autor: *Elínká*
Tento díl je delší a na Vaše přání s happy endem 😛
„Tome… já… já se hrozně bojím.“ Řekl a málem se mu podlomila kolena. Nebýt Toma, spadl by. Ten ho ale rychle chytil a vzal do náruče. Pak spolu oba dva vyšli domů.
23:50
Tom pomalu otevíral dveře. Podle toho, že musel odemknout, pochopil, že rodiče jsou nejspíš pryč. Pomalu pomohl Billovi přes schody do jeho pokoje a posadil ho na postel se slovy, že dojde pro nějakou lékárničku. Když šel k lékárničce, na lednici objevil vzkaz od Simone.
„Bille a Tome, kolegyně v práci slaví narozeniny, přijdu hodně pozdě. Simone“
Tom se nad tím vzkazem musel lehce pousmát. Celý den sami doma, pak se postarat o svého brášku, a konečně mu říct, co k němu cítí. Ano, byl rozhodnutý, dnes se Bill dozví pravdu. Z jeho přemýšlení ho ale vyrušila obrovská rána přicházející z Billova pokoje. V rychlosti popadl lékárničku a hnal se po schodech nahoru. Prudce otevřel dveře a viděl Billa, co sedí na zemi a po ruce mu stéká krev.
„Bille!! Není ti nic???“ Tom bleskurychle položil lékárničku na zem a přisedl si k Billovi. Ten teď vypadal ještě hůř, než v jakém stavu ho našel v parku.
„No… chtěl jsem jít do koupelny pro nějaký ručníky… byla mi zima… přeci jenom jsme zmokli… jenže jak sem vstal, asi jsem zakopl no a spadl jsem na roh stolu…“ Drkotal Bill a z nosu mu tekl velký proud krve.
„Billíí… Já myslel, bůhví co se nestalo…“ Řekl Tom a posadil Billa zpět na postel. Pak přešel do koupelny a přinesl čtyři ručníky. Když vcházel do Billova pokoje, vzal ze země lékárničku a přisedl si k Billovi.
Okolo ramen mu dal jeden ručník a na kolena druhý. Pak vyndal desinfekci, nakapal pár kapek na vatový tampon a opatrně to přiložil Billovi na obočí které měl roztržené. Bill pocítil první dotek desinfekce a slabě sykl. Tom si toho všiml a musel se usmát. Přesto mu vrtalo hlavou, co se stalo v parku. V Billových očích viděl stále strach, a proto musel začít pomalu.
„Máma dneska nebude doma…“ Začal Tom nesměle „Tak bys mi mohl v klidu říct… co se stalo v parku…“ Podíval se na bratra se zdviženým obočím.
„Řekl jsem ti to v parku, co se stalo…“ Promluvil Bill, dívající se kamsi do neznáma.
„Neřekl jsi mi všechno…“ Pokračoval Tom „Viděl jsem ti to na očích… Bille, mně můžeš říct všechno… „
Na to se Bill odmlčel. Pochyboval. Ale musí mu to říct. Nechce ho ohrozit. A proto mu to musí říct.
„Víš, jak jsem ti říkal… že jsem měl v peněž…“ Větu nestačil dokončit, protože mu do řeči skočil Tom.
„Já vím, že jsi mě tenkrát fotil…“ Řekl s mírným úsměvem. „Viděl jsem zpod víček tebe s foťákem, nevěděl jsem, co budeš dělat, proto jsem předstíral, že spím. „
Bill zíral s otevřenou pusou a nevěřil svým uším. Teď se prozradil! Co by mu na to měl říct?? Z jeho úvah ho vytrhl Tomův hlas
„Bille, já… já ti musím něco říct…“ se sklopeným pohledem stále opečovával bratrovo obočí a druhou rukou stíral krev, která se Billovi drala z nosu.
„Tome… já musím jít pryč… musím to udělat pro tvoje zdraví…“ Tom svraštil čelo a snažil se vyhledat bratrův pohled, který byl stále upřený do neznáma.
„J-jak to my-myslíš???“ Tomovi se chvěl hlas. Nechtěl, aby Bill pokračoval. Dnes mu chtěl říct, že ho tolik miluje, a on mu oznámí, že chce odejít!
„Tak jak jsem to řekl… já nemůžu dopustit, aby se ti něco stalo…“
„Billeee…“ Tom nebyl schopný pokračovat. Přestal stírat krev, protože neviděl. Oči se mu zalily slzami a nebránil se jejich úniku.
„M-můžu znát as-aspoň důvod, pro-proč chceš odejít? „
„Nechci, aby se ti něco stalo! „
„Ale proč by se mi mělo něco stát??“ Tom se na Billa rozkřičel, stoupl si a nervózně chodil po pokoji. Bill sklopil hlavu a spustil.
