autor: Bitter
„Tím, že jsem se narodil, jsem mámě zkazil život i kariéru, měl jsem to na talíři denně. Nejspíš jí přišlo fér podělat za to život i mně. Od mala mě tahala všude možně a jen co se jí povedlo mě někam nacpat, dostával jsem najíst jen tolik, abych vydržel. Byla pečlivá, učila mě doma, a na televizi jsem taky koukat nesměl. Když jsem byl starší, začala mě dopovat něčím na povzbuzení. Takhle zpětně to vidím. Ráno jsem sotva pletl nohama, ale na přehlídce nebo na focení už jsem byl ready jako nikdy. No a tak stvořila hvězdu. Nechala na mě šahat ty správný lidi a za to, že jsem byl poslušnej, jsem měl vždycky dost nabídek. Ani jednou jsem nepochyboval o tom, že všechno, co dělala, bylo v pohodě, víš, matky modelek jsou pomalu všechny stejný. Pak jsem potkal někoho, kdo mi řekl, že tohle v pohodě rozhodně není, jenže to už bylo pozdě. O tři dny později jsem umřel a všichni okolo si mě u toho nadšeně fotili. Bulvár byl u vytržení. Bambi fetuje a světe div se, má anorexii. Hrozný překvapení.“
„Bambi?“
„Jo, tak se mi říkalo… Kvůli očím.“ Dodal a rozpačitě je sklopil. Tom jen kývl. Tomu naprosto rozuměl. Jeho černě zvýrazněné oči byly vážně nekonečně hluboké, dokonale nevinné a zoufalé. Tím, že se je snažil skrýt, jejich hloubku paradoxně ještě zdůraznil.
„Když jsem se jakžtakž vzpamatoval z transplantace, lítal jsem z léčebny do léčebny. Bylo těžký se donutit jíst. Ne že by mi jídlo nechutnalo, ale… Pro mě bylo normální dát si jablko a šlus. Těžko pak takový návyky předěláváš, když je máš od mala. Proto ta upozornění, i když poslední roky už to mám spíš jen ze zvyku.“ Mávl nad tím rukou a upil ze svého čaje. Pak klepl na jizvu.
„Moje srdce je pryč. Odpálil ho koks, co do mě matka futrovala čím dál častějc, protože už jsem na něj byl zvyklej. Moje je jen tohle.“ Dotkl se tetování na klíční kosti a Tom si promnul obličej. Tohle bylo rozhodně jiný kafe, než to, co četl.
„Když jsem se dal jakžtakž do kupy, sednul jsem na první letadlo, co letělo do států, protože tady byl jedinej člověk, o kterým jsem věděl, že ví, jak to okolo mě je. Zařídil jsem se tady a můžu ti říct, že když teď matka neví, ani kde jsem, ani jak vypadám, máme spolu naprosto dokonalý vztah. A teď ty, jaký je tvůj životní příběh? Pochybuju, že mě trumfneš.“ Zasmál se, aby odlehčil atmosféru. Rozhodně neměl v plánu to všechno na Toma takhle vybalit, i když si ještě dost nechal pro sebe. Většinou říkal zkrácenou verzi o stresu a vrozené srdeční vadě, o které nikdo nevěděl, dokud nebylo pozdě. Nějak ale věděl, že Tom by poznal, kdyby mu lhal.
Tom si odkašlal a narovnal se na židli. Založil si ruce na stole a znovu odkašlal. Bill ho naprosto odzbrojil. Nechtěl nic jiného, než obejít ten zatracenej stůl, sevřít ho v náručí a vrátit čas. Zajistit, aby měl ve svém životě taky někoho, jako je Tomova nevlastní mamka.
Bill k němu byl upřímný. Mohl si vymyslet cokoli, a sakra že Tom by rád věřil všemu, ale řekl mu pravdu. Teď je řada na něm.
„Můj? No… mě měla mamka taky moc ráda, tak moc, že mě polozmrzlýho a s půlkou obličeje na padrť našli v popelnici nějaký bezdomovci. Máti na mě naházela nějaký věci, asi aby mi nebyla zima. Hádám, že jí to nevyšlo, ale můžu alespoň tvrdit, že z kluků jsem byl první slavnej a byl v televizi. A když se na mě podíváš, poznáš hned, že ty bezdomovci jsou pro mě pořád životní vzor.“ Ušklíbl se a mávl ke svým draze roztrhaným kalhotám a triku. „No, a když mi bylo deset, adoptovala mě Adamova rodina. Až se vrátím na hotel, budu muset Simone zavolat a říct jí, jak bezva je máma, protože teď si říkám, že mít vlastní fakt není žádný terno.“ Tom čekal, že se Bill rozesměje. Řekl mu sice pravdu, ale způsobem, díky kterému nikdo nevěřil, že je to pravda, a poslal Toma do háje i s jeho debilníma fórama. Ne nadarmo pořád říkal, že nejlepší lež je pravda podaná správným způsobem. Jenže blonďák se nesmál. Místo toho natáhl ruku a stiskl jeho dlaň. Tom jen ztěžka polkl knedlík, který se mu pod dotekem, který mu Bill věnoval, utvořil v krku.
