autor: Áďa
Tak miláčci, omlouvám se vám za trošku delší čekání, ale opustila mě múza, nějak jsem nevěděla, jak pokračovat. Tak tady konečně máte po dlouhém mozkovém hloubání a dloubání další díl a užívejte si ho, není to sice poslední díl, ale řítíme se zcela nenápadně do finále příběhu!!! 🙂
Tom uchopil dívku kolem pasu ještě pevněji a se rty vpitými v těch jejích ji donutil odcouvat až k výtahu. Jen na okamžik přerušil polibek, jen aby se mohl nadechnout a zmáčknout příslušné tlačítko. Jakmile se výtah rozjel, opět začal věnovat svou pozornost Lucii, která stála jako v transu a jenom omámeně přijímala, co jí kytarista dával. Když se chystala na dnešní, respektive už včerejší koncert, ani ve snu by ji nenapadlo, že vyhraje setkání, byla osudu vděčná už jen za to, že může se svými hvězdnými miláčky dýchat společný vzduch, že je vůbec uvidí na vlastní oči. A teď tady stojí ve výtahu, vypadá to, že všechno směřuje k tomu, aby se stala další součástí sbírky Tomových jednorázovek, a přestože měla svou hrdost, teď ji nemohla nikde nalézt. Vždycky se jenom ušklíbala nad články, které hlásaly, jak dívky nad Tomem omdlévaly. Říkávala si vždycky, jak můžou být tak laciné, že na jeho hvízdnutí naklušou do jeho postele jako vycvičení pejsci, a teď je jednou z nich. Stačila romantická večeře a najednou se chová tak, jak by si nikdy nepomyslela, že se kdy zachová. Stačilo, aby vnímala Tomovu blízkost a náhle byla jako v transu…
Že jsou v hotelovém pokoji, si uvědomila až ve chvíli, kdy upadla do měkkých peřin.
„Tome… tohle nejde…“
„Jde… všechno jde, když se chce…“
„Ale já – „
„No tak, taky to chceš,“ zachrčel Tom a s roztouženým výrazem na ni pomalu ulehl. „Bude se ti to líbit, slibuju…“
„Ale já…“
…nevím, dodala Lucie už jenom v duchu. Víc už namítnout nestihla. Ucítila totiž, jak Tomovy ruce sebejistě, ale přitom citlivě a něžně, vklouzly pod její tričko. Na okamžik úplně ztuhla, ale hebká bříška prstů ji dokázala bez problémů uvolnit, tak jako sametové rty, které jí v letmých polibcích, šimrajících jako motýlí křídla, zasypávaly celý obličej. Netrvalo dlouho a ona se tomu začala zcela poddávat, už nedokázala na jakýkoliv protest myslet, a už vůbec ho navrhnout. Okouzleně nechávala dychtivého kytaristu, ať si s ní dělá, co chce, a jenom se pokojně podřizovala všem jeho gestům a dotekům…
Tom se spokojeně usmál, když odhodil kamsi na podlahu dívčino spodní prádlo, a sám se začal taky rychle svlékat, aby mu nic neuniklo. Jakmile před sebou viděl nahé ženské tělo, byl totálně k nezastavení. Absolutně nemyslel na nic jiného, a už vůbec ne na to, že na něj třeba jeho mladší bráška provinile čeká v pokoji, se slzami v očích a falešným, pro něj však neskutečně reálným pocitem viny. Nevnímal jakýkoliv pocit lásky vůči tomu nešťastnému černovlasému stvoření, které se telepaticky ze všech sil snažilo k němu vysílat prosebné myšlenky, aby za ním přišel zpátky.
Ne, že by k Billovi nic necítil, pořád ho velice miloval, jenom si to dočasně neuvědomoval. Tolik týdnů už si odepíral jakýkoliv sex, aby byl bratrovi věrný, tolik nocí se budil s tvrdou erekcí a pozorujíc nic netušícího spícího Billa, musel provést pod peřinou malou ruční práci, aby se mu ulevilo. Tolik týdnů o své pověsti děvkaře, kterou míval, skoro ani nevěděl.