„Ty chlapi venku… řekli mi, že… že se mám odstěhovat z tohohle města, nebo že si tě najdou a něco ti udělají…“ Bill se odmlčel a pokoušel se navázat další větu. „A já bych to nesnesl… protože…“ Mlčel. Bál se mu to říct. Tom byl ale tak rozčilený, že ho přinutil pokračovat.
„Protože?? PROČ PROTOŽE?!!“ Tomův hlas se zvyšoval. Bill sebral všechny poslední síly a rozkřičel se přes celou místnost.
„PROTOŽE TĚ MILUJU!!!! VÍC NEŽ JAKO BRATRA!!! NEPŘEŽIL BYCH, KDYBY SE TI NĚCO STALO!!“ Křičel a polykal krev ze svého rtu. Tom se zastavil uprostřed chůze a nevěřil tomu, co slyšel. Jeho bratr mu řekl, že ho miluje. Řekl tu samou větu, co chtěl říct on Billovi. Už už se nadechoval, aby něco řekl, ale Bill ho přerušil svým chraplavým hlasem.
„Nic neříkej, vím, co si myslíš… že jsem zrůda. Taky proto chci odejít. „Začal se pomalu zvedat, ale nohy zaprotestovaly. Dostal tolik kopanců, že byl úplně vysílen. Ušel tři kroky vpřed a pak opět klesnul na kolena.
Tom za ním došel a sednul si k němu na kolena. Bill se obával, že dostane pár facek za to, co právě řekl svému dvojčeti, ale Tom ho třaslavýma rukama objal a plakal.
„Bille… c-chtěl jsem ti něco říct… ale tys mě předběhnul…“
„Jak to myslíš?“ Bill nechápal jak to bratr myslí. Byl zaskočen tím, co právě dělal. Klečel u něj a plakal mu na rameno.
„Bille… já tě miluju… jsi, byl jsi a vždy pro mě budeš víc než jen bratrem…“ Na to se mu sesunul na hruď a hořce plakal. Bill stále v šoku, co mu bratr řekl, začal plakat také. Tom se však opět trochu uklidnil na to, aby dokončil větu, kterou začal.
„Nepřežil bych, kdybys odešel.“ Na to se uklidnil úplně. Všechno to tajemství… ty dlouhé roky, co vše musel držet v sobě, jsou venku… a jeho city jsou opětovány. Rukama si osušil slzy a podíval se bratrovi do tváře. Přisunul se blíž a lehce bratra políbil. Bill ale nespolupracoval, jemně bratra odstrčil a chytnul jeho obličej do rukou.
„Co budeme dělat…? Já nechci, aby se ti něco stalo…“
Tom přemýšlel a napadlo ho jediné vysvětlení.
„Zavoláme na policii… ale až se trochu uklidníme…“ načež se na Billa usmál a ten se mu to pokoušel opětovat. Tentokrát to byl on, kdo se vpil do Tomových rtů. Tom ochotně spolupracoval. Po chvilce se od sebe odtáhli, Tom pomohl Billovi na nohy. Na obočí mu dal náplast, čelo a tváře ošetřil speciálním balzámem pro odřeniny a ke vší radosti mu přestala téct krev z nosu. Sladce se na Billa usmál.
„Nechceš si sundat to oblečení?“ Pobídl své dvojče s lehkým úsměvem. Bill pouze pokýval hlavou. Tom skočil do šatní skříně a vytáhl svá dvě maxi trička, která používal jako noční košile. Když se otočil a viděl, jak se jeho malý bráška zkouší vyprostit z vlhkého oblečení, musel se usmát. Byl tak roztomilý, ale viděl, jak ho to trápí, proto k němu přišel a podíval se mu do očí.
„Nechceš s tím pomoci…?“ Bill se trochu zastyděl, ale kývnul. Byl šíleně unavený. A navíc, oblečení, které nosil, bylo úzké, a co teprve, když je mokré! Tom ochotně přistoupil a vyprošťoval svého brášku ze spárů mokrého oblečení. Byla to celkem velká práce, trvalo to nejméně 10 minut, než byl pouze v boxerkách. Tom byl v rozpacích. Jeho bratr byl tak nádherný.
„Ehm… Tomi…?“ Billovi naskakovala husí kůže, protože byl příliš dlouho v mokrém oblečení. Kdyby neupozornil Toma, nejspíš by si toho ani nevšiml.
