autor: Lea
Světlo ve tmě
Tom zasténal bolestí, když jeho tělo dopadlo na tvrdou zem. Nato hlasitě vyjekl, když ucítil, jak mu někdo dal pořádně pěstí do nosu. Okamžitě cítil, jak mu z nosu vytéká krev. Zmateně zamrkal, vzhlédl, a v očích se mu objevilo trochu strachu. Hleděl do tváře naprosto rozzuřenému Andreasovi, který měl dlaně obmotané kolem jeho krku.
„Andreasi, pusť,“ zachroptěl Tom, ale Andreas ještě zesílil svůj stisk.
„Ty jsi ho zabil, zabil jsi ho,“ vrčel mu do tváře a v očích se mu mísila zlost a smutek.
„Žije…“
„A kvůli komu se zabil, ty hajzle? Kvůli tobě,“ plivl na něho Andy, ruce stále na Tomově krku. Tom se znechuceně otřel. Pak ale sklopil oči. Uvědomil si, že v jedné své domněnce měl pravdu.
„Ty to víš,“ konstatoval šeptem.
„Bill mi všechno řekl, když jsem se vrátil ze Španělska… přišel ke mně a v půlce večera se s pláčem zhroutil a jen brečel a brečel,“ zavzpomínal Andreas a trhavě se při té vzpomínce na zoufalého Billa nadechl.
„Já bych ho…“
„Ani se to neodvažuj vyslovit!“ vřískl chlapec a prudce s Tomem zatřásl. Ten se pokusil strhnout jeho ruce ze svého krku, protože mu čím dál tím víc znemožňovaly dýchat. „Co jsi mu udělal, že jsi ho dohnal až sem? Tak mluv, ty odporná svině!“
„Andreasi, zbláznil ses?“ ozvala se rozhořčeně Simone, která se konečně vzpamatovala z šoku, který ji připravil Andreasův nenadálý výbuch, a prudkým pohybem vytáhla Andyho na nohy. Tom zůstal ležet na zemi a masíroval si krk a zhluboka dýchal.
„Simone… Bill…“ šeptnul Andy a upřel na Simone zoufalé oči. On jí to nemohl říct. Ne teď, když byl její druhý syn v takovém stavu. Zničilo by ji to. A to on nechtěl. Měl Simone hrozně rád, byla pro něho jako druhá máma.
„Já vím, Andreasi, vím, jak ho máš rád,“ řekne posmutněle žena. „Ale kvůli tomu přece nemusíš ubližovat Tomovi, ten za nic nemůže.“
Andreas si povzdechl. Ach Simone, kdybys jen věděla, že právě tvůj milovaný synáček dohnal Billa k tak zoufalému činu, jako je sebevražda. Ale ty to nevíš. Jen žij dál v téhle nevědomosti. Je to pro tebe jako pro matku o hodně snazší.
„Promiň, Simone… promiň, Tome. Nevím, co to do mě vjelo,“ zamumlal Andy, ale oči měl místo do Tomových očí zabodnuté do naleštěné podlahy. Slova, co vypustil z úst, se mu z hloubi duše příčila.
„To je v pořádku, Andy. Já chápu, jaké to pro tebe je. Bill byl tvůj nejlepší kamarád…“
„Je,“ vyprsknul najednou blonďák a omluvná maska z jeho obličeje zmizela. „On je můj nejlepší kamarád. Nemluv o něm, jako by byl mrtvej, ty bezcitná stvůro, která…“
„Andreasi!“ přerušila ho prudce Simone, v tváři šokovaný a pohoršený výraz. „Já tě nepoznávám. Ovládej se, prosím.“
„Promiň,“ omluvil se opět Andy a snažil se dostat do svého hlasu co nejvíce pokornosti, i když ve skutečnosti vřel vzteky.
Alice ty tři zpovzdálí pozorovala s nevěřícným výrazem. Copak to Simone nedošlo? Ano, chápala ji, měla spoustu starostí o Billa… ale vždyť jí sakra muselo dojít to, co právě došlo jí.
Podle všeho byl Andreas Billův nejlepší kamarád… a věděl, že se s Billem něco děje… a nějakým způsobem zjistil, že to byl Tom… Tom. Billovo milované dvojče. Je opravdu možné, aby on způsoboval Billovi takové utrpení?
