autor: Lea
Ahojte, tak jsem tu s novou ffkou, kterou jsem začala psát hned, jak jsem dopsala Prachy, únos a láska… no, trvalo mi to dlouho, byl to trochu oříšek x)
Hned na úvod upozorňuju, že to není nic pro romantiky… tohle je trochu drsnější příběh… ale doufám, že se vám, alespoň trochu bude líbit x)
Tuhle povídku chci věnovat svému zlatíčku, Schwarz Engelce, protože ji mám strašně moc moc ráda x)
A taky moc moc děkuju illyrias za to, že mi k povídce vyrobila nádhernou montážku 🙂
Návrat do minulosti
„Bille? Bille, pojď dolů, potřebuju s tebou mluvit,“ zavolala Simone Kaulitzová na svého synka.
Bill se odhlásil z emailu a seběhl dolů. Už na dálku bylo slyšet, že přichází. Jeho náramky a řetízky, kterými byl ověšený, dost chřestily. Bill Kaulitz byl zvláštní kluk. Víc, než dvacetiletému chlapci, se podobal dvacetileté dívce. Dlouhé černé vlasy měl zapletené v dredy, mandlově hnědé oči obtáhnuté černou tužkou, na řasách prodlužovací řasenku, uplé džíny a triko, dokonce často nosil i pánské boty na podpatku.
Simone to nevadilo. Svého syna milovala, ať byl jaký chtěl. I, když si někdy říkala, jak by na jeho vzhled reagoval Jorgen, její muž, s, kterým se před pěti lety rozvedla. Tenkrát soud rozhodl, že Bill připadne do péče Simone, a jeho dvojče Tom zase Jorgenovi. Sice ji udivovalo, že Bill vůbec neprotestuje, když Jorgen sdělil, že s Tomem odjíždí do Ameriky, takže se asi dlouho neuvidí, ale neřešila to. Však se to brzo změní.
Chlapec se ladně vyhoupl na linku a usmál se.
„Co potřebuješ, mami?“ Simone se na něj dlouze zadívala a pak se s mírným úsměvem na rtech posadila.
„Mám pro tebe novinku, zlato… je to velké překvapení pro nás oba.“
„Stalo se něco?“
„Ne, to ne… ale… už delší dobu si píšu a volám s tvým otcem.“
„S tátou?“ vydechl překvapeně Bill. „A… jak se má?“
„Skvěle. A víš… docela jsme se tak nějak spřátelili a… přijede tě navštívit,“ usmála se rusovláska.
„Cože? No to je úžasné!“ zvolal nadšeně Bill a objal matku. Pak se, ale zarazil. Začalo mu něco docházet…
„Přijede i Tom?“
„Samozřejmě, prý se na tebe moc těší.“
V tu ránu Billa všechna radost přešla. Strnule se od Simone odtáhl.
„J-Já… půjdu nahoru,“ zamumlal spěšně. Vyběhl schody a zabouchl se ve svém pokoji.
Simone se za ním nechápavě dívala. Co to do něj vjelo?
Bill se bezmocně svalil na postel a ručkama objal polštář. Zhluboka dýchal a snažil se ujasnit své myšlenky.
Přijede… Tom přijede…
Ale proč? Už nikdy ho nechce vidět!
On jistě nezapomněl…
Copak tahle noční můra nikdy neskončí?
Flashback
„Bille? Spíš?“ zašeptal skoro čtrnáctiletý Tom a sedl si na postel, kde ležel jeho bráška.
„Nespím, Tomi,“ odpověděl taktéž šeptem Bill. Zvedl hlavu a zadíval se na obličej svého bratra. Zamračil se.
„Jsi opilý?“
„Nejsem,“ usmál se Tom, i když v jeho krvi bylo několik sklenek vodky.
„Cítím to z tebe.“
„Ale ty nejsi moje matka,“ rozčílil se najednou Tom. Jeho tón hlasu se naprosto změnil. Bill sebou polekaně škubl…
„Nekřič na mě… “ Tomův výraz zjemněl.
