autor: Bitter
„Fajn… a seš si na stopro jistej?“ Naléhal Tom do telefonu a kontroloval přitom hledáček svojí sniperky.
„Ano, ověřoval jsem to ze všech stran, po Kaulitzovi nikdo krom tebe nejde… teda co se profíků tejče, takže tamto bude asi jen nějakej amatér nebo nevim.“ Odpověděl mu Andreas a Tom jen zavrtěl hlavou.
„Nevim… je to podle mě až moc promyšlený, na amatéra… No, to je jedno, zejtra večer je po něm, tak to mu snad do tý doby nikdo palici neustřelí.“
„Konečně, to by chtělo oslavit, co? Konečně ho budeš mít z krku.“ Ušklíbnul se Andy a Tom jen protočil oči, uklidil hledáček, popošel ke koupelně, kde se Bill louhoval v třešňové lázni a nenápadně nakoukl dovnitř. Bill měl sluchátka, zavřené oči, nohy hozené přes okraj a tiše si broukal.
„Hele, pak se domluvíme, musim končit.“ Oznámil kamarádovi do mobilu a ani se neobtěžoval čekat na odpověď. Jednoduše mobil odhodil na gaučík, kam malý přístroj následovalo i jeho velké tričko.
Pomalu a potichu došel až k Billovi a líbnul ho na rty. Ten jen vypískl úlekem a sundal si sluchátka.
„Chceš mě zabít?!“ Vyjel na něj ublíženě a ani si neuvědomil, jak vážně to vyznělo. Tom se jen usmál a kývnul.
„Jo, ale až zítra večer. Po koncertě, na autogramiádě plný lidí.“ Odpověděl mu naprosto suverénně a Bill se jen rozesmál.
„Jo jasně… a jak, simtě?“ Uculil se, ale když se Tom pořád tvářil tak vážně, nechápavě zamrkal.
„Ty to myslíš vážně, že jo?“ Pípnul a Tom přikývl.
„Už vím, jak to uděláme, ale bude tě to stát tenhle život. Život hvězdy… Potom už nebudeš Bill Kaulitz.“
„To nechápu…“
„Neboj, pak ti to vysvětlím… ale teď se šoupej, nemůžeš bejt v tak sexy poloze, nahej, ve vaně a myslet si, že z toho vyvázneš bez následků.“ Usmál se Tom a během pár okamžiků byl u svého mazlíčka. Mazlíček se ale očividně mazlit nechtěl.
Když se k němu Tom naklonil pro polibek, odstrčil ho. Až příliš ho rozhodila Tomova slova.
„Vysvětli mi to teď.“ Nakázal mu rázně a zadíval se mu do očí.
„Ty jsi strašnej kazišuk.“ Rýpl si Tom, ale oba věděli, že to nemyslel až tak vážně. Pousmál se, stulil si ho k sobě a pohladil po vlasech.
„Bille, jestli chceš žít, a jestli tě mám uchránit, tak je jediná možnost. Zabít tě, jako Billa Kaulitze… Nahrát tu vraždu a zajistit ti novou identitu.“
„Ale jak to chceš proboha udělat před tisícovkou lidí?“ Zadíval se na něj Bill dost nechápavě a zavrtěl hlavou. To, co slyšel, se mu vůbec nelíbilo, a to ještě zdaleka nevěděl vše…
„Budeš na sobě mít speciální vestu s takovejma ampulkama, co při zásahu prasknou a vypadá to, jako bys vážně krvácel. Já budu někde schovanej, a až tě vyvedou před halu, tak po tobě vystřelím, tobě se nic nestane, nemusíš se bát. Do záchranky nastrčím svoje lidi, takže tě jakoby odvezou do nemocnice, kde tě pak prohlásej za mrtvýho, ale ve skutečnosti budeš někde úplně jinde, v bezpečí. Obstarám ti papíry s novou identitou a nejlepší bude, když se nějakej čas budeš vydávat za dívku, alespoň do tý doby, dokud si nebudu naprosto jistej, že všechno klaplo, a že nehrozí odhalení…“
„A… a tohle chceš udělat už zítra večer?“ Zeptal se Bill pro jistotu, a když Tom kývl, bezeslova se vymanil z jeho sevření a vylezl z vany. Vzal si župan a odešel. Ani na Tomovy otázky neodpovídal. Ten se okamžitě vyřítil za ním, ale mohl už jen slyšet klíč v zámku ložnice.
Tom si jen povzdychl a zaťukal na ně.
„Bille… Co se děje?“ Položil jednoduchou otázku, na kterou se mu bohužel nedostalo odpovědi.
„Tak Bille, promluvíme si o tom…“
„Nechci o tom mluvit.“ Ozvalo se z druhé strany a Tom mohl jen hádat, jestli se mu to zdá, nebo Bill opravdu pláče.
Nezabralo, ani když Tom půl hodiny v kuse žadonil a domáhal se vstupu, Bill neodpovídal, jen se snažil dát dohromady všechno, co mu Tom říkal.
Najednou tu byly pochyby. Co když ho tím Tom jen obelhává a vážně ho zastřelí? Jak tomu zabrání? Říkal sice něco o vestě, ale co když jen blafuje? Přiznal mu přece, že Kloss mu zaplatil hodně, aby Bill trpěl, a to nejen fyzicky, ale především psychicky.
