autor: Schwarz Engel
Jak utíkaly dlouhé dny a noci, Bill se dostal ze své nemoci, ale jednu věc, ze které se chce vyléčit, ale neví jak, nevyléčili… Pořád ho miluje, ví, že to není správné. Dnes je 13. února a on je přibývajícími dny utrápenější a zamlklejší. Ani už i jeho dvojče si s ním neví rady. Nemaluje se, nechodí ven, dokonce nechce ani na nákupy. Tohle už přesahovalo všechny meze. Přece se nemůže takhle trápit. Nikdy mu to neměl dovolit se s ním vyspat. Rozhodl se, že to musí skončit.
„Tome, omlouvám se, ale není jiná možnost. Já už takhle dál nemůžu!!“ Rozbrečel se už dnes poněkolikáté na své posteli. Počkal, až Tom odjede za kamarádem, se kterým telefonoval včera, že u něj může přespat. Přešel k oknu a koukal se na zapadající slunce a na černý auto před jejich domem, ke kterému míří Tom. Tom vzhlédl k oknu, kde má Bill pokoj a musel se usmát, když ho uviděl. Zamával mu na pozdrav. Bill mu to s úsměvem oplatil. Jemu poskočilo srdce radostí a nastoupil do auta a rozjel se směrem Hamburk.
„Budeš mi chybět Tome. Strašně moc. Nikdy na tebe nezapomenu, lásko moje.“ Přišel do koupelny. Ne do své, ale do té Tomovy. Opřel se o umyvadlo a zadíval se na svůj odraz v zrcadle. Po těch dnech, co o sebe nepečoval, vypadal hrozně.
„Jak jsem si mohl myslet, že by miloval něco takového, jako jsem já. Mají pravdu, nejsem nic jiného než obyčejná buzna.“ Neskrýval pláč ani se o to nesnažil. Věděl, že to nemá cenu. Otevřel šuplík pod zrcadlem. A spatřil ji. Je tu pořád, po celé dlouhé dny tu leží. Opatrně vzal zabalenou žiletku do ruky a položil ji na pračku. Seběhl si ještě pro prášky, co má máma. Paraleny, brufeny a ještě nějaký. Vzal si do rukou papír a pero. Začal sepisovat svojí poslední řeč.
„Tome, už ti to musím říct. Už to nevydržím tajit. Možná ti teď ublížím, ale nejde to jinak. Musím ti říct, že tě už dlouhou dobu miluji. Proto jsem se chtěl zabít. Vím, že ty mě nemiluješ jinak než jenom jako bratra. S tím se nedokážu smířit. A proto odcházím. Odcházím od všeho utrpení. Od všech beznadějných nadějí, které mě tu jenom drtí. Prosím, nezapomeň na mě a vzpomínej na mě v dobrém. Nechtěl jsem ti ublížit, Tome, ale nejde to jinak. Buď šťastný s někým, kdo tě bude milovat a koho budeš milovat ty. Líbá tě navždy,
tvůj Bill.“
Odložil dopis kousek od sebe, rozdělal prášky, spolknul je a zapil vodou. Uchopil do rukou žiletku a čekal. Vzpomínal na všechny šťastné chvíle, co spolu prožili. Vzpomínal na všechno, na to, jak si hráli jako malí, na to, že se podělili o každou maličkost. Na to, jak bez sebe nedali ani ránu.
Na to, jak se bránili navzájem. Jak si užívali života. Když už cítil, jak se mu chce spát,
poznal, že je čas. Čas ukončit celé trápení. Lehl si a hluboce se řízl do zápěstí. Usmál se, když uviděl, jak jeho krev teče rychle z jeho těla. Vyčerpaně si lehl a loučil se se životem. Jeho čas se blíží ke konci. Je půlnoc a jemu už pomalu dochází dech. Leží na zemi a umírá. Krev z něj vytéká neuvěřitelnou rychlostí. Slzy mu stékají po tváři a brečí. Už to nejde vrátit. Zaklonil hlavu dozadu a věděl, že je konec. Ztěžka se mu dýchá. Prstem napsal do krve osm písmen. Naposled zašeptal ta slova, která ho k tomu dovedla, a tomu, komu patří.
„Miluji tě, Tome.“ Vydechl ztěžka a vyprchal z něj i život.