„Samozřejmě, nebudu křičet,“ šeptl téměř láskyplně. Pomalu sundal z vyplašeného Billa peřinu. „Jak bych mohl křičet na něco tak krásného a křehkého, jako jsi ty, bráško.“
Bill měl oči široce rozevřené. Nějak se mu tahle situace nezdála. A už vůbec se mu nezdála Tomova ruka, která vklouzla pod jeho tričko na spaní.
„Co to… „
„Pššt,“ položil mu Tom ukazováček na rty a dlaní přejel přes Billovo bříško. Ten sebou vyděšeně cukl.
„Tome, co to děláš?“ zeptal se s dávkou strachu v hlase.
„Jsi tak krásný… jako holka… budu tě mít jako první… takovou krásu jako jsi ty,“ šeptl vzrušeně Tom a najednou leželo Billovo tričko zmuchlané na zemi. Chlapci začalo pomalu docházet, o co Tomovi jde.
„Ne!“ vyjekl a prudce se vymrštil. Tomovo tělo ho, ale přimáčklo zpět na postel.
„Neutíkej mi, musíš poslouchat svého brášku,“ usmál se, ale ten úsměv nebyl hřejivý a láskyplný jako vždy. Teď byl… plný touhy a chtíče.
„Pusť,“ zaprosí, i, když ví, že to k ničemu nebude.
Dredatý chlapec neodpověděl. Jen se zadíval černovláskovi do očí. Toho, až vyděsil bratrův pohled. Jeho oči, dříve světle hnědé, byly teď téměř černé, ale proč?
Tomovy prsty přejely přes bratrovy bradavky. Ten vyděšeně pootevřel pusu. Tom se ušklíbl a věnoval Billovi tvrdý polibek. Chlapec v sobě, ale sebral vzdor a kousl Toma do rtu.
„Jau! Ty děvko!“ zasyčel Tom. Poslední zbytky nějaké té bratrské lásky se vytratily. Tvrdě z Billa serval boxerky a ruku přimáčkl na jeho přirození. Billovi samým ponížením stekla slza.
„To už by stačilo!“ zašeptal. Tom se, ale zašklebil.
„Ne… to nejlepší teprve přijde, bráško,“ zachechtal se a svlékl se. Bill jeho počínání sledoval s hrůzou v očích. A ta zesílila, když mu Tom roztáhl nohy a nacpal se mezi ně. To přece nemůže myslet vážně…
„Ne!“ vykřikne a začne do Toma bušit svýma malinkýma pěstičkama. Ten mu ale ruce prudce přichytl nad hlavou a v očích se mu nebezpečně zablýskalo.
„No tak, budeme si jenom trochu hrát,“ sykl. Bill začal bezmocí plakat, když cítil, jak Tomův ztuhlý penis doráží na jeho malý zadeček.
„Já nechci, Tome, tohle ne,“ vzlykl zoufale. Marně se snažil vymanit s bratrova sevření.
„Ale ano, ty maličká couro,“ zašeptal vášnivě Tom a prudce do Billa pronikl. Ten bezmocně vykřikl a z očí se mu začaly hrnout proudy hořkých slz bolesti. Tom táhle zasténal a začal do nebohého Billa slastně přirážet. Ani v nejmenším ho nezajímalo, že to jeho mladšího brášku neskutečně bolí a zraňuje.
„T-Tomi, p-prosím,“ brečel Bill, doufajíc, že jeho prosby zaberou, ale Tom mu věnoval facku a dál se věnoval ukájení svého chtíče. Byl jako utržený ze řetězu.
Billův vzlykot začínal být téměř hysterický. Nemohl uvěřit, že tohle udělalo jeho dvojče. Asi neměl ignorovat ty jeho chtivé pohledy, kterými ho v poslední době obdařoval. Myslel na tenhle hnusný čin už dlouho.
