autor: Emilia
Ahoj všichni :), tak jsem tu s dalším dílem, zase poněkud opožděně. Ale tentokrát se nemám na co vymluvit, pololetí už je pryč×D Musím říct, že tenhle díl pro mě nebylo zdaleka jednoduché napsat. Dávala jsem si mezitím pauzy a mockrát jsem přepisovala některé části, s kterými doteď nejsem moc spokojená, ale budiž. Proto doufám, že se vám bude líbit. Tento díl věnuju všem těm, kteří pravidelně komentují, za což jsem upřímně vděčná 🙂 Protože když se podívám na anketu, kde je uvedeno, že moji povídku čte 47 lidí, což možná někdo kliknul víckrát, ale i tak je to s porovnáním počtu komentářů velký rozdíl. Někdo si možná nechává komentář až úplně nakonec povídky, i přesto však pochybuju, že jich tam bude tolik. Takže proto všem těm, co komentují, patří velký dík 🙂 přeji příjemné počtení.
Za perfektně vyleštěnými skly plastových oken bylo ještě šero, avšak vycházející slunce, co rozhánělo šedivé mraky na obloze, hlásalo, že je právě brzká hodina ranní. V takovouhle hodinu Tom většinou spal. Proto si taky nemohl vzpomenout, kdy naposledy ho viděl vycházet. Teď však v jeho myšlenkách ulpěla jiná věc. Scéna, kterou ve své paměti lovit nemusel, viděl ji před očima tak živě, barvitě a detailně, jako právě chrápajícího Georga na druhé půlce postele. Nemohl zůstat s Billem v pokoji po tom, co se stalo. Po tom, co dovolil, aby se to stalo. Proto odešel hned po sprše k basákovi s prosbou, jestli by tuto noc nemohl přespat u něj. Ten se Toma na nic nevyptával, domyslel si, že se s Billem nejspíš chytli. U nich dvou to bylo normální, proto se nijak nevzrušoval. Tom stejně nemohl spát, celou noc nezamhouřil oko. Snažil se úplně vypnout, vyprázdnit si hlavu a na nic nemyslet. Jenže ta scéna… Billův výraz… a všechno okolo, se mu neustále přehrávalo před očima jako film. Zaseknutý film…
Byla to situace, téměř jako vystřihnutá z nějakého hororu. Nemohl uvěřit, že mohl dovolit něco takového, a ještě se na tom přičinit. Nezarazil ho ani tolik fakt, že vykouřil svému nevlastnímu ‚bratrovi.‘ Mnohem víc jeho duši tížila skutečnost provozování orálního sexu s klukem. Ještě k tomu s Billem. Bill… to byla značná část celého problému. Kdyby to byl jenom kluk, ale tohle byl Bill. Člověk, se kterým se povětšinu svého života sotva snesl. Tahle válka, kterou mezi sebou vedli po celou dobu své existence, zašla tentokrát moc daleko. Tam, kam už ani on nedohlédl. Opravdu je jejich nenávist a zloba dovedla až sem? Čeho všeho budou ještě schopni při dokazování svého absolutního vítězství nad tím druhým? ‚Bože.‘ Složil Tom hlavu do dlaní a hlasitě si povzdechnul. Takhle přece nemůže dál pokračovat. Bill na to možná žaludek má, ale on ne. Přesně tak, končí s tím! Se všema hádkama, rvačkama, a vůbec s celým Billem. A hodlá mu to říct, hned teď!
Odhodlaně se postavil a zamířil na hotelovou chodbu. Nezajímalo ho, že je sotva půl šesté ráno. Jakmile však stál před dveřmi jejich společného pokoje, nebyl si jistý tolik, jako před několika sekundami. Možná bude lepší, když to odloží až na trochu později. ‚Ne! Tím by se nic nevyřešilo!‘ Vrazil tedy do pokoje bez klepání, proč taky, byl i jeho, a stanul tváří v tvář Billovým udiveným čokoládovým duhovkám. ‚Jaktože nespí?‘ Docela se podivil. V tuto hodinu vždycky spal. Stál na místě jako přimražený a najednou nevěděl, co říct nebo udělat.
„J…jdu si jenom pro… věci.“ Vymáčkl ze sebe pohotově první blbost, která jej napadla, a hrnul se ke svým dvěma kufrům. Bill pohodil vlasy a s nezájmem v očích ledabyle prohodil:
„Je to i tvůj pokoj. Nemusíš mi oznamovat, pro co si jdeš nebo nejdeš. Nemá to se mnou nic společnýho.“ Snažil se skrývat v hlase mírnou nervozitu. A jak se zdá, zatím se to dařilo výborně. Celou noc strávil probděnou, stejně jako Tom. Na rozdíl od něj však přemýšlel… o té nejmenované věci, která se mezi nimi stala.