Celou noc leželo Billovo mrtvé tělo v Tomově koupelně. Jeho tělo je úplně studené a bílé.
Jeho věci jsou nasáklé krví a vedle něho je napsáno …miluji tě…
Tom se vracel domů brzy ráno.
Měl pro Billa koupený dárek, kterým mu chtěl dokázat, jak moc ho má rád. Koupil mu stříbrný náhrdelník ze srdíček a s lebkou uprostřed. Dojel domů, unavený z celonoční jízdy.
Dnes je Valentýn a on neměl ani nejmenší tušení, že na něj nikdo nečeká.
„Bille, jsi doma?!“ Nedostala se mu odpověď, a tak zařval ještě jednou.
„Billí, bráško, jsi tady??“ Vzal dárek a šel k Billovi do pokoje. Myslel si, že třeba spí. Otevřel dveře, nikoho nespatřil. Prohledal celý dům. Vzal mobil a začal ho prozvánět. Zvuk Billova telefonu ho vede k němu do pokoje, ale ani tam nikoho nevidí. Uslyší jeho melodii vycházet z koupelny. Tak típnul hovor.
„Bille, co děláš u mě v koupelně? Vylez.“ Když se mu ani poté nedostalo odpovědi, rozhodl se, že půjde dovnitř.
Když otevřel dveře, okamžitě se mu naskytl pohled, který si přál ze všeho nejméně. Jeho oči se hned zalily slzami a vytékaly mu zpod víček. Celé jeho tělo se otřáslo. Přiklekl k němu a vzal si jeho tělo do náruče.
„Billí, ne!! Ne, jak si mi to mohl udělat, Billééééééé!!!!“ Hysterčil a tiskl si ho k sobě. Vypadal jako anděl. Nahlas brečel a jeho slzy mu máčely vlasy a oblečení. To mu bylo jedno. V tuhle chvíli se cítil, jako kdyby neměl pro co žít. Nemohl tomu uvěřit, tomu, že se zabil. Všimnul si toho malého vzkazu a přejel po něm prstem.
„Bille, vrať se mi, prosím. Nesmíš být mrtvý!! Néé to nemůže být pravda!! Bráško můj milovaný, prosím, probuď se. Otevři svoje oči.“ Tolik si přál, aby jeho bráška otevřel oči alespoň naposled, aby ho objal, řekl mu, že ho miluje, aby ho naposledy políbil. To všechno bylo marné. Tom tomu stále nemohl uvěřit.
„Zlato moje, tohle mi nesmíš udělat. PROSÍM!!!!!!!! Mám tě rád, nechci o tebe přijít! Vždyť jsme si slíbili, že umřeme spolu!“ Uchopil do ruky dopis a se slzami v očích ho četl.
„Za všechno můžu já. Kdybych si tě víc všímal. Vrať se, nechci bez tebe žít. Nemá to bez tebe cenu.“ Tom brečel krokodýlí slzy a neměl v plánu přestat.
„Chybíš mi, Bille. Už teď mi moc chybíš. Neskutečně moc. Kdybys mi to řekl. Něco by jsme vymysleli. Nikdy nebudu šťastný s někým jiným. Já chci být šťastný z tebou!!!!“ Tom nepřestával a tulil si ho k sobě. Nevěděl, že ho miloval. Kdyby to jenom tušil. Něco by udělal.
Až teď si uvědomil, že Bill pro něj znamenal mnohem víc než si myslel. A bude navždy znamenat.
„Nikdy na tebe nezapomenu. Budu na tebe každý den myslet. Miluji tě, Bille.“ Políbil ho na rty. Byly tak studené, ale pořád tak krásné. Zhluboka si povzdychl a vzal do rukou mobil, musel zavolat policii. Ta zanedlouho přijela a začala to vyšetřovat. Když Billa naložili na nosítka a chtěli ho odvést do márnice, nečekali, že Tom zakročí.
„Néé, já chci být s ním, nechte mi ho tady, prosím!!!!!“ Myslel, že se každou chvíli zblázní.
Přitiskl se opět k němu a slzy mu dopadaly na jeho tvář.
„Pane Kaulitzi, prosím vás. Vím, že je ztráta vašeho bratra bolestivá, ale nemůže tu zůstat.“
„Dejte mi ještě chvíli, prosím.“
„Ale chviličku.“ Hladil ho po tváři a slabě se usmíval.
