autor: Tenshi88
Mladík si to sklesle vykračoval chodbou. Mířil do svého hotelového pokoje, aby konečně zahnal tupou bolest hlavy. Špatně se vyspal a ranní výčitky jejich manažera taky moc nepomohly. A ke všemu ty dva… když se díval na dvojčata, měl pocit, že něco není jak má. Za ta léta si zvykl na jejich pro něj neobvyklé projevy vzájemné náklonnosti, ale poslední dobou mu jejich vztah nedával spát. Chovali se k sobě… jinak. Možná proto si ani neuvědomil, že se zastavil u pokoje jednoho z nich. Konkrétně zůstal zaraženě stát před prahem Tomova pokoje. Zaslechl tlumené chichotání, a to ho donutilo se zachovat tak, jak by asi neměl. Přiložil ucho k studené ploše dveří a tiše se zaposlouchal. Věděl to. Takhle se směje jenom Bill. Znal ten smích. Když mu nezněl v uších přes den, slýchával ho posledních pár týdnů v hlavě při noční nespavosti, kdy se převaloval a věděl co, nebo spíš kdo, mu nedá spát. Povzdechl si a postupně si zvykal na tlumenou hlasitost a začínal rozeznávat i tichá slova pronesená pro něj jedinečným hlasem.
„Tomi, prosím…“ Gustav nakrčil obočí. Tón Billova hlasu měl zvláštně zabarvený podtón.
„Tak si to sundej.“ Uslyšel kytaristovu odpověď pronesenou téměř otráveným tónem. Gustav s tlukoucím srdcem naslouchal a zvuk dopadající látky jasně svědčil o tom, že zpěvákovo tričko už není na svém místě. Jak moc teď Gustav litoval, že dveře jsou tak zabezpečené. Žádná klíčová dírka, kterou by mohl… Byl v nejistotě, proto nadále naslouchal, modlíc se, aby ho někdo nenachytal. To by asi vysvětloval dost těžko. Chtěl jsem vědět, jestli spolu dvojčata spí… potřebuju mít jistotu, protože ho miluju… jo, jistě. Sám sobě se nešťastně uchechtl.
„Oh, bože. Tome…“ Bill vydával zvuky jasně značící, že se mu počínání jeho bratra líbí, ať už dělá cokoli.
„Víš, že si neskutečnej?“ Vydechl Tom a Gustav slyšel tiché Billovo vykvíknutí a následnou stížnost.
„To bolelo…“
Gustav nevědomky zatínal pěsti a litoval toho, že s tím vůbec začínal. Ale přestat nemohl. Navíc… cítil, že se mu to, co slyší, začíná líbit. Jak rád by byl ten, pro kterého jsou sladká slůvka z jeho rtů určena…
„Nedělej, víš, že to pak je mnohem efektivnější. Musí se to dělat pořádně. Ale jestli chceš, můžu přestat…“ V hlase Billova bratra bylo znát pobavení a neuběhla ani minuta, než mu Bill dal svými slovy najevo, ať se jenom opováží nepokračovat.
„Myslím, že je čas pokročit…“ zašeptal Tom a Gustav mohl slyšet zvuky svědčící o tom, že kytarista něco hledá. Zjevně se ke svému cíli dobral, neboť reakce v podobě radostného výkřiku se nedala přeslechnout. Chvíli se za dveřmi rozhostilo ticho. Gustav se mohl jen dohadovat, co že to Tom hledal, a k čemu mu utajená věc slouží.
„Tomi, to studí…“ zakňučel Bill a Gustav mohl slyšet i následující odpověď.
„Zahřeju to, neboj. A nestěžuj si, kvůli tobě jsem sháněl kokosovo – vanilkovej.“ Gustav mohl odpřísáhnout, že až k němu doplula omamná vůně kokosu. I on ji miloval…
„Taky kdo má ty tvoje mentolový smrady čuchat, a navíc, pokud vím, ty sis stěžoval, že to nejde dolů.“ Gustavovi se do tváří hrnula červeň a měl pocit, že mu část rozhovoru unikala. „Nemohl jsem to z prstů dostat ještě dva dny a pořád to bylo cítit jako zubní pasta.“ Zahihňal se pro změnu Tom.
