Únos, bordel a láska 12.

Ráno se vzbudil Tom jako první. Koukl se, zda jeho sluníčko ještě spí. Spal a ze spaní se usmíval.
„Tome,“ vydechl, ale očka měl stále zavřená. Tom se usmál nad tou jeho roztomilostí. Opatrně ho ze sebe sundal, přikryl ho i svou dekou, pod hlavu mu dal tak stejně svou mikinu a šel si sednout dopředu, na místo řidiče. Tiše nastartoval (jako kdyby to nějak mohl ovlivnit xD) a taky tak zapnul rádio. Hip-Hop, jak jinak. Připoutal se a vyjel. Cestou ale pořád kontroloval zrcátkem Billa, jestli nespadl, nebo tak něco, protože jeho nepřipnul. Proto jel raději i pomalu.

Zaparkoval do garáže auto, vše povypínal, vylezl a vzal Billa do náruče. Jen tiše zabručel, ale spal dál. Tom ho vynesl do jeho pokoje, kde ho položil do postele, stáhl mu kalhoty, přikryl černě povlečenou peřinou a šel se umýt.

Nemohl ze sebe smýt tu barvu. Kruci. Že ho Bill ukecal, aby spali v tom autě. No, ukecal. On souhlasil, tak na co si stěžuje. Ale musel uznat, že to byla krásná noc. Poprvé spal v autě a zrovna s tím nejlepším človíčkem na světě. Nakonec tu barvu ze sebe asi po půl hodině a něco dostal. Byl za to vděčný Bohu. Takové nervy měl. A sakra. Má to i na zádech. Ještě že mají to na to umývaní zad. Takže další půl hodina. Dredy si už taky umyl. V koupelně byl něco přes hodinu. Oblékl na sebe čisté oblečení a vydal se dělat oběd. Snídani už nemá cenu. Bill vstane bůhví kdy.

Začal dělat palačinky. Ty jsou rychle hotové. Jen těsto, osmažit, namazat marmeládou, postříkat šlehačkou, posypat kakaem a je to. Zrovna, když to posypával, slezl dolů rozespalý Bill.
„Ahoj,“ pozdravil černovlásek staršího bratra, když ho objal kolem pasu a políbil na krk.
„Ahoj, broučku.“ Usmál se na něj, i když k němu byl zády.
„Co to děláš?“
„Oběd. Už je hotový.“
„Tak já aspoň prostřu, jo?“
„Budeš hodný.“
„Já jsem hodný.“
„To vidím.“
Bill neodpověděl a už vytahoval talíř s příbory a sklenice, do kterých nalil džus. Jahodový.

„Dobrou chuť.“ Popřál Tom a sám se do toho pustil.
„Tohle jsi dělal sám, nebo objednal?“
„Sám, proč?“

„Protože, pokud si dobře pamatuju, tak jsem většinou vařil já a nebo máma, když byla doma. Ty jsi vždycky raději něco objednal.“
„Máš skvělou paměť.“ Zakřenil se Tom.
„Já vím. Je to moc dobré. Nevěděl jsem, že umíš dělat palačinky.“ Olizoval si šlehačku ze svých rtů.
„No, naučil jsem se to. Nechtěl jsem si pořád něco objednávat, protože jsem platil za telefon a ještě k tomu za to jídlo.“
„Najednou ti vadí, že musíš něco platit.“
„Už ne.“
„To jsem viděl předevčírem. Chtěl jsem jednu a ty jsi vzal čtyři.“
„Myslel jsem, že ti jedna stačit nebude. Jestli chceš, můžu je zajet vrátit.“
„Ne, nevadí mi to. Jsem rád. Děkuju.“
„Jsem taky rád, že jsi rád.“ Zachichotal se.

„Něco tady máš.“ Upozornil Tom Billa, když dávali špinavé nádobí do myčky.

„Kde?“
„Tady.“ Slíbnul mu šlehačku z jeho růžových rtů.
„Mohl jsem si to setřít.“
„Já vím, ale takhle to je lepší.“
„Když myslíš.“ Pokrčil rameny.

„Vadí ti to?“
„Jasně, že ne. Co budeme dělat?“
„Nesprchoval jsi se a já ti slíbil, že tě umyju, takže… Nemáš nic proti?“
„Těšil jsem se na to celou dobu. Mimochodem, krásně se mi spalo.“
„Mně taky. Tak jdeme?“
„Dobře, ale ještě si potřebuju vzít věci.“
„Já už jsem se byl sprchovat, takže nepotřebuju čisté věci. Vezmu si tyhle, co mám na sobě.“ Zatahal za lem svého trička.
„Dobře, tak na mě počkej v koupelně.“ Vyběhl schody do svého pokoje, vzal si osušku, čisté oblečení a letěl zpět do koupelny za Tomem, který tam už čekal. Měl už na sobě jen boxerky a Bill ho okamžitě napodobil. Jen u spodního prádla znejistil.
„Půjdeme na to společně, ano?“
„T-tak jo.“

Tom se chytil za lem boxerek a jedním tahem si je stáhl. „Teď ty…“

Bill se vůbec nestyděl před svým bratrem, několikrát ho už viděl nahého, ale po tom, se cítí nejistý. Nakonec se přemohl a stáhl si je taky. Tom mezitím nastavil vodu na přijatelnou teplotu…

autor: Kiki