autor: Rachel
Ahoj zlatíčka,
nějak nevím, co napsat… takže asi jenom to, že jsem tady s další, novou povídkou, jak jsem slíbila na konci VTL xD Takže mě tu máte zase a já bych vám k ní řekla alespoň pár slov, než se začtete do prvních řádků… xD
Nápad na tuhle povídku mě napadl asi už před čtvrt rokem a já jsem čekala na vhodný okamžik, kdy bych ho mohla hodit na papír. Nebudu říkat a prozrazovat, co mě k němu přivedlo a jak, protože byste určitě odhadli tu hlavní myšlenku, a to já nechci xD Řeknu asi jenom to, že k této povídce mě přivedly jednoznačně děti 😀
Hlavní postavy snad představovat nemusím, přeci jen tu však stojí za zmínku jedna, kterou ve své povídce používám vůbec poprvé za celou tu dobu, co se psaní věnuju. Je to postava malá, s dlouhými, hustými a kudrnatými vlásky, pomněnkově modrýma očima a zářivým úsměvem… a já doufám, že se vám bude líbit a budete ji mít rádi alespoň z poloviny tak, jako já, když se mi poprvé zjevila před očima:-D
Co se tématu týče, snažila jsem se být originální, což podle mě není vůbec jednoduché, protože nás (bohudík) přibývá a nápady ubývají. Ale doufám, že vás alespoň trošku zaujme:-) Ještě nesmím zapomenout na to, že kluci v téhle povídce nejsou dvojčata, tak aby nevznikala nějaká nedorozumění xD
Doufám, že se vám povídka bude líbit, vynasnažím se, abych své věrné čtenáře nezklamala a dovedla si k sobě přilákat ty nové:-D Taky bych vás chtěla poprosit o psaní komentářů, dodává mi to sílu a energii do dalších dílů. Tak, to je všechno, všem přeju krásný počtení a netrpělivě budu čekat a těšit se na vaše komentáře, abych věděla, jestli mám psát další díl…. Mám vás všechny moc ráda a budu se snažit:-D Pa, Vaše Rachel xD
Velké, pomněnkově modré oči ospale zamžouraly a rozhlédly se po pokoji, ozářeném jasem prvních paprsků vycházejícího slunce. Malá dětská dlaň pustila lem bílé peřiny, kterou až doteď svírala, a přivinula si k sobě malého plyšového medvídka. Děvčátko se samo pro sebe pousmálo a zvědavě se zadívalo do medvídkových černých korálků. Jako by hledalo v jeho nehybných očích odpověď na svou otázku, netrvalo však dlouho a v hlavičce malé Hailie se konečně vybavilo, co je na dnešním dni tolik zvláštního a významného. Spokojeně vydechla a svými dětskými prstíky si tak, jak bylo už dlouho jejím zvykem, prohrábla své dlouhé, kudrnaté a i zacuchané vlasy. Zvědavě nakoukla ke svému malému zrcadlu, a když jí při pohledu do něj byla odpovědí velká rozcuchaná kštice, povzdechla si a zastrčila jeden z tisíce neposedných pramenů za ucho. Dnes nemohla vypadat rozcuchaně a ani neupraveně. Dnešní den byl pro ni velmi významný, dnes pro ni mělo začít něco nového. Pro ni… a ještě pro někoho…
A malá Hailie si to moc dobře uvědomovala. Na jejích rtech se rozlil široký, a zároveň šťastný úsměv, když odtrhla od zrcadla svůj pohled a s medvídkem ve své náruči vyběhla jen v pyžamu ze svého dětského pokoje ven na chodbu. Její dětské krůčky se rozléhaly celým ztichlým domem… dokud se nezastavily před dřevěnými dveřmi, na které se upřela modř Hailiiných očí. Nečekala už ani vteřinu. Její oči se rozzářily a na jejích rtech se rozlil úsměv, když dlaní zatahala za kliku dveří a rychle jako raketa vběhla dovnitř, šťastně se smějíc. Pohled jejích očí téměř okamžitě přelétl celý pokoj… a spočinul na bílé, zvedající se peřině. A to stačilo k tomu, aby se Hailiin úsměv ještě více rozšířil.
