autor: Sabča
Ahoj, jsem tu s další jednodílnou, tentokrát napsanou celkem rychle jako zpestření práce na vícedílce. Tématem je stará, tisíckrát ohraná aféra Tom a Chantelle, ale snažila jsem se, aby to pro vás bylo trochu zajímavé, takže se snad bude líbit, i když já osobně na ni moc pyšná nejsem 😀
Sabča
„Bille? Chci tě někomu představit!“ usmál se trochu napjatě Tom a poklepal Billovi na rameno.
Bill se ještě jednou zhluboka nadechnul, nasadil co nejpříjemnější výraz, a jakoby překvapeně se otočil za Tomovým hlasem. ‚Najednou‘ si všimnul blondýny postávající vedle Toma a jeho úsměv se rozšířil.
„Oh, páni! Ahoj!“ rozzářil se.
Tuhle situaci s Tomem trénovali snad stokrát, ale Bill měl přesto chuť té nádheře skočit po krku a vyškubávat jí z hlavy všechny její pěstěné vlasy. Jak holčičí.
Tom se pokusil usmát, i když mu to rozhodně nešlo od srdce. Cítil Billovu náladu, věděl, co se jeho bratrovi právě honí hlavou.
„Bille, tohle je Chantelle. Chantelle, to je Bill, moje dvojče,“ ujal se Tom toho nezbytného představování.
‚Jeho dvojče, které s ním každý večer spí. Nemysli si, že zaujmeš moje místo,‘ prohnalo se Billovi hlavou, stisknul zuby.
„Áhoj!“ usmál se, přemýšlel, jestli už to není až moc teatrální. „Máš krásné jméno, Chantelle. Velmi… originální,“ řekl další ze svých naučených vět, které mu Tom vymyslel jenom proto, aby mu nedal příležitost přemýšlet nad tím, jak moc tu holku nesnáší.
‚Jako pro štětku,‘ projelo mu myslí.
„Díky!“ usmála se ta holka, Bill si všimnul, že má špatně nalíčené pravé oko. Už odmalička byl perfekcionista, tyhle detaily ho vytáčely. „Moc ráda tě konečně poznávám, Tom o tobě hodně mluví.“
„Vážně? Před nebo po tom, co se s tebou olizoval v autě?“ vypálil na ni Bill německy, přišlo mu přirozené nadávat v rodné řeči.
Tom si odkašlal, snažil se nějak uklidnit její zmatený pohled. „Bill říkal, že je u nás normální, že o sobě pořád vyprávíme,“ gestikuloval nervózně rukama. „Omluv tu němčinu, pořád ještě si nezvykl na ten jazykový posun.“
Blondýna zakývala hlavou, Billovi připomněla nevkusnou panenku Barbie z výlohy hračkářství. „Tom mě učil něco německy, ale nejsem moc jazykově nadaná,“ zasmála se afektovaně.
„Ne?“ zeptal se Bill ironicky, nepřekvapovalo ho, že to ta holka nepochopila.
Tom vydal napůl přiškrcený zvuk, bratrovy vtípky chápal víc než dobře.
Bill ho vždycky přiváděl k šílenství, kdykoliv byli spolu. Většinou ale v jiném slova smyslu. Teď se konverzace ubírala úplně jiným stylem, než byli s Billem domluvení. Dohoda zněla, že Bill se bude převážně usmívat, zdvořile odpovídat a sám nebude moc mluvit. Teď se děl přesný opak.
Tom ho chtěl z téhle konverzace původně co nejdřív vytáhnout, ale copak mu bratr dovoloval, aby ho osvobodil, když se tu právě tak vesele navážel do jeho fiktivní partnerky?
Chantelle právě něco drmolila v odpovědi na Billovy otázky, ale ten ji vůbec neposlouchal. Nejradši by jí okamžitě řekl, co si o ní myslí, nebo prostě jenom bez rozloučení odešel. Prohlížel si svoji sokyni, přemýšlel nad tím, co vidí.
Dlouhé blond vlasy, které rozhodně nebyly přírodní barvy, protože příroda nikdy nepřidává dva barevné odstíny melíru.
Obličej pod nánosem make-upu, ve skutečnosti vlastně celkem nesouměrný s dost výrazným nosem a přehnaně plnými rty.
Velká prsa víc odhalená než zahalená v šatech podivného střihu a barvy. Bill vážně pochyboval o tom, že jsou její.