„Víš… neměls myslet, že je to pravda. Mělo to odlehčit situaci.“
„Já vím.“ Broukl Bill a maličko se pousmál. Myslím, že jsme oba dobrý ztroskotanci.“ Nahodil už lehčeji.
„No já alespoň můžu říkat, že jsem z části jako Volverine, co je vyztuženej adamantiem.“ Ušklíbl se Tom a zvedl si Billovu ruku k bradě, pak s ní přejel po celé délce jizvy, kterou zakrývaly vousy.
„Budu si pamatovat, kam tě nemám bít, až zas něco zvoráš.“
„Co založit klub, mohli bysme takovýhle historky sbírat. Schválně, kdo přitáhne horší.“ Pokračoval Tom lehce, aniž by si připouštěl, že Bill byl první, komu dovolil dotknout se jeho uměle zpevněné čelisti.
Bill se znovu napil a mrkl na něj přes okraj hrnku. Jiskřičky se do jeho očí vracely.
„Vezmu tě za slovo, ale věř, že ty prohraješ. Jsem mistr ve vymýšlení historek.“ Ukázal na sebe a zvedl bradu. Tom se pobaveně zasmál.
„Zapomeň, ani nevíš, kolik verzí má moje popelnice.“ Odvětil a Bill se zase začal smát.
„Jakože v ní pořád bydlíš a Adam tě chodí krmit za odměnu, když nikoho nepokoušeš?“
„Například.“ Mrkl na něj Tom a už ho nestihl varovat, když se k němu zezadu přihnal zarostlý muž, který Billa doslova vytáhl ze židle, až Bill vykřikl a málem upadl, když ho muž otočil k sobě.
„Alexi…“ Tom stál ve vteřině na nohou, ale Bill ho gestem ruky zarazil a muž ho o pár kroků odtáhl stranou. Vysloveně Billovi drtil nadloktí a Tom si všiml, jak se Bill nepatrně naklání ke straně, aby bolest v ruce zmírnil.
„Neměls už bejt náhodou doma?“ Sykl na Billa tiše, ale ne tak, aby to Tom nezachytil. Slova, která splynula z Billových rtů v angličtině, byla tak rychlá, že je nestihl zachytit. Následovala odpověď a on ani nepotřeboval znát význam. Stačil mu tón, kterým mluvili. Muž stisk ještě zesílil a Bill se naklonil ještě víc.
„Seber si věci, rozluč se a jdeme.“ Houkl Alex už o poznání hlasitěji a Billovi se do očí nahrnuly slzy. Byl si jistý, že to Tom slyšel, a i kdyby ne, stačil by způsob, jak s ním v tuhle chvíli Alex jednal.
Beze slova odporu posbíral svoje věci, tiše zamumlal omluvu na Tomovu adresu a Tom nedokázal udělat nic, než jen stát a nevěřícně zírat, jak byl Bill dovlečen ke dveřím, následně z nich vystrčen až na svých vysokých botách klopýtl a vypadly mu sluneční brýle. Muž je odkopl, když se pro ně Bill chtěl sehnout, a znovu ho hrubě chytil za nadloktí. Když se Tom konečně dal do pohybu, akorát vyjížděli z parkoviště.
„Je to tvoje vina!“ Křikl Tom po Adamovi, jen co vpadl do pokoje. Adam jen rozhodil rukama.
„Tommy, budeš mi muset říct, co konkrétně, ten peroxid, ve kterým si pravidelně maceruju vlasy, už mi vlez na mozek a dost zapomínám, co všechno je podle tebe moje vina. Takže co tentokrát.“ Adam schválně použil oslovení, které Tom nesnášel, aby ho popíchl. Viděl, jak je jeho mladší bratr vzteky bez sebe a potřeboval to ze sebe dostat.
„Bill. To ty tvý moralistický kecy!“
„Že by karma zafungovala a on má fakt přítele?“
„Ještě jednou to řekni a něco rozmlátím. Nevím, jak tomu on říká, ale… kurva! Nejradši bych šel a vymlátil z něj duši. Jenže ne, místo toho tam stojím jak kretén a čumim na to, jak se k němu chová. Adame, kdybys to viděl… To není normální… on ho vyloženě odtáhnul jak malýho haranta, a dám krk na to, že bude mít modřinu přes celý nadloktí. A víš, co je gól? Že Bill ani neprotestoval, takže je evidentně něco takovýho na denním pořádku! Kurva!“ Tom nakopl konferenční stolek, až sklo v něm prasklo. Adam jen nestačil zírat. „Měl jsem něco udělat, zabránit mu, aby ho odvedl, chápeš? Je mě úplně u prdele, co je zač, jestli ho ještě jednou uvidím, neodejde po svých.“
„Tome, vy jste…“
„Ne, byli jsme v restauraci, jedli jsme.“ Odsekl Tom.
