autor: Ainikki
Tom měl chuť si prozpěvovat, když se v pondělí ráno objevil v práci. Dokonce i zvesela zdravil Birgit, což blondýnu nechalo naprosto přimraženou k židli. Byl to pro ni nečekaný obrat oproti obvyklému Tomovu chladnému přístupu. Kdyby jen věděla, že právníkova srdečnost není ani v nejmenším způsobena její osobou. Tomovi bylo ale jedno, jak matoucí jeho chování může být, a nepřestával kolem sebe metat úsměvy. Cítil se jen prachobyčejně šťastný. Těšil se na svého chlapečka. O víkendu spolu protelefonovali dlouhé hodiny, a teď zbývalo vydržet čtyři dny a zase bude mít to černovlasé lvíče na pár chvilek jen pro sebe.
Nemohl se dočkat už jen z toho důvodu, že Bill otevřeně přiznával, že nemá problém být s ním o samotě. To bylo báječné. Tolikrát se přistihl, jak sní s otevřenýma očima. Ve vzpomínkách se neustále vracel k pátečnímu odpoledni minulý víkend, ale také k tomu přidával představy toho, co dalšího ještě přijde. Lechtivě ho z toho šimralo v zátylku.
Když dřív uvažoval nad tím, jak se nejspíš v téhle sféře bude Bill chovat, tipoval by, podle toho, co o něm věděl, a jak se Bill projevoval, že bude v intimnostech úplně stejně plachý a stydlivý. Bill to přijímal ale neuvěřitelně otevřeně a byl i zručný, což by Tom nikdy nepředpokládal. Když měl chvilku nad tím hloubat, nutilo ho to pozastavit se. Dost dobře pro něj nebylo pochopitelné, jak bez sebemenších zkušeností to mohl Bill s takovou sebejistotou zvládnout. Samozřejmě, tahle činnost byla do určité míry instinktivní, ale přeci jenom, člověk by měl tak trochu vědět, co dělá. A Bill to tedy věděl naprosto neomylně. Toma ale nenapadalo nic, co by to mohlo vysvětlovat, a mladý archivář před tím tématem uhýbal, takže nakonec to nechal být, a prostě zakotvil u toho, že má skutečně nadaného a talentovaného přítele. Navíc byl až moc euforicky šťastný, aby nad tím dokázal hlouběji popřemýšlet a nebo i dál. Podezřívat Billa z toho, že mu tak úplně neřekl všechno.
Dveře naproti jeho kanceláři byly již pootevřené, takže aniž by se obtěžoval si jít k sobě odložit alespoň věci, rozrazil je úplně a vřítil se k Billovi jako velká voda.
„Dobré ránko.“ Zahlaholil a hrnul se k černovlasému chlapci pro polibek na uvítanou. Bill mu ochotně nastavil rty a nechal je rozmazlovat těmi Tomovými.
„Dobré ráno.“ Zachraptěl Bill v odpověď, když se od sebe odtáhli a krásně se usmál.
„Jak se daří?“ Začal Tom obvyklou frází.
„Výborně.“ Nic jiného snad ani Bill říct nemohl. Vážně se cítil skvěle. A teď, když to už nebyl jen hlas v telefonu, ale Tom byl v jeho přítomnosti celý, se ten pocit spokojenosti jen prohloubil.
„Udělám si kafe a půjdu pracovat. Když to dobře půjde, mohli bychom si pak malinko protáhnout pauzu na oběd.“ Maloval si Tom. Dělal, jako by snad někdy dřív z oběda pospíchali. I když tentokrát si představoval minimálně tak dvě hodinky, a ty si tedy nebude moci dovolit, pokud se intenzivně nezakousne do svých povinností hned teď. Žádné rozmluvy s Kráskou, zevlování u okna nebo rádoby náhodné návštěvy archivu. Hezky práce. Ostatně stejně Konradovi slíbil, že jeho výkonnost nespadne dolů, takže by se měl podle toho řídit.
„Tak zatím.“ Líbnul Billa na čelo a krátce na rty, když už v rukou svíral hrnek s vonícím nápojem, a odcházel. Sice se cestou ke dveřím párkrát otočil, aby mu mohl mávnout, nebo poslat vzdušný polibek, ale nakonec přeci jen za ním dveře jeho kanceláře zapadly. Bill se tím směrem ještě nějakou chvilku zasněně díval, loket hozený na stole a v dlani si podpíral bradu, rty zvlněné v zamilovaném úsměvu.