Tom cítil, že se blíží k vrcholu, i, když ještě nechtěl, toho Billova úzkého zadečku se nemohl nabažit nikdy. Začal přirážet ještě prudčeji a přírazy postupně zkracoval, až…
Bill zakřičel neskutečnou bolestí, když cítil, že Tom vyvrcholil. Polštář byl od slz úplně černý. Bolelo jej celé tělo, ale nejvíc zadek a srdíčko. Bolelo ho tou zradou, kterou na něho bratr přichystal. Znásilnil ho jako něco bezcenného.
Dredáč spokojeně oddychoval na bratrově třesoucím se těle. Jeho slzy a utrpení byly pro něho potěšení. Pustil jeho štíhlé ruce a chytl ho za bělostný krk.
„Řekneš to někomu,“ zasyčel. „A udělám z tebe ještě větší holku než jsi.“ S těmito slovy věnoval černovláskovi poslední hrubý polibek, až mu ze rtu vytekla kapka krve. Posadil se, oblékl, a s prásknutím opustil Billův pokoj.
Bill se okamžitě schoulil do klubíčka a rozplakal se ještě víc než předtím. Proč? Proč musel zrovna on tak trpět? Proč mu Tom tolik ublížil? Co mu udělal?
Přitiskl si k sobě malého plyšového medvídka a kožíšek mu zmáčel slzičkami bolesti a ponížení.
A to netušil, že tohle nebylo zdaleka naposled…
Tahle situace se opakovala každou noc. Celý rok. Dokud nepřišlo vysvobození v podobě rozvádějících se rodičů a Tomův odjezd do Ameriky.
Zase mohl klidně spát.
Konec flashbacku
Bylo to jako před šesti lety. Ležel na posteli, schoulený do klubíčka a usedavě plakal. Bál se. Tak moc se bál. Doufal, že tahle část života je za ním, že už svého bratra nikdy neuvidí. Strach mu úplně svíral tělo. Co, když ho znovu znásilní? To nepřežije…
Ale… třeba už za těch pět let dospěl a na rok jejich společného života, kdy bratrovi způsoboval bolest, už zapomněl, a teď se mu jenom omluví a bude se k němu chovat jako k milujícímu dvojčeti. Ano. Určitě to tak dopadne.
„Ach, Tome, Jorgene!“ vypískla Simone a vrhla se svému synovi kolem krku. Tolik se změnil. Tekly jí slzy, když si uvědomila, že drží v náruči syna, kterého pět let neviděla.
Tom s úsměvem objímal svou matku. Stýskalo se mu po ní, i když v Americe není na stesk moc času. Jeho oči, ale hledaly jinou osobu. Billa.
Jejich pohledy se střetly. Bill ten svůj po chvíli sklopil. Tom se tolik změnil.
Místo blonďatých dredů ho zdobily černé rasta copánky. Byl opálenější, měl mužnější rysy, větší svaly, v uchu černou naušnici, černý piercing na rtu… změnili se oba.
Tom se ušklíbl, když zaznamenal, že Bill plaše sklopil pohled. Byl pořád stejný. Pořád stejně citlivý… pořád stejně křehký.
„No tak, Billí. To ani nepůjdeš obejmout brášku?“ řekl s úšlebkem na rtech. Bill sebou trochu trhl, pak ale nejistě Toma obejmul. Bylo to zvláštní. Po tolika letech se opět sebe dotýkali.
„Ahoj, Bille, moc rád tě vidím,“ usmál se Jorgen a poplácal svého synka po zádech. Bill ho s úsměvem objal.
„Chyběl jsi mi, tati,“ zašeptal. Jorgen ho k sobě přitiskl ještě víc.
„No, Bille, co kdybys ukázal Tomovi, kde bude spát? Ještě si s Jorgenem chceme něco říct a vy určitě taky,“ usmála se Simone.
Tom se ušklíbl.
