Zakázané ovoce – Vůně novoty 12.

autor: Kate

Dobře, tenhle dílek bude nejspíše trochu uspěchanej a někoho asi překvapí Billovo chování. A popravdě, nevím, jak to chodí na policii, a ty změny nálad jsem si také vymyslela. Ale věřím, že jste všichni chápaví tvorové, a že mne za to nezabijete ;). Pa Kate

Ozvalo se klepání na dveře. Bill ztuhnul a chytil Toma za ruku. Ten se pousmál a jeho dlaň stiskl v té své.

„Dále.“ Křiknul. Dveře se s malým zavrzáním otevřely a objevila se v nich Sára.

„Ahoj, Bille.“ Usmála se na něj. „Tak co? Jak ti je?“

„Už… už je to lepší.“ Posadil se. Sára si zatím držela odstup.

„Dobře, kluci, pak přijďte do obýváku.“ Zmizela zase ve dveřích.

„Půjdeme hned, nebo se chceš najíst?“ otočil se na Billa Tom. Bill chvíli přemýšlel.

„Ani jedno.“ Začal lézt zpět do postele. Tom nechápal. „Chci nakrmit.“ Usmál se.

„Ty malé třeštidlo.“ Zasmál se také Tom a poposednul si blíž k Billovi. Vzal do ruky bábovku a přibližoval se svojí rukou k Billovým ústům. Ten je poslušně otevřel a nechal si do nich vložit bábovku. Neustále se musel uculovat, a byl rád, že chvíli nemusí myslet na nic jiného než na Toma. Byl tak šťastný, že ho má. Postupně spořádal celý talíř bábovky. Při posledním soustu zavřel pusu ještě před tím, než Tom stihnul vyndat prsty. Tom se nad tím zarazil. Bill toho využil, rychle spolknul tu bábovku, a dál se už věnoval jen Tomovi. Jazykem se lehce otřel o Tomův prst. Dál ho sál a jemně skousával. A Tom byl jako v tranzu. Vůbec nechápal, co to Bill dělá. Ale chtěl víc. Najednou prst vyměnil za své rty. Přitiskl se na Billa a vyhledal jeho jazyk. Neustále ho tahal za kuličku v jazyku a svým tělem se přesouval nad Billa. Když Bill ucítil, že se na něj Tom pokládá, tak s polibkem přestal. Zorničky se mu rozšířily a začal se znovu třást.

„Tomi.“ Vzlykl. Tom se od něj odtáhl.

„Copak se děje?“ pohladil ho po tváři. Bill se na něj podíval se strachem v očích. Tom to pochopil. „Jdu na to moc rychle?“ chytil ho za ruku. Bill jen slabě přikývnul.

„Tomi, promiň, já…,“

„To je v pořádku. Chápu to.“ Dal mu letmou pusu na tvář a slezl z něj. „Půjdem?“ natáhnul k němu ruce.

„J-jo.“

V obýváku už seděla obě děvčata a o něčem se zájmem diskutovala. Když tam ale přišli Tom s Billem, tak zmlkla.

„Tak co?“ zeptal se Tom, když si sedal na gauč. Bill za ním.

„Co co?“ trochu provokovala Nessa, i když věděla, o čem je řeč.

„Ty víš co.“

„Jo, fajn. Chtěly jsme se zeptat, co se teda dělo v tom kině. Tome?“ Sára nečekala, že by na to byl Bill schopný odpovědět. Tom se podíval na Billa. Ten slabě kývnul na souhlas.

„No já… jak jsem hledal Billa, tak mně napadly záchody. Otevřel jsem dveře a Mark tam byl namáčklej na Billovi a, a chtěl ho… no, přefiknout. Zmlátil jsem ho a pak utekl. Ale co bylo před tím, to nevím.“ Podíval se na Billa.

„Jak, jak jsem šel koupit ten popcorn, tak, tak mně někdo odtáhnul na ty z-záchody,“ odmlčel se. „A pak ze mě rval oblečení a, a zbytek víte.“ Dopověděl a zabořil hlavu do Tomova krku. Nessa na ně koukala s otevřenou pusou, a Sáru to nějak nepřekvapilo. Docela to čekala.

„Je vám jasné, že se to musí řešit, že?“ upila ze své skleničky vodu Sára.

Oba přikývli. „Hele, řeknu vám to narovinu. Za prvé, Bille, po takovýchhle zážitcích, se z toho lidé dostávají těžko. Zeptám se tě rovnou, myslíš, že bys potřeboval psychologa?“

„N-nestalo se mi to po-poprvé.“ Sklopil pohled. Sára vykulila oči.

„Po kolikáté?“ mluvila klidně.

„Teď už po třetí.“ Ukápla mu slza.

„O to bys ho potřeboval víc.“

„Ne! Jak ty můžeš vědět, jestli potřebuju cvokaře?!“ vyskočil na nohy.

„Dobře, cvokaře teda nepotřebuješ,“ Sára přešla jeho řev. Bill si sednul zpět na gauč. „Za druhé, policii už se teda nevyhnete. Ani vy, ani Mark. Od vás, předpokládám, bude chtít policie výpověď, a pak Marka by mohli hned vzít do vazby. Pak bysme věděli více.“

„Už jste je volali?“ vyděsil se Tom.

„Ne, čekáme na vás.“ Oba dva si oddechli.

„A kdy se zavolá policie?“ probudila se po dlouhé době Nessa.

„Čím dřív, tím líp.“ Podívala se na ni Sára.

„Tak na co čekáme?“ zvednul se Tom a začal ve své bundě lovit mobil. Když se vracel, tak všichni na něj koukali s vykulenýma očima. „Co je?“ povzdychnul si.

„Počkat, a nebude lepší, když zajedem na stanici?“ navrhnula Nessa.

„Chce se vám?“

„Jo, jedem.“Bill se začal oblíkat. Ostatní kývli hlavami, a udělali to samé. Za dvacet minut jeli směrem k policejní stanici. Nebyla daleko, mohli tam dojít i pěšky. To už je ale jedno. Stáli před stanicí a Tom s Billem zabouchli dveře. Holky čekaly v autě.

„Můžu se tě zeptat?“ otočila se Nessa na Sáru.

„No?“

„Bill se choval trochu divně, ne?“

„Jak divně?“

„No jeho chování, v jednu chvíli se bál, a pak byl no…“

„Bill podle mne prodělal něco jako posttraumatický šok, a u každého to trvá jinak dlouho. A právě u pokusů o znásilnění, táta říkal, že změny nálad nejsou časté, ale jsou. Tak nevim.“

„Aha.“

„Ale cvokaře mu fakt nutit nebudu, když ho nechce. A ohledně toho, no, ty víš čeho, je lepší dělat, jako že nic, není nutné mu to připomínat.“

*****

„Dobrý den. Mohu vám pomoci?“ obrátila se na ně nějaká ženská. Bill sklopil pohled k zemi. Tom ho chytil za ruku.

„Dobrý den. Ano, chceme nahlásit pokus o znásilnění.“ Podíval se na ni Tom.

*****

„Tak co?“ musela se ihned zeptat Sára, jak kluci nasedli do auta.

„Dají nám vědět.“ Zavřel Tom za Billem dveře.

„Ok. Máte hlad?“

„Zajedem do KFC?“

„Jo.“