autor: Majestrix
Jsou šperky vážně odpovědí? Um, já chci šperky! *hlásí se* A… Bill je taky chce.
„Ano, souhlasím s Tomem.“
„Jak můžeš? Vždyť Billovi tajil něco hrozně důležitého.“
„Ale všechny ty věci by akorát Billovi dělaly starosti. Všichni víme, že jeho doktor říká, že nemá být ve stresu. Sakra, naše životy jsou plný stresu. Proč tomu ještě přidávat?“
Georg zabručel: „Stejně se mi ale nelíbí, když přede mnou někdo něco tají.“
„Kdybych věděl něco, co by tě naštvalo, tak bych si to nechal pro sebe. Chci, abys byl šťastný, konec příběhu.“ Dojedl Gustav svůj toast a zvedl tužku. „Podej mi ty křížovky.“
Georg přetočil pár stránek v novinách, pak našel sekci, kterou Gustav hledal.
„Jsem si jistý, že je Bill pěkně naštvaný.“
„Jasně, že je. Je to šílenec do kontroly, který sotva od něčeho jen tak upustí, a už vůbec ne od toho, aby mohl kontrolovat svoje dvojče. Ale ono ho to přejde. Jsem rád, že mají v domě nějaké zabezpečení. Byl jsi poslední dobou někdy na internetu?“
„Pokaždé, když jdu na net, tak tam píšou, že je Bill zmorfovaný do nějakého typu démona, takže se držím zpátky.“ Zašklebil se Georg a začal dojídat svoje cereálie, zatímco se koukal na obrázky Toma s Billem, a jejich dobrodružství z obchodního domu v Berlíně. „Chudák Tom, říkal, že ho hrozně bolí hlava z toho, jak mu fanynky tahaly za dredy.“
„Miluju naše fanynky, vážně je miluju. Jsou úžasný. Ale je jich pár, který jsou…“
„Který ztratily mozek?“
„To zní trefně; namísto toho, aby se pokusily Billovi pomoct, tak se snaží zabít Toma, krávy pitomý.“ Zabručel Gustav. Seděli v tichosti, dokud ji Georg nepřerušil tichým smíchem.
„Bill tady na tom obrázku vypadá šíleně.“
„Bill vždycky vypadá šíleně.“
„Ne vždycky.
Gustav zvedl pohled od křížovky a pokrčil rameny. „Poslední dobou ano.“
Georg se zazubil a odfrkl si. „Myslím si, že je to jen kvůli tomu těhotenství. Víš, že z toho Bill šílí.“
„Jo.“
V kuchyni zase nastalo ticho, bylo slyšet jen škrábání Gustavova pera nebo Georgovo chroupání cereálií. „Včera jsem se snažil ti zavolat.“
Blonďák zvedl hlavu, zatímco se jeho kamarád mračil. „Opravdu? Asi jsem měl vypnutý telefon.“
„Oh. Volal jsem k tobě domů; myslel jsem si to, ale oni říkali, že nejsi doma. Byl jsi se svou kamarádkou Sabinou.“
„Jo, to jsem byl. Byli jsme v kině a na kafi.“ Gustav se podíval zpátky na svou křížovku a napsal tam odpověď. „Proč? Cos chtěl?“
„Musel jsem mít důvod volat ti?“ Georgův hlas byl lehký, ale stejně napjatý. Gustavovo pero se zastavilo, znovu zvedl pohled.
„Ne. Jen jsem myslel, že když jsi volal, žes chtěl o něčem mluvit, tak mi to teď klidně řekni.“
Georg zavrtěl hlavou a položil lžíci do misky. „Vážně to nic nebylo, jen jsem chtěl pokecat. Kdo je Sabina?“
„Stará kamarádka ze školy; na druhým stupni se přestěhovala pryč, a tak jsme ztratili kontakt. Ale teď se přistěhovali zpátky a její otec volal mojí mamce. Byli to kamarádi. Když jsem to zjistil, chtěl jsem jí vidět.“
Georg zachoval milý výraz svého obličeje a přikývl. „To zní, jakože jste se bavili.“
„To jo. Víc, než jsem doufal. Znáš to, když se s někým přestaneš stýkat… vždycky se to změní. Ale stále mezi sebou máme tu samou chemii jako ve škole. Bylo to hezký.“ Usmál se Gustav sám pro sebe a vrátil se ke křížovce.
„Takže jste spolu chodili?“
„Ne; ale kdyby se neodstěhovala, tak bychom asi chodili. Oba jsme byli divní.“
„Och, dobře.“
„Proč?“
Georg zavrtěl hlavou a mávnul rukou. „Jen tak; jsme jen zvědavý.“ V puse měl hořko, a už se mu povídat nechtělo.
Gustav se na něj ještě chvilku díval, a pak se vrátil k papíru.
~*~
„TLAČTE!“
Bill zakňučel, když žena v televizi vykřikla a zaryla nehty do manželovy ruky.
„TLAČTE, TLAČTE, ještě jednou pořádně ZATLAČTE!“ kamera se trochu zachvěla a rozostřila se přes doktorovo rameno.
„Oh bože, to po ní vážně chtějí, aby odtamtud tu věc vytlačila?“ Tom si málem kousal svůj límec u trika, jak se snažil schovat před tím, co bylo v televizi.
„TLAČTE!“
„Vždyť kurva tlačí, jak nejvíc může!“ zakřičela dvojčata unisono. Puppy mezi nimi zaštěkal a Bill ho utišil rychlým pohlazením.
„Jsem tak rád, že nejsem holka,“ zašklebil se Bill a zajíkl se, když se objevila hlavička dítěte.
„Co kurva je ta sračka co má to dítě na sobě?“ zalapal Tom po dechu, když se objevila krev a usazenina.
„Vypadá to jako ufon!“ oba znovu řekli nastejno.
Billův telefon zazvonil na opěradle a Puppy na něj začal štěkat. „Ticho, Puppy,“ napomenul ho Tom a natáhl se přes Billa, aby to zvedl. „To není pro tebe.“
„To nemůžeš vědět,“ zauvažoval Bill a otočil se zpátky k rodícímu DVD.
