12.3.2010 update:
Jistě… čekala jsem, že se někdo ozve… Cuz, tvůj komentář pod Adventem jsem smazala, nemá pod povídkou co dělat. Pokud se potřebuješ někde rozčilovat, tak ne pod povídkou, to už jsem psala několikrát, že je to vůči autorovi nefér. Zkopírovala jsem ho, a dala jsem ho pod tvým nickem na guestbook.
Myslela jsem, že sem chodí lidi, kteří pochopí, koho se tenhle článek týká. Samozřejmě ne těch, co pravidelně komentují, ale nemám potřebuje je tady všechny vyjmenovat… stačí si rozkliknout články a jejich jména si každý může přečíst. Tohle bylo určený těm, kteří na to kašlou a jejich jména samozřemě neznám.
Co se týče kritiky pod povídkama… nemyslím si, že je lepší mlčet, když se mi to nelíbí, ale samozřejmě není slušný někomu sprostě nadávat… to ani nepovažuju za možnou variantu, takhle se lidi, co k nám chodí, nechovají. Co je to konstruktivní kritika, která autorovi pomůže se zlepšovat, snad všichni chápou. Kolikrát by to autor potřeboval, aby mu někdo napsal, kde dělá chyby, protože pokud si pod povídkou přečte jen samou chválu, nabyde dojmu, že je úžasnej spisovatel, a myslí si, že není co napravovat. Uznávám, že je těžký kritizovat a neurazit, ale tady se lidi nevyjadřujou ani k tomu, co se jim líbí, o to šlo.
No nic… dál nechávám komentáře pod tímhle článkem uzavřený, protože je mi jasný, co by se tam objevovalo. Pokud se nutně potřebujete vyjádřit k čemukoliv, máme tady už dlouho „guestbook“, tam si můžete pokecat o tom, jak jsem vás tímhle článkem vytočila a naštvala nebo o čemkoliv jiným. Odkaz je na blogu, nahoře vlevo.
Omlouvám se těm, co komentujou, že jsem se o nich zvlášť nezmínila. Těm samozřejmě patří dík všech autorů, to je jasná věc. J. :o)
***************************************************************************
Asi jste si všimli, že jsem se rozčílila kvůli komentářům pod Makes Three… jo… zase mě to jednou naštvalo, když jsem viděla číslo 3, ačkoliv to většinou prostě jen přetrpím… jenže občas mi praskne kotel, obrazně řečeno, tak to přišlo zrovna dneska, a já měla potřebu vám to sdělit. Zaznamenala jsem jeden nesouhlasnej názor, že komentáře nejsou ničí povinnost, což je sice pravda, ale řekla jsem si, že vám zase osvěžím, o čem to tady vlastně je.
Náš blog není blog jen Ketty a Janule. Když píšete komentář, píšete ho někomu jinýmu, ne nám dvěma. To jen v případě, pokud jsme autorkami povídky nebo obrázku… jinak všechny komentáře patří těm, co si je zaslouží. Náš blog je hlavně těch, co na něj přispívají.
My s Ketty jsme ty, co se o to staráme, a děláme to samozřejmě rády. Kdyby to tak nebylo, už by tady ten blog dávno nebyl, před dvěma lety bychom ho složitě neobnovovaly a nestrávily na tom hodiny a hodiny volnýho času. Možná vám to tak nepřijde, ale můj volnej čas je jen a jen o tomhle blogu. V podstatě nic jinýho nemůžu dělat, abych to tady udržela tak, jak to funguje. Samozřejmě, že mě to baví, ale je to zabíračka, kterou bych ráda, aby někdo ocenil. Nechci, aby mi někdo psal, a klepal mi na rameno, jak jsem dobrá, to nepotřebuju, ale chci, abyste ocenili tu práci aspoň tak, že napíšete komenář k tomu, co jste četli. Lenost vás v žádným případě neomlouvá, to doufám chápete…
Komentáře skutečně nejsou povinnost, ale je to něco, čím můžete ocenit snahu autorů, kteří se vám snaží zpříjemnit den. Většina z vás přiznává, že je na tomhle blogu závislá, že sem chodí denně, když může, a čte si tu povídky… Já pořád nechápu, co na tom komu přijde tak těžký, napsat pár slov někomu, kdo strávil hodiny psaním povídek. Nebo jejich překládáním, což si myslím, že je ještě těžší činnost, protože to hned tak někdo neumí.