Nesnažil se ji uzamknout hluboko v paměti, ale rozebíral ji ze všech možných úhlů pohledu, a stejně pořád nemohl přijít na to, jaký měla význam. Měla vůbec nějaký? Ale ano. Tím si byl zcela jistý. Všechno, co se stane, musí mít nějaký význam, jinak by se to přeci nedělo. Když si to však rozdělil na klady a zápory, nenašel na tom nic dobrého. ‚Říkal, že je v posteli nejlepší.‘ Byl dost dobrý, a to se to ještě nedalo nazývat ani sexem. Tím opravdovým… jenom jakýmsi jeho odvětvím. ‚Jaký by tedy mohl být, kdybychom zašli dál?‘ Zatřepal hlavou. ‚Špatně.‘ Šup s tím do záporné škatulky. ‚Udělal mě. Proboha svatýho, on mě udělal! Kdyby mi měl někdo vyprávět, že se to někdy v budoucnosti stane, vysmál bych se mu do ksichtu a teď…‘ Další bod, který půjde do záporného pole, ale to ještě není ten nejhorší. ‚Líbilo se mi to. Kurva, vážně?!‘ Nikdy by tohle nevyslovil nahlas. Na to byl až příliš hrdý a měl strach. Zatracenej strach říct něco tak troufalého. Ve svém zamyšlení si ani nevšiml, že Tom se nerozhodně chystá odejít, pořád však váhá. Jakoby ještě něco chtěl.
„Měl jsi pravdu…“ Řekl po chvíli. Bill se na něj zmateně podívá.
„Cože?“
„Říkám, že jsi měl pravdu, na tebe opravdu nemám, protože nedokážu být tak bezcitný kus kamene jako ty. Vyhrál jsi, o tohle ti šlo? Užij si tu jistě zaslouženou výhru v téhle špinavé hře, já končím!“ Otočil se a prásknul za sebou dveřmi. Teprve až se znovu ocitl v Geově pokoji, se sesunul na sedačku. Dostal to ze sebe. Opravdu to ukončil? Udělal věc, které se celý život stranil jako čert kříže? Někteří sourozenci se milují a jiní zase nenávidí. Oni spadali do druhé skupiny, takhle to vždycky bylo, ne? Ale, co jim zbylo teď? Už možná ani ta nenávist, jenom pusto a prázdno…
Ve vedlejším pokoji
Bill stál pořád na místě. Nohy měl jako z olova a hlava se mu zatočila při těch pichlavých slovech. ‚Myslí si, že jsem úplně bez citů? Idiot, vůbec mě nezná!‘ Vztekle uchopil do ruky první věc, která mu padla do zorného pole, a třísknul s ní o zeď. Z očí mu šlehaly blesky a vytékaly hořké slzy ponížení. Kolem je spoustu věcí, určitě nezůstane rozbitá jen jedna. ‚Ten kretén, kdo si vůbec myslí, že je?! Nezná mě a nikdy nebude! Není toho hoden, nedovolím mu to! Zasranej parchant!‘
„Ale víš co? Běž do hajzlu, Tome Kaulitzi! Běž do hajzlu!“ Zařval Bill z plných plic a vzlykajíc, dopadl na kolena.
Ráno bylo podivně napjaté. Všichni včetně členů ochranky si toho všimli. Právě se sedělo u snídaně. Bill, jenž měl tmavé sluneční brýle a na Gustavovu otázku, proč si je nesundá, když jsou v kryté budově, odpověděl vystrčeným prostředníkem, si Toma vůbec nevšímal. Nasadil vůči němu totální ignor. Tom se na Billa od svého příchodu ke stolu také ani nepodíval. Tak to pokračovalo i cestou do studia, kde měli dnes zkoušet. David se docela divil, tohle u nich vůbec nebylo zvykem. Většinou se všelijak provokovali a dělali si naschvály. Na druhou stranu, to vlastně uvítal, protože ten úžasný klid, byl přímo azyl pro jeho unavené uši od jejich neustálého křiku a nadávek. Když konečně dojeli na místo, všichni pomalu vystupovali a vcházeli do studia. Oba bratři se však rozhodli, že půjdou zrovna v tu chvíli, jako ten druhý. Zastavili se tedy a pohlédli si do očí. Čekali, ale znovu vykročili oba.
„Fajn jdi první.“ Prohodil Tom a sklopil pohled. Bill nevěřícně zamrkal. Tom s tím opravdu končí. Skončil s ním… To nemohlo být možné. Tolik let se s ním hádal, působil mu potíže a teď je konec. Až doteď si neuvědomoval, jak je vlastně na komunikaci s ním závislý.