…
Čtvrtek ráno. Tom s rozmrzelým bručením sáhl po budíku na nočním stolku, aby tak umlčel toho sprostého narušitele jeho snění, který si mu nepokrytě drnčel přímo u hlavy, div že na malé skříňce nenadskakoval. Protíral si ospalkami zalepené oči a zíval na celé kolo. Pak si uvědomil, že se mu to zdálo znova. Bill. Vkrádal se mu do spánku stále častěji a od toho zážitku tady u něj doma ty sny navíc ještě přerůstaly v žhavé erotické hrátky. Ten kluk naplno spouštěl jeho fantazie, a když teď navíc ještě věděl, že je čeká společný čas, bylo to o to horší. Nemohl se dočkat, díky čemuž se mu jindy jako voda uběhnuvší týden, táhl nepředstavitelně lenivým tempem. Naštěstí zbývalo překlepat už jen dnešní den a noc, a pak…
Raději nad tím nepřemýšlet, protože když tak udělal, noční erekce se snad ještě zvětšovala a neodbytně se hlásila o pozornost. Tom zaskučel jak nakopnutý pes a odhodil ze sebe peřinu. Vyškrábal se na nohy a zamířil si to rovnou do sprchy, kde měl v plánu se o tu vybouleninu nadívající jeho boxerky postarat. Stáhl je ze sebe, otočil kohoutem a chvíli počkal, až začne téct teplá, pak se postavil pod proud vody a z té masírující příjemnosti si blaženě zafuněl. Chvíli na sebe nechával tu horkost jen tak téct, pak hmátl po mýdlu a soustředěně ho začal roztírat všude po těle. Hezky to vonělo a hlavně klouzalo. Tom v hladivém tahu svými dlaněmi přejel po bradavkách přes břicho až do svého klína, uchopil se do ruky a pevně stisknul.
„Oh,“ unikl mu mezi rty tlumený sten a oční víčka pevně semkl k sobě. Okamžitě se mu za nimi promítl obrázek Billa, jak se sklání nad jeho chloubou, bere ji do úst a všechno ostatní bylo jen dílem okamžiku. Stačilo párkrát zapohybovat a dostavilo se vytoužené uvolnění. K Tomově lítosti jenom to. Zbavil se tlaku, ale bez nějaké převratně velké extáze. K té potřeboval svého černovláska. To čekání se zdálo stále těžší a těžší. Každopádně ale nezbývalo mnoho. To už prostě musí vydržet.
Spláchl ze sebe poslední zbytky mydlinek, zarazil vodu a vylezl ven. Neobtěžoval se sušením, jen si kolem boků omotal ručník a stoupl si před zrcadlo. Na kartáček napustil trochu pasty a strčil si ho do pusy. Moc důkladný tentokrát nebyl a už plival bílou pěnu do umyvadla. Jeho účes nevyžadoval žádnou péči, takže mohl opustit koupelnu a přejít k šatní skříni. Navlékl na sebe obvyklý oděv, který nosíval do práce. To znamená košili, kalhoty, sako a kravatu. Tu z celé téhle maškarády nesnášel ze všeho nejvíc. Škrtila, a ani se mu tenhle společenský doplněk nelíbil. Kdyby mohl, hodil by ji za psem.
V kuchyni nakoukl do lednice, následně do špajzu i chlebníku. Prázdno. Tedy ne, že by bylo doslova všude vybíleno, pravidelné nákupy vcelku obstarával, ale nenašel nic, co by ho zaujalo, takže snídani vzdal. Někde se třeba staví pro něco čerstvého. Jeho žaludek mu to ale nepřipomněl, tudíž na to Tom dočista zapomněl.
Myslel na to za něj ale někdo jiný. Billa našel v archivu, jak právě oběma zalívá ranní kávu a na stole měl položený naditý papírový sáček s logem nějakého pekařství.
„Ahoj, Tomi.“ Roztáhl chlapec pusu do širokého úsměvu a hrnul se mu v ústrety. Pochopitelně se neopomněli políbit. „Koupil jsem nám pár čokoládových a pudinkových croissantů.“
„Páni. Ty seš úžasnej. Já dnes zazdil snídani.“ Přiznal a strkal nos do pytlíku. „Hmm, krásně to voní.“ Očichával jeho obsah, a už tahal jeden kousek sladkého pečiva ven. Zakousl se a mlasknul. Teprve teď pocítil, že má hlad, takže první rohlík v něm zmizel téměř po dvou soustech.
„Nehltej. Ještě ti zaskočí a já nejsem moc zběhlej v první pomoci.“ Upozorňoval ho pobavený Bill a sám po malých kouscích ujídal svůj pudinkový croissant.