„Hele, vždyť ho ani neznáš. Nevíš, co za tím bylo. Bill má přítele, taky by se ti nelíbilo, kdybys svýho kluka našel s jiným. Nech to plavat.“
„Tak to rozhodně ne.“
„Tome, sakra, uklidni se.“
„Ne, neuklidnim se.“ Tom prudce vystartoval ke dveřím a Adam měl co dělat, aby ho udržel a smýknul s ním na pohovku. I když to byl Adam, kdo byl starší a svalnatější od přírody, zatímco Tom byl tintítko, bylo na něm jeho posilování dost znát a Adam s ním neměl lehkou práci.
„Tady nejde jen o to dostat ho do postele, že ne?“ Zafuněl Adam a Tom se poraženě podvolil a klesl do pohovky.
„Ne… jo… sakra, samozřejmě, že ho chci do postele, ale chci ho vzít do mojí postele po tom, co ho vezmu na večeři a ráno na snídani a pak zase znova a znova. To chci.“
***
Billovi se do očí tlačily slzy, ale Alexe rozčilovalo, i když se rozbrečel u filmu, nechtěl ještě přilívat benzín do ohně.
„Alexi, sakra, dokážu nastoupit sám.“ Vyštěkl na něj a konečně se mu vytrhl. „Co to do tebe, proboha, vjelo?!“ Vyštěkl na něj, ale odpovědi se nedočkal. Ano, Alex byl vznětlivý a vyjížděl kvůli maličkostem, ale tohle předčilo všechno. Nikdy na něj takhle nesáhl. Bill se cítil ponížený a nedokázal si představit, jak bude zítra před Tomem normálně fungovat a tvářit se jako nic. Tom si bude o Alexovi myslet bůhvíco.
Mlčení pokračovalo až domů, kde konečně Alex bouchnul.
„Nejdřív jsi celej na prášky, že tě s ním vyfotěj, a pak s ním lezeš znova na oběd? Přeskočilo ti nebo co?“
„Alexi, je to můj klient, nemůžu ho jen tak odmítnout, sakra. Potřebuju, aby ta spolupráce proběhla co nejlíp a nejrychleji.“
„A k tomu patří cukrování u oběda?“
„Jen jsme si povídali, proboha. Alexi, ráno jsem ti snad něco řekl. Já bych…“ Ani nestihl dopovědět, když mu přistála na tváři facka.
„Měl by ses vidět. Ani nepotřebuješ matku, aby ti ukazovala, před kým roztahovat nohy, jen ucejtíš balík, seš na kolenou. Jen jsem čekal, kdy zalezeš pod stůl a začneš ho kouřit.“
„To není pravda! Já bych tebe nepodved! Nejsem jako ty! Umím se ovládat!“ Křikl po něm Bill a vysloužil si další ránu.
„Zase budeš vytahovat pomluvy tý zasraný krávy?“ Bill jen tak tak uhnul před třetí ranou.
„Skončils?“ Sykl přes zaťaté zuby Bill. Ano, Tom se mu líbil, byl sympatický, ale to neznamenalo, že s ním hned poběží do postele. Oběd byl jedno, sex, to bylo něco úplně jiného.
„Víš moc dobře, jak to s matkou bylo, a tohle je konečná. Je ti to jasný. Vypadneš odsaď.“ Dodal a prásknul za sebou dveře ložnice.
Zabalil si do menšího kufru pár nejdůležitějších věcí a vyšel ven.
„Máš na to týden.“ Oznámil mu a opustil byt. Dokázal snést hodně, koneckonců věděl, že to, co mu Bec říká, je pravda, ale dokud tady Alex pro něj byl, bylo mu to fuk a bylo mu i fuk, kolik za něj utratil. Chtěl ty jeho krásné lži.
Násilí ale neskousl. Moc dobře věděl, jak by to mohlo skončit.
Billův první reflex bylo zavolat Bec, ale necítil se teď na to poslouchat, jak měla pravdu. Zrušil jejich společné odpoledne, zamířil do studia a radši si vypnul telefon dřív, než vyměkne a Alexovi řekne, že to tak nemyslel. Konec konců, nebylo by to poprvé, co za sebou práskl dveřmi s tím, že toho má dost, jenže on nedokázal zůstat sám. Na to se až moc bál.
autor: Bitter
betaread: J. :o)
Takže teď nám to osvětlilo tu větu v úvodu povídky. Takže matinka se jednoho z dvojčat zbavila dost drsným způsobem a z toho druhého si udělala otroka, stroj na peníze. Pevně doufám, že na ni jednou dojde a ona skončí v kriminále. Sakra!
