pokračování
~*~
„Jdu s tebou.“
„Musíš?“ podíval se Bill na Melindu a odpoutal se.
„Ochranka, pamatuješ?“ protočila Melinda oči a vypnula motor. „Budete v pořádku?“ otočila se na Molly a Rhiannon, které spaly na zadním sedadle. „Myslím, že to znamená ano,“ řekla Melinda. „Nemůžu ti to rozmluvit, co?“
„Ne, vážně, to bude rychlý; není to nic vážného.“ Polknul Bill a zadíval se na budovu. Bill se nějak vyhrabal z auta a nandal si sluneční brýle. Věděl, že nechce být chycen na obrázku, jak jde do téhle budovy, ale potřeboval si promluvit a po telefonu by to nešlo.
Dům byl vážně chladný, a bylo to přesně to, co Bill potřeboval, protože když byl uvnitř, jeho tělesná teplota se ochladila o pár stupňů celsia. Byla tu tichá hudba, na konci chodby byly slyšet hlasy, Bill šel za nimi. Dokázal ten jeho poznat na míle daleko. Udělal dva kroky, když v tom se mu před hrudníkem objevila silná ruka.
„Omlouvám se, slečno. Tam nemůžete. Musíte být na seznamu.“
Bill zvedl pohled, protože ten muž byl ještě vyšší než on sám. Vypadal jako blonďatá hora. „Co prosím?“ zeptal se tiše a podíval se zpátky na tu chlupatou ruku, co mu stála v cestě.
„Řekl jsem, že tam nesmíte; všechny stížnosti ohledně možného otcovství vyřizuje jeho právník.“ Podíval se bodyguard na Billovo tělo, on ale neustoupil.
„Jsem Bill Kaulitz, pusťte mě dovnitř.“
„Je mi jedno, jestli jste třeba Královna ze Sáby, jestli sakra neodejdete a-“ bodyguardova slova utichla. Bill se ohlédl a uviděl Melindu, jak má přitisknutý svůj elektrošok k pánovu krku.
„Nemusíte na něj sahat, abyste s ním mohl mluvit,“ řekla tiše. „Udělejte to znovu a celá tahle budova si bude myslet, že tu smažím slaninu, tlusťochu.“
„Podívejte,“ polknul ten hlídač, „nemůžete tady prostě jen tak pobíhat.“
„Tak sledujte.“ Prošel okolo něj Bill a zašel do první chodby, co našel. Po tom, co minul několik dveří, zaslechl kousky hudby a radostné hlasy. Byl si jistý kudy jít, a tak zahnul za roh. Bushidův tým se rozvaloval po celém nahrávacím studiu, zatímco Bushido mluvil do mikrofonu, do nějaké hudby. Bill trochu protočil oči. Prošel okolo dveří k menšímu okénku nahrávací kabinky a zaťukal na sklo.
Bushido se na něj podíval a úsměv se mu jen rozšířil, když někomu ukázal, ať vypnou hudbu. Bill malinko couvnul, když rapper vyšel z kabinky s jedním z jeho sebejistých úšklebků. „Bille. Rád tě zase vidím. Ty nemáš radost?“ zažertoval.
„Vtipné. Musíme si promluvit.“ Bill tu nechtěl být déle, než musel, a to, že byl blízko Bushida už samo o sobě bylo pohybování se na tenkém ledě.
„Jasně. Myslíš mluvit, jako tvůj bratr myslel ‚mluvit‘?“
„Ty se nikdy neunavíš, co?“ vyjel na něj Bill.
„Ne, vlastně ne… no tak, promluvíme si u mě v soukromí.“
Bill setřásl Bushidovu ruku ze svých zad a nechal se odvést chodbou do velké místnosti, která byla něco jako kancelář. Dekor byl víc usedlý, než si Bill myslel, hrozně rád se usadil do křesla, zatímco se Bushido svalil do kožené kancelářské židle za stolem.
„Dostals můj dárek?“ zeptal se, než Bill mohl cokoliv říct.
„Jo, dostal. Vážně se mi to moc líbilo.“
„Hádám, že teď přijde ale.“
„Ten posranej dopis! Zoe by měla být tvoje? To se mi moc nelíbí.“ Zavrtěl Bill hlavou naštvaně. „Musel jsem to spálit, aby si to nikdo nemohl přečíst.“
„Protože to chceš nechat pod ledem, co?“ ušklíbnul se Bushido a malinko se nakrčil.