„Ale zadusit bys mě nenechal, že ne?“ Ujišťoval se Tom s poťouchlým úsměvem a po desce stolu se přišoupl blíž k Billovi. Prameny vlasů mu zastrčil za ucho a následně mu vtiskl polibek na tvář. Trochu to zašimralo, až se Billovi zježily chloupky na rukou.
„No, snažil bych se. Ale jak říkám, nemohl bych zaručit úspěšný výsledek.“ Pokrčil rameny. Tom svraštil čelo a s naprosto vážnou tváří na to odvětil.
„Já ti plně důvěřuju. Ty bys to určitě zvládnul.“ Billa to rozesmálo.
…
Bill seděl přikrčený na židli a nakukoval do malého kapesního zrcátka, které měl před sebou položené na stole. Byl pátek. Tom sem k němu zhruba před půlhodinkou nakoukl, aby mu oznámil, že ještě dodělá jednu maličkost a můžou už pro dnešek odejít. Bill se teď snažil poupravit si makeup, který se mu během pracovního dne sem tam umáznul. Soustředěný obtahoval linku na pravém oku, že si ani nevšiml někoho dalšího v místnosti.
„Chystáte se na rande?“ Promluvil na něj doktor Richter s pobavením v hlase. Bill sebou úlekem škubnul. Pohromu to ale nezpůsobilo. Měl už natolik vytrénovanou a pevnou ruku, že si tou černou tužkou nepomaloval celý obličej. Vzhlédl a neubránil se ruměnci.
„No, tak trochu…“ Topil se v rozpacích. Co by měl jen na tohle odpovědět? Nevysoký mužíček ale žádné další podrobnosti nevyzvídal a přešel rovnou k tomu, proč tu byl.
„Potřeboval bych protokol k případu Müller versus Steinová. Můžu poprosit, nebo si to mám najít sám?“ Nepřestával se zubit a prohlížel si chlapcovu líbivou tvářičku.
„Nene. Samozřejmě, já to udělám.“ Zvedl se ihned Bill a přešel k policím. Už to tu měl docela dobře zmapované, takže v celku najisto došel k regálu se spisy spadajícími do občanského práva a vytáhl odtamtud požadovanou složku. Usedl k počítači a rychle tam opsal štítek a neopomněl vyplnit, kdo si dokument odnáší.
„Tady.“ Podal s milým úsměvem desky panu Richterovi.
„Moc děkuji, Bille.“ Muž mu úsměv vrátil. „Mimochodem, sluší vám to. Kolega Kaulitz bude jistě u vytržení.“ Neodpustil si dodat, když odcházel. Vztah Billa s Tomem se tu stal takovým malým veřejným tajemstvím a všichni ho více méně respektovali. Tedy alespoň chlapci se prozatím nesetkali ze strany spolupracovníků s nějakou otevřenou nevolí vůči nim.
Bill se rděl snad až u kořínků vlasů, ale to starší právník neviděl. Bill neuměl moc dobře přijímat komplimenty. Rychle, než k němu někdo další vtrhne, dodělal úpravu obličeje, hřebenem pročísl vlasy a z flakónku s pánským parfémem na sebe stříkl trochu vůně. Všechny svoje zkrášlovací potřeby hned potom uklidil zpět do své kabelky a čekal, až si ho tu Tom vyzvedne, pohupujíc se v židli.
Byl malinko nervózní. Tom se mu zmínil, o čem se mu zdává, a dovolil si tenhle týden udělat i pár narážek kolem tohohle lechtivého tématu, a on si nebyl tak úplně jistý, jestli to zvládne. Jestli to vůbec chce. Na druhou stranu Tomovi plně důvěřoval. On by si jisto jistě nic nevynutil, kdyby Bill odmítl.
„Tak můžeme?“ Objevil se u něj Tom přesně ve dvě hodiny odpoledne. Bill s úsměvem kývl, posbíral si svoje věci a už cupkal za Tomem. „Napadlo mě pustit si dneska nějakej film. Zítra odpoledne na ty dvě hodinky bychom se mohli juknout na rybičky.“ Projevila se Tomova akvarijní stránka. „Byl jsi někdy v SEA-LIFE? Tam je to moc hezký. Pak tě teda možná pustím domů, abys mohl podle té vaší úmluvy uvařit, ale moc toho nesněz. Rád bych s tebou pak taky povečeřel.“ Líčil Billovi plány, které si pro něj vymyslel, a Bill jen na všechno kýval. Bylo mu vcelku jedno, co Tom navrhoval. Hlavně že bude s ním a nebude celé ty dva dny zavřený doma. Vnímal to jako malé blížící se dobrodružství, které ho mělo vytrhnout z jeho obvyklého stereotypu.
