Životní sen 7.

autor: BlackAngel

Tom

Sledoval jsem dveře, za kterými zmizela moje máma.

„Tome, to bylo kvůli mně?“ uslyšel jsem za sebou Billův smutný hlas. Klekl jsem si k němu. Byl skleslý a bylo na něm vidět, že ho to zamrzelo.

„Ne, Bille, máma byla jen překvapená, že tu mám návštěvu. Většinou si domů nikoho nezvu,“ hladím ho po ruce. Bill se spokojil s touto odpovědí a krásně se usmál. Přisedl jsem si k němu a naklonil se nad něj. Naše pohledy se setkaly a Bill mě začal líbat. Vracel jsem mu polibky, na mámu jsem v tu chvíli zapomněl.

Bill

Myslel jsem si, že se na mě Tomova máma zlobí, že jsem tu. Tak nějak překvapeně a naštvaně zároveň mě přejížděla pohledem. Tom mě ujistil, že to není kvůli mně, ale kvůli tomu, že nečekala, že bude mít Tom návštěvu. Hned jsem se cítil líp. Nesnesl bych, kdyby mě paní Feltonová nesnášela. Tom mě hladil po ruce a usmíval se. Potom se zvedl a přisedl si ke mně, v očích takový rošťácký výraz. Zadívali jsme se na sebe. Nemohl jsem odolat a musel jsem ho zase znovu políbit. Jeho polibky se mi úplně vryly pod kůži a já je musel dostat znovu a znovu. Nejraději bych zůstal a dělal to, co právě teď děláme, ale slíbil jsem mamce, že budu brzo doma. Jemně jsem Toma odstrčil.

“ Tomí, já už budu muset jít,“ pohladil jsem ho po tváři.

Tom

„Né, ještě ne!“ zakňoural jsem a pevně Billa objal. Uprostřed toho nejkrásnějšího polibku, který mi až bral dech, mě odstrčil a řekl, že bude muset jít domů. „Já, tě nepustím!“ sedl jsem na něj a povalil ho na postel. „Ty mi odejdeš a už se nikdy nevrátíš!“ smál jsem se a lechtal jsem ho. Bill se kroutil pod mým šimráním.

„Tome, ne, přestaň, já se počůrám!“ kvílel smíchy. Líbilo se mi jen tak ho provokovat, upřímně, jsem se v tom vyžíval.

„Pustím tě, až mi řekneš, že mě miluješ!“ vyjednával jsem.

Bill

Po tom, co jsem Tomovi řekl, že budu muset, mě málem umačkal ve svém náručí. Sedl si na mě a zničehonic mě začal lechtat. Tak to je můj konec, jsem totiž děsně lechtivý. Snažil jsem se uhýbat pod jeho otravnými prsty, ale on byl silnější.

„Tome, ne, přestaň, já se počůrám!“ brečel jsem smíchy a snažil jsem se popadnout dech. On ale ještě přitvrdil, dokonce začal vyjednávat: „Pustím tě, až mi řekneš, že mě miluješ!“ Bolelo mě celý tělo.

„Jo, jo, miluju tě, moc tě miluju, ale už mě pusť, prosím!“ žebral jsem.

Tom

„Jo, jo, miluju tě, moc tě miluju, ale už mě pusť, prosím!“ jeho slova mě krásně zahřála u srdíčka. To jsem potřeboval slyšet. Pustil jsem ho a šel ho doprovodit. U vchodu jsme se ještě dlouho loučili, jako bychom se měli vidět snad až za rok.

Bill

„Mami, jsem doma!“ rychle jsem skopl boty a letěl do obýváku, kde určitě byla moje máma. Stála ve vchodu do pokoje a měla ruce v bok. Tvářila se až moc přísně, nesnáší, když se opozdím.

„Kde jsi byl tak dlouho?“ vychrlila úsečně. Sklopil jsem hlavu, nerad jsem ji rozčiloval.

„Byl jsem s Tomem venku, ehm, Tom je můj spolužák ze školy.“ Zvedl jsem hlavu a zadíval jsem se na ni, dlouho totiž neodpovídala. Její pohled ztratil na přísnosti a místo toho vypadala, jako by se měla každou chvílí rozplakat.

„S jakým Tomem?“ zeptala se, v hlase měla napětí. Oči se jí leskly.

„No s Tomem Feltonem, bydlí naproti,“ ukázal jsem jí z okna dům, kde jsem byl před chvilinkou s Tomem. Mamka pohlédla z okna, svěsila ramena a jen tiše prohodila: „Dobře, jdi se nachystat do školy, za chvíli bude večeře!“ Otočila se a bez jediného slova odešla. Stál jsem ještě nějakou chvíli na místě, nechápal jsem, co se to s ní děje. Na nic rozumného jsem nepřišel, odešel jsem do pokoje a chystal se do školy.