Žena se na Andrease zamyšleně dívala. Byla tu ještě jedna věc. Andy mohl mít pravdu… ale nemusel. Mohl mu to někdo říct nebo si to mohl jen domyslet. Ona ale potřebovala stoprocentní pravdu.
Bude si s ním muset promluvit… a taky s Billem.
Černovlásek odlepil své oči od bílého stropu a zadíval se na příchozí osobu. Srdce mu malinko poskočilo radostí, když zjistil, že je to Alice. Svým způsobem se na její další návštěvu těšil. Zdálo se mu, že se o něho svým způsobem zajímá, na rozdíl od bezpočtu sestřiček a doktorů, kteří tu chodili. Ti si jen vždy něco zapsali do papírů v tvrdých deskách, zeptali se, co ho bolí, případně ho prohlédli nebo mu daly nějaké léky. Ale víc nic. Bill byl odjakživa trochu egoistická osoba a občas se to projevovalo. Proto se na Alici těšil. Ona si s ním povídala a zajímaly ji jeho odpovědi.
„Ahoj,“ usmála se tmavovláska a sedla si na stejnou židli, na které seděla minule. Dokonce zaujala i stejnou pózu.
„Dobrý den,“ zamumlal vychovaně Bill. Alice káravě mlaskla.
„Já ti to minule neřekla? Asi ne. Klidně mi tykej, Bille, ano? Já jsem Alice,“ usmála se svým typickým, hřejivým úsměvem a natáhla k Billovi ruku. Ten opatrně, aby si nevytrhl hadičku z ruky, zvedl tu svou, neporaněnou a lehce Alicinu stiskl v dlani.
„Bill,“ šeptnul, a pak se pečlivě zadíval na ženinu drobnou ruku. „Máš krásné nehty,“ poznamenal při pohledu na dlouhé, pěstěné nehty, které zdobily Aliciny ruce. Myslel pochvalu vážně, a to už něco znamenalo, jelikož Bill nikoho nechválil, pokud to nemyslel upřímně. A co se týče vlasů, líčení, nehtů a oblečení, to už vůbec ne.
„Oh, děkuji,“ usmála se žena a ruku stáhla zpátky. „Ty máš také krásné nehty,“ dodala.
„Teď ne,“ utrousil žalostně chlapec. Měl pravdu. Lak na jeho kdysi krásných nehtech byl oprýskaný a každý nehet byl jinak dlouhý od toho, jak si je při krutém sexu s Tomem skousával až do masa.
„Kousání nehtů je hrozný zlozvyk,“ povytáhne Alice káravě obočí.
„Já si nekoušu nehty,“ ohradil se Bill rozhořčeně.
„Já vidím, že ano,“ usmála se tmavovláska. Měla radost, že se Bill tak rozmluvil. Bylo pro ni důležité, aby pacient komunikoval.
Bill jen nešťastně zavrtěl hlavou a na okamžik ponořil hlavu do svých myšlenek a vzpomínek. Při pohledu na své žalostně kratičké nehty si vzpomněl na Andrease. Ten si je s oblibou kousal i přes to, že když ho Bill nachytal, tak se mu šklebil a říkal, že je prase. Andy… najednou ho v očích zaštípaly slzy. Zastyděl se, protože si na svého nejlepšího přítele vzpomněl od své sebevraždy až teď. Ale kdy k tomu měl také příležitost, že. Vzhůru byl krátce a jeho myšlenky většinou vyplňovaly obavy z Toma a z jeho reakce na Billovu neúspěšnou sebevraždu.
„Bille? Pročpak pláčeš?“ ozvala se vlídně Alice. Bill si až nyní všimnul, že jedna neposlušná slza si našla cestičku skrz jeho řasy.
„Já jen,“ nedbale ji setřel. „Vzpomněl jsem si na Andrease… mého nejlepšího přítele.“ Alice se vševědoucně usmála.
„Není náhodou vysoký, blonďatý…“
„Jak to víš?“ vyhrknul Bill a poulil na ni čokoládové oči. Alice se jen znovu usmála. Úsměv jí prakticky nikdy nezmizel ze rtů.