„Tati? Tati, vstávej! Už dneska, už dneska, už dneska! Tak vstávej, slyšíš?!“ vypískla o něco hlasitěji a šťastně skákajíc na velké posteli, netrpělivě zamrkala směrem k tomu velkému spáči, ještě spícímu pod bílou peřinou. Pomalu si klekla na kolena a připlazila se až k lemu bílé peřiny, snažíc se ji svými dětskými dlaněmi stáhnout co nejníž, její majitel si ji však dobře chránil. Protestně se přetočil na druhý bok a pevně tisknouc víčka k sobě, přitáhl si svou peřinu blíž k tělu.
„Zlatíčko, ještě chvilku, hm?“ zakňoural ospale, moc dobře však věděl, že už neusne. Brána snů se pro něj pro dnešek už zavřela, kouzlo spánku zmizelo jako mávnutím kouzelného proutku a Tom uvolněně položil svou hlavu na polštář.
Jeho rty se zvlnily do milého úsměvu, když se k jeho uším dolinulo tiché ťapkání malých nožek kolem jeho velké postele. Podvědomě se nosem zavrtal ještě více do peřiny… neubránil se však malému úsměvu, když ucítil na svých černých copáncích dětské prstíky a někde u svého ucha uslyšel tiché špitnutí.
„Tati? Tatínku,“ dětské zašeptání se dolinulo k Tomovým uším a on se sám pro sebe pousmál. Poznal by jej vždy a všude, i kdyby na něj mluvilo tisíc hlasů najednou. Nikdo jej totiž neoslovoval tak krásně a tak měkce, jako právě jeho malá Hailie.
Pomalu odlepil svá víčka od sebe a zamrkal na malou, dětskou postavu, stojící před sebou. Malé děvčátko stálo přímo před ním a zvědavě na něj poulilo své velké, až studánkově modré oči. Její rty byly mírně pootevřené, takže mohl zřetelně vidět několik prázdných mezer po vypadaných mléčných zoubcích. Podvědomě se pousmál nad pohádkou o kouzelné zoubkové víle, při které jej vždy přímo hltala svýma velkýma pomněnkovýma očima, a pohledem zabloudil k její velké bujné kštici. Opět měla všechny prstýnky až neuvěřitelným způsobem zamotané do sebe, i přesto však její dětský obličej ještě zkrášlovaly. Patřily k ní, stejně jako medvídek v její náruči, jako tváře, nos, čelo, rty… i oči, které se teď na něj zvědavě upíraly a on se pousmál nad jejich pohledem, který tak dobře znal a miloval. Nikdo na světě pro něj neznamenal víc, než právě jeho malá dcerka.
„Copak, Hailie?“ zašeptal a s úsměvem se zadíval do těch modrých studánek, které na něj zamrkaly.
„Tatínku… a opravdu dneska přijde ta paní?“ Hailiino tiché špitnutí se rozneslo celým pokojem a malá nejistě přešlápla na měkkém koberečku u postele. Tomovy oči se upřely do těch jejích a Tom se podvědomě pousmál. Nezmýlil se. Myslel si, že právě na toto se jej bude Hailie ptát. Znal ji tak dobře. Na jeho rtech se rozlil široký úsměv, když se vyšplhal do sedu a sehnul se ke své malé princezně, aby si ji mohl posadit vedle sebe na postel.
„Ano, přijde už dneska. Ale přijde až po poledni… a do té doby máme ještě fůru času se polechtat,“ zářivě se usmál a prsty lehce přejel po Hailiiných žebrech, sledujíc, jak se malá pod jeho dotekem rozesmála.
Jejich smích a Hailiino pištění naplňovalo celý pokoj, ani jeden z nich se však nehodlal vzdát. Oba milovali tyto chvíle, kdy spolu mohli bezstarostně ležet v peřinách a vzájemně se lechtat a škádlit. Tomovy rty se zvlnily do vítězného úsměvu a on se spokojeně zadíval na svou dcerku, pozorujíc, jak se pod jeho dobře mířenými doteky svíjí smíchy. Její smích, upřímný a šťastný smích, byl pro něj tou nejkrásnější melodií na celém světě.
„Tati… tatínku, už stačí. Bolí mě to…,“ Hailiin smích a tichá prosba vytrhly Toma z jeho myšlenek a on se jen s úsměvem znova zadíval na svou dcerku, která vysíleně, přesto však šťastně, vydechla. Bříško už ji od samého smíchu pěkně bolelo a Hailie se jen z posledních sil vyšplhala do sedu, upírajíc své velké oči k tatínkově tváři. Ať to bylo kdykoli, vždycky jí na tváři dovedl vyvolat úsměv a dokázal ji rozesmát.
