autor: B-kay
Billovo tělo dopadlo na měkkou postel, jako by byl pouhou loutkou.
Cítil se příšerně. Bolel jej snad každý kousíček jeho extrémně hubeného těla. Zhluboka si povzdechl, unaveně si protřel dlaní ospalá víčka a po dlouhé době, která mu připomínala věčnost, se chystal konečně pořádně vyspat. Celý týden jenom běhal po městě, ve snaze najít nějakou pořádnou práci, štěstěna mu však jaksi nepřála. Nedosáhl nic, akorát se na několika místech pořádně ztrapnil, což u něj nebylo žádnou novinkou.
Když si chtěl najít práci jako číšník v místní restauraci, skončil i s tácem plným jídla na zemi. V záchvatu největšího zoufalství zašel dokonce do vyhlášené italské pizzerie, ve které byli kuchaři natolik zruční, že dokázali vyhazovat těsto na pizzu alespoň metr nad sebe. Myslel si, že to nebude žádný problém, když mu však těsto od pizzy přistálo na obličeji, vzdal svůj boj.
Domů přišel vyčerpaný, na tváři měl bílé šmouhy od mouky. Jednu práci sice měl, dokonce i jeho mamka měla, ale společně nestačili pokrýt účty za jejich dům. A od sestry nic žádat nechtěl. Nerozuměli si a on byl rád, když s ní nemluvil. Byla od něj o dva roky starší a slovo práce, jí nikdy moc neříkalo.
„Ach bože,“ povzdechnul si, z posledních sil ze sebe svlékl teplý svetr a tvář zabořil do měkkého polštáře pod sebou. Zhluboka se nadechl a zaposlouchal se do ticha, které se kolem něj rozléhalo. Zavřel oči, zkusil myslet na to, že to zítra bude určitě lepší, a pokoušel se usnout.
„Bille?“ ode dveří k němu dolehl tenký hlásek. Bill, který se nacházel v polospánku a jaksi přestal vnímat okolní svět, si tichého ťapání dvou dětských nožek na podlaze vůbec nevšiml. „Spíš?“ cítil, jak se kraj jeho postele malinko zhoupl a na tváři jej pošimralo něco plyšového. Tušil, že přijde. Zase odešla…
„Kde je maminka?“ zeptal se svého pětiletého synovce, i když odpověď moc dobře znal. Ačkoliv jej to nesmírně mrzelo, musel se kvůli Samovi překonat a neusnout. Jedním pohybem rozsvítil malou lampičku, jež mu zdobila noční stolek a posadil se.
V náručí mu téměř okamžitě přistálo třesoucí se tělíčko malého chlapce.
„Maminka zase odešla,“ vzlykal mu do trička. Chantelle nikdy nebývala prototypem dokonalé matky…
O svého syna neprojevovala nejmenší zájem a on ji přitom tak moc miloval. Místo svých mateřských povinností si však užívala svobodu a mužských návštěv, kterých nebylo málo.
(Bill)
Bylo mi jej tak líto. V tu chvíli jsem absolutně netušil, co bych měl udělat. Tohle už opravdu přehnala. Chodila pryč téměř každou noc a i tehdy, kdy mi se zlostí v očích slíbila, že u Sama zůstane, odešla. A přitom to bylo tak skvělé dítě. Blonďaté vlásky, roztomilý úsměv a neskutečně hravá povaha. Měl jsem jej moc rád. Dokonce bych se odvážil říct, že mnohem radši než ona.
„Maminka se za chvilku vrátí, Same. Vezmi medvídka a jděte si lehnout,- ano?“ láskyplně jsem jej pohladil po tváři. Jindy bych si s ním šel hrát, ale nyní jsem byl opravdu unavený.
„A mohl bych zůstat s tebou?“ věděl jsem, že jako každé dítě, ani on neměl rád tmu a nerad zůstával ve svém pokoji sám.
„Tak dobře,“ nadzvedl jsem deku, pod kterou se kompletně celý schoval a spokojeně se na mě usmál.
