Odplata v nemocnici 16.

autor: KaKiNkAaA ^_^

Tom hlasitě vzlyknul, když vzpomínal na všechno to, co se tehdy stalo. Utápěl by se ve vzpomínkách dál, ale vtom ho přerušil Bill, který se právě probudil. Probudil jej Tomův pláč. Zvedl hlavu a podíval se na Toma, který jen stíral slzy. Bylo mu hrozně. Jako by znovu prožíval tu bolest, kterou prožil před pěti lety.

„Tommy, ty… ty pláčeš?“ vydechl Bill a začal mu palcem stírat slzy, které Tom nestihl setřít.

„Ne… nepláču. Jen mi něco spadlo do oka.“ Zalhal Tom. Ano plakal. Plakal kvůli minulosti. Kvůli tomu, co mu jeho vlastní bratr udělal.

„Pláčeš, tak mi nelži“ špitnul Bill a zadíval se Tomovi hluboko do očí. Bolelo ho takhle Toma vidět, a hlavně ho to mrzelo. Nechtěl, aby plakal. A hlavně nevěděl proč pláče.

„Jen… jen jsem si na něco vzpomněl.“ Přiznal nakonec Tom. Tentokrát nelhal. Vzpomněl si totiž na to, co se kdysi stalo. Už nikdy nechtěl vzpomínat, a teď to tu bylo zase. Všechno bylo špatně. Všechno to bylo kvůli Billovi. Nenáviděl jej za to. Zničil mu život. Minulosti se nikdy nezbaví.

Tom nemohl dále vydržet v blízkosti, člověka, kvůli kterému znovu musel, vzpomínat. Kvůli kterému prožil takovou bolest. Tolik jej nenáviděl. Nenáviděl ho za to, že je jeho bratr. Nenáviděl jej za to, že mu vzal jeho jedinou a opravdovou lásku, kterou se chytal si vzít. V tuhle chvíli mu znovu bylo mizerně. Tak, jako kdysi, tak, jako před pěti lety. Dlouho mu trvalo, než se z toho vzpamatoval a teď to pociťoval znovu.

„Promiň, já raději půjdu. Není mi dobře.“ Špitnul tiše Tom a snažil v sobě zadržovat další slzy. Nechtěl dál plakat před ním. Ne před člověkem, kvůli kterému se tohle všechno vlastně stalo. Všechno se pokazilo.

„Dobře… dobře, Tommy. Ale přijdeš zase brzy za mnou, že ano?“ špitnul černovlásek a zadíval se do Tomových očí. Ten jen přikývl na souhlas hlavou. Jistě, že přijde, ale teď opravdu nemá na to tady být déle se svým bratrem. Potřeboval se trošku probrat. Dostat se z těch proklatých vzpomínek a v Billově přítomnosti to opravdu nešlo.

Bill se lehce zvedl a lehl si normálně na postel. Vedle Toma. Ten, když měl možnost a Bill na něm už neležel, se okamžitě zvedl. V očích měl stále slzy. Jen se ještě krátce podíval na svého bratra, a aspoň před ním se pokusil o lehký úsměv, a pak raději odešel z pokoje. Zamířil rovnou na sesternu, kde sebou okamžitě prásknul na pohovku. Naštěstí tady ani Rachel nebyla, a tak už dál nebránil slzám. Ve skutečnosti ani sám pořádně nevěděl, proč brečí. Jestli je to ze vzteku a nebo z bolesti a zlomeného srdce. Nebo ještě hůř tak z obojího. Tom jen ležel a hořce polykal slzy. Už zase se cítil tak jako kdysi. Tak moc mizerně a zrazeně. Ani si nevšimnul, že do sesterny vešla další osoba. Respektive jeho kamarádka Rachel. Nevnímal momentálně nic kolem sebe. Měl co dělat sám se sebou.

„Tome ty… ty brečíš?“ špitla Rachel a pozorovala Toma. Nechápala tuhle situaci, a hlavně proč Tom tady brečí. Vždyť před chvíli byl s Billem a vypadal šťastně, a teď tohle? Nechápala to.

Tom, když uslyšel její hlas, sebou lehce trhnul a polknul slzy.

„Ne… ne, nebrečím,“ vydechl ztěžka Tom a setřel si slzy. Další se v sobě snažil zadržovat. Rachel jen zakroutila hlavou a přisedla si na pohovku k Tomovi. Pohladila ho po vlasech.

„Tome, mně lhát nemusíš. Vidím, že brečíš, tak co se stalo?“ zkoumavě se na něj podívala. Tom si sedl na zadek a přitulil se k Rachel. Hlavu si opřel o její rameno.