Její víčka se přivřela a rty šťastně pousmály, když se přisunula až k němu a pevně jej svými dětskými pažemi objala kolem krku.
„Mám tě moc ráda, tatínku,“ zašeptala tiše a zabořila svou tvář mezi jeho rameno a krk. Tomovy rty se zvlnily do úsměvu a Tom si svou dcerku šťastně přivinul k sobě. Tohle malé stvoření bylo jeho největším pokladem.
„Já tebe taky, zlato,“ oplatil jí a láskyplně ji políbil na čelo, sledujíc, jak se od něj malá odtáhla.
„Tati, můžu si pustit pohádky?“ šeptla prosebně, a když jí byl odpovědí Tomův úsměv, bleskově se natáhla po ovladači, a upírajíc své oči na velkou obrazovku, spokojeně se i s medvídkem uvelebila v bílých peřinách, sledujíc svou oblíbenou, animovanou pohádku.
Tomovy oči odtrhly svůj pohled od obrazovky a Tom naposled políbil svou dcerku do vlasů, spouštějíc své nohy z postele. Uvolněně se protáhl a jen ve svých volných kraťasech na spaní vyšel ze své ložnice ven na balkon. Pomalu si protřel ještě trochu ospalé oči, opřel se o balkonové zábradlí a zadíval se na probouzející se Berlín. Tohle velkoměsto sice nikdy doopravdy nespalo, i přesto však Tom velmi rád pozoroval první, vycházející paprsky slunce a ulice, které se začaly zaplňovat lidmi stejně, jako silnice jezdícími auty. Pousmál se a přivřel víčka nad slunečním jasem, tiše se zamýšlejíc…
Až dosud nevěděl, jak se ve své dlouhé, spletité cestě mohl dostat až sem. Trvala několik desítek měsíců, stovek dní a tisíce a tisíce minut, přesto si však Tom pamatoval každý den, každý, byť sebemenší záblesk. Všechno vlastně začalo tím, kdy se odstěhoval od své matky Simone a postavil se na vlastní nohy. Postavil tento dům, oženil se a založil rodinu. A právě v tom okamžiku nastal ten problém, který jej dovedl až sem, k tomuto rozhodnutí, které měl učinit právě dnes.
S novým životem, domem a rodinou přišly i dluhy… a to byl dosud ten největší zlom v Tomově životě. Práci sice měl, jeho výdělky však zdaleka neodpovídaly jeho potřebám, a ani z poloviny nedokázaly pokrýt výdaje, které pravidelně odváděl. Záchrana však přišla právě včas a jemu bylo nabídnuto místo v právě začínající firmě, po boku jeho dobrého známého. A Tom neváhal. Využil všechen svůj čas a sílu… a výsledek se opravdu dostavil. Nebylo to sice nic jednoduchého, stačilo však jen pár měsíců usilovné práce a dřiny… a oni se dostali tam, kam svými silami tak dlouho směřovali – na úplný vrchol. Podnik se stal velmi známým a oblíbeným, velmi dobře prosperoval a pevně se držel na vrcholu slávy – stejně jako Tom. Byl to právě on, kdo sháněl práci pro ostatní a díky své vynikající manažerské činnosti dovedl spolu se známým celou firmu k rozkvětu. Aniž by si to však uvědomoval, před jeho očima mu unikalo a vzdalovalo se to největší štěstí, které měl.
Jeho malá Hailie – to bylo to, co Tom díky práci, penězům a stresu tolik zanedbával. V práci trávil čas od rána do večera, domů se vracel až pozdě v noci, jeho dcera však rostla dál. A to bylo právě to, co Tom jako otec tolik zanedbal. Zanedbal… a plně si to uvědomil až ve chvíli, kdy Hailiina matka nadobro odešla z tohoto světa. Najednou byl na všechno sám, a ač se snažil, jak chtěl, práce a Hailiina výchova se dohromady skloubit nedala. Zpočátku mu s malou pomáhala Simone, či postarší sousedka, když musel být neodkladně v práci, ani to však Tomovi nepřišlo jako vhodné alternativní řešení. Musel se rozhodnout mezi prací a svou dcerkou… i v této chvíli však pro něj jeho známý našel vhodné, avšak poslední, jediné řešení.