„A může i medvídek?“
„Jistěže ano,“ dloubl jsem jej do nosíku, čím jsem si vysloužil dlouhý polibek na tvář a silné objetí. Když jsem se díval na to, jak pomalu usínal, uvědomil jsem si, že už to takhle nejde. Chantelle běhá za klukama a každou noc si někde užívá a já dělám náhradní mámu jejímu synovi. Možná právě proto jsem pořád sám.
Žiju jenom svojí prací, mámou a Samem. Nic jiného pro mě v životě jaksi nemá místo. Na něco takového jako je láska, jsem si nedovolil ani myslet, natož zamilovat se…
I když jsem předtím přímo omdléval únavou, teď jsem se už dobrou hodinu díval do zdi nad sebou a přemýšlel jsem. Spánek mě naprosto přešel. Naslouchal jsem Samovu klidnému dýchání. Na druhou stranu jsem byl moc rád, že za mnou přišel. Už jsem si na jeho společnost zvykl. Jediné, co mě trápilo, bylo chování mojí sestry. Domů si vodila cizí chlápky, někteří vypadali tak, že bych se jich bál, kdybych je měl potkat v noci ve městě. Většinou to byli vysportovaní svalovci, kteří si ze mě s oblibou dělali legraci a Chantelle je v tom většinou podporovala. Koneckonců jsem se jí ani nedivil. Byl jsem její přesný opak. Zatímco ona vypadala, jako by byla vystřižena z módního časopisu, já jsem si proti ní připadal jako šmudla. Příliš hubený, příliš nevýrazný, příliš hloupý, že jsem nad tímhle vlastně začal přemýšlet.
Zhluboka jsem se nadechl a opatrně jsem vstal. Kráčel jsem rovnou k oknu, odkud jsem měl přímo dokonalý výhled na právě přijíždějící auto.
Zvláštní! Dnes jí to trvalo překvapivě krátce. Obvykle přijíždí až ráno, nebo až ve chvílích, kdy jdu zavést Sama do školky.
Pohled mi padl na kluka, který vystoupil společně s ní. Chodila s ním přibližně dva týdny, což byl na ní sakramentský rekord. Většinou střídala kluky hned po týdnu, někdy dokonce ani to ne. Tenhle se jí zřejmě skutečně zalíbil. Mě to však mohlo být úplně jedno. Nesnášel jsem všechny ty kluky úplně stejně, protože právě díky nim Sam pomalu ale jistě ztrácel svou „dokonalou“ mámu. I když… tenhle byl malinko jiný. Řekl bych, že hned ze dvou důvodů.
Tím prvním bylo to, že se se Chantelle nadrženě neolizoval každou chvilku, dokonce bych řekl, že byla aktivnější ona. A to už je co říct! A tím druhým bylo to, že si všiml i MĚ! Pokaždé, když ji večer přivezl zpátky domů, a já jsem stál stejně jako dnes u okna, se naše pohledy setkaly. Už několikrát zvedl ruku, jako by mi chtěl zamávat, ale nikdy tak neudělal. Vlastně jsem pochyboval, že by věděl mé jméno. Nebyl jsem ničím zajímavý. Proč bych jej
měl trápit já, když měl v náručí takovou holku. A jak jsem znal Chantelle,
určitě se mnou nechlubila…
měl trápit já, když měl v náručí takovou holku. A jak jsem znal Chantelle,
určitě se mnou nechlubila…
Jak jsem si myslel. Opět se na mě podíval. Nevím proč, ale někdy mě přepadlo nutkání mávnout mu. Alespoň krátce. I teď se mi třásla ruka v pokušení. Kdyby nechodil s mou sestrou, mohli z nás být alespoň kamarádi. Takhle jsem měl všechno mnohem těžší.
Smutnýma očima jsem sledoval, jak jej Chantelle na rozloučenou políbila, tehdy na malou chvilku přerušil náš oční kontakt. Když ale odešla, opět se na mě podíval. Nevím, jestli jsem blouznil, nebo jsem si opravdu něco namýšlel, ale pousmál se! Kluci jako Tom Kaulitz se neusmívají na šmudly, jakým jsem byl já. Určitě jsem jenom špatně viděl.