Ale teď se to vydralo na povrch. Vzpomínky na jeho starý život. Na doby, kdy Billa považoval jenom za svého bratra, za své dvojče, nic jiného, a ty vzpomínky ho teď ovládaly, jako by byl nějaká loutka. Jednal jako v blouznivém opojení, když Lucii zalehl, rty se přisál k jejím ňadrům a prsty důkladně studoval její klín. Nezdržel se u téhle činnosti dlouho, tak dlouho už se žádnou holkou nespal, a teď se to v něm hromadilo jako tlak v papiňáku, a on musel jednat, jinak by se zbláznil…
Opatrně, aby to dívku moc nebolelo, ale přesto razantně, do ní vnikl, ruce zamotal do jejích vlasů, a jakmile kolem sebe cítil těsnou horkost, zasténal blahem tak, jako by byl už hotový, nikdy ještě nevyjekl už takhle na začátku.
Připadalo mu, jako by se snad miloval poprvé. Možná to bylo jen dlouhou absencí nočních radovánek, možná to bylo tím zvláštním citem, který k Lucii celý večer pociťoval, a který teď mnohonásobně zesílil. Ale připadalo mu, že snad nikdy v životě si to víc neužíval. Po prvních minutách nejistoty s ním Lucie začala spolupracovat a on se konečně odvážil zrychlit. Když potěšeně zaznamenal, že to dívce nevadí, vykřikl a rozjel se na kompletní maximum, na které se jenom zmohl. Lucie s ním i nadále držela stejné tempo, přizpůsobovala se, jak jen mohla, ale i kdyby se jí to náhodou nelíbilo, což skutečně nehrozilo, měla by smůlu, Tom se dostal do záchvatu šílenství. Vůbec nic nevnímal, svět kolem něj byl rozmazaný, dokonce i modř dívčiných očí už ani neviděl, vnímal jen sebe a ten kouzelný pocit, co jím prostupoval od hlavy až k patě a hromadil se v jeho přirození. Copánky se mu už skoro všechny přilepily k lopatkám a spánkům, jak se celé jeho vypracované tělo oslnivě lesklo potem a do plic se vzduch dostával v čím dál kratších intervalech, jak to celé neuvěřitelně prožíval.
Celý pokoj se plnil převážně jeho steny, dívka statečně skousávala rty a naopak se snažila, aby byla co nejvíc potichu. Ačkoliv se jí to líbilo, přesto cítila posledních několik desítek sekund při každém přírazu čím dál tím intenzivnější tlak, který postupně začal hraničit s bolestí, ale ona nehodlala dopustit, aby jí unikl jakýkoliv nechtěný nářek. Ještě by si o ní Tom pomyslel, kdovíjaká to je šílená cíťa, a co hůř, mohl by mít pocit, že jí ublížil, a to ona odmítala dopustit, pokud to jen bylo v jejích silách. Doteď si pamatovala, jak nesnášela ty rádoby fanynky, které se kolem kluků motaly, vtěrné jako Alpa, a pak všeho možného využívaly k tomu, aby své miláčky ponížily v médiích, za což samozřejmě dostaly dobře zaplaceno. A ji trápilo pomyšlení, že by třeba vykřikla, Tom by to poznal, nic by neřešil, ale pak by si třeba mohl myslet, že ho ona někde udá. Ne, už tolik let, co je poslouchala, k němu vzhlížela jako ke své modle, i když přes svůj bezmezný obdiv moc dobře věděla, že to je jenom obyčejný člověk, který se kromě své slávy od ostatních lidí skoro vůbec neliší. Bylo jí moc dobře jasné, že po dnešní noci ho zřejmě už nikdy neuvidí, pokud zase nepřijedou koncertovat, ale když se mu podívala do obličeje zastřeného slastí, jen se pousmála. Věděla, že ne každý má tu čest udělat tak báječnému klukovi dobře, proto radši skouskla své úzkostlivě pěstěné rty ještě víc a radši se snažila užívat si každou vteřinu. Tušila totiž, že s posledním přírazem to skončí, ona se obleče, odejde a bude všemu konec…
„Ne, nechoď pryč… prosím…“
Bylo už dávno po všem, ještě se několik neskutečně dlouhých minut k sobě tulili, dokud se jejich vášní zdvižený tlak nevrátil zpět k normálním hodnotám, ale pak se Lucie v domnění, že Tom už dávno spí, začala oblékat. Nemohla tu s ním zůstat, ráno by je tu určitě přistihli novináři a ona by jen byla Tomovi přítěží, která rozvíří další snůšku drbů a pomluv. A to ona nechtěla, ačkoliv jí to trhalo srdce, věděla, že bude lepší odejít co nejdřív. Začala se tedy oblékat, aniž by tušila, že ji pozoruje pár čokoládových očí, ukrytý pod hustou clonou řas. Až teprve tichá prosba, která zazněla pokojem, ji zastavila.