Uplynul asi týden ode dne, kdy se Tom jednoho rána konečně odhodlal a na radu známého vytočil na svém mobilu číslo jedné berlínské agentury. Byla to agentura, nabízející ženy do domácnosti, většinou na hlídání dětí, ale i domácí práce – to jediné, co bezradnému Tomovi zbývalo. Měl z toho sice smíšené pocity, nedalo se však nic dělat. Peníze teď potřeboval a ve svém postavení si opravdu nemohl dovolit přijít o práci, zvlášť když Hailie nastoupila do první třídy a jenom její školní výbava jej stála bezmála půl výplaty. Nezbývalo mu proto než souhlasit… a netrpělivě čekat na dnešní odpoledne, kdy se jim po dohodě s vedoucím agentury měla přijít představit hodná, příjemná, asi čtyřicetiletá paní.
A to bylo právě to, co Toma činilo trošku nervózním. Hailie sice byla z té nové neznámé paní štěstím bez sebe, i přesto se však Tom nezbavil svých malých pochybností vůči ní. Neměl však jinou možnost… a za zkoušku to rozhodně stálo.
Naposled si protřel ospalé oči a se sevřeným žaludkem odtrhl od města svůj pohled. Věděl, že tohle bude ještě zajímavé…
„Hailie, donesu ti něco dobrého na snídani, hm?“ nabídl své dcerce a přetáhl si první XXL triko, které uviděl, přes hlavu.
„A co?“ Hailiina otázka přerušila hlas kreslené postavičky a Hailie zvědavě vzhlédla k Tomovým očím, které se na ni usmály.
„Uvidíš,“ zašeptal a s úsměvem vyběhl z ložnice ven, zatímco se za několik minut domem prolinula vůně teplého kakaa a čerstvé vánočky.
„Hailie? Hailie, tak pospěš!“ Tomův hlas se rozezněl celým domem a Tom netrpělivě přešlápl na svém místě, když se k jeho uším dolinulo tiché zazvonění domovního zvonku.
„Už jdu,“ malé krůčky se ozvaly na schodech a Hailie je jen rychle v několika vteřinách seběhla. Vypadala opravdu krásně. Na sobě měla krásné, červenozelené šaty a vlasy měla pečlivě sčesané do velkého, umného drdolu. Cítila, jak ji Tom obdivně pohladil po vlasech, a pousmála se.
„Tak… můžeme,“ zašeptal a rychle si upravujíc své XXL triko, naposled stisknul Hailiinu malou dlaň v té své, aby mohl zamířit k vchodovým dveřím. Netušil, co se stane za pár vteřin… a už vůbec netušil, že následující okamžik bude jeden z osudných v jeho životě. Jeho dlaň spočinula na chladné klice, pomalu za ni zatahala… a jeho oči se poprvé střetly s pohledem mandlově hnědých čokoládových očí…
autor: Rachel
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)
Takže.. úplně první, co chci říct je to, že ti Rachel moc děkuji za to, že jsi začala psát novou povídku. Jsem za to neskutečně ráda a předem se hlásím jako její pravidelný čtenář ;oD
Další věc je ta, že ti musím jedině napsat, ať v povídce za každou cenu pokračuješ. Je to sice jen první díl, ale i tak se mi ta povídka už teď moc líbí :o) Hlavně se mi tam líbí to, že je tam Hailie. Mám hrozně ráda malé (i když tohle už je velká slečna, chodí už do první třídy :o)) děti. O to budu mít tuhle povídku ještě raději. Každopádně, jsem na to všechno velmi zvědavá.
A na závěr, abych se vyjádřila hned k tomuhle prvímu dílku… Předpokládám, že místo hodné, příjemné, asi čtyřicetileté paní se za dveřmi objeví hodný, milý Bill, že?
