autor: Becs
Seděl jsem na staré lavičce a nechal teplé jarní paprsky, aby mi rozehřívaly tvář. Oči jsem nechal zavřené a pokřik dětí, honících se za míčem nedaleko ode mě, jsem vnímal jen okrajově. Znovu jsem viděl ty hluboké nevinné oči. Jejich obraz jsem měl vypálený do mozku a nehodlal jsem se ho vzdát. Utápěl jsem se v nekonečných hlubinách čokoládových studánek. Nechal jsem si ten pocit prostoupit hrudníkem a koutky rtů se mi samovolně zvedly. Někde hluboko uvnitř mě to hřálo silněji než sluneční svit.
Z přemýšlení mě vytrhl až chladný, mokrý dotek na ruce. Diesel mi svým čenichem dávala jasně najevo, že bych se měl probrat ze snění a začít se jí věnovat. K nohám už mi odložila dost zašlý tenisák a tak jsem se k němu sklonil. Vší silou jsem ho mrštil mezi stromy, na opačnou stranu, než si hrály děti, a Diesel za ním s radostným poskakováním odběhla.
„Být tak na jeden den tebou,“ povzdechl jsem si, dlouhé nohy natáhl před sebe a znovu se pohodlně opřel. Diesel bude trvat nejméně deset minut, než se vrátí. Ráda si s míčkem nejdřív pohraje, než ho doopravdy uloví.
„Tome?“ z myšlenek o loveckých technikách mého psa mě probudil známý hlas.
„Geo,“ usmál jsem se a rukou si zaclonil oči proti slunci, abych mohl ke kamarádovi vzhlédnout.
„Kámo, co je s tebou? Nejmíň měsíc jsem tě neviděl.“ Dal mi herdu do zad a pak se usadil vedle. Lavička se zhoupla a já na chvilku zapochyboval, že nás zteřelé dřevo oba udrží. Žádný pád se nekonal, takže jsem mohl v odpověď pokrčit rameny: „Moc práce. Znáš to.“
„Na to ti neskočím. Přestals mi odpovídat na smsky. Tak co se děje? Snad se z tebe kvůli Sofii nestal poustevník,“ usmíval se na mě, ale já jsem v jeho očích viděl upřímnou starost.
„Kvůli komu?“ zaváhal jsem, než se mi v hlavě zhmotnila vzpomínka na tu mrchu. „Och bože, to vůbec ne. Na tu už jsem úplně zapomněl.“
„To je dobře. Byla to fakt kráva,“ odsouhlasil Geo. Na okamžik jeho pozornost odvedla Diesel, která se s ním přiběhla přivítat. Drbal ji za ušima a mumlal něco o hodném pejskovi, pak mrsknul míčkem a fenka byla pryč.
„Takže pod jakým šutrem si se schovával?“ nenechal se odbýt a neustále se vracel k tématu mého nenadálého zmizení ze scény.
„Pod žádným. Fakt se neděje nic dramatického. Nic za tím nehledej,“ snažil jsem se mu to vymluvit, ale podezřívavý výraz z jeho tváře nezmizel.
„No a co ty? Jak se vede?“ vrátil jsem mu otázku a doufal, že se toho chytne. K mé úlevě se rozmluvil o nějaké holce, kterou teď pravidelně brousí, ale z nějakého divného důvodu ho nechce pozvat k sobě domů. Poslouchal jsem ho jen na půl ucha a myšlenkami se toulal někde jinde. Stačilo pořád přikyvovat a občas něco souhlasně zamručet a Geo byl spokojený. Tok jeho slov zarazila až dívka jdoucí parkem po štěrkové cestičce.
„Ahoj Tome,“ pozdravila mě překvapeně. „Je zvláštní vidět tě i někde jinde než v baru. Na denním světle vypadáš mnohem líp.“
„Ahoj Ellie,“ oplatil jsem jí pozdrav. Neměl jsem v úmyslu se s ní dávat do řeči. Stačí, že ji pravidelně vídám za barem, když mi nalívá pití.
„Dneska tě budou obskakovat Carol a Jenny, ale zítra už tam budu zase já,“ zubila se na mě a hravě si rukou prohrábla krátké vlasy.
„Budu se těšit,“ odpověděl jsem zdvořile, i když mi bylo upřímně úplně jedno, kdo mě obsluhuje. Ony nebyly ten důvod, proč jsem do baru chodil.
„Tak zítra,“ věnovala mi koketní pohled, poupravila si popruh na kabelce a houpavou chůzí zamířila pryč. Georgovi to nedalo, aby se za ní neohlédl a neočumoval jí malý zadeček.
„Pěkný kousek,“ zhodnotil to nakonec.