Ve chvíli, kdy napřáhl ruku a zamával mi, jsem věděl, že jsem se nespletl. Tudíž jsem nápad, že bych měl zítra zajít k očnímu, zamítl. Chtěl jsem mu taky zamávat, ale byl jsem natolik šokovaný, že jsem se nedokázal pohnout. Jenom jsem se na něj vyděšeně díval. Nic víc. Cítil jsem se jako v tý pizzerii, když jsem tam stál, s těstem na tváři : (.
Rychle jsem sklouzl k zemi a čekal, dokud neuslyším motor jeho odjíždějícího auta. Až tehdy jsem si uvědomil, jakou hloupost dělám. Opět jsem vstal, doufajíc, že jsem nepropásl svou šanci. Pozdě. Se skloněnou tváří nastupoval do auta a odjížděl pryč. Škoda…
autor: B-kay
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)
Konečně další povídka od B-kay, už se mi nechtělo pořád dokola číst ty starší. 🙂
Začíná hezky, těším se na ní. 😉
B-kay…..opět na scéně jedna z nejlepších českých autorek….hrozně se těším až si tuhle povídku přečtu…opět…x)
Lásku už jsem četla,a je opravdu se na co těšit,to mi věřte!!!Je nádherná!!!A hodně jsem se divila,že ji sem autorka nedala,říkala jsem si,že asi z nějakého důvodu nechce,tak teď ji tady máme.S radostí si ji přečtu znovu,i když už všechno vím.Proto docela závidím těm,,které to krásné počtení teprve čeká ♥♥♥
[3]:Jani, to je čistě z technických důvodů. Opravování povídek od B-kay je mírně řečeno hodně složitý, takže používám funkce wordu, který umožňují hromadný opravování, a hlavně čekám, abych to nedělala zbytečně a nemazala.. občas se dřívá stávalo, že B-kay povídku nedokončila. 🙂 Takže proto tady nebyla průběžně. 🙂 Teď bude obden. J. :o)
jůůůů další nová … tak to je bezva …. mmm sem ráda snad to bude krásný happy end .. mm miluju takovíhle povídky a začíná to opravdu slibně když to půjde jen tak dál a bude to lepší … tak si myslím že nebudu jediná kdo bude na to závislej 😉 😀
Já už jsem ji četla a můžu vám říct, že se máte na co těšit. Její povídky jsou moc krásné.
Jupí, nová povídka na čtení mi přibyla do seznamu 🙂
povídky od B-kay mám moc ráda a jsem rádá, že je tu další z jejích prací 🙂 těším se jak se tato povídka bude vyvíjet:)
Hmm, vypadá to, že mám zase konečně co číst.. 🙂 Rozjíždí se to zajímavě, zápletku možná trošku cítím předem, ale co, třeba mě to ještě překvapí (většinou mě to překvapí :D).. těším se na další dílek 🙂
Začíná to moc zajímavě. 🙂
A musím se přiznat, že mě docela pobavilo, když nám bylo naservírováno, jak sebe tady vnímá Bill. Prý nevýrazný a snad ještě ne nijak hezký. Billí, Billí, počkej až se z kukly vyklube motýl. Možná se budeš ještě divit, jak nádherný seš a jak blbě oproti tobě vypadá tvoje "drahá sestřička". Černá duše totiž na kráse zevnějšku taky moc nepřidá. 😉
Tak pro schrnutí. Skvěle se ti povedlo probudit moji zvědavost a už se těším, kdy na sebe opravdově narazí s Tomem a nebudou to jen ty pohledy do okna. 🙂
No fakt škoda…ale bude to úžas…nejdem vychvaľovať B-kay, každý vie že je macher, ale aj tak sa teším na pokračko!!!
Tak si zoberte slovenský slovník lebo na toto sa teším a komentíky chýbať nebudú.:D
moc hezky zacatek 🙂
Oh B-kay je zpět. To je skvělé, všechny tvoje povídky znám už pomalu na zpaměť, jak jsem je četla kolikrát dokola. Tohle vypadá více, než zajímavě a já se těším moc na pokračování:-)
Krásné.. jdu číst dál, jestli to najdu 😀
Líbí se mi to ♥ 🙂 Začalo to mooc zajímavě
Už sa na toto dielo teším 🙂
Vypada to velice zajímavě.