„Jáááj… Billí, promiň… sem… z tvého těla úplně vedle…“ Bill cítil, jak se mu červenají líce, a když dostal svůj kus maxi trička, rychle si ho oblékl a posadil se na postel.
„Nevadilo by ti, kdybych…“ Bill pochopil, co jeho bráška žádá.
„Nevadilo…“ Když Tom uslyšel odpověď, bleskurychle ze sebe začal stahovat mokré oblečení.
Černovlasý chlapec s údivem sledoval jeho tělo. Takhle ho nikdy neviděl. Starší dvojče si všimlo jeho pohledu a přetáhlo přes sebe suché tričko. Poté se šouravým pohybem vydal ke svému dvojčeti, které něžně položil do měkké postele, a poté ho přikryl.
„Dobrou n…“
„Nemohl bys… dnes spát se mnou…?“ Zeptal se doufajícím hlasem černovlasý chlapec. Tom se na něj jen usmál a už si chtěl dojít pro spacák. Bill ho ale zastavil.
„Myslel jsem… Tady…“ špitnul a ukázal na místo vedle sebe. V očích svého bratra viděl malinký záblesk radosti. Zhasnul světla, zamknul dveře, a přesunul se na postel. Do pokoje skrz okno proudilo světlo měsíce. Bill usnul o něco dříve a Tom obdivoval to stvoření, které se k němu tisklo. Ve svitu měsíce viděl Billovo tělo, celé pokryté podlitinami a modřinami. Takhle to nenechá. Hned zítra se s Billem poradí a zavolá policii. Pomalu zavírá víčka a usíná.
Druhý den ráno
„Bille… lásko… vstávej…“ Starší bratr políbil své dvojčátko na tvář, a ten přitom leknutím otevřel prudce oči a posadil se.
„Co se děje??“ Zeptal se se strachem v hlase.
„Buď v klidu… chtěl jsem ti říct, že ty tři chlapi jsou v lochu…“
„Vážně?? Jak to? „
„Včera večer prý okradli nějakou stařenku, která je udala na policii…“ Odpoví a lehce se přitom usmívá. „Víš, co to znamená, viď?“ Ušklíbnul se.
„Co to znamená?“ S údivem opakovalo mladší dvojčátko.
„Že jsi můj, žádné nebezpečí už nám nehrozí… a já… já tě NIKDY NIKOMU nedám.“ Spustil a začal Billa líbat. Ochutnávali se navzájem, užívali si jeden druhého, ale jedno pouhé zaklepání je vyrušilo v činnosti.
Byla to Simone.
„Bille?? Tome?? Jste tam?“
„Jooo, mamčo, Billovi včera bylo trochu zle, tak jsem zůstal u něj.“ Odpověděl rychle Tom a Bill jen zíral, jak tak rychle mohl přijít na takovou odpověď.
„Tak dobře… seš hodnej, Tome, máte dole snídani.“
„Děkujem, mami…“ oba dvojhlasně odpověděli.
„Radši bychom měli jít… než to mámě začne bejt podezřelý.“ Začal se smíchem Tom. „Už tak mi trvalo, co vymyslím za důvod, že jsme tu spolu zamčení.“
Bill se musel zasmát. Poprvé v jeho životě se cítil konečně šťastný. Společně se oblékli a vyrazili z pokoje jako bratři, uvnitř ale oba dva cítili, že „jen“ bratři už nikdy nebudou.
Tákže… byla to moje první ffka, tak doufám, že se vám líbila =)
autor: *Elínká*
betaread: Janule
krásný … na poprvý teda … musím zatleskat :);) fakt úžasný
Jůůůů já mám takovou radost, že to dobře dopadlo! :o)) Juchůů:) Jinak povídka fakt moc hezká, určitě napiš ještě něco!:) Budu číst 🙂 🙂 🙂
Hezká povídka,hlavně s dobrým koncem..=)
Bylo to úžasný, naprosto dokonalý. Fakt, moc se ti to povedlo. Určitě napiš ještě něco dalšího. Budu se těšit a určitě ne jenom já ;).
napoprvé super!!! x)
Naozaj super poviedka…na mňa tam tršku chýbala dráma…ale aj tak to bolo sladká…:D
moc pěkný, máš talent co takhle napsat nějakou více dílovou,,???:)
moc pekny. Jen bycme zajimalo, jak vysvetlí Simon to ze je Bill dobitej. Ale tak to uz je to nejmensi. Moc hezky to bylo. Urcite pis dal
ahojky,těší mě Vaše komentáře .. Nu, Doris, jak sem říkala…psala jsem poprvé 😀 .. ale slibuji všem,kdo četli tuto ffku a která se jim líbila,že další příběhy budou mnohem víc vypracovanější =)