„Ujde,“ přikývl jsem. Sotva mi stála za pohled, ale nechtěl jsem kamaráda znepokojit svým nezájmem o něžné pohlaví.
„Tome?“ zarazil se najednou Geo, když Ellie zmizela za zatáčkou a on se znovu dokázal soustředit. „Jak je možné, že znáš barmanky jménem a ony očividně znají tebe?“
Pokrčil jsem rameny a nehodlal to nijak komentovat. Věděl jsem, že by to nepochopil. Ani já jsem se pořádně nechápal. Večer co večer jsem seděl v tom stejném baru a vyhlížel někoho, kdo se nehodlal ukázat. Bylo to přesně třicet tři dní, co mi jeden klučina převrátil život vzhůru nohama, a já jsem jej nedokázal dostat z hlavy. Každou noc jsem doufal, že znovu uvidím jeho tvář a budu si s ním moct promluvit. V mých nejdivočejších snech jsem si ho odváděl domů a už jej nikdy nepustil. Čím déle to bylo od našeho prvního setkání, tím menší ambice jsem měl. V tenhle moment by mi stačilo s ním prostě jen mluvit, i kdyby se mnou nechtěl nic mít, potřeboval jsem ho mít v životě. Zjistit, jak žije. Jaký je. Co má rad. Všechno zůstávalo jen nesplněným přáním.
„Nestal se z tebe alkoholik, že ne?“ pohlédl na mě úkosem kamarád. Můj bledý obličej s temnými kruhy pod očima mu nejspíš napovídal, že je to dost pravděpodobné, ale opak byl pravdou. Od té doby jsem se alkoholu sotva dotkl. Nechtěl jsem být opilý, kdyby se náhodou ukázal.
„Nestal,“ zahučel jsem vyhýbavě a ryl špičkou tenisky do rozměklé hlíny pod sebou. Diesel k nám doběhla s vyplazeným jazykem a svalila se do trávy. Zhluboka dýchala a dopřávala si zasloužený oddech. Nebyla už nejmladší a nedokázala se za míčkem honit tak jako dřív.
„Tome, kurva, tak co se děje?“ praštil mě Geo pěstí do ramene. Věděl jsem, že teď už se tomu nebudu moct dál vyhýbat. Říct mu pravdu mi přišlo absurdní, ale nedokázal jsem si dost rychle vymyslet nějakou dostatečnou lež, takže jsem si jen poraženě povzdychl: „Pamatuješ na ten den, kdy jsme spolu byli v baru naposledy?“
„Jak si ojel toho kluka?“ zachechtal se kamarád, protože mu to ještě dnes přišlo jako dobrý vtip.
„Jo, přesně tak,“ potvrdil jsem. „Tak přesně kvůli němu tam chodím. Tak nějak doufám, že se tam zase ukáže.“
„Počkej. Ty tam chodíš každý den?“ vykulil na mě oči a tak jsem jen přikývl. „Každý den? Fakt úplně každý den? Ještě jsi ani jeden nevynechal?“
„Jak říkáš,“ potvrdil jsem.
„Proč?“ zeptal se s výrazem, který naznačoval, že jsem se naprosto zbláznil.
„Nemůžu na něj přestat myslet,“ přiznal jsem upřímně. Bylo to poprvé, co jsem o Billovi mluvil před někým jiným. Pravdou bylo, že jsem se naprosto uzavřel do sebe a jediné, na co jsem dokázal myslet, byl jen on. Probouzel jsem se s myšlenkou na něj, pracoval jsem a on byl přítomný, a když jsem si šel večer lehnout, pořád tady byl.
„Jakože ses do něj zamiloval nebo co?“ vyslovil to, jako by to byla ta nejšílenější věc na světě. Čelist mu poklesla, když jsem se pousmál a přikývl.
„No do prdele,“ zhodnotil to a odvrátil se ode mě. Zahleděl se do dálky a bylo znát, že si moje přiznání promítá v hlavě. „A od té doby jsi ho neviděl?“ pronesl nakonec.
„Ne. Od té doby tam nebyl. Nenarazil jsem na nikoho, kdo ho zná. Těžko se hledá někdo, u koho znáš jen křesní jméno,“ vysypal jsem ze sebe. Na jednu stranu mi dělalo dobře, když jsem o Billovi mohl mluvit. Jako by najednou byl skutečnější. Po dlouhé době to nebyla jen vysněná představa.
„Tome, brácho. Tohle mi přijde nějaký ujetý. To tě ten šuk s ním tak sebral? Je to jen nějaký kluk,“ mluvil na mě tónem, jakým se mluví na malé děti, když se jim sděluje něco zdrcujícího.