Všechno to končilo u podlahy, kde tahle holka stála v botách na patnácticentimetrových podpatcích, ráda, že vůbec stojí, aniž by se jí podlomila noha.
Bill měl v tu chvíli pocit, že dostal zásah bleskem. Tohle jsou ony. Holky, se kterými je Tom spojován, holky, ke kterým podle všech patří.
Kytarista a jeho krásná vyumělkovaná přítelkyně. Tak to mělo být. A tak to jednou bude. Tom nebude moct vydržet vědomí, že chodí s někým, s kým se nemůže ukázat venku. Vzdá to, nechá Billa být a najde si přítelkyni podobnou téhle.
Bill si tím byl jistý, někdo tak úžasný jako Tom nebude chtít žít se svým bratrem a schovávat se přede všemi.
Jeho ironický škleb na tváři pomalu mizel, výraz se ochlazoval.
„Musím se napít,“ skočil Chantelle do řeči, nezdvořile se otočil a odešel.
Mířil ke stolku s občerstvením, i když pití bylo to poslední, na co myslel. Na poslední chvíli stočil svoje kroky ven z místnosti. Když se ve dveřích otočil, všiml si, jak se Tom směje něčemu, co ta holka vyprávěla.
Vůbec Billa nehledal.
~°~
„Bille, jsi tam?“ klepal Tom hlasitě na dveře bratrova pokoje. Věděl, že jestli ho tu někdo uvidí se takhle potupně dovolávat bratra, bude to vypadat hodně blbě. Bill by nikdy neodmítnul pustit Toma dovnitř.
Když už to Tom skoro chtěl vzdát, zachrastil v zámku klíč a dveře se otevřely. Objevila se v nich Billova rozcuchaná hlava, Tom podle výrazu v jeho očích viděl, že Bill tu byl celou dobu zavřený a mučil svými myšlenkami sám sebe.
„Můžu dál?“ zeptal se, najednou nejistý, jestli vůbec může do bratrova pokoje.
Bill neodpověděl, jenom ještě víc otevřel dveře a zašel zpátky do pokoje.
„Kde jsi byl, hledal jsem tě,“ začal Tom.
„Oh, kdy přesně jsi mě začal hledat? Když tvoje prsatá kamarádka musela odcupitat na svých zabijáckých podpatcích?“ prohodil Bill jízlivě, posadil se do křesla.
Tom si povzdechnul, tušil to. Věděl, že Bill bude žárlit, stejně tak jako žárlil na všechny holky v okolí Toma. Tom to absolutně nechápal. Bill byl všecko, čemu se věnoval, čemu dával přednost před ostatními, co miloval. Od doby, co jsou spolu, nedal Tom Billovi ani jednu jedinou záminku k žárlivosti. Pokud byl okolo něj Bill, většinou ani nezpozoroval holky okolo sebe.
„Bille,“ oslovil ho jemně, dost dobře už nevěděl, jak mu má vysvětlit, že je pro něj jediná osoba na světě.
„Proč to musíš dělat?“ zeptal se Bill zlostně, vytáhnul další cigaretu z krabičky. Tom viděl, že ta krabička byla už téměř prázdná. A jistě to byla ta, kterou si Bill kupoval dneska ráno.
I když Bill neřekl přesně, na co se ptá, Tom to věděl. Nebylo moc věcí, na které by se teď Toma chtěl ptát.
„Flipsyde neprodávají dost cédéček a my byli dlouho pryč, vydavatelství myslelo, že kdybychom možná…“
„Nepotřebuju na svoje cédéčko žádnou zasranou reklamu, lidi by si nás kupovali, i kdybys s ní nespal,“ zavrčel Bill nervózně a potáhnul z cigarety.
„Nespal jsem s ní, Bille,“ položil Tom ruku opatrně na Billovo rameno.
„Jenže to nikdo neví!“ rozkřiknul se Bill, vyskočil z křesla, jeho pocit bezmoci zase sílil. „Nikdo už se neptá, jestli jste na pokoji hráli domino! Všichni vidí jenom to, že Tom Kaulitz si vede holku do hotelu!“
Billův vztek vychladl, zmoženě se posadil zpátky. „Tohle je všechno, co si přeju, Tome – jít s tebou aspoň jednou oficiálně k tobě do pokoje. A místo toho tam s tebou jde jedna pitomá holka, která si toho ani neváží,“ zašeptal Bill zničeně, nechal se Tomem pevně obejmout.