„Je na chodbě s tvou matkou a s Tomem,“ vysvětlí Alice. Pak se zarazí. Jejím pozorným očím neušlo nepatrné škubnutí Billova těla při vyslovení jména jeho bratra. A to ji ještě víc utvrzovalo v domněnce, kterou v ní vyvolal Andreasův výbuch vzteku. Za tím vším stálo Billovo dvojče. To bylo… zvrácené a… nechutné… ano, bylo to nechutné.
„Andreas… on… je tady,“ vydechl ztěžka Bill a oči se mu zalily slzami. Celou dobu věděl, že je tu nejspíš i máma, ale když teď věděl, že je tu i Andreas, dodávalo mu to jistý pocit uspokojení. Dodávalo mu to sílu, protože si uvědomoval, že osoby, které miluje ze všeho nejvíc, jsou tu s ním a mají o něho strach.
Bill měl poprvé od Tomova příjezdu pocit, že ho má někdo rád.
„Ale jen na pět minut,“ připomněl už asi po desáté podrážděně doktor Schwarz. Alici měl sice rád, byla to špičková psycholožka, ba, troufal si tvrdit, že nejlepší v jejich nemocnici, ale to, co si občas v rámci terapií s pacienty vymýšlela, bylo na staršího muže příliš. Překousl by, kdyby chtěla k Billovi pustit jeho matku, která nemocnici prakticky neopouštěla a pro Billa vybrečela už celý bazén slz, jenže ona se rozhodla za Billem pustit nějakého blonďáka, kterého nikdy neviděl, a navíc nebyl z rodiny, takže ho skálopevně odmítal pustit. Jenomže vytrvalá tmavovláska do něj hučela tak dlouho, dokud nepovolil, ovšem nezapomněl ji zavalit hromadou připomínek typu ‚že to dělá jen kvůli té její terapii, a že je to rozhodně naposled, co dělá výjimku‘.
„Ano, doktore, to už jste říkal,“ povzdechne si Alice a přivede rozzářeného chlapce před dveře Billova pokoje. Kdyby mohl, tak už by Andy vtrhl do pokoje jako voda a zaplavil Billa slovy a stiskl ho ve velkém objetí…
„Andreasi, víš, co jsem ti říkala,“ přerušila jeho myšlenky přísně žena. „Budeš opatrný, opovaž se ho nějak silně objímat, je napojený na přístrojích… a jestli ho nějak rozrušíš, tak tě vynesu v zubech a hodím z okna,“ vyhrožovala. Andreasovi zacukaly koutky, ale potlačil touhu rozchechtat se.
„Jistě, slečno Kelnerová,“ řekl úlisně a Alici se na rtech objevil menší úsměv. S povzdechem otevřela dveře a vpustila Andyho dovnitř.
Blonďák se zadíval na postel, kde ležel Bill. Zaštípaly ho oči, ale případné slzy rychle zahnal. Nesměl před Billem brečet. Vypadal tak drobný, maličký, křehký a tak… bezmocný, když ležel na bílé, nemocniční posteli, obličej bledý jako křída, černé vlásky, jindy pečlivě upravené, rozcuchané a nedbale pohozené na polštáři…
„Andy,“ ozval se Bill a upíral na přítele své hnědé oči. Podivně se mu lesky, jako kdyby se měl už, už rozplakat.
„Billí…“ nadechl se Andy, ale slova se mu zadrhla v krku. Dva kroky přešel k Billově posteli a jemně a se vší opatrností sevřel toho drobečka v náruči. Bill už nedokázal zadržet slzy dojetí. Tohle byla opravdu kouzelná chvíle. Snad poprvé od své sebevraždy byl rád, že žije.
Andy neochotně Billa propustil ze svého objetí, měl ovšem strach, aby mu nevytrhl některé hadičky, které měl napíchané v těle, nebo aby se sem nevřítila Alice a neodtáhla ho násilím ven.
„Ty ptáku jeden, co tě to napadlo se zabíjet? To jsi nemyslel na mamku, taťku a… na mě?“ vychrlil na něho Andreas vyčítavým tónem. Jenda věc byla, že by Billa teď samou radostí z toho, že žije, umačkal k smrti a druhá věc byla, že kdyby ho Simone nenašla, tak už by tu vůbec nebyl a nepovídal si s ním. Nedokázal si to představit.
„Omlouvám se, Andy,“ pípl zkroušeně Bill. Mrzelo ho to a bylo to vidět. „Ale on…“ nadechl se. Nedokázal vyslovit bratrovo jméno. Příliš se ho bál.