„Není to jen nějaký kluk. A nebyl to jen tak nějaký šuk. Byli jsme propojení.“ Ano přiznávám, že to znělo hrozně, takže jsem Georgovi nemohl vyčítat, když se rozchechtal jako blázen, až se Diesel nadzvedla a sledovala ho nechápavým pohledem.
„Jo, jasně. Mluvím jako nějaká ujetá citlivka, ale fakt se mezi námi něco stalo. Nedokážu ti to vysvětlit. Prostě nešlo jen o to šukání, i když to bylo to nejlepší, co jsem kdy zažil.“
„Promiň. Omlouvám se,“ soukal ze sebe Geo a utíral si slzy smíchu. „Zkusím mluvit vážně. Jen prosím tě už neříkej nic takového.“
„Hmm,“ zabručel jsem a dobrý pocit ze svěřování ze mě kvapem vyprchával.
„Takže tam jen sedíš večer co večer a čekáš, až přijde?“ nepřestával s výslechem.
„No, zkoušel jsem se na něj ptát pár lidí, ale všichni na mě čuměli jak na blázna, tak jsem toho nechal. Některé barmanky vědí, že ho hledám, tak se občas taky pokoušejí vyptávat, ale jejich prvotní nadšení už opadlo. Teď jsem pro ně nejspíš jen ubožák, co vysedává na baru. Možná to byla výjimka, že tam ten večer byl. Možná tam byl poprvé a naposled a už ho nikdy neuvidím. Co já vím?“
Georg na mě chvilku hleděl, aniž by něco řekl, a pátravě mi přejížděl pohledem po tváři, než řekl: „Tome, promiň, ale tohle není normální. Ty máš tendenci upínat se na lidi, kteří ti nesvědčí. Nejdřív to byla Sofie a teď tenhle Bill. Vyser se na to. Přestaň vysedávat v baru a vrať se zpátky do normálního života.“
„To nemůžu, Geo. On je speciální. Nemůžu si ho nechat proklouznout mezi prsty,“ kroutil jsem okamžitě hlavou. Bylo pro mě naprosto nepředstavitelné, že bych to teď vzdal. Byl jsem mu oddaný, ačkoliv se to zdálo naprosto šílené.
„Nepřemluvím tě?“ zkusil to kamarád.
„Myslím si, že ne,“ zakroutil jsem hlavou. Diesel přišla až ke mně a položila mi hlavu na nohu, abych ji mohl drbat za ušima.
„Dobře a co tak jeden večer? Jen dneska, a pak si tam klidně zase vysedávej. Jdeme s klukama na paintball a pak do hospody na fotbal. Dej si pro jednou oraz a pojď mezi kámoše.“
Zaváhal jsem. Společnost přátel mi dost chyběla. Izoloval jsem se ode všech a myslel jen na Billa, a Georg měl tak trochu pravdu, že to nebylo úplně normální. Nevzdával jsem to s ním, ale možná by neuškodilo se aspoň na okamžik vrátit ke starému životu. Georg si všimnul mého váhání, a tak nasadil těžký kalibr.
„Chris se kasal, že vyhraje v beerpongu. Přece toho idiota nenecháš, aby ti sebral tvou korunu.“ Ťal tím přímo do živého, protože na svůj titul jsem nedal dopustit.
„Dobře, ale první runda je na tebe,“ vzdal jsem to.
„Hurá,“ vyskočil radostně z lavičky jako pětileté dítě, až Diesel hopla na všechny čtyři a nadšeně ho sledovala v předtuše nějaké nové hry.
„Musím Diesel odvézt domů. Chceš jít se mnou?“ nabídl jsem mu, zatímco jsem fence připínal vodítko k obojku.
„No jasně. Nedovolím ti, aby sis to cestou rozmyslel,“ zamračil se na oko Geo a vykročil spolu s námi z parku.
Pocítil jsem v břiše lehkou nervozitu. Poslední měsíc jsem žil v očekávání, že večer už třeba konečně Billa uvidím, a dnes poprvé jsem se toho dobrovolně vzdal. Ale co byl jeden den? V podstatě nic. Zítra už budu zase sedět na svém obvyklém místě. Ellie mě bude zásobovat nealkem a já budu vyhlížet svého blonďáka. Je přece nepravděpodobné, aby přišel zrovna ten den, kdy já tam nebudu. Takže zvrácený smysl pro humor osud mít nemůže. Nebo snad jo?