„Tome Kaulitzi, to je tak těžké zavolat svojí vlastní matce?“
Tom trochu nadskočil a rty Billovi naznačil „máma“, Bill taky zbledl a odvrátil pohled.
„Vím, že o mně mluvíte. Volala jsem Billovi a psala mu zprávy, ale on neodpovídá. Je všechno v pořádku?“
„Jak sis s Gordonem užila výlet?“ snažil se Tom začít urovnávat všechnu škodu, než se jeho matka rozjede.
„Děláš si legraci?“
Nejspíš bylo už moc pozdě.
„Co se děje?“ zabručel vedle něj Bill.
„Co se děje? Řekni svému bratrovi, že pochybuju o tom, že mi nemohl zavolat, a říct mi, co se stalo, když jsme byli pryč.“
Bill zase pobledl a protočil oči.
„Je v pořádku,“ řekl Tom a podíval se na svého bratra. Bill se podrbal na břiše a zazíval, zatímco si hrál s Puppym.
„Tak se ho zeptej, proč mi nebere telefon.“
„Mamka chce vědět, proč jí nebereš telefon,“ přetlumočil bez zájmu Tom. Nesnášel, když musel předávat zprávy, ale mezi jeho matkou a jeho bratrem tak vždycky skončil.
„Protože se mi opravdu teď nechce s nikým mluvit; nic velkýho.“ Bill se ani nesnažil nemluvit znuděně, zatímco zíral na obrazovku. Dětská hlavička lezla stále víc a roztahovala vagínu té ženy jako by byla z gumy. Tom se otřásl a podíval se radši jinam.
„Říkal, že měl práci.“
„Měl tolik práce, že si nenašel čas na to, aby si promluvil se svou matkou o svém zdraví? Jen se o něj bojím, víš? Obzvlášť, když se v novinách píše to, co se tam píše.“
„Mami, říkali jsme ti, abys nevěřila ničemu, co se píše v novinách.“
„Ale ty fotky, těm můžu věřit, ne?“
„Mami-„
„Ne, poslouchej mě. Billovi není dovoleno, aby dělal něco, co by se tomuhle alespoň trochu přibližovalo, chápeš? Nebo si s tebou promluvím. Slyšíš mě?“
Když byla Simone v téhle náladě, bylo nejlepší prostě jenom souhlasit a pokořit se.
„Ano, mami.“
„Dobře. Řekni Billovi, že ho mám ráda, a tebe taky, ano?“
„Taky tě mám rád, mami.“
„A zavolejte babičce. Taky si dělá starosti.“
„Ano, mami.“
„A přestaň znít jako bych tě pronásledovala.“
„Ano, mami.“
Když Tom zavřel telefon, vydechl úlevou a zvedl pohled, zrovna když doktor zvedal skalpel, aby udělal malý řez – miminko vyjelo trochu víc a najednou, jakmile se protlačila ramena, vylezlo ven bez jakýchkoliv dalších obtíží. „Je venku…“
„Jo…“ zachvěl se Bill a podíval se dolů na Zoe. „Ty tohle tatínkovi dělat nebudeš, že ne?“
„Bille, ty nemáš vagínu,“ připomněl mu Tom už po dvanácté od té doby, co film začal.
„Já vím, ale stejně.“
„Oběd je hotový,“ řekla Melinda ze dveří.
„Ooh, už jsou hotové!“ zaradoval se Bill a zvedl se z gauče.
„Co je hotový?“
„Tacos!“ Zabručel Bill nešťastně, protože se mu nedařilo dostat se na nohy. „Mám takový hlad!“
„Jak víš, že udělala tacos?“ podrbal se Tom na hlavě, když se na něj jeho bratr podíval opovržlivým pohledem.
„Protože je cítím.“
Tom nasál, zatímco vytáčel číslo. „Já nic necítím,“ zamručel a mávnul rukou, aby jeho dvojče odešlo. „Jdi, já jdu volat babičce.“
„Tacos už volají. Mimo to, právě jsem se zvedl z gauče; takže za to potřebuju odměnu.“ Usmál se Bill a zatleskal. „Tak pojď, Puppy; jsem si jistý, že Melinda udělala něco i pro tebe.“ Štěně šťastně zaštěkalo a seskočilo z gauče, aby se vydalo za Billem. Tom se usmál a na čtvrté zazvonění byl hovor přijat.
„Halo?“
„Ahoj, babičko Lily.“
„Tome! Jak se máš?“
„Mám se dobře. Co ty?“
„Já taky celkem fajn. Byla jsem na lekci tancování pro seniory. Polovičku lekce mi to šlo lépe než instruktorovi.“
„To je moje babča,“ řekl Tom hrdě.
„No, volala mi vaše mamka, byla celá hysterická.“
„Jo.“
„Víš, co mi pověděla; jsem jen ráda, že Bill neupadl, nebo že se mu něco nestalo. Ale co ty?“
„Tys to neslyšela? Ten mužný a vyspělý chlap se rozhodl, že půjde po Billovi, po těhotném člověku. A všechny holky se rozhodly, že skočí na mě.“ Podrbal se Tom na čele a poposedl si na gauči. Nerad o tom mluvil, i když mu Stephen radil, aby se otevřel, prostě nemohl.
Nebo nechtěl.