„Co ti udělal?“ zeptal se tiše chlapec a stiskl drobnou ručku svého kamaráda v dlani. Bill se opět zhluboka nadechl. Potřeboval se vypovídat, dostat tu bolest ze sebe ven. I když měl Alici svým způsobem rád, tohle jí říct nemohl. Andreas byl ten jediný, komu se mohl svěřit.
„Ten den, kdy se to stalo… jsem šel na policii,“ zašeptal. Andreas to ale uslyšel.
„Ty jsi šel na policii?“ vydechl nevěřícně. „Proč jsi mi to neřekl? Šel bych s tebou! A co teda dělá Tom tady? Proč není ve vězení? Oni ti nevěřili…“
„Přestaň žvanit a nech mě domluvit,“ utrhl se na něj Bill, až se Andy zarazil. Tenhle prudký tón u Billa dlouho neslyšel. Nemohl ale popřít, že z něho měl radost. Bill se mu pomalu přestával jevit jako ustrašená chudinka, která se bojí každého pohybu a slova.
„Šel jsem na policii, protože už jsem to nemohl vydržet,“ začal opět Bill. „Ale… když jsem tam přišel, uvědomil jsem si jednu věc. Tom si mě dřív nebo později najde, nebo si někoho objedná, nebo řekne někomu známému… a já nedopadnu dobře. Dostal jsem strašnej strach a utekl jsem. Jenže jsem si nevšiml, že mě Tom sledoval,“ povzdechl si smutně Bill a Andy s ním. Tušil, jak bude tahle story pokračovat. „Přišel jsem domů a měl jsem smůlu, že nikdo nebyl doma. Ale Tom zanedlouho přijel a začal na mě řvát a pak… dal mi pár facek. To bych skousnul, na to jsem si zvykl. Jenže pak jsem se musel svléknout a on… mě zmlátil mým páskem. Víš kterým? Tím s tou hranatou sponou, jak má na sobě docela špičaté ostny.“
Andreas zděšeně zasténal, když si představil, jakou bolest musel Bill zažít. Teď už se přestával divit, že se uchýlil k tak zoufalému činu, jako byla sebevražda.
„Fakt, takovou bolest jsem ještě nezažil… doslova mi to trhalo kůži,“ vzpomínal Bill s bolestným výrazem ve tváři. „Dlouho jsem to nevydržel a omdlel jsem. Po chvilce mě ale Tom probral, protože ho nebavilo mlátit mrtvolu, šlo mu hlavně o to, abych cítil tu bolest,“ ušklíbl se hořce. „Z celého srdce jsem doufal, že už je konec, víc než kdy jindy, protože jsem neměl na nic sílu… jen jsem ležel, brečel a prosil. Ale on neskončil. Zase mě znásilnil,“ z čokoládových očí se kutálely slzy.
„Ach, Bille,“ povzdechl si Andy a palcem pohladil hřbet jeho ruky. Bill si opatrně setřel slzy a dal se znovu do vyprávění.
„Bolelo to víc než kdy jindy. Měl jsem pocit, že mě ta bolest roztrhne. Když skončil, tak… tak jsem se doslova zhroutil. Jen jsem brečel a brečel. A pak jsem si uvědomil, že už nemůžu, že to nezvládnu. Neviděl jsem jiné východisko. Tak jsem napsal dopisy… vzal žiletku a…“
Andy si hluboce povzdechl. Bill už dál nemusel mluvit. Andreas si všechno dokázal až příliš živě představit. Před očima viděl drobného Billa, jak se krčí v koutě temné koupelny a rudá krev kape na podlahu…
„On je tady,“ zašeptal Bill najednou a blonďák vzhlédl. Bill to neřekl jako otázku. Jen konstatoval.
„Ano… od té doby co jsi to udělal,“ kývnul. Bill se zatvářil zmateně.
„Proč, Andy? Proč se tu ukazuje? Vždyť ví, že teď je tu velké riziko, že ho něco prozradí, ale on… je tady,“ po tvářích se mu opět začaly kutálet slzy. Andy natáhl dlaň a slzy mu něžně setřel.
„On čeká… on je trpělivý… až bude noc tak…“ zavzlykal.