Tom moc dobře věděl, jak jeho bratr trpěl vším tím schováváním. Kdyby mohl, kdyby věděl, že se z toho všem lidem neudělá špatně, klidně by se s Billem pomiloval na ulici.
Jenže nemohl.
Najednou ale dostal šílený nápad. Věděl, že si tím zadělal na pořádné problémy, ale to mu teď bylo jedno. Klidně bude do konce života trpět, když Bill bude šťastný.
„Obleč se,“ usmál se a vzal Billovi cigaretu z ruky.
~°~
„TOME?!!“ křičel chlápek z vydavatelství, jeho tvář nabírala sytě červenou barvu. „Co to má znamenat?!“ hodil před Toma dnešní titulní fotku novin.
‚Tokio-dvojčata se bavila v McDonald’s, zhrzená zpěvačka Paige čekala zbytečně,‘ křičel velký černý titulek. Pod ním bylo otištěno několik fotek rozesmátých dvojčat při návštěvě fast foodu. Na konci článku byl jeden obrázek blonďaté Chantelle naštvaně sedící u prázdného stolu pro dva.
Tom se usmál, pokrčil rameny. „Dostali jsme chuť na McFlurry.“
„Kašlu ti na nějakou posranou zmrzlinu! Tys měl sedět s Chantelle v tomhle baru a nechat se vyfotit se šťastným výrazem!“ křičel chlapík, vypadal, že je těsně před srdečním kolapsem.
Tom ukázal na fotku, kde byli s Billem vyfoceni, jak se něčemu šíleně smějí. „Tady jsem šťastný.“
Chlápek začínal nabírat fialovou barvu, Tom se rozhodl, že ho nebude víc provokovat. Tahle konverzace stejně už neměla smysl, Tom by se nedočkal ničeho jiného než zbytečného křiku. Zvedl se z křesílka, mířil ke dveřím.
„Naše hudba nepotřebuje reklamu v bulváru,“ řekl naposledy, než zmizel za masivními dveřmi kanceláře.
Bill stál napjatě na chodbě, křik toho chlapa ho skoro donutil hryzat si nehty. Věděl, že Tom je mistr rychlých a drzých odpovědí, ale stejně se mu nelíbilo, že ten chlap na jeho Toma tak ječel. Dokonce si možná připadal trochu špatně – všechno tohle bylo kvůli němu. Kvůli tomu, že on nebyl schopný vydržet jednu Tomovu schůzku.
Když se Tom objevil s úsměvem za dveřmi, cítil, jak se mu hned do celého těla vlila vlna klidu.
„Co říkal?“ zeptal se se zkřiveným obličejem.
Tom pokrčil rameny a rozpustile Billovi prohrábl vlasy. Udělal několik kroků k východu, už tu nechtěl déle zůstávat.
„Že nás prý Chantelle srdečně zdraví,“ rozesmál se společně s Billem a nechal velké vchodové dveře, aby se za nimi hlasitě zabouchly.
autor: Sabča
betaread: Janule
Žárlivý Bill byl dokonalý 😀 Domino na pokoji :D:D A happy end… prostě super! 🙂
hej tak takhle kdyby to prubnul…..tak bych chcipala jeste dneska 😀 Moc dobry
mmm … hezký
Toméé! Jseš nejlepšíí 😀 Neboj Bille, ty taky 😀 Skvělý to bylo. Ještě by to chtělo pokráčko 😀 a ta Tomova odpověď 😀
nádhernéé! úžasný, jak ho Tom miluje a udělá pro něj všechno 😀 nádherná povídka 😀 chantelle jsi to pěkně natřela 😀
Moc pěkná povídka, povedla se ti 🙂
to bylo hezkýýý….xD bavila sem se…xD
No jo, Chantelle, to byla z jejich strany taková nedomyšlená komedie:-) Ta jediná líbačka v autě nebyla moc přesvědčivá:-D
Tohle mi přijde jako pravděpodobnější varianta, než ta že by spolu Tom a Chantelle něco vážně měli:-))
Moc pěkné, povedlo se, ostatně jako všechny:-))
Páni, to je dokonalý. Fakt super. A vůbec všechny tvoje povídky 🙂
Aj táto je perfektná. Je krásne vtipná, ale má tam niečo také, z čoho mi je smutno. Prežívala som tú žiarlivosť s Billom. Bolo mi ho veľmi ľúto a aj Toma. Keď Tom ukázal na ich fotku a povedal manažérovi, že tam je šťastný, tak ma to potešilo ale aj dojalo…