Životní sen 8.

autor: BlackAngel

Simone (Billova máma)

Když mi Bill řekl, že byl venku s Tomem, okamžitě jsem si vzpomněla na mého ztraceného synka. Všichni si myslí, že jsem se s tím smířila, ale já pořád doufám, že se někde najde, ale pochybuju, že by si na mě pamatoval, teď by mu bylo 16 jako Billovi. Zašla jsem do pokoje a prohlížela si fotky. Fotky, na kterých byly moje děti ještě obě. Bill neví, že měl brášku. Tom se ztratil, když byl ještě malý. „Tomášku, kde jenom jsi?“ šeptám plačtivě a dívám se na fotku dvojčat. Naposled se zadívám na fotku a pak si osuším slzy. Nechci před Gordonem a Billem ukazovat, že se trápím.

Tom

Hned, jakmile Bill odešel, jsem hledal, kde je máma. Našel jsem ji v kuchyni, jak popíjí víno.

„Mami, co se děje, proč piješ?“ sedl jsem si k ní. Podívala se na mě a kopla do sebe zbytek sklenky, vzala láhev a zase si nalila.

„Nic mi není, nemusíš se bát, chci se jen opít,“ škytla a obrátila do sebe plnou sklenku na jeden hlt. Ustaraně jsem ji pozoroval: „Mami, neměla bys tolik pít!“ Její reakce, která potom nastala, mě úplně zmátla. Vstala, v očích výraz plný nenávisti: „Neříkej mi, co mám dělat! Jsi jako ona!!“ Zvedla se a nasupeně odcházela do ložnice. Nechápavě jsem ji provázel pohledem. Koho tím myslela? Jaká ona? Zamyšleně jsem stál na místě a nemohl se vzpamatovat z toho mámina výlevu.

Bill

Na dnešek jsem se těšil. Obzvlášť do školy. Za týden nám začnou prázdniny a ve škole se dělá večírek. Budu tam spolu s Tomem a ještě dvěma klukama vystupovat. Jsou tam pozvaní všichni rodiče a učitelé. Chystal jsem si písničku, kterou budu zpívat. Jmenuje se „In die Nacht“. Je to ta, kterou jsem zpíval Tomovi v jeho zkušebně. Byl jsem ve škole na záchodě, využil jsem toho, že tu nikdo není a asi dneska už po sté jsem si písničku pobroukával. Ustavičně sleduju hodiny na mobilu. Je 16:40, večírek začíná v 18:00. Naposled jsem přejel očima text písničky, pak sebe v zrcadle. Když jsem se spokojil s výsledkem, odešel jsem směr hala, kde se večírek konal. Musím najít Toma a domluvit se s ním na našem vystoupení.

Tom

„Gustave, můžeš do těch bubnů práskat tak, abych slyšel, co mi Georg chce říct?“ napomenul jsem dnes už asi po sté blonďatého kluka za bicími. Dnešek bude pro nás všechny dnem významným. Každý z nás byl nervózní, Gustav to ventiloval třískáním do bubnů. Odešli jsme s Georgem, druhým starším klukem, do jedné učebny hned vedle haly. Studovali jsme, jak budou probíhat dnešní představení. Mělo by přijít hodně lidí. Zrovna, když jsem chtěl Georgovi ještě něco navrhnout, někdo zaklepal, a pak už se ve dveřích objevila ta nejkrásnější hlavička s černými vlasy.

„Tome, mohl bych se s tebou na něčem domluvit?“ řekl Bill a culil se na mě. Já se rozzářil, pak jsem teda trochu přibrzdil před Georgem a odpověděl: „No jasně, Bille, jsem jedno velké ucho.“ Georg odešel a my zůstali sami.

Bill

Ze záchodů jsem šel rovnou do haly. Do cesty mi vletěl Gustav, že prý nemůže trénovat, jelikož Tom mu zakázal třískat do bicích. To mě rozesmálo. No, ale Gustav se urazil a odešel pryč. No to bude den! Vyšel jsem z haly a zamířil do učebny, která sloužila jako naše šatna a zkušebna zároveň. Pro jistotu jsem zaklepal, kdyby tam někdo byl, ať ho nevyruším. Nakoukl jsem dovnitř, byl tam Tom s Georgem.

„Tome, mohl bych se s tebou na něčem domluvit?“ zářivě jsem se usmíval na Toma. Tom se taky tvářil ohromně nadšeně, ale pak se trochu stáhl, protože tu byl Georg. Nedávali jsme náš vztah před ostatníma najevo. Zatím.

„No jasně, Bille, jsem jedno velké ucho,“ usmál se Tom a pohlídl na Georga. Ten si vzal kytaru a odešel z místnosti.

„Tome, já jsem hrozně nervózní!“ sklesle řeknu, posadím se na sedačku a stáhnu Toma vedle mě. „Bojím se, že to zkazím, nebo že se něco pokazí!“ visím pohledem na Tomovi.

Tom

Bill přišel k sedačce, chytil mě za ruku a stáhnul mě vedle sebe. „Tome, já jsem hrozně nervózní, bojím se, že to zkazím, nebo že se něco pokazí!“ píplo sklesle to roztomilý stvořeníčko. Posadil jsem si Billa na klín a políbil jsem ho do vlasů.

„Ne, ty jsi ten nejskvělejší zpěvák, co znám, ty to zvládneš levou zadní!“ objímám ho a dodávám mu odvahu. Bill se ke mně přiblíží a začne mě líbat. Tomu se rozhodně nebráním, polibky mu vracím. Položím Billa na sedačku a nalehnu si na něj. Začneme se mazlit, vyhrnuju mu triko a chystám se, že mu zasypu jeho dokonalý bříško polibky, když v tom uslyším cvaknout kliku a všimnu si, že se otevírají dveře!