenout se, jak se dostal do mé postele a co tu pohledává. Pohled Tomových hnědých očí klouže po mé tváři, zkoumá každičký její kousek a přes jeho plné rty se mihne spokojený úšklebek. V tu chvíli jako by do mě uhodil.
S myšlenkou, že jsem mu znovu naletěl, kvapně vstanu z postele, díky prudkému pohybu se mi zatmí opřed očima. Zavrávorám, a nebýt jeho pohotové reakce a objetí, zřejmě bych upadnul. Slyším ho, jak se mě starostlivě vyptává, jestli jsem v pořádku. Po těchto slovech jej od sebe odstrčím tak rázně, až ztratí rovnováhu a dosedne na postel. Nechápavě na mě s tisíci otazníky v očích hledí a pár vteřin na to se mě zmateně zeptá: „Co se stalo?“
„Nesahej na mě!“ vyštěknu a varovně přimhouřím oči.
„Co jsem ti udělal, Bille?“ stoupne si a vykročí směrem ke mně.
„Už ani krok!“ syknu. Mezi námi se rozprostře tíživé ticho, atmosféra v pokoji je dost napjatá a ani jeden z nás se nemá k tomu, aby znovu promluvil. Nakonec je Tom tím, jenž prolomí ticho.
„O co jde?“ ten tón, kterým to řekl, ten pohled, kterým se na mě dívá a výraz jeho tváře zapříčiní, že se pomalu přestávám ovládat.
„O co jde?!“ křiknu. „Ty máš ještě odvahu ptát se mě, o co jde? Za co mě máš ty… ty sexuchtivé monstrum!“
Ani se nenaději a ocitnu se zády přitisknutý na zdi. Tomovi se v očích zlostně zaleskne. Pozoruji, jak přerývavě dýchá.
(Tom)
„Zopakuj to!“ stisknu jeho paže silněji a zatřesu jím. Co si to ke mně dovoluje?! To, jak zarytě mlčí, mě dopaluje ještě více, proto s ním smýknu o zeď. Bill na mě vyděšeně koulí oči.
„Tak dělej, zopakuj to!“ Stejně, jako roste vztek uvnitř mě, nabírá i můj hlas na intenzitě. „Tak co bude?!“
„Nech mě!“ procedí skrze zuby a propaluje mě pohledem.
„Nech mě?! Nech mě?! Řekl jsi mi, že jsem sexuchtivý monstrum! Chci vědět proč! Nic jsem ti neudělal, tak mě, do prdele, neser a vyklop to!!!“ vážně mi dochází nervy, ještě chvíli a opravdu bouchnu.
„Ten tvůj úšklebek…“ hlesne, načež povolím stisk dlaní a ustoupím o kousek dozadu.
„Úšklebek?“ zopakuji nechápavě.
„Ten ranní úšklebek.“ Krátce se mi podívá do očí a sklopí zrak. Ranní úšklebek? Absolutně netuším, o čem je řeč.
„Bille,“ oslovím jej už o poznání klidnějším hlasem, „mohl bys mi to, prosím, vysvětlit?“ S pohledem upřeným na něj očekávám odpověď a sednu si na postel.
autor: Mykerina
betaread: Janule
no Bill se mu asi jen tak nesvěří…xDD
twe zas useknutý v tom dobrym…já se na to vy**** xDD…faakt už xDDD…honem dáááál xDD *ublíženě kňučíí* xDD
Bille ty si takovej blázen xD Jen se ušklíbne a už to vidí černě xD pěkný dílek xD
A byl docela i brzo… x)
No jestli se tihle dva někdy domluvěj, tak to bude učiněnej zázrak. 🙂
Jako voda a oheň….je fakt,že by Bill mohl Tomovi více věřit.
tak tohle si ani netroufam předpovídat jak to dopadne, ale s tim úšklebkem si myslim že mu Tom něco připomněl
Ta, jo… Musím se přiznat, že jsem tuhle bááječnou povídku nečetla… Takže jsem všechny dílky zhltala dneska večer… =D No, on ani večer ještě není, že? =)
Takže tě musím pochálit za všechny dílky co jsi napsala a Billa taky moc nechápu… je jako by měl sklerózu… =D Ale bez toho by to nebyla sranda, ne??
Pokračuj!!
No jo Bill si zase něco špatně wyložil jak je známo 😀
Tom to lehce přehnal ale tak na druhou stranu se mu nedivím, když ho Bill nazwe tímhle když ani nic neudělal.
Každopádně tenhle díl jsem měla už dříw přečtěný *musím zamachrowat* ale každopádně ráda jsem si ho přečetla znowu a už se těším na jeho pokračowání 😉
Myslím, že mezi těmihle dwěma to bude ještě hodně zajímawý kor když Bill bude mít pořád něco 😀 Tomowi pak dojde trpěliwost a bude mít Bill oprawdu po prdeli 😀
Takže jinak honem dááál…
Bill je tak zapomnětlivej, nebo co? :D:D:D .. když slyšel, že Tomovi jde o city….
no nic, honem dáál ^^
No já jsem zvědavá na pokráčko. Doufám, že díl bude brzy, protože zase useknuté v tom nejlepším, jak jinak×D ale jsem napnutá jak guma z trenek, co z Billa jakože vypadne no.
Bože Bill.. to je ale tele xDDD
Ten Bill je ale…(vyklouzlo mi to slovo) prostě je praštěnej, jednu chvíli myslí tak a v jednu zase onak, blázen! Tom mu podá svoje city na zlatým podnosu a on jenom řekne, že je chtěl na stříbrným…Je to tele no, měl by s tím něco udělat, nebo se z toho my normální lidi, zblázníme!
bože to je užasné…..len dalej pokračuj…… 🙂
Ten Bill se snad nerozhodne….ja chci vedet jak to pokracuje nemucte meeeee..
chudák Bill.ten úšklebek mu asi připomíná něco zlýho.prosím další dílll.
to čekání mě mučí:)
wooow… jsem naprosto mimo!! nechápu, wo co billoušovi gou?? ať vytáhne prášky nebo ho tom bude muset vážně proplesknout… psychoušům 3x zdar!!!