„Tak to byl teda úlet, kámo. Chudák kluk. Doufám, že jsi ho nevyděsil k smrti. A to se vrací za svou matkou s tvrdým-“ Gea ta představa bavila, ale mě ani trochu. Rychle jsem se natáhl a než Geo stačil jakkoliv zareagoval, dostal pořádnou ťafku po hlavě. Měl štěstí, že jsem ho měl rád, protože mě dost svěděla pěst mu jednu ubalit do brady.
…
Počáteční nadšení z Tomova vášnivého přivítání mě pomaličku opouštělo. Tím víc, čím blíž jsem byl autu našich, a dál od jediného možného zdroje likvidace mého vzrušení. Obavy z toho, že na mě naši hned poznají, co se nahoře dělo, trochu polevilo mému napjatému klínu, ovšem uplé kalhoty neposkytovaly zrovna dobré místo pro maskovaní… ani moc prostoru.
„Bille? Mohl bys tu ještě na chvíli zůstat? Myslím, že bychom si měli trochu promluvit.“ Gordon konečně složil noviny a odsunul je od sebe pryč. Vypadal, že se k něčemu odhodlal, a to se mi ani trochu nelíbilo. Připravoval jsem se na nejhorší.
„Poslouchej… chtěl jsem s tebou mluvit o tobě a tvém příteli…“ vypadal, že mu tenhle rozhovor nebyl úplně příjemný, anebo si nebyl jistý, jak začít. „S tvou mamkou jsme se o tom všem ještě bavili a jedno je jisté. Oba tě moc milujeme a neradi bychom o tebe přišli. Taky jsme se shodli, že ve výchově bychom u tebe neměnili nic. Takže bychom ti měli víc věřit.“ Gordon se mi zadíval do očí a na rtech se mu usadil lehký úsměv. Mnou probíhala naděje. Prosím, prosím, ať je to to, co si myslím. „Problém je ovšem to, že Toma neznáme ani jeden. Tím myslím i tebe, Bille. A nehádej se se mnou. Moc dobře víš, že je to pravda. V podstatě se vzájemně nijak víc neznáte. Ale zatím jste se viděli jenom párkrát, nemám pravdu?“ Hleděl na mě s očekáváním mého souhlasu. A já, byť neochotně, jsem musel přikývnout. „Jsem rád, že se se mnou nehádáš. Takže plán je následovný. Vracím ti mobil,“ z kapsy kalhot vylovil můj už skoro oplakaný mobil a poslal mi jej přes stůl „abys mu mohl dát vědět, že se s ním chceme setkat a poznat ho. Jsi pro?“
Vzrušením se mi skoro sevřel žaludek. Hlavou se mi toho najednou míhalo nějak moc, ale naprosté nadšení převládlo, takže jsem vyskočil ze židle a vrhl se na naprosto konsternovaného otce. „Děkuju, děkuju, děkuju. Pane bože, vážně se s ním můžu vidět? Teda na kdy se s ním mám domluvit? Víš, nemělo by se to odkládat-“ Gordon se začal smát a během mého roztřeseného brebentění se ode mě odtáhl a mrknul na mě. „Jestli nemá na dnešek žádné jiné plány, není na co čekat, máš pravdu.“
Další zádrhel nastal ve chvíli, kdy taťka sjel z naší obvyklé cesty domů. Myslel jsem si, že se rozčiluje proto, že nebyla ještě tak úplně přesvědčená o tom, že bychom se dneska měli všichni sejít s Tomem, ale pak mi to osvětlila celkem jasná a stručná věta.
Vběhl jsem do paneláku a netrpělivě si přivolal výtah. Myslím, že do šestého patra bych to možná vyběhl docela rychle, ale byl bych nahoře totálně vyplivnutý a já nechtěl před Tomem vypadat jak splavený pes. Dost stačilo, že jsem nebyl nalíčený.
…
Naposledy jsem v zrcadle zkontroloval svůj make-up, vlasy a kritickým okem přejel po svém oblíbeném černém tričku a uplých tmavě modrých džínách s módním šisováním. Chtěl jsem vypadat co nejlíp. I když jak jsem tak vypozoroval podle Tomova chování dneska dopoledne, líbil jsem se mu i nenalíčený s naprosto nemožnými vlasy. Což bylo docela potěšující. Na druhou stranu to jenom vypovídalo o tom, že dřív nebo později se bude Tom snažit posunout náš vztah na další metu a myslím, že to bude spíše dřív než později. A nemyslím si, že bych se mu chtěl nějak bránit.
