autor: Doris
Ahojen twincestni dušičky. Já vím, jsem hrozná, že mi to všechno tak trvá, ale lenost je příšerná věc:) Od tohohle dílu moc nečekejte. V podstatě nic moc důležitého se tam nestane. Je to spíš takový klidný díl, abyste pak pobírali to, co se tam ještě stane a nezahltilo vás to. Jelikož se blížíme do finiše. Vidím to už jen tak na 4-5 dílů. Uvidíme, jak to vyjde. Každopádně jsem moc vděčná každýmu, kdo to čte a kdo komentuje. Jelikož pochvala potěší a připomínka inspiruje. No, nebudu vás už zdržovat. Vrhněte se na to, a jak říkám… tenhle díl berte jako takovej oddychovej. 🙂 Doris
Bill zapadl do domu, shodil ze sebe boty a začal se zhanět po Amandě. Našel ji v jejím pokoji s uplakanýma očima.
„Am co se děje?“ Došel k ní a usadil se vedle ní na posteli… Amanda se polekala. Nezaznamenala Billův příchod. Otřela si oči a podívala se na něj.
„Ne, nic se neděje. Jak bylo venku?“ snažila se odvrátit jeho pozornost. Bill se ale nenechal odbýt.
„Nezamlouvej to. Co se děje?“ nikdy ji neviděl smutnou, natož uplakanou. Znal ji buď s úsměvem a nebo podrážděnou, pokud se jednalo o něj. Amanda si povzdychla. Ono se vlastně nic nestalo, jen ji Bill zastihl ve slabý chvilce. Mívala ji celkem často, jen se to snažila skrývat, a průchod slzám dávala, jen když byla sama. Láska k Andymu za to mohla. Bylo pro ni zničující milovat někoho, jehož srdce mít nemohla, a dívala se na to, jak se v jeho ložnici střídá jeden kluk za druhým.
„Vážně se nic nestalo, já jen…“ povzdychla si, a snažila se usmát. „To zase přejde.“
„No dobře, jak myslíš.“ Svěsil Bill ramena. Asi tušil, co v tom bude. „Můžu ti nějak pomoct?“ pozvedl tázavě obočí. Amanda se pousmála. On jí chce pomáhat i přes to, že se zrovna nemají v lásce?
„To těžko. Asi z něj hetero neuděláš, takže….“ Pokrčila rameny. „Ale děkuju.“ Dodala a podívala se na Billa. Bill to tušil správně. Chápal, že to musí být těžké. Zvedl se z postele a za ruce zvedl i Amandu.
„Tak se zvedej a jedeme.“ Usmál se a Amanda jen zamrkala.
„Kam jedeme?“ nechápala. Chápala jen, že se jí Bill snaží zvednout náladu.
„No na ty nákupy.“ Usmál se Bill. Bylo už sice dost odpoledne, a než nakoupí a dojedou domů, bude večer, ale aspoň budou oba myslet na něco jiného, než jejich starosti.
„Chce se ti jet takhle odpoledne?“ pousmála se. Věděla, že Bill má taky rád svůj klid.
„Proč ne? Užijem si zbytek dne.“ Zasmál se Bill, a aniž by čekal na odpověď, táhnul už Amandu ke dveřím, kde se obouval. Amanda nenamítala. Obula se, vzala klíčky do auta a za pár dalších minut už stáli před nedalekým supermarketem.
„Tak… co všechno to mám nakoupit?“ kouknul Bill na Amandu, zatímco s nákupním vozíkem procházel mezi regálama. Amanda začala lovit seznam po kapsách.
„Ehm… asi budeme muset improvizovat.“ Pousmála se. Nákupní seznam jaksi zůstal doma.
„O to líp.“ Zasmál se Bill. Miloval nákupy, kdy může do košíku naházet všechno, co mu přišlo pod ruku. Amanda se pousmála a očima sjížděla jednotlivé zboží v regálech. To Bill ani moc nekoukal, co do košíku háže a Amanda se občas neovládla před výbuchem smíchu, co všechno byl schopný tam hodit.
„Bože, Bille, vždyť těch gumovejch medvídků máš už asi dvacet sáčků.“ Zasmála se, když Bill přihodil pro jistotu ještě jeden pakl.
„No a? Mám je rád?“ zasmál se Bill a pokrčil rameny. Dalo by se říct, že nákup dělala spíš Amanda, která brala nezbytné věci. I když rozhodně na množství nešetřila.
„Bille… můžeš mě zasvětit do svojí myšlenky, proč máme v košíku sedmery špagety?“ pozvedla Amanda tázavě obočí, když se otočila od regálu a chtěla do košíku přihodit něco ze svého výběru.
„Nevim. Ale mám na ně chuť.“ Pohodil Bill hlavou. „Je můžeme jíst třeba hromadně z jedný mísy.“ Dodal a Amanda se při té představě pobaveně ušklíbla.
„Jasně Bille, dáme si špagety s gumovejma medvídkama.“ Zakroutila hlavou. Jejich košík se postupně zaplňoval, až skoro přetékal.