„Ne, Bille, přestaň na to myslet, slyšíš? On ti nemůže ublížit, jsi tu v bezpečí. Vždycky je tu nějaká sestra nebo doktor, který na tebe dávají pozor,“ uklidňoval ho Andy. „A přestaň brečet nebo sem přijde Alice a vynese mě v zubech, zopakoval výhrůžku, kterou ho častovala Alice.
Bill se trochu zasmál, i když mu ještě pořád tekly slzy. Setřel si je, a pak se na Andyho vážně zadíval.
„Mám strach, Andy.“
„Nemusíš… udělám všechno proto, aby ti nikdy neublížil,“ slíbil chlapec a zvednul se. Bill se smutně podíval.
„Kam jdeš?“
„Už musím jít… ale budu se snažit přijít, i s tvojí mamkou,“ sliboval. Bill se trochu pousmál.
„Děkuju ti, Andy.“
„Nemáš zač,“ usmál se Andreas a věnoval Billovi poslední pohled. Pak vyšel ze dveří a zamířil si to na nemocniční chodbu.
Kráčel dlouhou chodbou a jeho kroky se rozléhaly budovou. Jeho oči pátravě zkoumaly každé dveře a hledaly jedny určité. Konečně se zastavil před bílými dveřmi, kde byla cedulka s nápisem Alice Kelnerová.
V hlavě mu zněla vlastní slova… „udělám všechno proto, aby ti nikdy neublížil“. Dodrží slib.
Byl si jistý, že když si s Alicí trochu popovídá, postará se o všechno ostatní. Jistě zavolá policii a Andreas tak dodrží svůj slib.
Natáhl ruku ke dveřím a zaklepal.
autor: Lea
betaread: Janule
tohle mi neděleeeeej…rychle dál..on ji to Andy řekne..žejo..jo musí..ať už je Bill v bezpečí..já bych toho Toma nejdříve znásilnila 😀 a pak vyfackala…
Tohle byl dobrý díl, jenom mě mrzí, že Andy Toma pořídně neztřískal. Jsem zvědavá na další díl!
A zase..a zase to budeš dělat:D usekneš to v tom nejlepším:(:D si zlá:(:D
No Leo já už chci na sécnu Tomíška,aby se mu omluvil a začali nanovo jako bráškové n otak nenut mě pořád jenom brečet
Já nwm proč, ale já bych tam Toma nechala, jen ať se hezky omluví a odprosí Billa, ten by mu mohl odpustit a mohly by bejt zase "kamarádi". Já vim no jsou to jenom moje myšlenky 😉 xD
Oh..kráásna..honem dál..upe krásny..
Miluji tuhle povídku! Píšeš to moc hezky, Leo.. 🙂 A Bill je šíleně statečný..
juj … ale ja taky chci aby Tom Billa odprosil…. ale s tím co mu prováděl, mu Bill těžko odpustí. A taky škoda že Andy Tomovi neubalil těch ran trochu víc! prosím ať to Andy řekna Alici! ty to usekneš v tu nesprávnou chvíli :DXD rychle dál XDXD
Já chci happy end 😀 fakt 😀 Tohle je bestovní povídka…
[9]: já taky xD fakt tady si vůbec nejsem jistá ejstli je možný aby HE byl, nebo to dopadne tak jak by se to dalo očekávat v tuhle chvíli xD no prostě už honem další díl, tohle je zajímavá povídka nemůžu se dočkat ^^
U některých komentářů mám pocit,že snad špatně vidím!!!Ať si Tom svoje omluvy strčí někam,hnusný zmetek,a Bill ať se mu opováží něco odpouštět!!Tom si zaslouží pořádně trpět ve vězení,aby mu tam dělali to,co on Billovi!!!Žádné odpouštění!!!
Andy měl Toma polámat jak psa, a ne ho jen tak trochu pomlátit … By si to zasloužil … Já už chci dááááááál 😀 Se do čtvrtka uhryžu napětím 😀 😀 😀
[11]: Přesně tak! Tohle se prostě nedá odpustit! Už se těším až přijede policie a Simone si konečně uvědomí co její milovaný synáček udělal!
Holky moje..děkuju za komentáře ale..další díl tu asi ve čtvrtek nebude. DO konce týdne bude ale já mám opravdu ted docela hodně práce a nemám na psaní moc času 🙁
Ale bduu se snažit co nejdřív
heh…já vlastně ani nevím jestli chci aby ho šel prásknout…x)
rychlo dalej. A nech dojde policia a Toma zatvoria.
