Odplata v nemocnici 17.

autor: KaKiNkAaA ^_^

Uběhlo pár dní od toho, co Tom zjistil, že se Billovi líbí, proto si s ním taky i začal. Jen aby se k němu snáz dostal. Přesněji dostal do jeho srdce. A to se mu taky až moc dobře dařilo. Sice mu ještě Bill neřekl ta dvě slova nebo to nějak moc nenaznačil, ale sám věděl, že to nebude dlouho trvat, kdy to řekne. Bill se možná bál to říct nahlas, a proto stále ještě mlčel. Za ten čas mezi nimi nedošlo k ničemu víc krom polibků a mazlení. Nic víc spolu ještě neměli. Tom nechtěl na Billa tlačit, aby ho ještě nevylekal, když to už vypadalo takhle dobře. Věděl, že se den jeho pomsty pomalu ale jistě blíži.

Billovi se pobyt v nemocnici pomalu ale jistě krátil, a to Toma dost znervózňovalo. Nechtěl, aby ho to připravilo o jeho plánovanou pomstu a jen doufal, že se nic nepokazí a on ji bude moc pokořit. Zničit tím svého bratra. Opravdu mu ublížit, a hlavně zlomit mu srdce. Tak jako to udělal i kdysi on. Byla to jeho vina, a teď chce, aby za to platil. Aby věděl, jaký to je. A taky se Tom postará o to, aby to věděl, a hlavně pořádně tu bolest cítil.

Tom se pomalu vracel spolu s Billem z vyšetření, které Bill musel ještě podstoupit. Většinou už nikde nechodil, jen odpočíval na pokoji, ale ještě se našel i den, kdy musel na vyšetření. Museli si být jistí, že je Bill naprosto v pořádku.

„Jak se cítíš, zlato?“ optal se Tom svého bratra, když se vrátili společně na jeho pokoj. Už se před Billem nějak nemusel moc snažit a přetvařovat se. Bylo to už automatický a neměl s tím žádný problémy.

„Je mi dobře, lásko.“ Usmál se Bill, a když si sedl na postel, podíval se na Toma. Nechtěl být pořád tady zavřený v nemocnici, i když věděl, že už tu dlouho nebude. Každou volnou chvíli co Tom měl, trávil s ním. A Bill byl šťastný. Konečně se cítil naplněn. Tolik mu scházela láska, a teď ji měl. Cítil, jak ho hřeje u srdce vždy, když měl u sebe Toma.

Donedávna mu přišlo, jako by jen přežíval, ale to se díky Tomovi změnilo. Kdysi, když přišel o svého bratra, se všechno zničilo. Cítil se tolik sám a chyběl mu. Ale teď měl pocit, jako by mu Tom nahradil jeho bratra, a zároveň lásku. Tu především. Teď už konečně žil. Ani v tom nejmenším netušil, jak moc blízko pravdě je.

„Jen bych rád šel na chvíli ven.“ Špitnul a psíma očkama koukal na Toma. Zamrkal řasami jako panenka. Věděl, že takhle ho Tom určitě neodmítne, a aspoň na chvíli půjde s ním na čerstvý vzduch.

Tom se nad Billovým pohledem musel lehce usmát. Někdy mu přišlo, jako by se Bill choval pořád jako malý kluk. Tak, jako když byli ještě oba malí a byli spolu.

„Mmm, zní to dobře. A myslím, že na chvíli ven by nám oběma prospělo.“ Usmál se Tom. Navíc taky chtěl, aby Billovi dopřával všechno, co jen on chce. Chtěl, aby se cítil co nejlépe a šťastně. Teď to chtěl, ale jen do určité chvíle.

„To budu jenom rád.“ Pousmál se Bill a opět se zvedl z postele a postavil se na nohy. Každý by už z toho neustálého ležení a nic nedělání šílel, a tak aspoň na chvíli se chtěl projít. Ne sám, ale také i s Tomem.

Tom počkal, až si Bill oblékl župan, který tady měl. Jelikož dneska venku bylo krásně a taky teplo, nic víc nepotřeboval. Pak už oba vyšli společně z pokoje a vydali se ven z nemocnice na dvůr. Do takové menší zahrádky, kde byly i lavičky k sezení.

Když vyšli ven z nemocnice a už nebyli nikomu na očích, vzal Bill Toma za ruku a propletl s ním prsty. Tom se nejdříve podíval na jejich ruce a pak na Billa, a nakonec se jen usmál. Lehce Billovi stiskl ruku a nic neříkal. Pokračoval po bratrově boku dál, až nakonec došli do zmiňované zahrady, a nakonec oba chlapci usedli na jednu z laviček.