„Tak co ještě vezmem?“ zeptal se Bill a vyndal si z regálu jednu plechovku coly. Amanda nevěděla, zda takhle Bill nakupoval běžně, nebo všechny ty voloviny házel do košíku schválně, ale každopádně jí tím zvedl náladu. A Bill za to byl rád.
„Myslím, že už raději nic.“ Zasmála se, když Billovi plechovka třikrát spadla z košíku. Bill se zamračil a znovu svoji colu zvedl. Tak ji prostě vypije teď a hotovo. Začal plechovku otvírat a než ho stačila Amanda zarazit, obsah plechovky se rozstříkl na všechny strany, jak byla cola zkarbovaná. Bill byl zmáčený pomalu od hlavy k patě a zamračeně se šklebil.
„No bezva.“ Setřel si pití z obličeje a vlasů, které se okamžitě lepily do sebe. Amanda se neudržela a vybuchla smíchy.
„Dobře, tak myslím, že už určitě raději nic kupovat nebudem.“ Vypravila ze sebe v záchvatu smíchu. Bill se tvářil naprosto znechuceně sám nad sebou a ten výraz ji rozesmíval snad ještě víc.
„Bože, Bille….“ Dusila se, až jí pomalu tekly slzy.
„No hahaha. To je srandy kopec, když vypadám jak debil.“ Rozhodil Bill rukama, ale koutky mu cukaly pobavením, když ji viděl. Muset uznat, že smích jí sluší. Vypadala hned jinak.
„Já za to nemůžu. Promiň. Ale to se nedá.“ Snažila se uklidnit, zatímco zamířili ke kasám. „Kdybys viděl svůj výraz.“
„Raději ho vidět nechci.“ Uchechtl se Bill a házel věci z košíku na pás. Nakonec přidal i prázdnou plechovku.
„Vypít jste to měl až po zaplacení.“ Zamračila se na něj prodavačka a oznámila celkovou sumu za nákup, která překročila řád několika tisíc.
„Já to nevypil.“ Ohradil se Bill, zatímco Amanda naťukávala pin Andreasovy kreditky. „Jen jsem se chtěl osvěžit.“ Dodal s úšklebkem a Amanda tak znovu vybuchla smíchy.
Za pár minut už skládali nákup do auta a vraceli se domů. Přesně jak čekal… už byl večer a zítra ho tu čekaly poslední den a noc.
„Díky Bille.“ Otočila se Amanada na místo spolujezdce, ještě než vystoupili.
„Za co?“ zatvářil se Bill trochu nechápavě.
„Zvedl si mi náladu.“ Usmála se Amanda a Bill jí usměv oplatil.
„To jsem moc rád.“ Přikývl a vystoupil z auta, aby pobral tašky s nákupem. Amanda pobrala zbytek a odemkla dveře od domu. Bill za ní vešel a tašky položil na kuchyňskou linku.
„Am… ty znáš Dana?“ otočil se na ni a vybaloval jednotlivé věci z tašek.
„No… bohužel znám.“ Přikývla. „Proč se ptáš?“
„Jaký je?“ ptal se dál Bill, ale její otázku nezodpověděl. Amanda se zamyslela.
„Záleží na tom, co přesně chceš vědět. Je to hajzl, ale když jde o jeho kšefty, tak je férovej.“
„Ale jen když jde o drogy, co?“ vzdychnul Bill. Amanda nechápala, proč se tak ptá, ale raději to neřešila.
„Jo. Nestalo se mi, že by mi prodal něco nekvalitního, nebo že by mě natáhl. Ale co se jeho chování týče, tak je nevyzpytatelnej. Jde mu hlavně o sebe.“ Bill překvapeně zamrkal.
„Počkej, počkej… ty bereš?“
„Už ne. Ale brala.“ Amanda nesměle sklopila zrak. Andy jí z toho tenkrát pomohl. Možná proto se do něj taky tak pobláznila.
„Takže ale, když něco řekne… nedá se mu moc věřit?“ zeptal se Bill a Amanda si jen povzdychla.
„To ani omylem. Lepší je mu nevěřit vůbec.“ Zakroutila hlavou. Chtěla se znovu zeptat, proč ty otázky, ale nakonec to neudělala. Stejně by jí Bill neopověděl.
autor: Doris
betaread: Janule
tušim průser, velkej průser
[1]: To já taky s tím Danem..:/
Jinak je to skvělý…mě se vždyky oplatí počkat na tuhle povídku..:)
A už se třěším až bude Bill s Tomem…:)
Mám vážné obavy,jestli spolu vůbec budou,Billa čeká ještě jedna noc s Andym,co když ho nepustí…
jooo tak tohle bude zajímavýýý….
Co najrychlejsie pokracovanie
jo bylo by to zajimavy kyby ho nepustil. Treba by po nem pak Tom patral a pak ho nasel. Stejne vsechno vyjde na jevo i to ze spal s Andym
Teda lidi….me se hrozne libi, jak nad tim premyslite 😀 Asi vam v pristim dile zavarim mozecky a hodim vam sem video podle kteryho vzniklo poslednich par dilu 🙂
[6]: Tomi…myslim ze by ho nemusel hledat moc dlouho, kdyz Tom bydli s Andym :DD