„Hele. Už takhle to mám s paparazzi těžký, stačí mi jejich kecy. A to se nezmiňuju o bulvárních plátcích. Mohl bys nepřikládat polínka do ohně tím, že přestaneš otvírat pusu a vykládat lidem, jak byla Zoe počata?“
Bushido znovu pokrčil rameny. „Cokoliv tě udělá šťastným, princezno. Ale stejně, nikdo to nebere vážně, to mi věř. Mimo to, všichni přeci víme, že otcem je Tom.“
„Cože? To je to tak poznat? Proč je to kurva tak poznat?“ vyjeknul Bill a postavil se. Bushidův úšklebek zmizel, otevřel udiveně pusu.
„Počkej, cože? To si děláš prdel?“ zeptal se pomalu. „Já jen… chci říct…“ rapper zněl jako omámený a Bill se konečně vyškrábal na nohy. „Tys to fakt kurva myslel vážně!“ řekl nevěřícně starší z nich. „No do píči…“
„Kurva!“ vyběhl Bill z kanceláře, jak nejrychleji mohl, rozhlížel se. Nepamatoval si, kudy přišli, byly tu dvě chodby a on přes slzy neviděl. Něco bílého se mu zatřepotalo před obličejem a Bill to okamžitě vzal, utřel si s tím všechnu tu špínu, která bývala jeho make-upem.
„Um, nebreč.“ Objevil se před ním zřetelně Bushidův obličej, vypadal víc než jen nepohodlně. „Nechci, abys plakal.“
„Ale ty to teď víš!“ zavzlykal Bill a nemohl zastavit slzy. Bushido mu podal krabičku Kleenex a Bill spotřeboval šest kapesníků, než se dokázal uklidnit a nadechnout. „Do prdele, všichni to vědí!“
„Prosím, přestaň brečet!“ Bushido vypadal víc než vyděšený tím, že si Bill vyplakával oči, a ne nad nejvíc spekulovanou otázkou celé Evropy, která mu byla právě potvrzena. „Podívej, nikomu to nepovím, ano? Budu pořád říkat to, co doteď, jako by se nic nezměnilo. Prostě zapomenu na všechno, cos mi řekl, ano? Jen přestaň brečet…“
„Jo, dobře.“ Popotáhl Bill a vzal si zase plnou ruku kapesníčků, pak nacpal ty použité zpátky do krabice a přimáčknul to Bushidovi na hrudník. „Musím jít.“
„Jo, dobře.“
„…a to chrastítko a dudlík si nechám.“
„Cokoliv chceš, to je v pořádku. Byl to dárek.“ Přikývl rychle Bushido.
„Dobře.“ Popotáhnul znovu Bill. „Jak se dostanu ven?“
Po tom, co Bill dostal instrukce, zahnul za posledním rohem a našel Melindu, jak sedí na klíně hlídači, který se ho předtím snažil zastavit. Podívala se na něj a mrkla, pak ho pohladila po tváři. „Buď hodný, obře. Musím teď jít.“
„Vážně mi nedáte svoje telefonní číslo?“ zeptal se nevěřícně hlídač, když se z něj zvedla a zamávala mu přes rameno.
„Ne. Uvidíme se, možná.“ Podívala se Melinda na Billa, který se zoufale snažil nerozmazat si make-up, zatímco si utíral oči a hrabal se v kabelce, aby našel svoje obrovské sluneční brýle. „Jsi v pořádku?“
„Jo. Řekl bych. Pojď pryč.“ Vydechl unaveně Bill, když konečně našel brýle a v tichosti odešel s Melindou k autu. Molly byla už vzhůru a vypadala celkem zaskočeně Billovým červeným obličejem.
„Jsi v poho?“ zeptala se tiše.
„Ano. Prosím, už se neptej,“ zabručel Bill.
„Ježíši, jasně.“
„Super. Teď si zajedeme pro nějaké jídlo. Mám hlad.“
Melinda nastartovala auto a zavrtěla hlavou, trochu zasténala. „No a kam?“ zeptala se.
Dostala pět různých odpovědí od dvou lidí. Povzdychla si a vyjela.
Těhotní lidé jsou divní.
~*~
„Tak připravený.“ Přiznal Tom. „Už jsem se dostal přes etapu strachu. No, pořád se bojím, ale teď se nejvíc ze všeho těším.“
Stephen se usmál. „To je normální. Jsem si jistý, že tě Bill dohání k šílenství.“
„Oh, s tím oblečením? A naprostou posedlostí uklízením? Trochu ano.“
„Už máš oblečení zpátky?“
~~
„Ano, a vonělo dobře jako ještě nikdy.“ Zaradoval se Bill.
