Únos, bordel a láska 14.

autor: Kiki

„Půjdeme už?“ zeptal se Bill, když si smyl šampon z vlasů.
„Jo. Jsem snad promočený na kost.“
„Ani bych se ti nedivil.“ Zasmál se a pomalu, tak, aby neuklouznul, překročil okraj sprchového koutu a kolem svých úzkých boků obmotal osušku. Tom udělal to samé.

„Co budeme dělat teď?“ houkl na černovláska.
„Nevím. Mně je to jedno.“ Pokrčil rameny a soukal na sebe kalhoty.
„Mně taky. Půjdeme se projít ven?“
„Nevím, rád bych šel, ale co když-„
„Jsem s tebou. Nic se ti nestane. Přísahám.“
„No tak jo.“ Svolil. „Ale musím si vyfoukat vlasy.“ Ukázal na ně.
„Vyfoukám ti je.“
„Já to umím.“
„Neříkám, že to neumíš, ale já chci.“
„No, tak fajn. Fén mám ve skřínce.“ Ukázal na ni. Byla hned vedle dveří.
„Skvěle!“ zatleskal a vytáhl fén, který zapojil do zásuvky a zapnul.
„Hrabe ti?“ zasmál se.
„Ne.“
„Asi jo.“
„Předkloň se.“
„Proč?“
„Protože ti to vyfoukám i zespoda a budeš mít objem.“
„Odkdy se ty v tom vyznáš?“
„Myslím si to.“
„Budu ti teda věřit.“ Předklonil se.
„Co když nebudu mít pravdu?“
„Už ti nikdy nebudu věřit.“
„Nikdy?“
„Nikdy.“
„Sakra. Narovnej se.“

„Proč?“
„Protože když nebudu mít pravdu, tak mi už věřit nebudeš.“
„Ne, vyzkouším to.“
„Jak chceš, ale na mě to pak nebude.“
„Máš strach?“
„Já? Strach? To nejde dohromady.“
„Přiznej to.“
„Mám strach-„
„Vidíš to!“ skočil mu do řeči.
„Leda o tebe!“ dokončil větu.
„Neříkej.“
„Děláš si z toho legraci, ale já to myslím vážně.“
„Vždyť já taky.“ Promluvil vážně.

„Hotovo. Máš je suché. Kompletně.“
„Díky moc.“ Narovnal se a natáhl se pro hřeben. Ten byl ve skřínce nad umyvadlem, začal si je rozčesávat.
„Máš mokré dredy.“
„Uschnou.“ Pokrčil rameny a dál sledoval své dvojče, jak si češe vlasy.
„Měl bych si změnit účes.“ Prohodil na svůj odraz v zrcadle.
„Na jaký?“
„To ještě nevím.“
„Chceš?“
„Jo.“
„Takhle ti to sluší ale nejvíc.“
„Asi se nechám inspirovat tebou.“ Zaculil se na Toma, když se na něj otočil.
„Dredy?“
„Jo. Chtěl bych černé a mezi to pár bílých.“
„Nedovedu si tě představit bez toho tvýho hára.“
„Chci změnu. Teď hned.“
„Hned?“
„Jo. Okamžitě zajdu do nějakého salónu. Peníze mám ještě, když jsem šetřil, takže…“
„Šetři dál.“
„Proč?“
„Já peníze mám.“
„Ale já taky.“
„Já vím, ale-„
„Chci si konečně něco zaplatit sám a mít s toho radost.“
„Jak chceš. Záleží to na tobě.“
„Děkuju. Děkuju moc, Tomi.“ Šťastně ho objal.
„Prosím tě.“ Taky ho objal.
„Jsem tak rád, že tě mám.“
„Jsme jako jeden.“
„To si piš.“

„Oh Bille,“ vydechl, když mu jeho dvojče nečekaně vjelo pod tričko a hladilo mu záda.
„Copak?“ políbil ho.
„A-Ale…“
„No?“ zaculil se nevinně.
„Miluju tě.“ Dostal ze sebe konečně dvě srozumitelná slova.
„Nooo… já tebe taky…“ svou ruku přesunul dopředu a přejížděl po holé hrudi.
„Bille, n-„
„Nelíbí se ti to?“
„To jo, ale-„
„Ano?“
„Nechej mě domlu-„
„Ne.“ Blížil se k lemu boxerek.
„Billi…“ vydechl vzrušeně.
„No sakra! Je pozdě! Moje vlasy! Nejsem nalíčený! Nemám vybrané oblečení!“ Ruku okamžitě vytáhnul a vyběhl z koupelny.
„Ty vole! Děláš si ze mě prdel?!“ vyběhl za ním. On ho tady vzruší a pak si zdrhne s tím, že není upravený?

„Okamžitě pojď sem!“ vletěl do jeho pokoje. „To jsi udělal schválně!“ přišel k němu.
„Udělal co?“ zase nahodil svůj sladký úsměv.
„Nedělej, že o ničem nevíš, když oba víme, že ty to víš.“
„Opravdu nevím, Tomi…“ vpil se do jeho rtů.
„Děláš to zase.“
„Dělám co?“
„Já… Bille, promiň.“ Sundal jeho ruce, které mu položil na záda a vyběhl z jeho pokoje do toho svého.

„Díky, Tome…“ přišel za ním do toho jeho.