„Všechno to zní dobře. Už se moc těším.“ Odsouhlasil mu to Bill a sedal si do Tomova auta na sedadlo spolujezdce.
„Na co se rád koukáš?“ Ptal se Tom, když už Bill seděl v tureckém sedu na pohovce u něj doma, s miskou kešu oříšků a sklenicí koly. Bill pokrčil rameny a chvíli se rozmýšlel. Horory a akční krváky to nebyl zrovinka jeho šálek čaje, romantiku zase nesledoval z důvodu, že ho to potom nutilo přemýšlet, proč zrovinka on má tu smůlu a v jeho životě není ani ždibek z toho, co vídá ve filmech, což už by teď mohl přehodnotit, ale v podstatě tu byl jeden žánr, který měl vcelku v oblibě.
„Mám rád komedie.“ Odpověděl nakonec.
„OK. Tohle by se ti mohlo líbit.“ Rozhodl Tom a sáhl po jednom z obalů DVD ve své filmotéce. Lesklé kolečko vložil do přehrávače a posadil se k Billovi. Automaticky kolem něj ovinul ruku a přitáhl si ho k sobě, aby se tak chlapec o něj částečně opíral. Bill si položil hlavu na jeho rameno a upřel pozornost na velkou plazmovou televizi před ním.
Komedie to sice byla, ale zamilovaná, a Bill zjistil, že s Tomem po boku, se mu na něco takového dívá velice dobře. Vůbec když ho při tom hladil po ruce a co chvilku líbnul do vlasů nebo na čelo. Bill se zaujetím sledoval, jak se dva hrdinové na obrazovce postupně sbližují a překonávají různé nástrahy osudu. Bylo snad až dojemné pozorovat po tom závěrečnou milostnou scénu, ve které to už vypadalo, že všechno bude dobré a čekají je jen samé takové chvilky.
Pak ale zaregistroval, že něco je malinko jinak, než bylo doposud. To Tom. Jeho hrudník, o který se Bill opíral, se začal víc zvedat a mladý muž i rychleji a hlasitěji oddechoval. Bill se na něj ze strany zadíval a donutilo ho to se usmát. Bylo mu všechno jasné.
„Tomi.“ Šeptl mu do ucha a za bradu si jeho obličej natáčel k sobě. Zlehka polaskal jeho rty. Tomovi unikl táhlý povzdech. Celou tu dobu, co měl Billa v náručí, jeho vůně se mu cpala do nosu a hřálo ho to štíhlé přitažlivé tělo, nemyslel na nic jiného, než že sledovat film je to poslední, co by chtěl dělat. A když ještě viděl ty dva z toho příběhu, jak oni k tomu dostali příležitost, znamenalo to konec. Pnutí v klíně se absolutně nedalo zabránit.
Bill se do polibku vědoucně zaculil a prohloubil ho. Když se jejich jazyky setkaly, Tom se do toho naplno položil. Natočil se víc k němu, za zátylek si Billovu hlavu přitáhl blíž a naklonil si ji do lepšího úhlu. Líbal ho vášnivě a toužebně, nořil se do jeho úst a stahoval si ho pod sebe.
„Dneska musíme taky stihnout nákup?“ Ptal se Billa ochraptěle a udýchaně.
„Ne. Nakoupil jsem už včera.“ Dostalo se mu potěšující odpovědi, zatímco polibky pokrýval jemnou kůži na Billově krku.
„Šílím z tebe.“ Svěřil mu a jal se mu rozepínat zip mikiny, a hned na to se dobýval pod Billovo tričko. Chlapec se bez protestů nechal svléknout do půl těla, ale sám nijak výraznou aktivitu nevyvíjel. Nebyl na to zvyklý. Jen nechával Toma, aby sám dělal, co uzná za vhodné. „Jsi nádherný.“ Okomentoval černovláskovo tělo a polaskal bradavku, ve které měl píchnutý malý stříbrný kroužek. Billovi se ty doteky líbily, proto se plně podvoloval. Přivíral víčka a srdce se mu rozeběhlo rychlejším tempem. Tom sám sebe zbavil trika a znovu se na Billa položil. Potřeboval ho znovu líbat. To měl chlapec nejradši. Polibky mu naplno oplácel a drápky jemně přejížděl po Tomových zádech.
Tom mu kolenem od sebe oddálil nohy a klínem se natiskl na ten jeho. Cítil Billovo vzrušení, i když zdaleka nebyl tak tvrdý jako on sám. To se muselo bezpodmínečně napravit. Odtáhl se, sedl si na paty mezi Billovýma doširoka roztaženýma nohama a hmátl po knoflíku jeho kalhot. Chlapec se viditelně roztřásl tak, že to Tomovi nemohlo uniknout. Zarazil se.