„Ano, bráško, pojď mi ukázat, kde budeme spát,“ řekl zvláštním tónem a olízl si rty.
Bill se zachvěl. Srdce mu bilo jako splašené.
On nezapomněl…
autor: Lea
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)
No do prdele :/ To bude nebezpečné… Tom je pěknej hnusák… bojím se za Billa 🙁
Ovšem povídka je skvělá! 🙂 Budu určitě číst dál.
mrtěě :)) doufám, že Tom se nějak polepší… ale začátek je dost chytlavej, tak sem zvědavá, jak to bude dál :))
aa rychle dáál.. boží doufám že to bude pořád takový drama xD
o_____O týjo…. o____O těším se na pokráčko! Zajímá mě jak tohle bude dál….o___O
a sakra. Tom nezapomnel. Ja uplne nevim jak mam popsat ty pocity co citim. Uplne se to ve me stahuje. Na jednu stranu tyhle situace miluju, takze se mi to neskutecne libilo, ale ted z toho zaveru, jak Tom promluvil…..boze nevim. Rozhodne me to chytlo a tesim se na dalsi dil.
No jo,už to vidím…..nakonec mu Bill všechno odpustí a dopadne to jako v jedné nejmenované povídce,co mi poslední dobou strašně pije krev!!!Doufám,že se pletu….
No teda…tomu říkám powedený začátek. Sama mám ztoho také smíšené pocity a newím jak přesně w tuto chwíli reagowat. Každopádně se mi tohle zalíbilo a už se těším na pokračowání…
Mám tohle hrozně ráda. 😀 Takže si určitě přečtu další díly.
Líbí se mi to, moc hodně…Povídky tohohle "žánru" jsou méně časté, ale tak dobré-v tvém podání například. Určitě si přečtu další díl a už teď poskakuju nervózně na židli..xD
Ja sa na to vyserem…trošku som dúfala že zabudol…
Ale nie a myslím že mu to časom príde ľúto a budú spolu…
Vždy to tak je…o tom je tento blog, nie???
[10]: Nicqy, tenhle blog není o tom, že všecho musí skončit tak, aby ti dva byli spolu… to by nebylo ono. Byla by to nuda a nikoho by to už nebavilo. Život nemá vždycky dobrej konec, a tenhle blog je jako život… 🙂 Myslím, že Lea to psala na začátku dost jasně, pro koho tahle povídka není.. pro ty, kdo čekají velkou romantiku. 🙂 J. :o)
[6]: Být tebou nedělala bych ukvapené závěry..nevíš totiš jak to skončí 🙂
Jinak mockrát děkuju za komentáře, doufám že budete komentovat i dál x)
d o k o n a l o s ť :-* už sa teším na pokráčko
Ahoj Leushko moc moc moc se omlouvám že ti píšu komentář až dnes,ale můj pc mi skolaboval v náruči tka musel na složitou operaci která trvala 2 a půl dne. Děkuji ti za věnování a děkuji napu opraváři co mi zprovoznil můj poklad,kterým sem se moha dočíst tohohot skvostu.
[12]: To byl jenom takový pokus o odhad,jsem psala,že doufám,že se pletu.=)Já prostě nemůžu snést,když mu Tom takhle ubližuje,a pak to skončí,jako že mu vlastně nic neudělal,a jsou jako dvě hrdličky….
Ta povídka už od prvního dílu začíná užasně! Těším se na další dílek! Tom se vrhne na bunga bunga s Billem xD
A nebo že by se změnil? To né že? Jo ať si pěkně užijou, však Billovi se to začne líbit! protože mě se to taky líbí xD Byla čest k téhle povídce udělat montážku x)
no tohle?? Tohle je dokonalost už od začátku…x)
sem si všimla že sem tenhle díl vůbec neokomentovala 😀
hustýý!chudák bill. těším se na pokráčko.dobrá povídka
Doufám že se to Tomovovy vymsti.