„Doufám, že jsi tam nahoře šťastný a-a, že se máš líp. Chtěl bych být s tebou. Dal bych cokoliv, aby ses mi vrátil.
„Chci… prosím, vrať se. Nenechávej mě tu. Billí, snad se máš už líp. Nikdy ti to nebudu vyčítat, že jsi mě opustil. Musel jsi to udělat. Ale chci, abys mě pohladil naposledy. Naposledy promluvil. Bille.“ Vzal si jeho ruku do své a přiložil na tvář. Poté mu připnul na krk řetízek, co mu koupil.
„Ten jsem koupil pro tebe. Doufal jsem, že se ti bude líbit, a že ti tím vyjádřím, jak moc mi na tobě záleží.“ Zhluboka se nadechl a odešel si sednout. Věděl, že když ho nepustí teď, tak nikdy.
Jakmile se jejich matka dozvěděla, co Bill udělal, přijela domů a utěšovala Toma uklidňujícími slůvky. I když věděla, že je to marné. Tom brečel celé dny a noci. Seděl vždy na parapetu u okna a držel jeho fotku v ruce. Nijak tomu nebylo ani teď, už měsíc po jeho smrti. Dnes je Billův pohřeb. Oblékl se do černého a mohli vyrazit. Dojeli na místo a vstoupili do místnosti, kde už na ně čekala polootevřená rakev. Tom přišel blíž, zadíval se na něj a položil mu kytici pod rakev. Zase se jeho oči leskly. Posadil se na místo a zadíval se na Billovu fotografii, kde je šťastný a usmívá se. Varhany začaly hrát a všichni se postavili. Modlil se, aby byl tam nahoře v bezpečí. Poté zavřeli rakev a zatloukli hřebíky. Odnesli ji ven a položili do jámy. Hodil mu tam bílou růži a kývnul hlavou. Pak jej začali zasypávat. Tom se smířil s tím, že ho už nikdy neuvidí. Věděl, ale jedno. Zničilo ho, že Bill umřel.
autor: Schwarz Engel
betaread: Janule
no tohle??? x(
No to si…:D 😀 Zabít Billa? Ts. Normálně by teď přišel konec, ale předpokládám, že teď se to teprve rozjede, ačkoliv teda netuším, jakým směrem, tak uvidíme, no. 😀 😀
Božee t-to j-ja ani newem čo mám asi teraz powedať…
Bill sa zabil?? toto si musím zrovnať!!!
Ako a čo bude asi teraz??? Vy ma cete zabiť??? Čo sa stane?? Tom pojde za ním alebo čo?? ked tam Bill už nie je??
Myslím tiež že len teraz všetko začína ale nemám ani potuchy ako to bude pokračovať…tak tímto si ma zabila…
wow, tak to bylo nečekaný…to sem zvědavá, jak se to teď bude vyvíjet, ale každopádně se těším 🙂
Dost dobre si ted neumim predstavit jakym smerem se to ma vyvijet dal a uprimne jsem z toho zklamana. Nevim…napred se dlouho nic nedelo a ted tohle….prijde mi to moc nahly a ted proste nevim co od toho ocekavat. Doufam ze mi autorka vrati chut do cteni 🙂
Grr..mě do toho hraje ještě Zoom takže..je to smutné jak sviň :'-(
Ten Bill je blbeček..fakt že ano..proč mu to neřekl? Uvědomuje si vůbec že ublížil sobě, Tomovi, rodičům, přátelům..:(
Nejdříve jsem byla tak v šoku,že jsem se musela podívat na začátek dílu,jestli jsem tam nepřehlédla konec.A ne!!Tak teď fakt nevím,jestli Tom Billa nějak oživí,nebo vrátí čas,nebo umře taky,a pak bude nějaký další život po smrti,no jsem napnutá,co bude dál.
Holky moc děkuju za komentáře mám vás ráda těší mě vaše komenty mockrát vám za ně děkuji aspon v téhle smutné chviličce kdy sem úplně nastydlá
nééé:(:(proč Bill umřel?:(vždy umírá on..:(a já vždy mám slzy v očích:D:(nechte taky někdo někdy umřít Toma:(jinak to budu muset já vymyslet a Bill bude ta svině!Bill přežije..a umře Tom..protože je to jjináč nespravedlivý!