„Já… myslela jsem, že už spíš,“ zrozpačitěla dívka a poněkud jí zčervenaly tváře.
„A kdybych tě nezastavil, tak bys odešla, viď?“
Lucie vykulila oči. Ne nad tím, co Tom řekl, ale nad tím, jak to řekl. Nebyl to normální hlas. Tón, kterým kytarista běžně mluvil. Ta věta byla plná smutku, ublíženosti, osamělosti a… lítosti? Popošla pár kroků a sedla si na kraj postele.
„Já jen… nechtěla jsem, aby nás tady ráno někdo viděl… abys měl z toho průšvih,“ kuňkla lehce provinile. „Novináři by si určitě mysleli, že spolu chodíme a – „
„A co když spolu skutečně chodíme?“ opáčil Tom rádoby apatickým, nevšímavým hlasem, ale jeho oči probodávaly pokojové šero s neuvěřitelnou pozorností, když se zadíval dívce do obličeje, očekávajíc její reakci. Konečně si totiž uvědomil, co znamenal ten cit, který ho k ní přitahoval už od samého začátku během setkání s výherci soutěže… Když se ale Lucie neměla k žádné odpovědi, trošku si povzdychl.
„Nechci tě do ničeho nutit, jestli nechceš, stačí říct a já tě nechám být…“
Lucie zavrtěla hlavou.
„Ale… seš si tím jistý?“ zeptala se opatrně. Sama už jednou zažila pocit báječného poblouznění, avšak po pár dnech tehdy přišel hořký pád na zem. Rozhodně tenhle pocit nepřála nikomu zažít, a už vůbec ne jejímu milovanému Tomovi…
„Hele, já radši půjdu,“ zvedla se a pozorovala, jak se Tom s posmutnělým výrazem loudavě zvedá z postele a obléká se, aby ji aspoň doprovodil před hotel. „Ale,“ dodala s tajuplným úsměvem. „Pokud ráno nebo po pár dnech, až budete na cestách, budeš pořád cítit to samé, co cítíš teď,“ šeptla a položila svou dlaň do míst, kde mu bušilo srdce. „Pak se můžeš ozvat… a já ti slibuju, že pak s tebou půjdu kamkoliv…“
„O – opravdu?“ šeptnul Tom nevěřícně, načež jeho tvář rozzářil šťastný upřímný úsměv. Vydechl a pevně k sobě dívku přivinul. „Proboha… nemůžu tomu uvěřit… že jsem konečně našel… lásku,“ zachraptěl dojatě do jejích vlasů. „Miluju tě…“
Na okamžik pokojem zavládlo ticho, které ale po chvíli přerušil hlasitý vzlyk, nepatřící ani Tomovi, ani Lucii. Tom zvedl hlavu a začal se po pokoji rozhlížet. Až teprve teď si uvědomil, že cestou na pokoj zřejmě dveře naplno nezavřel, ale jenom je omylem přibouchl tak, že úplně nezacvakly. A díky tomu teď u nich mohl spatřit pár očí, navlas stejný, jako měl on sám. Ten pohled byl zdrcený, plný slz, výčitek, beznaděje a zlomenosti, když se Bill otočil a s dalším zoufalým vzlykem se rozeběhl hotelovou chodbou pryč…
autor: Áďa
betaread: Janule
Patří mu to, nemá šmírowat. 😀
Ne, tak zlá zas nejsem, jen doufám že neudělá nějakou blbost.
To snad není možné..já přesně, ale přesně věděla že to tak dopadne..že neovřou dveře nebo tak něco a Bill je uvidí..