Alex to dokonale podělal a jsem ráda, že ho Bill poslal do paďous. Jenom doufám, že to tak vydrží, protože pokud jde Alexovi hlavně o peníze, brzy ta vyžírka přileze s prosíkem.
A Tomík se nám zamilovááááál… 😀
Díky, moc se těším na pokračování.
Ach jo, kdyby jen tušili, o kolik více toho mají společného… Vlastně mají oba štěstí, že tu 'péči' od vlastní matky vůbec přežili…
A Alex… k tomu ani nemám slov. Neměla jsem ho ráda v reálném životě, a po tomhle díle ho začínám vyloženě nesnášet! Jsem moc ráda, že to s ním Bill okamžitě skončil, s hrůzou jsem čekala, že jen sklopí uši a nechá se dál mlátit. I když pochybuju, že se Alex tak lehce vzdá. Snad Tom příště nebude jen přihlížet a zakročí…
Tak taková matka patří do kriminálu a Alex je zmetek doufám že se Bill k němu nevrátí a Tomovi Bill pěkně zamotal hlavu.
Uf, no tak se mi teda ulevilo! Aspoň že spolu ti dva komunikujou a šli před sebou do naha oba – slovně zatím, samozřejmě. Byla to výživná krmně teda! Musím uznat, že má svoji minulost jeden pestřejší než druhý. U Toma je to ale poněkud zastřenější, zajímalo by mě, co se skutečně stalo na začátku, jestli ho matka opravdu odložila do popelnice a která ta popelnicová verze je vlastně ta pravá… (Tome, nemyslím, že by tvoje vtípky až tak debilní:D). Pokud to fakt tak bylo, tak nemám slov, jakej je to hnus. A to "to" říká matka.
Ačkoliv královsky jsem se bavila při tom jejich rozhovoru, "ty bezdomovci jsou pro mě pořád životní vzor" a jak se koukl na svý draze roztrhaný kalhoty…xD Dovedu si představit výraz obou poté.:D A taky "Budu si pamatovat, kam tě nemám bít, až zas něco zvoráš.":DDDDD Jé a úplně krásnej moment zase… když ho Bill chytil za ruku… teď ta atmosféra mezi nima… víš, že tyhlety maličkosti zbožňuju v příbězích víc než samotný sex:D Pak už to tak vtipný nebylo no, bohužel… Alexovi jsem nevěřila, takže když Billa uhodil, ani mě to nepřekvapilo. Byla řeč o tom, že je vznětlivý, takže to muselo přijít, ale odpustitelný to není. Trochu tam váhám nad tím, jestli takhle reagoval právě proto, že chtěl Billa opravdu chránit před těmi fotografy, jak byl teď na obědě s Tomem, kde je mohl kde kdo vyfotit, anebo je Alex fakt tak trochu i zlej… Minule totiž nepůsobil jako ten nejhorší… Měl pravdu s tím cukrováním (to ovšem tak jako tak neomlouvá násilí) nebo jen strašně žárlí? Co za tím je?
Hmm a Bill vyhodil Alexe… Kdyby to bylo obráceně, mohl by jít bydlet k Tomovi a Adamovi… oběma se líbí přece… a ježiš, mě napadaj věci..:D
Děkuju za dnešní dílek!
Tak to se nám to pěkně rozmotává, nebo zamotává? Mám obavy, že až se ukáže pravda,s oběma to pěkně zatřese. Na to je, ale určitě ještě čas.
Doufám, že kdo čas nemá je právě Alex. Nechápu jak to Bill mohl přehlížet. To snad neomlouvá ani to, že Bill se bojí být sám.
Takže Tome, snaž se, Billovi nejsi lhostejný.
Díky, moc hezký díl.
Jo tak takhle si to Tom planuje….veca, postel, snidane …..Tome uvedomujes si ze to neni bezny uzit si? Jen tak dal. Hezky v tom pokracuj. Alexovi bych srovnala fasadu ze by se divil. Ubozak jeden. Nejhorsi ale je ze si myslim, ze Bill nevydrzi. Alex bude vedet kde ho hledat. Dovali s omluvama a slzickama a Bill mu na to zase skoci 🙁
Som rada, že to Bill s Alexom ukončil, len dúfam, že ten naozaj odíde a nebude robiť Billovi zo života peklo 🙁 bolo to tak pekné a ten debil to musel zničiť…
Já vůbec nevím, co napsat. Na Alexe jednoduše nemám slov, protože bych musela být příšerně sprostá. Takové chování je neomluvitelné a já jenom doufám, že si Bill bude stát za tím, že jej už ve svém životě nechce. Tohle doopravdy nemá zapotřebí.