Jakékoli… Jejich hádky bral jako každodenní rutinu, stal se z toho zvyk. A jak se říká, zvyk je železná košile. Tohle byl spíš zlozvyk, ale ten se musí odstraňovat postupně, nemůže se přece jen tak z ničeho nic přerušit. Bylo to stejné jako s kouřením, možná ještě horší. Tuhle skutečnost si uvědomuje sotva po pár hodinách, jaké to bude třeba za týden? Věřil tomu, že jenom horší.
„Ne!“
„Cože?“ Zeptal se udiveně Tom.
„Říkám, že nejdu.“ Upřesnil.
„Hm, tak jdu já.“ Bill mu však zatarasil rukou, cestu.
„Ne, ty taky nepůjdeš.“ Snažil se ze zoufalství, jež v něm začalo postupně propukat, vyvolat hádku.
„Bille, co má zase tohle kurva znamenat?“ Zvýšil Tom mírně hlas. Nechápal ho.
„Já…“ Bill nevěděl, jak odpovědět. ‚Co mu mám asi tak říct? No víš, Tome, jsem závislý na našich hádkách, uděláš mi laskavost a věnuješ mi pár minut svého času? To by asi neklaplo. Přinejmenším bych před ním vypadal jako retardovaný imbecil.‘ Do rány mu přišla jako na zavolanou Natálie. „Ty snad nevíš, že dámy mají přednost?“ Vyhrkl náhle a nechal Natálii projít. Tom jenom zakroutil hlavou a prošel hned za ní. Bill šel jako poslední a v duchu si nadával do kreténů. Jestli Tom skončil s ním, on s Tomem dokáže skončit taky.
„Bille, kde seš, začínáme.“ Houknul na něj bubeník.
„Už letím.“ Zavolal nazpět a urychleně doběhnul do zkušebny.
Zkouška probíhala celkem dobře, proto si uprostřed mohli dovolit malou přestávku. Bill seběhnul dolů, na menší dá se říct zahrádku a chtěl si zapálit. Do jeho zorného pole se však dostal Tom, jenž měl zřejmě stejný úmysl. Nadechnul se a popošel k němu.
„Nemáš oheň?“ Tom k němu jen beze slova natáhnul ruku s hořícím zapalovačem. Ani se na něj neohlédl. „Dík.“ Zašeptal Bill a vyfouknul štiplavý kouř ven z plic. „Máme mezi sebou jednu nedořešenou věc.“ Řekl po chvíli. Tom se na něj konečně otočil.
„Jakou jako?“ Bill zapíchnul ukazováček do Tomovy hrudi a sjel jím až k jeho opasku, o který prst zaháknul.
„Ty jsi mi sice ukázal, jak dobrý dokážeš v posteli být. A teď ti zase ukážu já, že můžu být mnohem lepší.“ Řekl Bill, jako by se právě bavil o počasí, a Tom na něj jen nevěřícně zíral.
„Nejsem si jistý, co se to právě teď chystáš dělat, ale…“
„Pšššt.“ Přiložil mu Bill dlaň na ústa. „Chvíli počkej a hned se to dozvíš.“ Usmál se na něj jako mílius. Sám nevěděl, co že se to právě chystá udělat? Asi už opravdu totálně zešílel. Vážně se právě chystal Tomovi vykouřit? Vlastně, neví, jestli se to bude dát nazývat opravdovým kouřením. Ale holce už to pusou dělal, nemůže se to tolik lišit.
Za jeho úvah Tomovi rozepínal pomalu pásek. Ten však jeho ruce odstrčil a vystrašeně se na něj podíval.
„Bille, seš normální?! Asi tě vůbec nezajímá, že jsme právě na zahradě a ze studia může kdokoli, kdykoli vyjít! Navíc, proč to děláš?“ Ustupoval dozadu, až narazil na zeď, už neměl kam utéct. A boule nacházející se v jeho kalhotách mu zrovna moc nepomáhala. Opět ztrácel kontrolu, okamžitě se mu vybavila scéna ze včerejška. Bill se na něho natlačil celým svým tělem a stiskl mu rozkrok. Tom zaúpěl.
„Řekl jsi to přesně. Vůbec mě to nezajímá. A proč? No přece, abych ti předvedl, jak se to dělá správně. Navíc, nerad zůstávám někomu něco dlužný.“ Zašeptal mu drze do ucha a vzal jeho kůži na krku mezi své zuby. Následně mu zajel nestydatě rukou až do kalhot.