„Tak mě poslouchej, Tome. Jenom proto, že jsi těm pipinám nemohl ublížit, to neznamená, že jsi neschopný Billa bránit, rozumíš?“ Hlas babičky Lily byl tvrdý a přísný. „Vím, že se o svou dceru budeš dobře starat a o Billa taky, dokud nebudeš nemohoucí, je to jasné?“
Bill Tomovi řekl, že babička o jejich vztahu věděla, ale Tom ještě neměl šanci si o tom s ní promluvit, spíš s nikým o tomhle. Polknul a přikývl, zapomněl, že telefonuje. „Bylo to těžké, víš? Byl jsem na zemi a nemohl jsem nic dělat. Nemohl jsem se hýbat. Co kdyby Billovi ublížil?“
„Byla tam Melinda. Právě včas.“
„Ale co kdyby tam nebyla?“
„Tome, proč plýtvat energií na uvažování o tom, co se nestalo? Melinda tam byla. A teď, když Bill ví, co se děje, není blázen, aby někam šel bez ní. A kdyby přeci jen šel, bude se mi muset zpovídat. Nechci, aby ohrožoval tvoji dceru a mojí pravnučku; sakra, vždyť se bude jmenovat po mně!“
Tom se usmál a utřel si slzy, o kterých ani nevěděl. „Řekni to ještě jednou, babi.“
„Tvoji dceru.“
„Děkuju.“ Nadechl se zhluboka Tom a usmál se, sám pro sebe pokýval hlavou. Možná že teď se přes to už bude moci přenést.
~*~
„Ahoj,“ řekl Georg, když ho Melinda pustila dovnitř.
„Ahoj; jsou na verandě.“
„Možná jsem přišel za vámi,“ řekl s úsměvem. Melinda se zasmála a zavrtěla hlavou, zatímco se Georg zamračil a odešel na verandu. Bill a Tom byli na jednom lehátku, něčemu se smáli a Tom hladil Billovi břicho. „Ahoj, kluci,“ řekl nahlas, nejspíš něco přerušil. Tom dal rychle ruce pryč a podrážděně se na Georga podíval.
„Hobbite, co chceš?“
„Mluvit s tebou,“ řekl Georg tiše. Bill se zamračil a podíval se na Toma.
„Dobře.“ Překročil Tom spícího Puppyho a ukázal do domu. „Promluvíme si uvnitř.“ Dovedl ho kytarista do pokoje, který ještě nikdy nepoužívali, ale Bill ho i tak vybavil nábytkem. Bylo to něco jako pracovna, ale ta místnost stejně voněla novotou. Tom se posadil na gauč a Georg na židli. „Tak, co se děje s Gustavem?“
„Proč by mělo s Gustavem být něco v nepořádku?“ zeptal se na obranu Georg.
„Protože bys neměl tenhle výraz, kdyby to byl regulérní problém.“
Georg pozřel Tomovy blesky z očí a polknul. Nebyla to Tomova vina. „Myslím… že má rád někoho jiného.“
Tom pokrčil rameny. „No a? Myslel jsem, že máte otevřený vztah.“
„Měli jsme. Máme. Jen mám dojem, že prostě s tím někým chce vztah. Tak nějak jsme souhlasili, že když někdo z nás bude chtít chodit s někým jiným, tak že se rozejdeme.“
„Vy jste takový volové, to je hrozný.“ Uchechtl se Tom a zavrtěl hlavou.
„No jasně,“ procedil Georg mezi zuby. „Myslím, že ten čas je tady, a že je tu rychleji, než jsem čekal.“
Tom pokrčil rameny. „Víš, že Gustav neudělá krok, dokud to není ta poslední možnost. Jsi si jistý, že nic neuspěcháváš?“
„Je to jeho stará kamarádka ze školy; Sabina.“
„O ní jsem nikdy neslyšel.“
„To je právě to, ani já ne.“
„Řeknu ti to ještě jednou, Listingu; možná, že mačkáš spoušť moc brzy.“ Oba dva kluci se otočili za zvukem ťapkání po dřevě, Puppy nadšeně vběhl do pokoje. Georg se usmál, když pejsek naboural do jeho boty a zvedl to vrtící se štěně ze země, položil si ho do klína. Basista párkrát dlouze pohladil jeho záda a Puppy roztál jako máslo, otočil se na záda a nastavil bříško pro podrbání.
„Možná; ale víš, že se řídím svými instinkty.“
Tom přikývl. To byla jedna z věcí, kterou na Georgovi obdivoval. „Jo, občas ale instinkty můžou být mylné. Jen uvažuju.“
„Jo.“ Drbal Georg Puppyho bříško a zhluboka se nadechl. „Možná, že se pletu.“
„Možná.“
„A co když ne?“ zeptal se tiše.
Tom se podíval na opěradlo gauče a chvilku si hrál s látkou, než odpověděl. „No, máš dvě možnosti.“
„Proč mám dojem, že se mi ani jedna nebude líbit?“
„Můžeš mu říct, jak se cítíš, a uvidíš, jestli on chce ve vašem vztahu pokračovat,“ začal Tom a ignoroval Georga, „nebo se s ním můžeš rozejít.“
„Ty mě asi nikdy nenecháš tohle prostě jenom přejít, ale co bys dělal ty?“ zeptal se váhavě Georg.
Tom nakrčil nos. „Gustav je na můj vkus moc tlustý.“
„Ha. Vážně.“
„No, myslím, že bych mu řekl, jak se cítím. Gustav dělá rozhodnutí za sebe, víš? Kdyby se rozhodl zůstat, tak by to řekl, a ty by sis mohl být jistý, že to opravdu chce, víš?“
„Jo.“ Přikývl Georg a válel si Puppyho v klíně ze strany na stranu. „Máš pravdu.“
„Vždycky mám pravdu.“
„Nevěř mu.“ Tom s Georgem se podívali ke dveřím, kde stál Bill, unaveně se usmíval.
„Jsi v pohodě?“ zvedl se Tom a přešel ke svému bratrovi. Bill plaše přikývnul a položil ruku na Tomovu, která byla na jeho bříšku. „Nechceš si jít lehnout?“
„Ne, to je to poslední, co teď chci.“ Pokrčil Bill rameny. „Nechci být uvnitř domu, ale venku je horko.“
„A co kdybych vás vzal na oběd. Otevřela se tu nějaká nová restaurace a paparazzi o ní ještě nevědí.“
„To je moc riskantní.“ Zabručel Tom a zavrtěl hlavou. „Proč nepoprosíme Melindu, aby-„
„Tome,“ řekl Bill jemně, „nehodlám se tu schovávat, dokud se dítě nenarodí.“
„Proč ne?“ nářek v jeho hlase byl celkem patrný, ale nemohl tomu zabránit, a tak se Tom cítil trochu trapně. Tuhle část jeho osobnosti se od Georga a Gustava snažil držet v utajení. Nepotřeboval, aby všichni věděli, jaká je padavka.
