autor: Sabča
Rád přijímám tvoje polibky (1/2)
Bill protočil oči a opřel se ještě víc do té nepohodlné dřevěné židle. Protočil propisku v ruce, začal znuděně cvakat s kovovým čudlíkem. Tenhle zvuk začal po chvíli jeho samotného nervovat, položil propisku a hledal okolo sebe něco dalšího, čím by mohl zkrátit dlouhou chvíli.
Chvíli si prohlížel svoje nehty, nenápadně jeden z nich strčil do pusy a kousek ukousnul. Dobře, sice s tím už přestával, ale tahle hodina byla tak nudná, že si udělil výjimku. Jenže ani tahle zábava mu nezkrátila dlouhou chvíli, začínal se nenávidět za to, že u ničeho dlouho nevydrží.
Ve své zoufalé náladě se rozhodl, že si bude hrát se svým piercingem. Pár učitelů už mu kvůli tomu vynadalo, ale jejich fyzikář byl tak moc zabraný do svých zápisků na tabuli, že si té drobné kuličky ani nevšimne.
Bill vystrčil kousek jazyka, zachytil svůj piercing mezi rty. Začínal být skoro šťastný, že má konečně něco, co mu zkrátí těch protivných pět minut do zazvonění, když se ho chytil pocit, že ho někdo sleduje.
Pomalu otočil hlavu dozadu, na zlomek vteřiny zachytil Tomův hladový pohled. Tom se ale včas probral, okamžitě vzal do ruky propisku a dělal, že se právě maximálně soustředí na to, aby si všechno správně opsal.
Bill se se samolibým úsměvem otočil zpátky, rozhodl se, že Toma nebude nijak dusit. Zbožňoval, když na něj Tom koukal. Pocit, že Tom kouká právě na něj, i když okolo sedí minimálně deset holek, které by daly všechno za jediné rande s jeho bratrem, mu dělal víc než dobře.
Chtěl se ponořit do myšlenek o Tom, jak moc se mu líbí, když na něj Tom kouká tím svým pohledem, ale právě v tu chvíli se ozval zvonek.
Naštěstí.
***
„A na stránce padesát osm ve vašich učebnicích najdete schéma postupu vojsk. Když se podíváte na území ohraničené zelenou barvou, uvidíte, že…“
Bill znuděně otevřel knížku dějepisu na náhodné stránce, o nějaké schéma se vůbec nezajímal. Dnešní den mu přišel tak nudný. Nemohl pochopit, na co myslela ta osoba, která mu dávala dohromady rozvrh. Proč v úterý mohl mít psychologii a umění a končit ve dvě hodiny, když dneska měl fyziku, chemii a dějepis a musel tady sedět do půl čtvrté?
Naštvaně učebnici zase zavřel, pokračoval v tom čumění do blba, které zahájil na hodině fyziky.
Začal si v hlavě probírat nějaké nápady z poslední doby, přemýšlel, z čeho by se dal napsat dobrý text a co je úplně k ničemu, když se zase objevil ten pocit. Někdo na něj kouká.
Bill otočil hlavu směrem ke svému dvojčeti sedícímu na druhé straně třídy a setkal se s jeho pohledem. Tentokrát Tom neucuknul, jeho úsměv se naopak rozšířil, jedno obočí se zvedlo vzhůru. Bill zmateně nakrčil obočí, ale otočil se zpátky čelem k tabuli. Doufal, že Tom za chvilku přestane.
Jenže nepřestal. Bill mohl téměř s jistotou říct, že Tom z něj právě ve svých myšlenkách sundává tričko. Pomalu, líně, eroticky.
Bill si pohrával s propiskou, snažil se jakýmkoliv způsobem odpoutat od faktu, že v Tomově fantazii jeho tričko právě leží někde na podlaze a teď se jeho bratr věnuje rozepínání jeho pásku.
Bill se nervózně zavrtěl, doufal, že nějakým pohybem vyruší Toma ze zírání, ale nestalo se tak.
‚Ví ten pitomec vůbec, že to cítím?‘ proběhlo Billovi hlavou.