„Doprdele.“ Vzdychne Tom a už se ani nesnaží Billa odstrčit. Zbytečně by plýtval energií, teď se musí soustředit, aby se hned neudělal. Billova chladivá dlaň byla přímo skvělá, a to ještě nevěděl, co přijde po ní. Ale vyjasnilo se mu ve chvíli, kdy si před něj Bill kleknul. Rozšířily se mu zorničky. Opravdu se mu chystal oplatit…? ‚Panebože!‘ Stáhnul Tomovi boxerky až ke kolenům a začal mu rty přejíždět po vypracovaném podbřišku. Měl ho tvrdý jako kámen a Bill si to naprosto užíval. Není divu, takhle krásné tělo nemá kde kdo. Chtěl si sice ještě dlouho vychutnávat doteky na Tomově vypracovaném bříšku, avšak nemohl ignorovat tyčící se penis před jeho obličejem, a ani nechtěl. Toužil ho ponořit hluboko do své pusy. Nevěděl, kde se v něm bere takové odhodlání, prostě cítil, že jedná správně. Cítil, ale nemyslel si to…
‚Kdy jsem se sakra začal řídit svými pocity?‘ Přemýšlel, zatímco vcucnul Tomovo vzrušení mezi své rty a začal intenzivně sát. ‚Hm, asi ode dneška.‘ Sám se divil, že s tím nemá žádný problém. No jo, má holt mrštný jazýček. Určitě napomáhala praxe s dívkami, ale i přesto je pro něj tahle zkušenost nová. ‚Jsem prostě dobrej, no.‘ Neodpustil si v duchu pochvalu své maličkosti a přidržel Toma v bocích, jelikož skoro omdléval. Vůbec nedokázal vnímat okolní svět. Jenom to nádherné a zároveň mučivé teplo na jeho slabinách. Proto netrvalo dlouho a udělal se. Hned… jako včera ve sprše. Bill si však se spermatem počínal o něco lépe, než Tom, a všechno spolykal. Chutnalo zvláštně, hořkoslaně. Někde četl, že sperma obsahuje nějaké vitamíny, takže tím líp pro něj. Natáhnul Tomovi boxerky i kalhoty, protože on sám toho nebyl očividně schopen.
„Měli bychom už jít.“ Zašeptal Bill a vydal se zpět do zkušebny. Tom si sednul na betonový chodník a bylo mu úplně jedno, že se může podchladit. Stále zrychleně dýchal a v hlavě mu pulsovalo. Pořád si vlastně neuvědomoval, co že se to před chvílí odehrálo. Určitě musel mít halušky. Bill přece nemohl… Jenže kdyby ne, neseděl by na zemi úplně mimo sebe.
Vydýchával se ještě tak pět minut, a potom se s načervenalým nádechem ve tvářích vrátil do zkušebny. Jakmile vešel, upřelo se na něj mnoho párů zvědavých očí. Jeho rozrušení si nešlo nevšimnout.
„Brácho, cos dělal, obíhal studio dokolečka?“ Začal se vyptávat Georg.
„Ne, trochu jsem se zadýchal při vybíhání schodů, stačí?“ Vyřkl Tom trošku přísnějším hlasem, než původně zamýšlel.
„No tak soráč. Jenom jsem se zeptal.“ Stáhnul se radši basák. Chtěl zkoušku dokončit ve stejně klidném duchu, jako začala. Tom usednul na židli a položil si na klín jednu ze svých kytar. Letmo se podíval na Billa, jehož zrak však směřoval jinam. Bude teď vůbec schopen normálně hrát? Uvidí se…
autor: Emilia
betaread: Janule
Autorka mě poprosila, abych jí udělala k tomuhle dílu novou anketu, ráda by věděla, kolik z vás její povídku skutečně čte, snad už všichni pochopili princip anket, tak už víte, že máte klikat jen jednou. Prosím, klikněte teď všichni, co jste dočetli, tahle anketa je jen pod tímhle dílem, dál bude ta stará. Dík
jo tak oplaty se mu zachtělo..xD
Pěkné, pěkné!! Doufám, že další díl bude brzy děvče 🙂
[2]: Už se na něm pracuje:-)
[3]: to je dobře už se těšim
Pěkněě Bille! Krásný díleček!!!! Už už budou spolu jo! xD
No jo No jo BIlli zakeřňák 😀 tak kterej pak to umí líp xD
🙂 tahle povídka se mi moooc líbí
bezvadnýý
júú…ja sa strašne tešim jako to dopadne…no jasné budú spolu…ale toto je hustá poviedka…rýchlo ďalej lebo nam to Tom nevydrží
Tee hee. xD Tak to bylo hustý. xD To se Billovi fakt povedlo. 😉
Taky mě hrozně štve,když vidím,že například dnes tady na blogu bylo 560 lidí,a u povídek je 8-9 komentářů,i míň!!!
Jinak tuhle povídku miluju,moc se mi líbí,a doufám,že má ještě hodně dílů..!!
tak tenhle dil byl prvotridni… pani :))