Happy Valentine’s day! (ff)

autor: Kiki

„Tak jo, kluci, my jdeme. Mějte se a nezlobte,“ loučí se Sim u dveří se svými syny oblečená ve večerních šatech. Dnes je Valentýn a ona jde se svým manželem Gordonem na večeři.

„Neměj péči,“ mávl nad tím rukou Tom.

„Právě že mám. Ahoj,“ každému dala polibek na čelo a Billovi rozcuchala jeho vlasy.

„No bezva,“ odfrknul si, když zavřela dveře a on se snažil svou ofinu dát pryč z očí.

Tom na nic nečekal a vyběhnul schody do svého pokoje, kde se zavřel. Pro jistotu i zamkl.

Černovlásek se za ním jen otočil a šel si sednout do obýváku k televizi. Jako každý rok. Proč? Každej je teď někde venku se svou druhou polovičkou, ale on musí tady tvrdnout u televize, kde stejně hrají nějaké romantické filmy a podobně. Proč se musí zrovna zamilovat do něj? Do něho, u koho nemá vůbec šanci? Proč je to tak komplikovaný? Povzdechl si. Nohy si natáhnul na gauč a znuděně přepínal z jednoho programu na druhý. Všude to stejné. Přestávalo jej to bavit. Nakonec skončil u hudebních kanálů.

„No bezva. Opět,“ plácl se do čela a zaklonil hlavu. To už nemůžou hrát normální písničky, než jen zamilované? Ne každý má kluka nebo holku. Zvedl se a přešel k oknu. Sedl si, na deku, která tam byla, a opřel se o ozdobné polštářky. Kolem jejich zahrady se procházely zamilované páry. Ruku v ruce, šťastní… Jen on je sám. A dost! Na tohle už nemá.

Zvedl se a šel k Tomovu pokoji. Raději zaklepal a ani neotevřel dveře. To neměl v plánu.

„Tome, já jdu ven.“

„Ne, počkej!“ zakřičel nazpět.

„Proč? Víš, kde budu.“

„No, tak dobře,“ svolilo starší dvojče.

I když byl večer a bylo celkem chladno, Bill na nic nečekal a vyšel ven. Na sobě měl jen mikinu. Klíče si nebral, Tom bude určitě doma. Se svěšenou hlavou se pomalu šoural k onomu místu. Byl tam nejraději. Vlastně to místo našli spolu s Tomem a dodnes tam chodí.

By tam strom a kolem jen louka. Vlastně, před stromem bylo takové malé jezírko. Lehl si pod ten strom a koukal na hvězdy. Dal by cokoli, kdyby tady mohl být s ním a držet se za ruce, za jeho polibky… Za chvíli zavřel oči, zpod víček se mu kutálely slzy. Přemýšlel. Přemýšlel nad ním. Co teď děla? Má tam nějakou holku? Z omylu ho vyvedlo…

Tom se po tom, co mu Bill oznámil, že jde ven, rychle oblékl do něčeho více teplejšího, a pomalu se za ním vydal. Potichu a pomalu, aby ho neslyšel nebo, nedej bože, neviděl. Věděl, co k němu Bill cítí. Našel jeho básničky u něj na stole. Věděl, že se to nemá, ale nemohl si pomoct. Přečetl si to. Miloval ho. Jeho city opětoval už celkem dlouho. Jen neměl odvahu mu to říct. Sledoval, jak si jeho mladší bráška lehá do té měkké trávy a po chvíli i zavírá oči. Viděl i slzy, které mu pomalu tečou po tváři a rozmazávají tak jeho bezchybně namalované stíny, řasenku i tužku. Pomalu vyšel ze své úkrytu a vydal se k němu. Sehnul se a na chvíli na něj koukal. Neodolal. Musel to udělat. Políbil ho.

Bill šokovaně otevřel oči.

„T-Tome?“ zašeptal.

Tom nevěděl, co v tu chvíli má dělat. Musí s pravdou ven.

„Bille… Já… vím, že cítíš to stejné, co já. Už dlouho, četl jsem to. Bylo to krásný. Neodolal jsem… já… Miluju tě.“

Černovlásek se usmál.

„Taky tě miluju.“ Nahnul se a sám ho políbil. „Kdybys jen věděl, jak dlouho po tomhle toužím.“

„Já to vím,“ usmál se taky. „A neplakej. Úsměv ti sluší víc,“ setřel mu slzy. „Není ti zima?“

„Už ne.“

„Už?“

„Hřeje mě tohle.“ Vzal jeho dlaň a položil ji na své srdce, které teď tak rychle bilo.

Tom to mohl dokonale cítit.

„To je… šílený… Bije tak rychle.“

„Bije pro tebe, Tomi.“

„A to moje pro tebe.“ Políbil ho. „Tak pojď, půjdeme, než nastydneš,“ pomohl mu postavit se na nohy a ruku v ruce se vydali domů.

‚Konečně jsem se dočkal Můj šťastný valentýnský den‘, pomyslel si Bill. Už nemusí závidět ostatním. Má svého Toma…