Takže to opravdu nebude happyend? Ach jo..to je na nic..já tu smutný konce fakt nemám ráda 🙁 Předpokldáám že si Bill něco udělá a až bdue pozdě Tomovi dodje co pro něho znamenal..
Asi půjdu loudit na icq daší kapitolku xD
Ten Tom je vážně hnusný nadržený parchant!!!!Ještě bych pochopila,že se s ní vyspal,ale že jí bude hned vyznávat lásku,po jedné š….e,to je vrchol!!!!!Přeju mu,aby se mu to vrátilo i s úroky!!!
já teď fakt nwm koho mam tomu Tomovi přát…jestli Lucii anebo Billa…..vlastně mi je to jedno tuhle povídku budu číst až do konce ať už dopadne jakkoliv xD 😉
děkuju vám za komenty, jak to celé dopadne, to zjistíte už v následující kapitole 🙂
Tak jestli takhle vypadá, že tě opouští můza… tak nwm jak by to vypadalo kdybys jí měla až nad hlavu… XD
bylo to úžasný ale nejsem si jistá, tím co tim dvou vlastně přeju… nebo nepřeju… xP se neví
twle že to čtu … to je teda pěkně na hovno … já to takhle nechci … to nebudu číst !!!!
doufám, že to dopadne dobře, jako… xD Chudák Bill. Jsem to uplně tovedla představit… celé mi to proběhlo před očima…
Já taky doufám, že to dopadne dobře. Bill přestane vzlykat, vrátí se do pokoje, toho bezcitnýho parchanta, co si říká bratr, udeří mezi oči a hrdě odejde středem. Tak snad si tohle v příštím díle přečtu. 🙂
[9]: no ty máš jako dobrý plány a dobrou fantazii 🙂
nebojte, poslední díl je z devadesáti procent napsaný, brzo přibyde 🙂
ááááá chudák Billíto :'( …
Ádi, asi teď čekáš, že budu taky nadávat, ale nebudu! Já jsem se tohoto dílu hrozně bála, ano, bála, ale tohle nebyl jen obyčejný sex. Jednak jsi tu celou akci popsala neskutečně nádherně – ten sex byl spíš opravdu vášnivým milováním. Přišlo mi, že i přesto, že je Tommy hrozně vášnivý a energický, je vlastně velmi něžný a citlivý. Jasně, bylo to pro něj blouznivé opojení, byl zamilovaný do Billa a jak jsem psala do minulého komentu, ty fyzické projevy k lásce patří, snoubí se spolu. Bill je Tommymu, i když ze strachu, odepíral, takže já Tommyho chápu, musel je někde vykompenzovat. Myslím, že ten cit, který v tu chvíli choval k Lucii, patřil v tom největším procentu vlastně Billovi. V Tommym se vše pere, to je jasné. V komentech na Toma všechny čtenářky nadávají, ale já ho vlastně strašně moc chápu. Jasně, neudělal správnou věc, ale tady jde o emoce, o základní instink a tady nemůže nikdo čekat, že bude Tommy přemýšlet. Ne ve chvíli, kdy je tak poblouzněný. V takovou chvíli nemyslí nikdo…
Billího je mi samozřejmě líto, plakal a měl výčitky, čekal na Tommyho a teď slyšel to nejhorší, co mohl. Větu "miluju tě", zašeptanou do černých vlasů, ale ne těch jeho.
Chybí už jen jeden díl? Myslím, že něco takového v jednom dílu nelze vysvětlit.
Ale ještě k Lucii – řekla to hrozně krásně a já s ní tentokrát naprosto souhlasím. Když bude ráno Tommy cítit to samé, že s ním pak půjde kamkoliv… ta holka není hloupá a tady jsem s ní úplně souhlasila a přikyvovala jsem.
Krásný díl! Jen mám veliký strach o Billa… On je hrozně citlivá dušička. Bojím se, že tohle ho naprosto zlomí. Doteď bojoval a byl silný jen díky Tommyho lásce, teď má ale pocit, že je jeho boj zbytečný, že prohrál. Tohle si teda myslím… Bille, doufám, že to nevzdáš, jsem si jistá, že Tommyho srdce patří tobě, tluče jen pro tebe, tak ještě bojuj!♥