„Bille, je všechno v pořádku?“ Staral se. Jen kývnutí. Tom to nechal být a vrátil se k němu. Políbil ho na čelo, víčka, nos. „Dovol mi tě potěšit.“ Žádal a pokračoval v uklidňujícím líbání. „Neměj strach. Neublížím ti.“ Sliboval a ponořil se do Billových úst. Líbal ho tak dlouho, dokud necítil, že Bill se plně uvolnil a třas jeho těla dočista vymizel.
Něžně se na něj usmál a pohladil ho po tváři, když po hodné době jejich polibek přerušil.
„Dobře.“ Dal mu souhlas. „Udělej to.“ Zašeptal téměř slyšitelně a zavřel oči. Dělával to tak pokaždé. Soustředil se na pravidelné dýchání. Hlavně se už nerozklepat. Nebylo ale proč. Tom se k němu choval tak ohleduplně, láskyplně. Nikam nespěchal, a především dělal všechno proto, aby se to Billovi maximálně líbilo. Nekonečně dlouho laskal jeho podbřišek, třísla, vnitřní stranu stehen a Bill se přistihl, že ho to nutí nefalšovaně a nahlas sténat.
Vykřikl, když poprvé ucítil Tomův jazyk na svém žaludu. Celý ho obkroužil a vcucnul mezi rty. Bill zatínal nehty do měkké kůže sedačky a prohýbal se v zádech jako luk, když ho Tom bral hluboko do pusy. Bylo to naprosto neuvěřitelné. Nikdy by nevěřil, že by to mohlo být tak dobré. Nebyl vůbec zvyklý na takhle intenzivní pocity rozkoše, takže nebylo divu, že stačilo pár minut a bouřlivě vyvrcholil Tomovi do pusy.
Lapal po vzduchu, až se zajíkal, jak se snažil nadechnout. Po spáncích mu tekly slzy, aniž by si snad uvědomoval, že se mu ta spousta slané vody hromadí pod víčky. Chtělo se mu smát a brečet zároveň. Kdyby teď umřel, nevadilo by to. Odešel by maximálně šťastný. Poznal něco neuvěřitelně nádherného, co ho vyneslo až ke hvězdám. Tom ho tam vynesl. Strašně moc ho miluje a už bez něj nedokáže být. To jediné mu běželo myslí. Stal se pro něj tím jediným důvodem, proč se probouzet do nového dne.
Trvalo ještě nějakou dobu, než se z toho, co právě prožil, dokázal zmátožit natolik, aby sestoupil ze svého růžového obláčku zpět do Tomova obýváku. Ten už vedle něj ležel, pevně ho svíral v náručí a stíral mu z tváří slzy.
„Miluju tě.“ Doneslo se k jeho uším, což odstartovalo v Billovi nový příval slz. Zabořil obličej do Tomova krku a křečovitě kolem něj ovinul paže.
„A já tebe.“ Vzlyknul.
autor: Ainikki
betaread: Janule
ohhh… nemám slov…. to je tak krásné 🙂
Nič krajšieho som nečítala…ja viem viem stále to vravím ale dá sa niečo na toto dielko iné powedať? Nie! Nádhera!
Ježiš 😀 a já si říkám, že tohle sem už četla 😀 no nic… je to krásný.. vážně
úžasný, úžasný, úžasný !!!!! xD 😉
Jéé….tohle je vážně dokonalý…Naprostý SKVOST…^^
ooow…sladký
my se ještě asi dozvíme věcí…x(
jedním slovem??dokonalý!!!!:)
No nádherný.. sle ten Brenig mně štve.. jak si vůbec může dovolit Billa zneužívat..?? tss..
A já miluju tuhle povídku,a tetelím se u ní blahem ♥♥♥ Oba dva kluci jsou tady úžasnými postavami,Bill je hodně komplikovaná osobnost,Tom s ním ještě bude mít práci,než si uvědomí sebe samého jako svobodného člověka…
bože, to je tak nádherné ! uplne dokonalé ! <3 milujem tuto poviedku ! také krásne, bože, až mi skoro slzy vyhrkli … proste úžasne ! <3 :))
to je roztomilé xD tak on plakal když měl orgáč xD ale to je sladké, uplně nevinné xD.. miluju tu povídku xD
pěkný:))
dokonaly diel, pri poslednej casti som citala totalne bez dychu
Nádherné. Tom je k Billovi tak krásne nežný 🙂 Len by som už bola rada, keby sa o tom ako Billa jeho tútor zneužíva dozvedel. Potom už bude Bill v bezpečí. Tom ho zachráni♥