Zkontroloval pohledem učitelku, ale ta si ho vůbec nevšímala, takže se mohl klidně otočit na Toma.
Zachytil Tomův – dost delikátní – pohled a rozhodil rukama. ‚Co sakra děláš?‘
‚Nic,‘ pokrčil Tom rameny. Na jeho tváři se ale usadil maximálně potěšený výraz.
Bill do něj zapíchnul nejostřejší pohled, jaký dokázal. ‚Čumíš na mě!‘
Tom nakrčil obočí, vypadal ublíženě. ‚Nečumím.‘
Bill se ještě jednou zamračil, než se otočil zpátky. Doufal, že Tom mu dá pro dnešek pokoj. Samozřejmě, pokud by se tohle dělo doma, náramně by si to užíval. Ale proboha! Tady sedí dalších dvaadvacet maximálně znuděných lidí, kteří hledají jakoukoliv věc, kterou by se mohli zabavit. A co je lepší zábava, než pozorovat ten Tomův těžce nebratrský pohled vysílaný k Billovi?
Bill ještě jednou otočil hlavu, aby se podíval, co Tom dělá. Ten už měl zase v ruce propisku a opisoval si poznámky napsané na tabuli. Vypadal smutně a Billovi ho najednou bylo líto. Nejradši ze všeho by se zvedl, objal ho anebo udělal nějakou z těch věcí, které dělávali doma, aby Tomovi ukázal, že ho má pořád nejradši.
Jenomže on se musí umět ovládat líp než jeho bratr.
***
Dvojčata pomalu šla ze školy domů, oba dva naprosto netradičně mlčeli.
Tom mlčel dobrovolně, vypadal maximálně zaujatý tím kamínkem, do kterého pořád bez přestání kopal.
Oproti tomu Bill by právě rád mluvil, až by prasknul. Trápilo ho, že Tom se celé odpoledne držel tak potichu. Dokonce přemýšlel nad tím, že by se mu měl omluvit. Možná na něj byl moc tvrdý. Tom nakonec nedělal nic hrozného. Jenom na něj nápadně koukal při hodině.
Bill už se nadechoval, aby promluvil, ale Tom byl rychlejší.
„Dneska… pozoroval jsem tě při hodině,“ oznámil Tom, jako kdyby to snad nebylo už dávno jasné.
„Já vím a chci ti říct, že-„
„Co tvůj jazyk, všechno už se uzdravilo?“ skočil Tom Billovi do řeči.
Bill zmateně nakrčil obočí, nechápal, proč Tom skáče z tématu na téma.
„Jo. Bude to už pět měsíců, zvykl jsem si. Umím s tím mluvit, už do toho omylem nekoušu… a zatraceně mě baví hrát si s tím,“ usmál se Bill, chtěl odlehčit atmosféru.
„Všiml jsem si,“ usmál se Tom taky. „Taky bych si s tím rád hrál,“ dodal ještě rychle, než vyběhnul dva schody vedoucí ke vchodovým dveřím jejich domu a vešel dovnitř, nechávajíc zmateného Billa stát za sebou.
Taky bych si s tím rád hrál.
Bill stál ztuhlý uprostřed zahrady, nevěděl, co si o tom má myslet. Chtěl snad Tom něco naznačit?
„Bille! Upekla jsem koláčky, pojď si vzít!“ křičela jeho matka z okna.
Bill zavolal odpověď nazpátek, a konečně vešel do domu.
S Tomem si později rozhodně bude muset promluvit.
***
Bill konečně dodělal svůj poslední domácí úkol a s úlevou hodil sešit do batohu.
Nikdo si nedovedl představit, jak on domácí úkoly nesnášel. Byly tak neužitečné a většinou zabraly tolik času, že Bill už za to odpoledne nestihl udělat nic dalšího pořádného, co by ho bavilo víc.
Zvedl se od stolu, rozhodl se, že se půjde podívat za Tomem.