„A taky to pálilo,“ musel mít poslední slovo Bill a Gustav se i přes situaci pousmál. Miloval všechny zpěvákovy vlastnosti, i tuhle umíněnost, která mu šla zezačátku tak na nervy…
Chvíli se za dveřmi rozhostilo ticho, rušené jen chlapcovým rozrušeným dechem. Jeho srdce zběsile tlouklo a on nemohl odejít. Ne teď, když se jeho domněnky zvolna potvrzovaly. Bylo to možné? Opravdu tu stojí a poslouchá, jak si to jeho tajná láska s pravděpodobností rozdává se svým dvojčetem? Není to jen sen, který mu má něco naznačit? Může… tok jeho myšlenek přerušil tlumený výkřik.
„Tady to máš pěkně ztvrdlý…“ zachytil Tomovu větu a vykulil nad jejím obsahem oči.
„A divíš se? Teda Tome, ty tvoje prsty jsou naprosto úžasný.“ Pronášel Bill sykavým hlasem a Gustav se přistihl, že tiskne víčka k sobě ve snaze nepropustit povodeň slz tlačící se ven. „Kdyby se tohle někdo dozvěděl…“ Bill se zvonivě rozesmál a vyzval bratra k pokračování. „Mohl bys trošku níž? Přesně tam, oh. Víc, Tome. Sakra tohle je druhá nejlepší věc, co můžeš dělat.“ Z nitra pokoje se ozvalo šeptání tak tiché, že ho chlapcovy uši pevně natisknuté na dveřích nemohly zachytit.
„Zítra se nehneš, bráško.“ Už normální hlasitostí oznámil Tom a dodal: „Ještě, že zítra nemáme žádné vystoupení. Vždycky mě bolej ruce…“ Gustav mohl zachytit zpěvákův smích následovaný tlumeným výkřikem, a víc slyšet nemusel. S rozhodnutím, že toho okamžitě nechá, a jakoby nic odkráčí do pokoje, už začal odklánět hlavu, když zaslechl něco, co mu nechalo kapku naděje.
„Tomi, ty tvoje masáže, to je ráj na zemi.“ Pochválil Bill bratra zvláštně zadýchaným hlasem a Gustav zaslechl zvuk tekoucí vody.
„Měl si pravdu, ten masážní gel jde dolů dobře, a navíc hezky voní…“ Gustav nechápavě mrkal a v hlavě mu to šrotovalo. Počkat, takže… jediným pohybem setřel slzičky, které si předtím přeci jen našly svou cestičku, a uchlácholen, se chodbou vydal do svého pokoje. Opravdu si mohl myslet, že… nechal se tak omámit láskou k tomu černovlasému stvoření, že mu žárlivost zatemňovala mysl? Sám sebe přesvědčoval, že všechno to chování dvojčat je naprosto normální. Nakonec nad tím tak moc přemýšlel, až se začal chichotat do ticha pokoje při představě, že by se to dvojčata dozvěděla. Že by se dozvěděla, že ho samotná láska a žárlivost donutila poslouchat za dveřmi, aby zjistil, jestli jejich vztah překročil hranici. Ne, tohle se nikdy nedozví… zamyšleně si naposledy povzdechl a upadl do spánku plného zapomnění a naděje. Protože naděje…
„Už odešel?“ Bill se na bratra rozpustile pousmál a něžně mu ukradl další z dlouhé řady polibků. Vždycky miloval ho líbat.
„Počkej, radši se podívám…“ Tom se pro jistotu odtáhl z Billova dosahu a nakoukl za dveře. Chodba zela prázdnotou, a konečně jim dopřála soukromí. Tom se pousmál.