Takže – určitě pokračuj ;o)
Hrozně jsem se těšila, až konečně přijdeš s novou povídkou. A dočkala jsem se. Doufám, že se dočkám mnoha a mnoha krásných a něžných dílů. 😀
Tenhle první díl vypadá hodně slibně. Řekla bych, že svoje psaní si hodně změnila od doby předešlýho psaní, kdy jsem betovala a nedalo se to ani číst, jak sldký to bylo. Vyléčím tě láskou jsem přečetla a chválím tě. Opravdu to bylo něco z jiného soudku, jinak sepsáno a líbilo se mi to! A tohle vypadá dosti slibně. I když jsem hned tušila, že bude něco zapeklitýho, myslím, že jsem to i rozluštila, přesto se těším na další díl a doufám, že bude brzy. S těmi komenty je to děs a hrůza! Lenoši líní!^^
oh..takže Bill je nová Au Pair,hmm? :D:D
takhle to useknout..tss :D:D
úžasně to začíná!^^
Takovou paní na hlídání bych taky brala 🙂
Čauky Rachle jo klidně piš dál zajímavý. Hde si přišla na to jméno Hailie? takhlep ojmenuju sovjí dceru (no i když radši chci kluky)Jujda a Tomík zjistí, že je gay xDD už se těším na vývojík
wau že by byl za dveřmi Billí? XD že jo? Prosím… hlavně piš dál 🙂 první díl a už se nemůžu dočkat druhého 😀
Nějakou chvíli jsem měla čas a konečně jsem si přečetla začínající povídku. Mám ráda, když jsou v povídkách děti, hlavně tedy… jejich děti 🙂 Moc se těším na další díl, je to moc hezké 😉
Rachel,když jsi nám slíbila novou povídku,netušila jsem,že tady bude tak brzo.Když jsem to zjistila,doslova jsem jásala,a hrozně jsem se těšila,protože tvoje věci jsou skvělé.Líbí se mi Tomova dceruška (takový protiklad Billova Davea z Časoprostoru),líbí se mi Tom,coby milující,vzorný otec,a představa Billa,jako sexy paní na hlídání se mi líbí ze všeho nejvíc xD.VTL jsem měla hrozně ráda,a tahle povídka se mi určitě bude taky líbit,to vím už po prvním díle.Moc se těším na to,co svým hrdinům přichystáš,jak je potrápíš i potěšíš,a doufám,že je povídka hodně dlouhá =D
Jo taky prosíím ať je paní na hlídání Billda ale pak ta paní na hlídání bude k ničemu když stejně Tom bude víc doma než v práci páč ho bude táhnout láska
Taky nějak podvědomě doufam že místo čtyřicetileté paní se objeví Bill.
Jinak moc hezkej začátek. Tvoje povídky se mi začínaj líbit čím dál tím víc 😉 Jen tak dál
Zatím to vypadá, že to bude hodně zajímavé. Moc se těším na pokračování, hezky si to napsala.
Tak! Já to věděla! Bill bude chuva!! už jsem to tušila když řekla že dnes příjde… jooo to ještě nikdy nebylo! Povídka je už od prvního dílu nádherná a já se nemužu dočkat dalšího dílu! To je to překvapení co? Bylo krásný, teĎ by bylo krásný kdybys mi poslala třeba další dílky na email protože nevím jestli to přežiju na další díl čekat! Doufám že to bude chodit pravidelně jako užasná povídka VTL! teĎ přeletí jiskry a bude to jouuu xD
No to bude určite tá…štyridsať ročná pní…Bill pokiaľ viem bude mať toľko koľko Tom…pekný prúser z toho…
To bude prekvapenie…ty kss už sa teším ako budú asi reagovať, hlavne Tom…
Od začiatku to vypadá…že sa to vyrovná VTL ale uvidíme…rýchlo ďalej!!
nemám slov, krásně rozepsané s úžasným nápadem 🙂
Ooooh, tak jsem skoro po týdnu zabrousila sem a co tu nevidím xD Vůbec jsem nečekala tolik komentů a takové krásné ohlasy, holky, děkuju vám všem moc moc:-D♥ Jenom, aby to tak bylo i nadále, doufám, že mě nezklamete a budete poctivě komentovat:-D Ještě jednou DĚKUJU DĚKUJU DĚKUJU!!!!:-D A myslím, že se máte na co těšit:-*
Pa, Vaše R. xD
úplná nádhera :)) předpokládám, že to je Bill :)) hodně se mi to zamlouvá, už se těším na pokračování :))
Malú Hailie som si okamžite obľúbila. Je to roztomilé dievčatko ako aj jej ocinko 🙂 a na "pani" vychovávateľku sa teším. Podľa očí to bude tá pravá.
Taky si myslim že ta pani na hlídaní bude to pravé pro dcéru a Toma.