„Takže žádné fauly, žádné urážky.“ Zazubil se Stephen, když jeho pacient protočil oči.
„Oh, prosím. Tom rád přehrává, že mu někdo ubližuje. Ale to je v pořádku, jediná věc, na které záleží, je to, že mě to oblečení už v noci nebudí.“
„Myslím, že to nebylo to oblečení, co tě drželo v noci vzhůru. Tom mi říkal, že sleduješ pořady o dětském zdraví, než jdeš do postele. Říkal, že jeden díl se jmenoval ‚Nehody při porodu‘.“
Bill si poposednul. „Jen jsem chtěl vědět, co by se mohlo stát, abych mohl být připravený. Abych neudělal něco, co bych dělat neměl.“
„Bille, tohle je prostě nemožný se naučit, i kdyby všechno vyšlo tak jak má. Myslím, že bys měl raději odpočívat, než se malá narodí.“
„To udělám po show. Už je to za pár dní, až bude po tom, budu moct odpočívat.“ Zakryl Bill zívnutí a zavrtěl hlavou, aby se mu přestala motat. „Dneska jsme zase zkoušeli. Proto jsme přijeli trochu později.“
„Nemůžu ti říct, že si nemyslím, že bys měl odpočívat. Show, dokonce i akustická,“ dodal rychle Stephen, když viděl Billa, jak otevírá pusu, „může být stresující. Víme, že máš vysoký tlak. Nedokážu si představit, jak ti bude před show, dokonce i před tvým těhotenstvím.“
„Budu v pořádku.“ Přikývl Bill. „Budu se snažit zůstat v klidu a tak. Ale už se hrozně těším, až budu znovu na podiu. Doufám, že nadšení stres převálcuje.“
~~
„Stále si dělám starosti.“ Pokrčil Tom rameny a hrál si s piercingem. „Jediný, co ale můžu dělat, je říct Billovi, jak se cítím a být zlý na Davida. I kdyby třeba jen Bill měl zaražený prd a bolelo ho to, tak ukončíme show. Společnosti se to líbit nebude, ale můžou mi třeba políbit prdel.“
Stephen se uchechtl. „Jsem si jistý, že by to udělali rádi.“
~*~
Bill zasténal a přitáhl si Toma k sobě pro polibek. Už to bylo moc dlouho od té doby, co měl naposledy chuť něco dělat, ale Tom vylezl ze sprchy, mokrý a prostě… když si sundal ručník, bylo to jasné. Prostě ho musel políbit a oblečení bylo po cestě k posteli taky nějak moc rychle pryč. Tom byl něžný, tak něžný, dokonce, i když do něj pomalu pronikal.
Společně se spolu pohupovali; Bill byl rozvalený v hromadě polštářů s Tomem mezi nohama. „Kurva,“ zasténal, když ho Tom chytl za boky a zvedl si ho, aby mohl lépe přirážet.
„Sakra, tohle mi chybělo,“ vydal ze sebe Tom, dlaněmi přejížděl po saténové kůži Billova břicha, a nahoru směrem k jeho prsoum. Chytl je do rukou a palci přejel po kamenně tvrdých bradavkách, pak se předklonil a nasál jednu do úst.
„Tomi,“ zaúpěl Bill, když zajel prsty do dredů svého bratra. „Kurva!“ zanadával, zasmál se, když ucítil ostrou bolest. „Nekousej.“
„Promiň.“ Podíval se na něj Tom s ruměncem na tvářích a začal znovu přirážet. Postel vrzala a Tom se snažil, jak nejjemněji uměl. „Sakra, Bille; já tě miluju,“ vydechl Tom.
Bill hodil hlavou dozadu a zasténal, když se udělal, ruce se mu třásly, Tom vyjekl a ustálil se v něm. Když se jeho tělo vrátilo z nebes, Tom se mu svalil do náručí, opatrně, aby mu nelehl na bříško. Nechal se převalit na bok a okamžitě se k Tomovi přitulil. „Bože, to jsme potřebovali,“ zašeptal a políbil ho tam, kam dosáhl.
Tom jemně Billovi promnul bříško a položil si hlavu na Billovu. Všechno napětí, co v sobě měl, bylo pryč, oči se mu okamžitě zavřely, když mu Bill šeptal do ucha něco hezkého. Byla to perfektní noc, a Tom neměl vůbec žádný problém s tím, aby mohl vedle svého bratra usnout.