„Vzpomněl jsem si na svého bratra, a to, co se stalo.“ Popotáhl tiše Tom. Nedokázal moc lhát Rachel a ani se nestyděl před ní brečet. Ještě nedávno, tedy trošku je to už déle, před ní, v její náruči, plakal pořád. Možná vypadal jako silný kluk, který ani snad neuroní slzu, ale takový ani on sám nebyl.

„Kvůli čemu jsi zase vzpomínal, zlato? No tak, neboj, to bude dobrý. Jsem tady s tebou.“ Špitla Rachel Tomovi do ucha a pevně ho k sobě přivinula. Tohle nechtěla. Tolik ji mrzelo a zároveň bolelo takhle Toma vidět. Už jednou tohle zažila spolu s ním, a teď tady Tom zase pláče. Znovu kvůli své minulosti. Tom se ani nebránil a sám se ke své kamarádce tisknul. Věděl, že když je tady, ona mu pomůže a jemu se uleví. Už jednou mu z toho pomohla.

„Povídali jsme si s… s Billem,“ pípnul tiše Tom. Ano povídal si s Billem, ale taky zároveň to byl on, kdo byla ta příčina toho všeho.

„Neboj, zlato, už je dobře. Jsou to jen ošklivé vzpomínky, které jsme společně pohřbili, tak je znovu neprobouzej, no tak. Už na to nemysli.“ Hladila Toma po rameni a tiskla si ho k sobě. Nechtěla, aby do toho Tom znovu spadl a zase si to prožíval. To peklo.

Tom jen lehce přikývl hlavou na souhlas a snažil v sobě potlačit další slzy. Už nechtěl plakat a Rachel měla pravdu. Už nebude znovu vzpomínat. Nebo se o to spíše pokusí.

„Děkuju,“ vydechl Tom a děkovně se podíval na svou kamarádku. Ta se jen usmála pohledem, že děkovat opravdu nemusí, a pak ze své kapsy vytáhla mobil. Třeba tohle Tomovi pomůže a spraví mu to náladu. To by ale musela znát skutečnou pravdu, aby tomu tak bylo.

„Koukej, Tome, co jsem krásného pořídila.“ Usmála se Rachel a najela do fotek ve svém mobilu a ukázal to Tomovi. Ten jen zamžoural očkama, aby se přesvědčil, že nevidí špatně. Když se ale na to pořádně zadíval, byl přesvědčen, že špatně opravdu nevidí. Tahle fotka mu rozhodně nepomohla, aby se jeho nálada spravila. Spíše naopak. Jeho nálada klesla na bod mrazu. Ruce zatínal v pěst a snažil se v sobě držet slzy a neuvěřitelný vztek. Bože, když se díval na tu fotku, vypadal tam tak spokojeně, až mu z toho bylo zle.

„Kde jsi to vzala?!“ vyjel lehce Tom, aniž by chtěl. Jenže tahle fotka v něm vyvolávala tolik emocí. Ale především ty špatné. Rachel se lehce nechápavě na Toma podívala. Nechápala, proč tolik vyvádí, když je to tak úžasná fotka a snad mu nevadilo to, že si je spolu vyfotila, když spali. Ne to mu rozhodně vadit nemohlo. Nic hrozného to přeci není a Tom není takový, že by mu to vadilo nebo by se kvůli tomu ještě urazil.

„Klídek, Tome. Vyfotila jsem vás, když jste spali. Je to přeci krásná fotka, no ne?“ lehce se pousmála na svého kamaráda. Tom zhluboka vydechl a snažil se nedívat na tu fotku. Jen lehce nakonec přikývl a pokusil se o úsměv, ale jeho obličej se spíše změnil do úšklebku.

„Moc pěkný, ale já… promiň, Rachel, já si půjdu raději zapálit.“ Špitnul Tom. Nečekal ani na odpověď své kamarádky a jen si vzal svou krabičku cigaret a vyšel ze sesterny. Vyrazil rovnou ven před nemocnici.

„Kurva!“ kopnul do odpadkového koše, který byl u hlavních dveří do nemocnice. Mísil se v něm zároveň jak vztek, tak bolest. Zhluboka se nadechl a snažil se uklidnit. Moc mu to ale nešlo, a tak zkusil další variantu. Hned si zapálil. Někdy mu cigareta opravdu pomohla a doufal, že teď tomu nebude jinak. Sedl si na lavičku, která byla poblíž, a vydechl kouř. Hlavu si opřel o opěradlo a na chvíli zavřel oči. Po chvíli pomalu pociťoval, jak se lehce uklidňuje a jen se snažil vychutnávat svou teď už druhou cigaretu.