„Protože by vyhráli, a ty víš, že já nerad prohrávám.“ Pohladil ho Bill po tváři a podíval se mu přes rameno na Georga. „Melinda musí jít s námi.“
„V pohodě,“ zazubil se Georg a zvedl ruce.
„A ne, nemůžeš s ní spát.“
„Jakoby ho chtěla,“ zašklebil se Tom.
„Ha ha, Kaulitzi. Radši si připrav prdel. Jedeme mým autem.“
~*~
Bill zvedl pohled, když někdo zaťukal na dveře. „Dále.“
Melinda vešla s krabicí v rukou a položila to na postel. Přišel balíček.“
„Úžasný.“ Zatleskal Bill a přitáhl si to k sobě. Miloval, když dostal balíček. „Co je dnes k obědu?“
„Tacos.“
„Oh, díky bohu.“ Bill cítil, jak Zoe udělala nadšený kotrmelec.
„Pošlu ti je sem,“ řekla pobaveně, a zavřela za sebou dveře.
Bill znovu zatleskal a otevřel krabici hned potom, co z ní sundal hnědý papír. Nadšeně zavýskal, když uviděl, co je uvnitř. Byly to věci pro miminko; a ne jen tak ledajaké, ale velice cool a velice drahé věci pro miminko. Bill zvedl pár botiček, vypadaly jako kozačky, dokonce měly i přezky. Dál tam byly nejrůznější bryndáčky s frázemi jako například Dělala jsem stage diving v děloze a Můj křik se zlepší věkem, a jeho oblíbená Byla jsem narozená proto, abych rockovala.
Byly tam dokonce i dupačky, které měly na sobě natištěnou koženou bundičku. „Je jich tu dvanáct!“ vypísknul znovu Bill a zarazil se, když jeho ruka nahmatala něco tvrdého. Vyndal obdélníkovou krabičku a přejel po ní prsty, pak ji rychle otevřel. Zalapal po dechu a málem to upustil. Uvnitř byl platinový dudlík a chrastítko, a oboje na sobě mělo něco, co vypadalo jako krystaly. Musely to být krystaly; nemohly to být diamanty, nebo ano?
Bill zvedl chrastítko a koukal na záři, která z kamínků vycházela, a polknul. Byly to diamanty. „Ty vole…“ vydechl. Kdo by sakra utrácel tolik peněz za jeho dítě? Zatřásl s ní, znělo to jako zvonkohra, namísto toho, aby se ozývala to hrozná umělá drnkačka plastické hmoty na hmotu. Zamiloval se. Bill s tím znovu zatřásl a podíval se zpátky do krabice. Byla prázdná, ale dole byla obálka. Položil chrastítko zpátky na jeho místo a zavřel krabičku, pak zvedl dopis. Bylo na čase zjistit, kdo to poslal.
Zabzučel intercom a Melinda zvedla hlavu. Utřela si ruce a přešla ke zdi, zmáčkla tlačítko. „Co pro tebe, můžu udělat, Bille?“
„Jo, jestli nejsi moc zaměstnaná, mohla bys mi přinést zapalovač?“
Znovu se zamračila a zaváhala. „Ty… nekouříš zase, že ne?“
„Ne.“ Bill zněl trochu uraženě. „Nejsem hloupej.“
„Máš pravdu, to nejsi. Jen to tu dodělám, a za pět minut jsem u tebe; co ty na to?“ Melinda slyšela křupání a pak až odpověď.
„Kdy se Tom vrací domů?“
„Neříkal, ale teď je v Hamburku. Volal, aby věděl, kdy je večeře a říkal, že bude doma, než to bude hotové, takže někdy před půl osmou.“
„Okay. Pět minut je fajn. Dej mi vědět, až uslyšíš, že je Tom doma.“
„Dobře…“ zavrtěla Melinda hlavou. „Jsi v pořádku? Byl ten balíček v pořádku?“
„Oh, to byl. Víc než v pořádku.“
„Dobře. Pět minut.“
„Pět minut.“
~*~
„Celý večer ses choval divně.“
Bill zvedl pohled a sledoval, jak si Tom sundal triko. „Jak to myslíš?“ zeptal se opatrně.
„Byl jsi hrozně tichý. Byl jsi potichu během večeře, a dokonce i během dezertu. Dokonce ani mini dortíky se sýrovým krémem tě nerozmluvily.“ Vyndal Tom peněženku a položil ji na noční stolek. „Bolí tě něco?“
„Naposledy, Tomi; řeknu ti, až budu mít bolesti, slibuju.“ Promnul si Bill bříško a lépe se uvelebil do polštářů. „Jen se mi dneska nechtělo moc mluvit.“
„Víš, jak je to pro mě divný,“ zažertoval Tom a vylezl z kalhot. „Ale jestli říkáš, že jsi v pořádku, tak době. Nechám tě být.“
„Okay.“
„Má to něco společného s tím balíčkem, co Melinda říkala, žes dostal?“
Bill zaskřípal zuby. Chtěl to Tomovi říct sám. „Ona ti o tom řekla?“ zeptal se, úmyslně svůj tón hlasu držel v lehkosti.
„Jo, jen se zmínila; tak, co v něm bylo?“ protáhl se Tom a spadl na postel vedle Billa, na břicho. Vydechl, když se jeho svaly začaly uvolňovat a Bill se k němu naklonil, a začal ho hladit po zádech, nahoru a dolů. Bill měl možná rád, když ho někdo hladil, ale to Tom také; a tak spokojeně vrněl a užíval si ty lehké dotyky. Nikdy by nepřiznal, že vrní, ale jeho dvojče to moc dobře vědělo.
„Věci pro mimčo, vlastně; vážně cool věci. Už jsem je dal do pokojíčku.“
„Takže jsi měl dnes dost práce.“
„Ha. A to jsem ani nemusel do studia,“ zabručel posměšně Bill a Tom se zasmál.