Můžu vám říct, že mě to štve, jak málo komentářů je pod povídkami, nakonec i pod obrázky a montážemi, pokud nejsou vyloženě perverzní… tam je vždycky spolehlivě komentářů dost.
Samotný mi přijde blbý, vynucovat si komentáře vyhrožováním, a udělala jsem to jen v případě Makes Three, protože to je prostě něco, co mě vždycky spolehlivě naštve. Majestrix, když tu povídku psala, na ní musela strávit šílenou spoustu času, a na anglickejch stránkách, kde ji zveřejňovala, měla u každýho dílu zhruba 100 komentářů. Ta povídka je prostě jedna z nejlepších, jaký jsou v twincestním světě k přečtení, a všichni to oceňují. Tady samozřejmě stovky komentářů nikdo neočekává, ale tři? Tři? No to je vrchol… to je výsměch, to je podle mě prostě ostuda… už jen to, že nám autorka dovolila povídku přeložit, ačkoliv si nikdy nemůže zkontrolovat, jestli je překlad dobrej, je od ní odvaha.
A za to jsme jí slíbily, že všechny komentáře, které vy pod povídku napíšete, jí budeme posílat, aby měla aspoň něco z toho, že nám tu povídku svěřila.
Lil.Katie stráví každej tejden hodiny na překladu, já další hodiny na opravě, a co vy? Za deset minut si povídku přečtete a beze slova ocenění jdete pryč. „Fájn, bylo to pěkný, ale nebudu přece pořád psát, že je to dobrý, to autorka už dávno ví, on jí to napíše někdo jinej…“ Když si tohle řekne každej, dopadne to tak, jak to dopadá pravidelně… Připadá vám to v pořádku? Mně to přijde tak trochu jako krádež… já vím, že je to trošku ostřejší přirovnání, kór v dnešní době, kdy mají všichni pocit, že je všechno na internetu zadarmo, ale slušnost mi říká, že když mám možnost autorovi nějakým způsobem dát najevo, že to nedělal zbytečně, a to, co napsal nebo namaloval, smontoval, se mi líbí, měla bych to využít a dát mu to najevo… vlastně mu tím tak trochu zaplatit za tu práci, kterou si s tím dal… jenže tady to prostě není zvykem. A proto se rozčiluju.
Proto jsem naštvaná, když vidím lenost a neochotu nacvakat pár blbejch písmenek.. angličtinu mají dneska ve škole snad všichni, neříkejte mi, že nedokážete dát dohromady jednu pitomou větu, jeden komentář… to vám prostě nevěřím. A krom toho, na začátku jsem psala, že kdo opravdu neumí, může napsat pár slov česky, že to Lil.Katie přeloží…
No… je mi jasný, že jsem některý z vás teď naprdla, že si zase stěžuju, ale chtěla jsem vám vysvětlit, proč jsem naštvaná, a jak to vidím já.
A paradoxně… pod tímhle článkem komentáře uzavírám, protože se mi nechce číst ani souhlasný ani nesouhlasný komentáře, ani sliby typu „já se polepším“, který nikdy nikdo nesplní. Jen jsem vám chtěla dát najevo, co si myslím a proč jsem se vlevo v tom sloupci tak rozčílila, že jsem v tu chvíli nejspíš vypadala jako ta babka nahoře.
Místo toho, abyste se dlouze vyjadřovali k tématu „proč psát nebo nepsat komentáře“ pod tímhle článkem, jděte, a napište komentář tam, kde jste byli ještě před chvílí, a odkud jste odešli bez toho, aby o vás autor věděl. Uděláte tím daleko větší radost někomu, kdo si to zaslouží…
Díky za přečtení… jdu opravovat, dělat články, psát, prostě to, co každej den, a budu to dělat, dokud sem někdo bude chodit. Přeju vám krásnej večer a pokud koncert bude, a vy na něj půjdete, tak krásnej zážitek. Pa J. :o)
