Láska zničí každého 6.

autor: Schwarz Engel

Cítil, jak si ho berou do náruče dvě silné paže. Bill se k němu přitiskl.

„Děkuju… děkuju…“ Bill špital pořád dokola, plakal a tisknul si k sobě chlapce. V tu chvíli se ozval ten nádherný medový hlas, který měl ze všeho nejraději. Poznal ho.

„Billí, už neplakej. Už jsem u tebe. Nic se ti nestane.“ Hladil ho Tom po vláskách a kolíbal.

„Tomí. Jsem rád, že jsi tady. Tolik jsem se bál, že mě ten čokl zabije.“ Bill svého bratra vděčně dětskou pusinkou políbil na rty, a poté kouknul za Toma. Uviděl psa. Ležel beze známek života na zádech, s v břiše zabodnutým nožem. Tom začal nést Billa ven z lesa. Ten se ho držel jako klíště. Věděl, že je už v bezpečí. Za chvíli skutečně vyšli z lesa a šli domů. Doma Billa položil do pelíšku, vysvlékl mu mikinu, kalhoty a zabalil ho do peřinky. Poté si lehl vedle něj.

„Spinkej, bráško.“ Poslechl a usnul. Jemu ale spánku dopřáno nebylo. Pořád musel myslet na tu pusu. Na ty rty, jak se ho dotýkaly. Byly tak jemné, křehké, a přitom měkké. Když ho políbil, cítil v břiše takové jemné mravenčení. Radost z toho, že to udělal. Nakonec usnul s tím, že si řekl… Mám ho rád a budu ho chránit….

Bill se probudil brzičko, krátce po začínajícím východu slunce, ale pokoje mu nedala jedna maličkost. No, v jeho případě velká maličkost. Nadzvednul peřinu a podíval se na sebe směrem dolů. Bill úplně zčervenal. Totiž to něco byla už teď veliká boulička v jeho boxerkách.

Potichu, aby neprobudil Toma, se zvednul a odebral se do koupelny, kde se zamknul.

„To snad není možný. Vzrušil mě sen, kde se mi zdálo, že se mě intimně dotýkal můj vlastní bratr. Dokonce dvojče.“ Zašeptal a zhluboka oddechoval skutečnost, že ho vzrušil intimní sen s jeho dvojčetem. Stoupnul si do sprchového kouta, svlíknul ze sebe tričko i s boxerkama a nechal na sebe padat teplou vodu. Dlouho však neotálel a uchopil svůj penis do dlaně, kterou začal rychle pohybovat.

„Ach mhmmm ach… ach…“ Krátce vzdychal, přivřel oči a začal pohybovat rychleji, aby mohl dosáhnout svého orgasmu.

„Ach, Tome!“ Trochu hlasitěji zasténal, když se dovedl k vrcholu. Jeho steny však tlumila voda, která na něj stále padala. Zhluboka oddychoval a začal se umývat. Jednu věc nemohl pochopit. Kde se vzal Tom v jeho myšlenkách, když přivřel oči. Billova hlavinka se plnila všemi možnými otázkami, až měl toho všeho po krk. Tolik otázek a ani jedna odpověď. Jakmile dokončil svoji ranní hygienu, převlékl se do čistého oblečení a vzhlédl k posteli, kde stále odpočíval jeho bráška. Usmál se a odskákal do kuchyně.

Tom nahoře podřimoval, a přitom se culil jako miminko. Po několika dlouhých minutách, co Billovi přišlo nekonečných čekání v obýváku, než se Tom probudí, se konečně vzbudil. Protáhl se a rukou zašmátral vedle sebe, ale toho, koho chtěl, nenašel. Vymrštil se do sedu a porozhlídnul se po pokoji.

„Bille?“ Nikdo mu neodpovídal, rychle vylezl z postele a běžel se podívat, jestli není v obýváku. A opravdu, za chvíli spatřil černý vlásky, který patřily jemu.

„Ach, tady jsi, Bille. Měl jsem o tebe strach.“

„Strach? O mě?“

„Jo, o tebe.“

„Díky, že si odehnal a zabil toho psa.“

„Nemáš za co. Budu tě chránit, šmoulíku. Tak jak to má starší bráška dělat. Chránit svojí malou sestřičku.“ Sednul si k němu, ale to neměl dělat. Billí se naštval a začal ho lechtat.

„Já ti dám sestřičku, ty jeden hopere!“

„Néé, Bille, dost.“ Bill poznal po chvíli, že má Tom dost, přestal ho lechtat, ale ruce z jeho boků nesundal. Začal se mu hluboce dívat do očí. Ani jeden nepočítali, jak dlouhé byly minuty, co se dívali do očí. Uvědomil si to až Bill, který se k němu začal sklánět. Tom si toho všimnul. Nikdy nepocítil takovou touhu políbit svého bratra. Zavřel oči a jejich rty se spojily v jedny. Oba dva se líbali jemně, něžně a opatrně, jako by se báli toho, co udělá ten druhý. Tom se odtáhl a zadíval se na Billa tázavým pohledem. Bill okamžitě věděl, co udělal.

„Tome, p-promiň, já nevím, co to do mě vjelo. Omlouvám se.“ Rychle ho pustil, odtáhl se dál a s červení ve tvářích se díval do zemně.

„To je v pohodě. Líbáš dobře.“

Bill se usmál. Najednou nevěděl co říct. Tak ze sebe dostal jediné slovo.

„Díky.“