„Ne, tos nemusel. To místo je stresující i pro netěhotné lidi. Pořád si stěžují ohledně písničky číslo tři.“
„Možná bych tam měl zajet a předělat vokály, aby se všichni mohli hnout kupředu. Nerad bych žil při myšlence, že jedna písnička to všechno brzdí.“
„Ne, Bille. To může počkat, je jedno, co David říká.“ Pootočil Tom hlavou, aby na Billa lépe viděl.
„Co David říkal?“
„O to si nedělej starosti. O čem jsi to mluvil, než jsme začali mluvit o studiu?“
Bill pokrčil rameny. „Nepamatuju si.“
Tom taky pokrčil rameny. „Dobře. Zhasnu už, ano?“
„Dobře.“ Položil se Bill a Tom zhasnul lampičku, pak si dal mezi nohy polštář a snažil se uvelebit.
„Oh!“ konečně si vzpomněl, Tom trochu zaúpěl a znovu rozsvítil.
„Vzpomněl sis?“
„Ano!“ zazubil se Bill nadšeně. „Um.. v tý krabičce bylo ještě něco.“
„…Okay. Co?“
Bill se natáhl do šuplíku od nočního stolku a vyndal dřevěnou krabičku, podal ji bezeslova Tomovi. Sledoval, jak se bude tvářit, ale jeho výraz se nezměnil.
„Ty vole…“ řekl tiše.
„Já vím, to jsem říkal i já!“ lehl si Bill blíž a podíval se dolů na to sametové černé vykládání. Ty dvě věci se stále třpytily a Tom to okamžitě zavřel. „Co se děje?“ zeptal se Bill a natáhl ruce, aby si ji mohl vzít zpátky, ale Tom to položil na noční stolek.
„Pošleme je zpátky,“ řekl Tom stroze.
„Cože?“ zaječel Bill. „To nemůžeme!“
„Proč ne?“ zkřížil Tom ruce a probodl bratra pohledem.
„Protože… ta krabice přišla beze jména a adresy toho, kdo to poslal. Prostě jen přišla.“ Bill nesnášel, když musel svému bratrovi lhát, ale vážně, vážně, vážně si chtěl ten dudlík a chrastítko nechat. Byly to krásné a třpytivé věci, a on a Zoe by mohl ladit klenoty, kdyby šli na veřejnost. Kdo by to nechtěl?“
„Takže nevíš, kdo to poslal?“
„Ne.“
„…Bille, nesnažím se být ten zlý, ale-„
„Tak se nesnaž a nech mě si je nechat, Zoe už si je zamilovala,“ řekl Bill prosebně. Tom se na něj podíval, jako by snad zešílel.
„To je hloupé, využívat naší dceru k tomu, aby sis mohl nechat opravdu drahý dárek od někoho, koho ani neznáme. Já nevím, Bille.“
„Proč ne?“ nechal Bill svůj sladký hlásek za humny a přešel na přemlouvání. „Chci si to nechat, a dát jí to. Bylo by to tak úžasný.“
„Bille-„
„Tome, chci si je nechat!“
„Popřemýšlím o tom.“ Natáhl Tom ruku a znovu zhasnul.
Bill se ve tmě posadil, nevěřícně se na své dvojče podíval. „Ty o tom popřemýšlíš?“
„Ano, Bille. Popřemýšlím o tom. Nejsi jediný rodič tady, jasný? Slíbils, že se budeš snažit poslouchat někdy i moje názory, a teď ti říkám, že o tom popřemýšlím? Tak jdi spát.“
Billovi klesla čelist, zíral do tmy, kde věděl, že je Tom, a tiše se snažil najít bod zlomu, kde se konverzace takhle zvrtla. Pak si ale znovu lehnul a zamračil se do tmy.
„A přestaň se mračit.“
Bill svého bratra kopnul a otočil se tak, jak nejlíp mohl, na druhou stranu, usnul, a naschvál chrápal.
~*~
„Sám je ještě dítě; nevidím jedinou možnost, jak by mohl být dobrým rodičem.“
„Ale jeho rodiče tu jsou proto, aby pomohli, není to tak?“
„Ale jeho rodiče nebydlí v Berlíně.“
„Děkuji za váš názor. S obrázky a reportážemi o Billovi Kaulitzovi, teď už skoro v osmém měsíci těhotenství, který se pral a naprosto překonal svoje obvyklé chování, musíme uvažovat, co bude s malou Zoe?“
Bill zaskřípal zuby a sledoval, jak běží montáž videí a obrázků z jeho minulosti, z jeho minulého chování; jeho opíjení se, kouření, a jedení fast foodu. A na konci bylo nějaké dítě s vyceněnými zuby a nápisem: Zoe Kaulitz, už rovnou ztracený případ?
„Oh, polibte mi prdel,“ řekl nahlas a vypnul televizi. Bill něčím chtěl hodit, ale asi by se to lidem moc nelíbilo. Nebo ještě hůř, mohl by se tak dostat do chování ‚rockové hvězdy‘. ‚Green room‘ byla celkem okay; ne nejlepší, co kdy měli, ale určitě ne ta nejhorší. Ležel tu, snažil se relaxovat, dokud nezačne zvuková zkouška. Bill zvedl pohled, jelikož se otevřely dveře, a snažil se nemračit, když vešel David.
„Bille, jak je ti?“
„Fajn.“
„Dobře. Jen jsem se na tebe přišel podívat.“
Bill si manažera změřil pohledem a nakrčil jedno obočí. „Hele, nemusíš být nervózní, jo?“
„Tak to řekni svému bratrovi. Každých pár vteřin se mě snaží zabít pohledem.“
„No, znáš Toma.“ Otočil se Bill zpátky k televizi a zapnul ji.
„Proč se spolu nebavíte?“
„Myslím, že tohle spadá do kolonky, nic ti do toho není,“ odsekl Bill.