A to bylo právě to, proč nevěděl, že ho tak nepříjemně vzbudili. Tom otevřel jedno oko do tmy a rozhlédl se. Nic tu nebylo, a tak když znovu začal usínat, všiml si, co ho vzbudilo. Vedle postele mu zvonil telefon. Znovu to zazvonilo a přestalo. Vážně chtěl věřit tomu, že měl někdo špatné číslo, protože kdo by mu volal uprostřed noci? Ale pak to začalo zvonit znovu a Bill neudělal jediný zvuk. Tom se převalil, dokud nedosáhl na svůj telefon, nesnažil se skrývat svůj hněv, že ho tak rychle probudili. „Halo?“ zavrčel.
„Tome?“ byla to Molly a zněla vyděšeně. „Ahoj. Promiň, že tě budím uprostřed noci. Je tam Bill?“
„Spí, co se děje?“ zazíval Tom a snažil se moc nehýbat. Bill si popolehnul, Tom natáhnul ruku a začal ho hladit, dokud ho neuklidnil.
„Budu rodit a Gregova máma tady není, aby pohlídala Rhiannon. Může zůstat s vámi, než se všechno vyřeší?“ začal ztěžka dýchat do telefonu, Tom slyšel, jak Rhiannon pláče, že je ospalá a nikam nechce. „Prosím, jste moje poslední naděje.“
„Jo, jasně. Dobře. Um, oblíknu se a hned jsem dole.“
„Děkuju, Tome. Nemáš ani ponětí, jak moc to pro mě znamená. Omlouvám se, že vás do toho tahám, ale Joel si to asi rozmyslel dřív.“
„Jo, to je v pořádku. Uvidíme se za pár minut.“ Podíval se Tom na mobil a položil to, zaúpěl a položil telefon do stojánku.
„Kdo to byl?“ zeptal se Bill a zívnul.
„Molly bude rodit.“ Zazíval Tom také a rozsvítil.
„Cože?“ Bill byl najednou vzhůru a posadil se. „Je v pořádku?“
„Jo. Jen potřebuje, aby někdo pohlídal Rhiannon, než do města přijede její tchýně.“ Zazíval znovu Tom a odešel si pro nějaké tepláky. „Za pár minut tu budou.“
„Dobře. Půjdu se podívat, že máme hostinský pokoj připravený.“ Vylezl Bill opatrně z postele a natáhl na sebe kalhoty a tričko, pak se odkolébal ze dveří.
Tom si stáhnul vlasy a seběhl schody, zatímco si nandával triko; byl zrovna v obýváku, když se ozval zvonek. Rychle otevřel dveře a usmál se, když vešel Greg, v náručí měl Rhiannon, která měla fialové pyžamo. „Chlape, vážně moc děkuju. Nemáš ponětí, jak si toho vážíme,“ zabručel. Byl vyšší než Bill a Tom, tělesnou stavbou se hodil spíš na vyhazovače než na finančníka, a jelikož byl snědý, jeho dcera měla barvu kůže po něm.
„V pořádku. Bill nahoře připravuje pokoj.“ Usmál se Tom, když mu Greg podal tašku se Spongebobem v kalhotách a chlupatého bílého medvídka.
„Dobře. Tak pojď, holčičko. Vzbuď se.“ Kleknul si Greg na zem a postavil Rhiannon na nožky, co měla v bačkorkách. Jakmile musela stát na svých, začala plakat a snažila se dostat zpátky do tatínkova náručí.
„Ne, já nechci. Já chci domů,“ vzlykala a Greg se zasmál.
„Pamatuješ, jak jsem ti říkal, že maminka a tatínek musejí jet do nemocnice pro tvého malého brášku?“ Rhiannon přikývla. „No, musíme ho teď vyzvednout. Nemůžeme ho nechat na nás čekat, nebo snad ano? Byl by sám a moc by se bál. To přeci nechceš, ne?“
Rhiannon zavrtěla hlavou.
„Dobře, pan Tom je tady a vezme tě do postele, ano? Dej mi pusu,“ řekl Greg a Rhiannon si promnula oči, udělala krok vpřed a dala svému otci pusu. „Dobře, hodná. Vrátíme se pro tebe co nejdřív, ano?“ přikývla a podívala se na Toma.
„Ahoj, pane Tome,“ zašeptala a unaveně se opřela o Tomovu nohu. „Kde je pan Bill?“
Greg se narovnal a usmál se. „Bude v pohodě. Pokud nebude brečet, tak je v pořádku. Nedávejte jí moc cukru nebo mi věřte, že budeme chtít spáchat sebevraždu. Je alergická na mandle a meruňky. Mimo tohle by měla být vážně lehko zvladatelná, a nechte ji prosím se koukat na SpongeBoba.“
„Chci se koukat na SpongeBoba.“ Zazívala Rhiannon a Tom se zazubil. Venku zatroubilo auto a Greg zblednul.