autor: Becs
betaread: J. :o)
Tys upad? Pri to vasem propojeni ti rupla cevka ci co?! Vazne se tak debilne ptas Tome? Logika chlape! Jasne ze tam prijde! F*ck…
Jeee, Tom je v tom tak krásně až po uši. Kdyby to tak jen tušil Bill. Zajímalo by mě, jestli taky o Tomovi už měsíc sní, a nebo jestli už ten svůj úlet hodil za hlavu a snaží se na to zapomenout. Taky tak nějak tuším, že se Bill v tom baru objeví právě ten jediný večer, kdy tam Tom nebude, ale mohly by ho poznat aspoň ty barmanky, kterým už musí být Toma líto 🙂
A nebo by se Bill mohl objevit právě tam, kam má namířeno Tom s klukama…
[2]: myslis ze na nas bude Queen B tak hodna? 😀
[3]: *ďábelsky a zlomyslně se směje* 😀
Neříkám nic. Uvidíte příště. 😀
Napadly mě obě varianty, co už tu padly. 😀 Fakt je, že osud je královská mrcha.
Díky, těším se na pokračování.
On je speciální. Nemůžu si ho nechat proklouznout mezi prsty… ach, Tomi je tak k sežrání 🙂 Billova teorie, že si své gayství rychle rozmyslí, šla evidentně k ledu, protože tady to vypadá na "lehkou" posedlost
Musím říct, že obdivuju Tomovu vytrvalost s jakou dochází do baru a chápu ho, kde jinde by taky mohl čekat, že na svou lásku narazí?
A souhlasím s oběma teoriema, které tady zazněly… ale tak nějak si říkám, že mě zlatíčko zase něčím překvapíš, ostatně jako pokaždé 🙂 takže možné jsou sice obě teorie, ale já bych řekla, že by mohla být i nějaká třetí 🙂 třeba taková střílečka na paintballu by taky nebyla k zahození 🙂
ne sranda, rozhodně se těším na pokračování, protože něco mi říká, že v příštím dílku už by se konečně mohl Tomi dočkat, což? nebudeš nás moc trápit?
A na tuty tam zrovna Bill prijde 😀 tak budu aspon doufat ze Ellie ho pozna a hned ho nejak nahackuje aby prisel znovu. Tom je ale opravdu dost blaznivy. Cely mesic takhle cekat. To bych se na mohla pekne z vysoka vytoto 😀 jsem rada ze ho Georg odvede na chvili k normalnimu zivotu. A tesi me ze to bere s klidem a ne s nejakym zdesenim. Mrzi me ze jsem nemohla byt svedkem Geovi reakce tenkrat v baru 😀 no…rika se ze kdo se ma potkat tak se potka. Az to budou nejmin cekat 🙂 nicmene ja nechci cekat moc dlouho takze doufam ze uz to necekaji 😀
Tak Tom je v tom až po uší zajímalo by mě jak je na tom Bill a kdy se setkají.
Tady vlastně není co dodat. Holky už vše napsaly a já se stotožňuji se všemím co bylo napsáno. Dle očekávání, "zákon schválnosti by měl zapracovat" a Bill samozřjmě dorazí.
No, hezky nám to předkládáš a proto si myslím, že nakonec to bude úplně jinak. Ty jsi totiž samé překvapení.
Rozhodně si nenechám ujít další pokračování. Jsem napnutá jako struna.
Jo jo, Tom je v tom až po uši. A ešte trochu vyššie. Ale je pri tom zlatý… Ale už by sa ozaj mohli niekde stretnúť, skôr než to vzdá a než ho starí kamaráti vtiahnu späť do starého zivota. Aj tak ho čaká ešte veľa práce, kým Billa presvedči o svojich dobrých úmysloch. Tak nech mu na do ostane dostatok odhodlania.
To som teda zvedavá čo sa na chudáka Toma chystá, či milé alebo veeeľmi zlomyseľné prekvapenie:)
Mně tohle všechno přijde strašně kouzelné a milé, ale na stranu druhou je mi i Toma děsně líto. Bill jej tak pohltil, že už nedokáže myslet na nic jiného, a nedokáže dělat nic jiného, než na něj jen čekat a čekat. Georg má definitivně pravdu, že by měl Tom žít, protože takhle to může trvat klidně i rok, ne-li déle. Je mi strašně líto, že se tak chudinka trápí, ale jak říkám, v jistém slova smyslu je to strašně krásné, a jestli spolu kluci doopravdy jednou budou, tak je to i šíleně romantické. 🙂
Teď jsem ráda, že se Tom rozhodl jít konečně i někam jinam a trochu se tak rozptýlit, ačkoli mi něco říká, že zrovna tenhle večer se tam Bill vyskytne. Osud je občasně pěkná sv*ně…:-(
Moc děkuji za skvěle chytlavou povídku! 🙂