David zvedl rezignovaně ruce. „Fajn, asi bych se měl naučit, že se mezi vás dva nemám míchat. Budeme na tebe připravení během pěti minut.“
„Fajn.“ Bill se na něj ani neotočil, ale slyšel, jak David naštvaně odešel. Měl jednu ze svých nálad a vážně mu bylo jedno, jak je těm ostatním. Měl právo být naštvaný, obzvlášť, když se na něj Tom tak trochu vykašlal s rozhovory ohledně dudlíku a chrastítka, a to celé tři dny. Fajn, tak teda nebude mluvit. Jeho tiché chování trvalo teprve dvacet hodin a Tom to zničil, když se rozhodl, že taky nebude mluvit, nemělo to tedy žádný velký smysl. A tak nastala vzájemná ignorace.
Ztratil se v pohádce Spongebob v kalhotách a byl překvapený, když se dveře zase otevřely. Tentokrát to byl Tom; nejspíš David nebyl dostatečně silný na to, aby mu čelil. To divné malé vítězství ho trošku nabudilo, ale stále byl na Toma naštvaný. Otočil se zpátky k pohádkám a zesílil je.
„Bille, stále se na mě zlobíš?“
„Možná.“ Do prdele. Zapomněl, že nemá nic říkat. Zase.
„Bille…“ zavřel za sebou Tom dveře a přešel si vedle něj sednout na gauč. Bez varování ho začal líbat na krku a Billovi se to až moc líbilo na to, aby ho zastavil. Opravdu; nikdy nemohl Tomovým polibkům odolat. „Už se na mě nezlob, ano?“
„Můžu si nechat chrastítko?“ zeptal se Bill bezdechu, zatímco Tomovy ruce sjely na jeho hrudník a jemně uchopily jeho prsa. Natlačil se do toho doteku a otočil hlavu, aby mohl najít bratrovy rty. Najednou se ale odtáhl a vydechl. „Nemůžu polibky měnit téma.“
„Proč ne? Zatím to fungovalo…“ protočil Tom oči, když se na něj Bill ošklivě podíval a povzdychl si. „Vážně si to chceš nechat?“
„Ano!“ přisedl si Bill blíž a políbil Toma zhluboka, líbal ho, dokud neucítil, jak ho Tom chytl a přitáhl si ho blíž. „Takže, necháš mě si to nechat?“ už moc dobře věděl odpověď na otázku, ale stejně chtěl Tomovi nechat pocit toho, že on je ten důležitější.
„Ano, Bille. Myslím.“
Bill zapištěl a znovu Toma políbil. „A teď, přišel jsi, abys mě dostal na zkoušku?“
„Do háje, jo. Čekají na nás.“ Povzdychl si Tom a zavrtěl hlavou. „Chci tě vzít domů a dělat s tebou různé věci.“
Bill se zazubil a zasmál. „Dobře.“
Bylo to úžasné být zase na podiu. Všichni to cítili, dokonce i jejich tým. Bill zpíval z plného srdce a uvědomil si, jak moc mu jeho mikrofon chyběl. Andreas seděl v publiku a dodával jim kuráž. Přijel sice v polovině, a i když to byl jen jeden člověk, Billovi to přišlo jako za starých časů. Ještě před tím, než přestal vidět svoje chodidla a neprděl, což bylo poněkud trapné.
„Víš, že je to akustické, Bille, že jo?“ zažertoval Gustav, když skončili. Bill na blonďáka vyplázl jazyk a polo-odhopkal k Tomovi.
„Bude to úžasný,“ vydechl a Tom musel jednoduše souhlasit.
„Tolik se těším,“ přiznal a podal technikovi svoji kytaru. „Bude to skvělé.“
„Já vím. Pojďme se podívat na Andyho.“ Zatleskal nadšeně Bill a nechal se svést po schodech z podia dolů. Andreas ho potkal v uličce, zubil se.
„Fakt jste to nezapomněli, kluci,“ řekl a praštil pěstí Toma do ramene.
„Díky, kámo. Tohle pro nás fakt znamená hodně.“ Vrátil mu to Tom a Bill se zasmál.
„Byla to taková sranda; úplně jsem zapomněl, jak moc mi to chybělo. Tvoje dcera miluje Reden,“ zamručel Bill tiše na Tomovu adresu a promnul si bříško. „Vůbec se nechtěla uklidnit.“
„Možná tancovala. Muselo to pěkně bolet, jestli tancovala jako ty,“ pošťouchl ho Andreas a Tom se začal smát dřív, než si to uvědomil.
„No jasně, kreténi; jen mi závidíte, jak jsem dobrý. Nesmíte nesnášet hráče, nesnášejte hru.“
Oba, Tom i Andreas, naznačili zvracení; Tom se uzdravil první a vydal ze sebe: „Kdo tě naučil tyhle chytrý kecy?“
Bill se pokusil naštvaně našpulit rty, ale zjistil, že nemůže. Byl v sedmém nebi a neměl v plánu se vrátit zpátky na zem. Plány na večeři byly hotové a všichni, včetně týmu, se chystali jít někam ven na jídlo. Bill ujistil Toma, že je v pořádku a všichni, včetně Andrease, šli do pěkné restaurace, aby oslavili show.
Bill si nemohl vzpomenout, kdy naposledy se takhle moc usmíval, nebo kdy naposledy se smál tolika vtipům. Všichni z jejich týmu mu tak hrozně chyběli, a jejich známé obličeje mu připadaly jako domov. Staré příběhy a staré vtipy, dokonce i nějaké nové. Tým dala Billovi nějaký dárek pro miminko, dárkový poukaz do lázní pro těhotné lidi. Bill za to byl velmi vděčný; ani sám nevěděl, že jsou lázně jen pro těhotné, a chtěl si tam zajít co nejdříve.
Dříve, než chtěl, se mu začala zavírat oční víčka a konverzace zvolna odumírala, protože všichni sledovali Billa, jak se snaží přemoci spánek. Tom se na všechny usmál a řekl jim, že už s Billem půjde, a tak se všichni objali a rozdali si polibky na tváře, Bill se rázem ocitl zavalený láskou od jejich rozšířené rodiny. Dokonce i Zoe byla relativně v klidu po cestě domů. Tomovi se nějak povedlo ho dostat nahoru a svléknout ho, poslední věc, kterou si Bill z této noci pamatoval, byl Tomův úsměv.