Tom si to musí odpykat, tak odporný čin mu prostě nemůže projit. Jinak skvělý díl, mám strašně ráda Andrease a Alici v téhle povídce ♥ Doufám, že se o Billa postarají :(…
uau :)) miluju tuhle povídku a hrozně moc chci aby to skončilo dobře :))) prosíííím ať se Tom polepší 🙂
Dofám,že Toma nezavřou,i když bych mu to za to co udělal celkem přála.Tak doufám,že bude nakonec s Billem honem dááál
peroxid v akci, juchůůů!
uzasna poviedka, mam ju fakt rada, som zvedava, ako to bude pokracovat ..
Kurnííík….ten Andy mě štve čím dál víc…by ho mohlo třeba přjet auto…:D Já ho tam prostě nechci on jnom všechno kazí…:D
Prostě chci, aby si Tom uvědomil, co dělal, odprosil Billa a všechno to pak bylo dobrý…Já nechci žádnou policii…ani nic…:D
Ten Andy je děsnej bonzák..:D I když vím, že to dělá pro Billa…
Tomeeee….prosím, vzpamatuj se! 🙂
v jedno doufám. v to že povídka dobře dopadne a dvojčata budou spolu xDD.. ale jen tak brzo to nebude, bylo by super kdyby ta povídka měla hafo dílků a skončila by happyendem xD
bezva povídka!!
Koukám, že čtenářky hodně nadržují Tomovi. Když se mám vžít do Billovo situace asi bych nemávl jen tak rukou kdyby me Tom odprosil a neřekl bych jo dobrý kdyby mě skoro každej znásilňoval a mlátil. Nikdy bych mu už nevěřil, Radsi bych bydlel s Andym a měl klid. Že by se Tom tak rychle změnil? Já myslím, že ne. Lidi se až tak nemění a Bill by to měl zase za čas jako před tím. Tom by měl pochopit, že život není hra kdy mu všechno zlý bude odpuštěno a bude dostávat nový a nový šance a on z toho akorad bude mít srandu jak se dá s bráškou manipulovat
nechtěl bych se dotknout některých příspěvku, ale přijde mi to jako typicky ženská logika. On mě mlátí, je hnusnej, znásilňuje mě a já jsem s ním. Proč? Abych si připadala dobře jako trpitelka? Že to dělám pro něj a že to ocení?
Omg, já pořád čekám kdy za ním půjde Tom a ono porád nic! xD
Neprodlužuj to jejich setkání! xD
Kdo tu má na to čekat?! xD Pěkný dílek.
Jestli Toma zavřou tak se delší dobu neuviděj! A možná si tam Tom zahraje na vězeňskou děvku, což by si zasloužil. Aby viděl jaké to je. Jinak se mi zdá že Bill je tu až nějak moc sebestřednej….
wau tak s tím souhlasím, dobrej nápaa, aby z nej byla vezeňská děvka. Pochopil by co delal brachovi. A pak by mozna naprava byla mozna…upa to vidím…
tomi: xDD..taková nadrženost na ten nápad xDDD
♥♥♥ miluju tuhle povídku… honeeem honeeem dál 🙂 ♥
[24]:Já mu teda nenadržuju v žádném případě!!!!!
[22]:Představ si,že by tohle dělal tobě třeba tvůj brácha,nebo táta,a myslím,že už ti to jako bonzáctví připadat nebude….
Tak blbě to useknout! 😀 Kurňa…
No ale po tomhle mylsím, že to bude solidně zajímawý a jsem zwědawá na další díl jelikož to asi podle mého názoru hodně rozhodne.
Takže rychle dál a už aby tady byl další díl 😉
ja se divim, ze ho Andy opravdu nezaskrtil. Ja bych to udelala. Naprosto souhlasim s Tomim. TAdy v tehle povidce si Tom nezaslouzi ani speticku odpusteni a pochopeni. Neni totiz pro co. Jen ho napraskej Andy. Klidne jed na tu policii i sam. Rozhodne ted preju Tomovi cokoliv…ale ani jedna z moznosti neni pozitivni a ani jedna neobsahuje odpusteni…btw. Simon je trochu natvrdla, ale nevadi