„Tak?“ Ozvalo se netrpělivě z nitra pokoje.
„Je pryč, konečně. Myslíš, že jsme ho oblafli?“ Zasmál se, když si představil chlapcům výraz. Avšak Bill malinko nakrčil obočí.
„Nebylo to od nás moc ošklivé, že ne?“ Tom se na něj díval nechápavě.
„My jsme ho nenutili poslouchat za dveřma, a navíc… poslední dobou se na nás díval nějak zvláštně…“ Tom se otřepal nad představou, že by tohle zjistil. Přeci jenom to bylo dost nebezpečné. Snad ho přesvědčili, že tu nedělají to, co si podle všeho myslel, že dělají… a ještě se trošku pobavili.
„Tomi?“ Z myšlenek ho probral bratrův hlas, dožadující se pozornosti. Zvedl hlavu a setkal se s temným pohledem. Vždycky cítil slabost v kolenou, když věděl, že tenhle pohled patří jenom jemu. „Co kdybych teď ‚namasíroval‘ já tebe?“
autor: Tenshi88
betaread: Janule
Naprosto luxusní a dokonalí nápad! Bylo to boží, prostě jsem se musela smát xD Nejlepší!
Fakt dobré!!!!xD xD xD… ale chudák Gustav..
xDxDxD loool xDxDxD perfektní xD geniální xD
bože to jsou blbci xD xD asi to trošku nedomysleli xD xD
úžasný! xD xD xD
Lol… Už jsem se lekla, že se vážně masírovali… XD jsem debil…
Ale né takový jako ti dva… =D
hezky vychytaný…xD mě je Gustava líííto..x(
juhů, tak to je dokonalý, luxus!
tyjo, fakt to tak vypadalo, jen mi billa bylo líto, jak řikal, že ho to minule pak pálilo :D:D
ale mooc hezky to zahráli, jsem myslela, že se fakt jen masírovali 😀
gustav, chudák stejně :D, může být v klidu a dvojčátka…:D
fakt luxusní!!!
Tak to je LUXUUUS !! Opravdu skvělý nápad, tleskám. Je to velmi smyslné ♥♥♥ Dvojčátka mají za ušima x) ♥♥
Ó jé, slečno Tenshi. 😀 Vždycky mám takovou radost, když zde uvidím něco od Vás a rychle na to skočím a čtu, dokonce jednodílku od Vás upřednostním i před povídkami vícedílnými, které pravidelně čtu, protože vím, že cokoliv od Vás mě absolutně potěší, překvapí a rozradostní originálním nápadem, který tu vynáším do nebe pokaždé, když píšu komentář. Tentokrát byla povídka o trochu kratší než obvykle, ale popsala jste viditelně všechno, co tak mělo být. A bylo to vážně rozkošné. Já vždycky měla slabost pro Gugíka, zamilovaného do naší černovlasé víly. ♥ Ovšem nedávala bych je dohromady, to tedy rozhodně ne. 😀 Výsledek byl stejně jedinečný jako vždy od Vás a já nedočkavě nadskakuju na cokoliv dalšího z Vaší dílny.
P.S.: Nechápu, proč celý komentář vykám, ale asi to bude z úcty k tobě, Tenshi, tak si mě radši nevšímej. 😀
[9]:Musím říkat, že mě vždycky dojmeš?Vážně je to od Tebe hezký, že píšeš komentář ke každé mé povídce. Ani si nemyslím, že bych si to zasloužila, takže děkuju. 😀 😀 Samozřejmě díky i ostatním, za hezké komentáře. A Terezko? Myslím, že příští povídka bude zase jednou trošku žhavá 😀 😀 A s věnováním. 😀 😀 Díky.
[10]: Juchů! 😀
Som umrela more :D:D Péécka! :D:D
Hustě, umírám xDDD Tak to je super nápad 😀
Gustav nemá poslouchat za dveřmi, to ho doma nenaučili:-)?