~*~
Dav křičel, Tom byl vedle něj, hrál na svou elektrickou kytaru. Show nakonec nebyla akustická, ale Bill si nestěžoval. Hopsal po podiu, jak nejlépe mohl, a během Wo Sind Eure Hände cítil v břiše lehké píchnutí. Ignoroval to a pokračoval.
Nic se po tom nestalo, a pak během Monsun, to ucítil znovu; překvapilo ho to. Tentokrát to nebylo jen ledajaké píchnutí, ale křečovitá bolest. Hudba kolem něj pokračovala, Bill se předklonil a najednou se ocitl na kolenou. Ta bolest se zhoršovala, tak hrozná byla, že nemohl ani křičet.
„Tomi,“ vykoktal ze sebe Bill, pak jeho hlas přešel do bolestného křiku. Slyšel, jak něco křuplo, a otočil se, aby viděl za svá záda. Jeho břicho se hýbalo víc, než když se Zoe pohybovala. Najednou byla všude kolem krev a něco se z něho vykroutilo ven.
Bill se rozkřičel, když se Zoe otočila a podívala se na něj. Ale nebyla lidské dítě. Vypadala jako stvoření z noční můry. „Co… Co jsi zač?“ zeptal se slabě.
„Jsem stvoření ďáblovo,“ řekla hlasem, jako by mluvilo více lidí najednou. „Přišla jsem, abych vykonala zkázu světa.“
Bill se rozkřičel a otevřel oči. Byl v posteli vedle Toma, usnul znovu se zapnutou televizí. Vypnul film Dítě krvavé Máří a otřásl se. V místnosti byla naprostá tma a Bill stále viděl ten démonický výraz na zakrvaveném obličeji Zoe. Zanaříkal a málem se zase rozkřičel, když ucítil ruce na svém břiše.
„Bille?“ Tomův ospalý hlas uklidnil jeho divoce bušící srdce, znovu zanaříkal, když si ho Tom přitulil blíž. „Jsi v pořádku?“
„Ne,“ popotáhnul Bill a nechal Toma si ho přitáhnout, jak blízko to jen šlo. Tom ho políbil na obličej; jemné polibky jako peříčka znovu odnesly Billa do říše spánku a pomohly tomu i něžné doteky Tomových mozolovitých rukou. Než Tomovi mohl říct o svém snu, znovu usnul.
Komentujte prosím anglicky, díky J. :o)
autor: Majestrix
translate: Lil.Katie
betaread: Janule
This story is really great,i love her ♥♥♥
A bojím se,že ty věci poslal někdo z té sekty,Bill mě docela rozčílil,že si je nechal,a ten dopis spálil..Ať se Billovi a Zoe nic nestane,prosím!!!
Lil, jsi zlato, že jsi nás nenechala čekat až do soboty :-*
Doufám, že už jsi o.k…
babička je docela od rány…xD
Ten sen byl opravdu ošklivý 🙁 Zajímalo by mě, jak to bude pokračovat.
That dream was really ugly 🙁 I wonder how it will continue.
Jen doufám že to mám anglicky alespoň trochu správně…
I never read this story, but you want a some comment xD sooo… here it is xD
And… I apologize for my english T_T
Janule, promiň, ká ráno nemohla komentovat, protože sem musela ráno do školy a když sem byla na TH-de.blog.cz tak sem odbíhala tam, tam a tam.. jsem ráda, že sem to dočetla. Každopádně sem měla v plánu to okomentovat teďka 🙂
I love that story, the style is written and when boys talk together 😀 I like when Tom takes care of Bill. It's cute.
this is best story on the twincest world
:-*
Byla jsem tady ještě včera pozdě večer,a absolutně jsem nechápala,že jsou tady dva komenty,říkala jsem si,že snad musí mít blog poruchu,že to přece není možné….,že tak úžasná povídka není komentovaná!!!Teď chápu Janulku,že se zlobí!
vždyť není ničí povinost to komentovat ne?bože..
"Love this story,great ^^"
[9]: no to promiň, ale tohle je naprosto úžasná powídka, obdiwuju Lil, že to překládá ptž to musí bejt pěknej záhul a když se stane že jednou to není, jsou tu pindy kdy to bude a když se to dodatečně zweřejní, jsou tam dwa komentáře?! To je docela k naštwání wzhleden k tomu kolik lidí to čte. Pár písmen ještě nikoho nezabilo.
[10]: a když třeba někdo neví co napsat?no dobře tak a´t janule seřve ty pindy a ne všecky ostatní..já třeba nekomentuju nikdy a čtu to vžfycky..a sere to někoho?bože..nekoentuju totiž nic.
[10]:Absolutně souhlasím,komentář je vlastně jediná odměna za celou práci,a je to trošku tak i slušnost,a nikoho snad neubyde…a když se mi to líbí,tak teprve je mojí povinností okomentovat,vždyť to každého autora potěší,a naladí pro příště.
[11]: A s tím se ještě chlubíš???!!!
[11]: bože ty jsi úplně blbá když tohle napíšeš. I kdybych měla pod každej díl psát furt to samý, tak to okomentuju! I love this story- umí napsat každej a nezabije je to. A že Janule seřwe wšechny je jedině dobře ptž s komentama to jde do háje wšude.