Po chvíli ale tahle poloha Billovi nevyhovovala, a tak se zvedl a sedl si na Toma a usmál se na něj.

„Nevadí ti to, že ne, lásko?“ špitnul tiše a zamrkal svými dlouhými řasami. Ten se jen usmál a zakroutil hlavou na znamení, že mu to nevadí.

„To víš, že ne.“ Usmál se Tom a položil ruce na Billovy boky. Ještě víc si ho k sobě přitulil. Bill se nebránil. Spíše naopak. Tohle mu moc vyhovovalo a líbilo se mu to. Už zase mu chyběly Tomovy rty a jeho polibky, a tak se o pár centimetrů víc přiblížil k jeho tváři a zafuněl mu na ni. Od doby, kdy je s Tomem, se cítil jako znovuzrozený. Jako by se snad znovu narodil. Byl jiný člověkem. Konečně se cítil úplný. Když byl s ním, cítil, jako by měl křídla, vznášel se s Tomem v oblacích. V břiše měl snad hejno motýlů, kteří se chtěli dostat ven. Točila se mu hlava, jak byl šťastný. Konečně věděl, a hlavě poznal, co je to láska. Už to nemusel jen slýchávat, ale sám to konečně prožíval.

Nakonec přerušil i tu malou mezeru, která jej dělila od Tomových rtů, a lehce se do nich vpil. Tom se jen usmál a nic nenamítal. Jen zavřel oči a začal Billovi polibky lehce oplácet. Billovi ale po chvíli jen takhle lehké polibky nestačily, a tak povystrčil jazýček a přejel jím Tomovi po rtech. Ten přistoupil na Billovou hru a pootevřel ústa a sám svým jazykem vyšel vstříc tomu Billovu. Jejich jazyky spolu začali proplétat a hráli spolu vášnivou a divokou hru.

Bill rukama zajel Tomovi do vlasů a hladil jej. Nepřestával ho líbat a ani nechtěl. Měl pocit, že se jeho polibků snad nikdy nedokáže pořádně nabažit.

Tom Billa hladil po bocích a se stejnou svému bratrovi polibky oplácel. Dělal všechno, co chtěl. Líbali se spolu dlouho, až do té doby, kdy Tomovi došel vzduch. Nuceně se odtáhl od Billa a jen se na něj usmál. Bill mu úsměv zasněně oplatil a poté si opřel hlavu o Tomovu hruď a tiše vydechl. Byl si jist tím, že tohle, co cítí je opravdu láska. Věděl a hlavně cítil, že Toma miluje. Ano, věděl nebo spíše tušil to už delší dobu, co spolu byli, ale pořád se toho lehce bál. Teď si tím byl ale jist.

„Tommy?“ špitnul tiše Bill, ale hlavu nezvedal. Dál byl pohodlně opřený o Tomovo tělo. Poslouchal, jak mu tluče srdce. Miloval ten zvuk.

„Hm?“ tiše brouknul Tom a zlehka hladil Billa po boku.

„Chtěl… chtěl bych ti něco říct.“ Pokračoval dál černovlásek. Už nechtěl mlčet. Chtěl, aby to Tom věděl. Slyšel to od něj. Nejraději by to snad i vykřičel do celého světa. Jeho jméno.

„A copak?“ pozvedl jedno obočí Tom, ale nijak se nehnul. Jen seděl a poslouchal dál Billa. Byl zvědavý, co mu chce říct, ale možná sám někde uvnitř tušil. Jen si to teď neuvědomoval. Nebo spíše na to ani nemyslel.

„Já se zamiloval.“ Vydechl Bill a při těch slovech se musel lehce usmát. Opravdu řekl ta slova. Konečně to přiznal a dal napovrch.

Tom, jak byl lehce mimo, se při těchhle slovech lehce zasekl a ztuhnul. Tohle mu přeci zkazí všechny jeho plány? Všechno to, pro co se tady snažil, by bylo zbytečný. Všechna ta přetvářka…

„Za… zamiloval? A do koho? Já myslel, že ty… ty a já…“ vysoukával ztěžka ze sebe Tom. Takhle to přeci nemělo být. Tohle nebylo v plánu.

Bill se jen nad tím lehce zasmál. Přišlo mu roztomilý, jak je Tom z toho zaražený. Zvedl hlavu a pohlédl mu do očí, a ještě než to stačil doříct, mu skočil do řeči.

„Do tebe. Do tebe, blázínku, jsem se zamiloval.“ Vydechl Bill a na důkaz svých slov dlouze Toma políbil a poté se trošku oddálil a utápěl se v jeho očích plných čokolády.

betaread: Janule