Navíc, co to říkal o tom, že bude muset být přestrojen za dívku, to byla pravda, nebo Tom jen žertoval, občas měl poznámku, kterou Bill jen těžko chápal, ale tohle bylo na jeho vkus až moc reálné.
Asi ještě hodinu seděl v ložnici, než vyšel.
„Bille, konečně,“ vydechl Tom a okamžitě ho objal.
„Tome, jak jsi to myslel s tím, že budu za holku?“
„Chceš být přece se mnou, ne? Už jsem ti říkal, že vrazi si jdou po krku navzájem, a kdybys ty umřel a já se najednou objevoval s klukem, někomu z branže by to mohlo dojít, a to by bylo nebezpečný… pro nás oba, nejen pro mě, ale hlavně pro tebe. Když se u mě bude objevovat holka, nikdo nic řešit nebude, už to chápeš?“
„Tome, je to moc rychle a já…“ Rozhodil Bill rukama a sklopil pohled k zemi.
„To nejde…“ Vydechl ztěžka a Tom vzal jeho tvář do dlaní.
„Bille, je to poslední možnost, když to neuděláme, neuchráním tě… Nechci jen čekat, až tě někdo zabije, budeš mít turné, a já budu mít i jinou práci… neuchráním tě…“
„Tak s tím skonči, já mám peněz dost pro nás oba, nemusíš to dělat, můžeš být se mnou.“
„Bille, věř, že mám třikrát tolik, co ty. Tady nejde o peníze, jsem mezi elitou, nemůžu si dovolit přestat, i kdybych chtěl.“ Zavrtěl Tom hlavou.
„Ale já neumím nic jinýho než zpívat… co se mnou bude?“
„Neboj, pracovat nebudeš muset, peníze ti zůstanou.“
„To se mám jen tak vzdát všeho, co jsem dokázal?“
„Když to neuděláš, přijdeš o všechno… Bille, neboj se, budu s tebou, já ti zůstanu, prosím, věř mi.“
Šeptl Tom a zadíval se Billovi do uslzených očí.
„Tome, já…“
„Miluju tě… miluju tě jako ještě nikdy nikoho, prosím, nechci o tebe přijít…“ Špitl Tom ještě dřív, než Bill stihl odpovědět, a něžně se vpil do jeho rtů, které ale nespolupracovaly. Bill jen visel v jeho náručí a nechal se něžně hýčkat, zatímco uvnitř probíhal boj.
Má věřit nebo ne?
„Lásko, prosím.“ Šeptal zatím pořád dokola Tom a tiskl ho k sobě, jako by ho tím chránil před celým světem.
¨
„Ale nebudu blondýna…“ Brouknul najednou tiše a Tom se jen pousmál.
„Dobře… blondýna ne… můžu mít návrh?“
„Jakej?“ Pousmál se Bill, když si Tom namotal na prst jeden z jeho tenkých dredů a zatahal za něj.
„Barvu si nech, jen si je rozpusť a udělej vlny.“
„A to jsem měl jít za tejden ke kadeřníkovi a udělat si mohawk.“
„Tohle ti bude slušet víc… a nezabije tě to…“ Podotkl Tom a Bill se znova pousmál. Opřel si hlavu o jeho rameno a nechal sebou kolébat. Pomalu se v duchu smiřoval s tím, že od zítřejšího večera bude všechno jiné. Vše, pro co zatím žil, skončí, ale pokud bude po jeho boku Tom, nebude se bát… jak jen mohl pochybovat?
„Tome…“
„Ano?“
„Killing me softly…*“
autor: Bitter
betaread: Janule
*Zabij mě něžně…
Ten konec byl dokonalý ♥♥♥!!!Ale mám strach,že se něco nepovede,že Billa odveze nesprávná sanitka,kterou pošle Kloss,nebo něco takového…bojím se…tak,jak to nastínil Tom,by to bylo moc lehké,to určitě nevyjde.
A ta Tomova poznámka,že je Bill kazišuk,to mám ještě teď záchvaty smíchu xD xD xD
Kráásnééé….ale docela mě mrzí, že musí Bill se svým život skončit narozdíl od Toma 🙁 ale jsem zvědavá co se stane dál….miluju tuhle povídkuuu 🙂
Tá posledná vetička….nemá chybu!!!
Tak ty poslední slowa dostaly aj mě. Dokonalé.
Myslím si, že tohle bude ještě hodně zajímawý a obáwám se, že se určitě něco posere. Jak bylo minule řečeno bylo to jen "ticho před bouří" takže se obáwám toho co se w téhle akci stane.
Každopádně jsem napnutá a těším se na další díl 😉
[1]:přesný a výstižný 😀
hej ty jo Bitter….ty si nekde vystourala nasi RP hru s Lauinkou ne?? :DDD to je uplne LoL 😀
No ale je to dokonaly. Jsem zvedava jak to klukum vyjde nebo nevyjde. To je zase drama.
ta posledni veta je dokonala <3
páni ta povídka nemá chybu prostě^^
no sem zvědavá jak se jim to povede…x)
Krásný díl! Jen nezdá se mi že by jim to pak tak hladce prošlo, určitě se tam něco semele