Lehce zaklepal na dveře od bratrova pokoje a vešel dovnitř. Viděl Toma zkrouceného nad stolem, spousty papírů a učebnic všude okolo něj.
Billovo obočí vystřelilo vzhůru, ještě nikdy neviděl Toma se tak poctivě připravovat do školy.
„Nějak mi utekl tvůj zájem o… fyziku,“ zašklebil se Bill, když se podíval Tomovi přes rameno, co tam počítá.
„Nevychází mi to,“ zavrčel Tom, naštvaně naťukal další čísla do kalkulačky.
„Oh, teď vážně – proč se na to prostě nevykašleš?“
„Máma si vzala Gibsonku jako rukojmí. Nedá mi jí, dokud jí neukážu tenhle pitomej příklad. Volala jí totiž učitelka, že jsem neudělal ještě ani jeden úkol za tohle pololetí,“ vysvětlil Tom naštvaně.
„Tak si napiš, že to vyšlo dvě stě patnáct,“ poradil mu Bill.
Tom na něj vykulil oči, nevěděl, jak se Billovi podařilo ten příklad vyřešit.
„Sakra, nemysli si, že jsem chytrej,“ zasmál se Bill, „tenhle výsledek u toho byl připsanej tužkou v knížce.“
Tom se rozzářil, napsal si to číslo a zaklapnul sešit.
„Ehm… ještě než si slavnostně půjdeš vyzvednout kytaru, mohl bych s tebou mluvit?“ podrbal se Bill na hlavě.
„Jasně,“ zazubil se Tom, skočil na svoji postel. „Řekl jsi mi výsledek, teď pro tebe udělám cokoliv.“
„Dobře,“ přikývnul Bill nervózně, sbíral odvahu začít. „Tak mi vysvětli to, cos říkal cestou ze školy.“
Tom sklopil pohled, pokrčil rameny. „Jen mě napadlo, že… bych tě… rád… políbil. Přemýšlel jsem o tom dneska celý odpoledne.“
Bill se lehce usmál, konečně měl vysvětlení pro to Tomovo nemluvení.
„Vážně by ses chtěl líbat… se mnou?“ zeptal se Bill pro jistotu znova, uvnitř něj to všechno křičelo radostí.
„Je na tom něco špatného?“ zeptal se Tom.
Bill se v jednom okamžiku chtěl hlasitě zasmát. Ano, rozhodně bylo špatný, že Tom chtěl líbat svého bratra. Ale Bill věděl, že Tom tu otázku takhle nemyslel. Už spolu dělali mnohem větší špatnosti, než by byl polibek.
„To ne, ale… víš, pro mě je to důležitá věc. Není to jako přijít za tebou v noci a zajet ti ve tmě rukou do kalhot. Je to… vážnější. Něco jako další level,“ vysvětlil Bill svoje pocity, doufal, že Tomovi nebude připadat směšný.
Tom chvíli přemýšlel, potom přikývnul. „Fajn, pak je na čase postoupit do dalšího levelu.
autor: Sabča
betaread: Janule
Jojo, chlapci, jen postupujte a já to tu budu s chutí sledovat a fandit vám. 🙂
Tom má vyloženě samé lepší nápady. Hrát si s Billovým piercingem bylo snad až geniální. Už se těším, co to s nima udělá, až si to vyzkoušej. 🙂
och bože, tahle povídka je vážně tak dokonalá nebo se mi to jenom zdá? Rozhodně nezdá, protože ji miluju:-)
Ano dvojčátka, postupte nám na další level:)
Je na tom něco špatného? 😀 samozřejmě, že ne, už se nemůžu dočkat druhého dílu tohohle dílu 😀
chudák Tom, jak byl smutný.
dokonalé, jako vždy!