Bill má ale dobrý sny prej stvoření dáblovo 🙂
Já sice tuhle povídku nečtu, jenom jsem zahlédla to upozornění, tak jsem byla zvědavá, co že to s těma komentama je a doufám, že se Janule nebude zlobit, když se k tomu taky vyjádřím. Prostě mi to nedalo. Je pravda, že s komentama a nejen u této povídky to není bůh ví jaký zázrak. Navíc si umím představit, jak musí být těžké překládat nějakou povídku (já sama bych teda nepřeložila ani prd, takže smekám těm, co to překládají a ještě k tomu skvěle;-) a potom tu snahu nikdo neocení. Třeba s porovnáním počtu lidí, co kliklo na anketu a když už pod tuhle povídku píšu vezmu ji jako příklad. I kdyby někdo kliknul víckrát tak i tak lze z toho vyvodit, že ji čte hodně moc lidí. Jako 13 nebo míň komentářů je potom směšných oproti číslu v anketě a člověka to zamrzí. Navíc, nechápu, proč se někdo vymlouvá na to, že neví co psát. Tak se má prostě člověk vyjádřit k danému dílu. Jak na něj působilo to, co se v něm odehrálo atd. Když to tak může udělat většina, co tady komentovala, nevím, proč s tím mají problém ostatní. Je to nevděčné jak vůči autorovi povídky, tak vůči překladatelce. Člověk už potom nemá chuť se do ničeho pouštět, když vidí, že jeho snaha přišla vniveč a nikdo ji neocení. Kolikrát čtu nějakou super povídku a pod ní třeba 5 komentářů. Je to prostě smutné, ale holt, s tím můžou udělat jenom něco ti dotyční, co na to doteď kašlali. Tak vypsala jsem se, hned mám lepší pocit×DD Doufám, že vážně nevadí, že jsem to napsala pod tuhle povídku, ale taky to s ní koneckonců souviselo. Někteří by se nad sebou měli vážně zamyslet.
it is vary beatiful FF a vary love it.
Ach, Janule mi tak připomíná moji trenérku xD Ta by napsala článek který Janule o komentech napsala úplně stejně xD
I wonder how it will be only with Zoe and the twins, but also how it will develop a relationship Georg and Gustav .. I wonder who is Sabina, if it's really just a friend.
And I want to know from whom it is a rattle .. even though it had to look good. But after the incident with the sect would have anyone believe.
very much looking forward to the birth. Like this story is amazing.
ono už je nový Makes Three??!! *_* jůva lidi, vy jste zlatí! XD hlavně Lil! díky moc za překlad! 🙂 drobet mě zarazilo to pozdvižení tady… ale uplně to chápu… i "blbé" :díky za překlad, krásná povídka I luv it je podle mě důkazem, že to někdo čte a že Lil nic nepčekládá jen tak… o pravdu moc děkujeme Lil 🙂 děkuji i za ty, kteří jsou líní to napsat, ale oceňují to.
ale ted nevím jak se vyjádřit k povídce anglicky XD
poor Bill, so bad nightmare… I hope he handle birth (chtěla jsem jako říct, že snad ten porod zvládne, tak snad jsem nenapsala žádnou blbost XD)
thank you for this story ♥
Já mám náhodou důvod, že sem nenapsala koment. I když je závora zrušená, mě prostě pořád (a ne jenom tady) blbne přidávání komentů a když mi pětkrát zasebou vyskočí nějakej podělanej neautorizovanej přístup, tak bych ten krám rozkopala.
Každopádně doufám, že tohle se mi odešle, jinak už vážně nevim co s tim…
a k povídce
I really love twins grandmother Lili, she´s amazing woman and conversation between her and Tom was cute:-)
And Bill has interesting nightmare:D I had to laugh, that Zoe was hell monster:D
And ufff…twins were watching at birth? I´ve watched once in my life and never again:D they are brave, really:D
To sum up, this story amazed me every Saturday and I hope that next part will be amazing too:-)
Georg and Gustafa ?! :-! Someone could puke 😀 but this thinks are little contained 🙂 And I love when Tom stroking Bill 🙂 It´s so cute… Funny was how Tom come to Bill and began kiss him to his neck 😀 Tom is Boss! 😀 I want next translate 🙂
tak já jsem se radovala, že se lidi konečně vzpamatovali s tím komentováním, a ono se to tu mezitím zvrhlo v diskuzi m úplně něčem jiném….↲So, this story is absolutely one of the best stories what I read…really. Majestrix, Lil.katie, thanks!!!
Dík blbá nejsem a prostě to psát nebudu,nijak mě nedonutíš komenty psát,ani čárku,prostě nebudu.
[23]: w tom připadě blbá seš, ptž kdybys pochopila o co jde tak tohle nenapíšeš.
😀
[24]: hele mojí poviností komentování není tak se uklidni 😀
[23]:Zlato, mojí poviností zase není, abych to překládala, tak se laskavě uklidni, ano? Děkuju…
[27]: Ona je blbá! 😀 Já jsem vážně ráda, že to překládáš a upřímně tě obdivuju a fandim ti! ♥ ♥ ♥ jedno velký děkuju pro tebe ♥ někdo si holt prostě neuvědomuje, jak důležitý je pro autory, když jim práci někdo ocení… 😉 ♥
…and now at MT ♥ i love this story and i'm happy therefor♥ Puppy is best 😀 i like him ♥ but… when Tom called with mum :“Yes, Mom.”
“Good. Tell Bill I love him, and I love you, too, okay?”
“Love you, too, Mom.”
“And call your grandmother. She’s worried too.”
“Yes, Mom.”
“And stop sounding like I’m hounding you.”
“Yes, Mom.”
↑ 😀 perfect 😀 ↑ ♥
i want next part ♥
[27]: hh…já mám povídku dávno přečtenou v angličtině,nejsi jediná kdo anglicky umí 😉
Bill´s horrible dreams are really interesting. This one is something like Rosemary´s baby :)))
I don´t understand why they can´t call their mother and calm her. I think they want to be parents. I hope Zoe will pay them back for this.:-)
The end of Tom´s conversation with his grandmother was so touching. I think it was a comfort talking to her.
Of course, I wonder who sent this package! 🙂
[29]:Bože!!!!Ty jsi tak trapná,že to už snad ani není možné!!!!Opět se přesvědčujeme,že lidská blbost je nekonečná!!!!
Omlouvám se tímto autorce i překladatelce,že to sem píšu,ale nemohla jsem to vydržet.Já být adminem,tak některým lidem zablokuju přístup jejich IP adresy…..