Naposledy jsem si prsty upravil vlasy a ve stejnou chvíli, kdy jsem opouštěl koupelnu plný nervozity, se rozdrnčel zvonek. Rozeběhl jsem se chodbičkou, abych tam byl dřív než mamka. Byla dneska celý den jako na pérkách. Myslím, že byla plná TNT a stačilo jenom hodit jiskřičkou jejím směrem a vybouchla by. Ve mně byla naopak po celou dobu malá dušička. Měl jsem hlavně obavy, aby nechtěla Toma majznout něčím přes pusu, nebo někam jinam. Myslím, že by toho byla schopná. Ještě že se ji taťka snažil celý den usměrňovat a musím říct, že se mu to překvapivě docela dařilo. Musím vymyslet něco, čím bych mu poděkoval. Moc dobře vím, že ten dnešek je jenom jeho zásluha.
Rozechvěle, natěšeně a nervózně jsem otevřel dveře a za nimi našel toho nejvíc sexy chlapa, jakého jsem kdy viděl. Tom se snažil. Jeho obvykle docela neuspořádaně sepnuté vlasy byly stažené do vzadu rozčepýřeného culíku, ale vpředu to vypadalo docela uhlazeně a i jeho vousy doznaly změny. Byly hodně zkrácené, upravené. A musím říct, že to vypadalo božsky. Na sobě měl jednoduché černé tričko s kulatým výstřihem a krátkými rukávy, na nohou tmavé kalhoty, které netypicky nezdobila ani jedna díra, ani žádné jiné umělecké vylepšení. Co mě ovšem naprosto dostalo, byla kytice barevných květin a láhev vína v jeho rukou. Nejdřív se mi chtělo smát. Bylo to jako z nějakého romanťáku, ale… wow… on se fakt neskutečně snažil. Chtělo se mi na něj vlítnout a ulíbat ho k smrti, nebo aspoň do bezvědomí. Nejspíš měl pocit, že to trochu přehnal, protože nejistě těknul pohledem ke svým rukám.
„Ahoj. Doufám, že nejdu pozdě.“
Pak jsme se přestěhovali do kuchyně. Pořád jsem tvrdil mamce, že sedět u kuchyňského stolu je pitomost, ale nehodlala v tom ustoupit. Nevím, jestli to pojala jako náš soukromý kulatý stůl, ale nakonec jsme se všichni naskládali k našemu jídelnímu stolu bez protestů.
Tom se nebál, prostě jenom čekal. Ale já se najednou začal bát hodně. Teď to totiž muselo přijít. Ten okamžik, kdy Tom vstane, prohlásí, že mu za to nestojím, sebere se a zmizí mi ze života. Toho jsem se bál ještě víc než toho, co bych se mohl o Tomovi dozvědět. Najednou už ten den nevypadal tak super.
autor: Luki
Ježiši, já jsem zpocená až na zadku i za Toma. Už teď vím jistě, že tohle bych dobrovolně nepodstoupila ani náhodou a rozhodně bych tam takhle neohroženě nenakráčela jako Tom. A na Billově místě bych se už propadla hanbou až někam do Austrálie… Uf, tohle je teda situace. Ještě že moji rodiče ksou normální a já svým dětem tohle určitě taky nikdy neudělám!!!
Jen by mě ještě zajímalo, jestli Tom tohle oblečení vlastnil, nebo to stihl nakoupit spolu s tou kytkou a vínem 😀
To jsou nervy. Bože,to jsou nervy. Upřímně být Tomem, tak už beru nohy na ramena. Má obrovskou odvahu, že tomuhle všemu bude čelit. Zvlášť, když je Simone nachystaná na výslech prvního stupně. Už jen čekám, kdy vytáhne lampičku a bude mu svítit do očí. 😀
Teda kočičko, ty nás pěkně napínáš. Copak nevíš, že už se toho výslechu nemůžeme dočkat? 😀 Krásný díl zlatko, ale už nás netrap. :-*
Podle chování Simone předpokládám, že Toma čeká ten nejtěžší křížový výslech a pozor… Cokoli řeknete, může být použito proti vám.
Ještě že je tam i Gordon, který by mohl zapůsobit jako chladící jednotka při hrozícím nukleárním výbuchu.
Moc se těším na pokračování. To bude peklo!
Takhle to utnout Tom to nebude mít lehké doufám že se Simone neztrapní sebe a Billa.
Tom bol vtipný tam na začiatku. A odvážny na konci. Drž sa! Lebo teraz to bude ťažké. Ďakujem za kapitolu.
Na toho Toma jsem dost zvědavá, tohle takto ukončit, už aby byl další kousek….