Jsme připraveny na dalsi level…Sabi seš borka..pisej dáll a hlavne rychle..miluju tooo :-*
Bože, ať už je tu další část a další díl! Luxusní povídka x)) piš, piš, piš Sabí x)
Jejky ako ja túto poviedku milujem…ani si to predstaviť neviete…
Tak a postupuje sa do ďalšieho levelu…už sa teším!!!
awii….. počkej BIlli ještě budeš dělat rád další věci .. xD
wow…Tomovi se zachtělo polibků. No, snad mu je Bill dá…x)
Co si asi Tomi vymyslí do dalšího levelu??Ani nechci pomyslet…vlastně chci a moc..xD
awww to je tak rozotomilý úplně si dokážu představit jak Bill sedí v lavici a Tom na něj zírá xD moc hezký honem dál 😉
Sabčo, Sabčo, to je tak krásný. ♥ Miluju, jakým způsobem spolu mluví. Miluju tuhle povídku. Tři díly! To je extrém.
Ty jo asi si taky pak rozdělím úkoly na levely třeba to zabere xDDJak ráda tohle čtu. Vždycky mám úsměv na tváři.Jen tak dál
tak tady u toho chcípám…naprosto se mi to líbí… je to psané z pohledu, že kluci nemají absolutnš žádné vážné problémy, takže odreagování…dobře se to čte…moc chválím…
bezkonkurenční!! honem rychle dál Sabčo, tahle povídka je fakt úžasná :))
vážně úžasná povídka,vždycky mi zlepší náladu :o)
Tohle je díl od dílku lepší a lepší…:D
Už se těším na další díl, kde se budou určitě líbat…Jupííí…:):D
Postupte do dalšího levelu a všichni tady už dozajisté umřou^^ Kdo to má vydržet?
Dokonalost tohle♥
Úžasné, super, geniální!!!! Miluju tuhle povídku, jen škoda že je to tentokrát rozdělené!! Už se nemůžu dočkat na další díl, a další level 😀 😀
♥ jedním slovem PERFEKTNÍ! není nic, co bych ti vytkla… strašně se mi líbí ty tvoje závěry s tím RÁD ♥ a jsem neskutečně zvědavá, jak tohle bude pokračovat a bude vyvíjet dál… jsem ráda, že jsi se vrhla i na vícedílku, protože by toho byla škoda, jsi perfektní autorka, jak jsem se už zmínila, takže můžeme být rádi, že v sobě objevuješ skrytý talent a rozvíjíš ho vícedílnýma povídkama ♥
Já to MILUJU.
Líbí se mi, jak chlapci krok za krokem postupují do další úrovně. A copak příjde po líbání?
Luxus…ja jsem vzdycky natesena co bude mit zase rad. TAkze tady se tesim na druhou cast
Do háje, nemůžu se dočkat dalšího dílu!! Nejlepší!! 🙂
Nevím proč, ale moje nejoblíbenější věta z tohohle dílu (samozřejmě po "taky bych si s tím rád hrál") je "máma si vzala Gibsonku jako rukojmí":-D Hrozně mě to pobavilo:-D Simone je chytrá, ví, jak na něj vyzrát:-)
První část odehrávající se ve škole mi až příliš živě připomněla můj vlastní pobyt ve škole, který už sice skončil (co se střední týče), ale vzpomněla jsem si, jak strašná nuda tam většinou byla. Každá minuta nekonečná, zejména fyzika a dějepis… vždycky jsem myslela, že se nedožiju přestávky… dokud jsem se ve třeťáku nenaučila skrývat pod vlasy sluchátko od mp3:-D Hned to veseleji utíkalo:-D
Jejich mimoslovní konverzace byla perfektní, Tomovy hladové pohledy taktéž:-) Jen tak dál, chlapci:-) Tak já jdu zjistit, jak dopadne to hraní s piercingem:-)
Oooch mne sa to tak páči :D… och a zase je tu to čo som už vravela minule že Tom proste príde povie čo chce a s ničím sa nesere 😀 a teraz keď Billovi povedal že by ho rád pobozkal som zase nemohla… a ako ostatní tak aj ja sa strašne teším na ďalší level!!! 😀 bože ono je to tak brutálne dobré! :D… fakt to žerem! 🙂
Koukám jak to kluci berou sportovně.
Ano, ano, ano, plnou parou vpred 😀 Sú perfektní. Vlastne poviedka je perfektná.