Otravná ozdravovna? Ne, něco víc! 14.

autor: Kiki

„Ty jsi jí řekl mami?“ udivil se Bill, když seděli ve vlaku.
„No…. jo. Cítil jsem…. něco. Co ke Gerdě ne. Je to zvláštní.“
„Zvláštní?“
„Jo. Poznal jsem jednu milou paní a zjistím, že je moje máma a ty můj brácha. Od začátku jsem k vám něco cítil.“
„Něco?“
„Jo.“
„Co?“
„Lásku. K oběma.“
„Oběma?“
„No jasně. Ty dva prcky jsem si taky hned oblíbil.“
„Vadí ti, že jsme…. sourozenci?“
„Jasně že ne. Má to i výhody.“
„Jaké?“
„Nikdo to neví, a když budu chtít být s tebou, nikomu to nebude nápadné.“ Políbil jeho sladké rty. „Jsou tak sladký.“
„Že by to bylo tím, protože je mám od cukru?“ Před chvíli jedli tu skvělou bábovku.
„Jsou sladké i bez něj. A ty taky.“ Přiblížil se k jeho oušku a začal ho jemně kousat.
„Tohle…. nedělej mi to.“ Vydechl ztěžka.
„Proč ne?“
„Protože to nevydržím a vrhnu se po tobě.“
„Tak to udělej.“ Zašeptal.
„Tady ne.“
„Proč?“
„Kdykoliv sem může někdo přijít.“

Tom vstal a vylezl z kupéčka. Šel až na druhou stranu vagónu, kde se rozhlížel kolem sebe. Prošel ho celý. „Nikdo tady není.“ Usmál se tajemně a opět se k němu přiblížil. Tentokrát mu začal sát krk.
„Tome, prosím…“
„Copak?“
„Nedělej to, jinak za sebe neručím.“
„Tak za sebe neruč.“
„Jak chceš.“ Odtáhnul se od něj a sám se vpil do jeho rtů. „Ty tvoje taky nejsou zrovna kyselé.“ Zašklebil se.
„Jsou od těch tvých.“
„Jasně… Tyhle rty jsou nejsladší na světě. A víš proč?“
„To teda ne.“
„Protože jsou tvoje.“ Přitáhl si ho k sobě a začal ho líbat na rty. Bill se lehce usmál a rukou mu vjel pod tričko, kde ho začal hladit. „Tohle se mi nelíbí.“ Zamračil se.
„Ne?“
„Ne.“ Opustil jeho rty a přemístil se rukama k lemu trička, které mu pomalu začal svlékat a odhodil ho do rohu.
„Tohle se zase nelíbí mně. Není to fér.“ Taky mu opatrně sundal tričko.
„Hele, ale mě se to líbilo.“ Zamračil se Bill.
„Mně ne a nestěžuj si.“ Začal jej líbat.
„Já že si stěžuju?“ Odtáhnul se.
„Sklapni už.“ Přitáhl si jej.
„Seš hroznej.“
„Jak tě mám umlčet?“
„Možná bych věděl.“
„To by mě zajímalo jak.“
„Sleduj a uč se.“ Sehnul se k jeho kalhotám a už mu odepínal pásek…