„Nevím, proč tady stojím, jako bych neměl nic na práci. Uvidíme se později, a ještě jednou díky, Tome.“
Tom zamával a kleknul si, aby zvedl polospící Rhiannon, která se držela jeho kolene. Rychle se k němu přitulila, ruce kolem jeho krku a hlavu na jeho rameni, Tom zavřel dveře. Otočil se a uviděl Billa stojícího na schodech, koukal na něj s nečitelným výrazem v obličeji. „Co?“ zeptal se tiše. Rhiannon se zavrtěla a začala tiše chrupkat.
„Nic; jen si říkám, že Zoe bude šťastná, že bude mít tak skvělého otce jako jsi ty.“ Sledoval Bill svého bratra vyjít schody, Bill mu vzal tašku a zvíře z ruky a šel za ním chodbou do ložnice. Bill dal pryč peřinu a Tom jemně položil holčičku na postel a přikryl ji. V té velké posteli vypadala tak malinká, pár minut ji sledovali, jak spí, pak si Bill vzpomněl na hračku, co držel v ruce. Položil ji vedle ní a ona si ji rychle přitulila a už se nepohnula.
„Doufám, že jsme připraveni,“ zašeptal Tom a vzal Billa za ruku.
„Na co, na Zoe? Myslím, že na to brzo přijdeme.“
„Ne, ne na Zoe, na hlídání Rhiannon.“ Podíval se Tom na spící dítě. „Slyšel jsem, že jsou hodnější, když spí.“
„A Melinda má zítra volno, že ano?“ postěžoval si Bill a Tom ho štípnul do zadku.
„Ne před dětmi.“
Ale uvnitř Tom taky nadával. Oh bože, je na čase přijít na to, co v něm je. Mimo to, je to přeci jen pětileté dítě. Dokážou ji zabavit. Sakra, vždyť jsou dospělí lidé.
Že ano?
Komentujte prosím anglicky, díky J. :o)
autor: Majestrix
translate: Lil.Katie
betaread: Janule
XD lol XD Bill is crazy XD so much cleaning XD poor Tom and his clothes XD
btw, I think, Tom will be very good father 🙂
a díky moc za doplnění 🙂
jee 😀 doplnění…. sem to prvně hledala, ale pak sem to našla 😀 taky moc děkuju.. 🙂
This is beautiful… i love this story… is crazy but sooo… umm…. cool? Wonderful… yeah… xD
my love story. Tom singing…oh my god 😀 Nice part!
I do not want to Bushido!!!!I love Tom and Bill ♥♥♥and this story!!!
Tak,a teď si vyzkoušejí,jaké to je být rodiči =)
This story has unbelivable amazing story line.. Every time i read it something unexpected happens… I think that Tom doesnt have an idea what a five year old kid is like xD I just love this wee story and i wish it would never end <3 very good job done on it.. well done 🙂
tom is singing??LOL…Tom will very goog father:)
Bushido? Bushido?!? I am not sure that I fully understand this Bushido thing. Any former relationship? And what about this burnt letter? I am a little bit confused. I hope he is all talk and no action, as always. 😉
I wonder if Mister Bill and Mister Tom will handle little Rhiannon. :)))
wtf is Bushido doing in this story?! I'm scared! 🙂 This amazing story is like reality… I think Tom can sing in real life 🙂 really awesome, I will next part <3
omlouvám se, že jsem nekomentovala minulé díly… dočítala jsem je teprve včera… 🙂
Ooh, God. Happened here so many things, that I do not know where to start.
Bushido? Bushido in this story? Somehow I was expecting it xD I was shocked and angry at the same time. I have liked Bushido, but I hate it when the twins must be dizzy. Bu angry me. Perhaps it is useful to an expensive gift xD So had sex with Bill? I was afraid that Zoe is Bushido. No, not. She is Tom. Tom is a loving father. I hope Tom will not be sad. He does not deserve it. And Bill, too.I was pleased when Tom sang the vocals ^^ It was cute when he brought in a small house, and she snuggled closer to Tom and he took it to bed sleeping. Bill has changed a lot and loves her baby. Does it know:) They love him. I love this story <3
A samozřejmě úžasný překlad. Škoda, že to komentuje málo lidí. Tahle povídka si to zaslouží.