autor: Error Girls
Jsi můj anděl, anděl co mě chrání před vším zlým. I před tím, než to já zjistím, že by to zlé být mohlo. Někdy bych chtěl udělat to samé, jen pro tebe. Tak jako ty děláš vše pro mě a ani si neuvědomuješ, co to pro mě znamená. Už od dětství jsi mě chránil, to já byl vždy ten slabší. Je tomu tak i v této době. I v době, kdy jsem si uvědomil, co k tobě doopravdy cítím – Lásku.
Nikdy bych nevěřil, že něco takového by se ocitlo na stránce mého deníku pro Toma – ani, že by nějaký byl. Přeji si, aby ho za pár let našel… a přečetl si vše zapsané v něm, vše, co mu nedokážu říct do očí.
Někdy si přeji být stejně silný jako on, jako ten, co mi je vždy po boku. Ten, kterého neskonale miluji.
Miluji tě. Tome… a nikoho jiného. Už nikdy!
Ozvalo se klepání na dveře. Zavřel jsem deník a schoval ho pod velký, tvrdý papír na stole přede mnou. „Dále,“ zašeptal jsem.
„Ahoj, můžu dál?“
Přikývl jsem, jeho jsem viděl vždycky rád. Sedl jsem si na postel, čekal jsem, co ode mě chce… proč přišel.
Opřel se o stůl a pozoroval mě, jak si hraju s pramínkem vlasů.
„Tak?“
„Tak co?“ Ohlédl se někam za sebe.
„Proč jsi přišel?“
Podíval se na mě. „Nemůžu se přijít podívat na brášku?“
Zakroutil jsem hlavou. „Jo, jasně. Proč ne, že?“ Vyhrkl jsem. Chtěl jsem, aby sem jen tak chodil častěji…
Zasmál se. Sedl si na můj pracovní stůl.
„Au.“ Zalovil pod sebou a vytáhl knížku. Až pak mi došlo, proč se na ni Tom tak dívá. Uchvátil ho velký červený nápis na obalu: Pro Tomyho.
Nadzdvihl obočí. „Co to tady máme?“
Rychle jsem k němu přiskočil, zavřel mu sešit a snažil se mu ho vzít.
Zakroutil hlavou. „Ne, je to pro mě.“ Usmál se.
„Ale nemáš to dostat teď!“ A tady se projevovalo to, že je silnější. Neměl jsem sebemenší šanci deník dostat zpátky.
Jemně do mě strčil a já se svalil na postel. Viděl jsem jen jeho záda a pak slyšel cvaknutí zámku. Prostě se u sebe zamknul – srab! Ale hlavou mi vrtalo, co udělá, až si to přečte? Hlavně ty moje poslední zápisy? Co proboha udělá? Co si o mně pomyslí? Už mě nebude chtít… ani jako bratra, bude znechucen.
Zabořil jsem hlavu do polštáře a usnul.
Na tváři jsem ucítil něco vlhkého, ale přitom krásného. Ohnal jsem se.
PLESK. Někomu jsem vlepil facku. Ouu… Tom tam stál, nakloněný nade mě a držel si pravé líčko.
„Jejda! Promiň, je mi to moc líto. Opravu.“
Tom se usmál. „To je mi teď jedno. Co začít od nuly?“
„Jak to myslíš?“
Posadil se vedle mě a položil mezi nás deník.
„Četl jsem to… všechno. Do jediného písmenka.“ Naklonil se ke mně, políbil mě. Byl jsem fakt mimo…
„Tome…“
„Pššš…“ Přiložil mi prst na moje našpulené rty.
„Taky tě miluju!“
Hladově mě políbil.
autor: Error Girls
betaread: Janule
krásný a sladký ale ten konec se mi zdál takovej urychlenej jinak ale děsně zlatee .. 🙂
Naprosto super nápad, krásny 🙂
nerada se opakuju alae co pa to de když mi dochází kladný slova… dobře takže bylo to úžasný,krásný,milý a možná by nebylo na škodu z toho udělat vícedílku 😉
aww! sladké ^^
Pěkné,ale mohlo to být delší!!
juhů, to je nádhernýý, naprosto kouzelný, kráásnej nápad, nádhera!
moc hezké…x)
Přesně…opět krása, ale ty konce jsou děsně rychle. Ty konce sou to, na co se nejvíc těšíme…to sou ty okamžiky, který chcem slyšet, dejte jim co možná nejvíc prostoru =)
prej Plesk xD ha ha ha xD
Krásné ale krátké.