Anděl a ďábel 7.

Chlapec ležící v tmavé pochmurné ulici se pomalu začal smiřovat s tím, že už brzo umře. Jen tam tak ležel, ale nechtěl umřít tady. Vůbec nechtěl umřít. Vždyť Bill. Ano Bill, on ho určitě najde, a pak mu pomůže a vše bude dobré. Musí ho najít. Když ho nenajde, umře tady. Umře sám. Sám opuštěný. Vždyť je to jeho bratr. On přeci ví, jak se cítí. Kolikrát za svůj život už zažil utrpení, úzkost a radost, když mu bylo do pláče, a to vše bezdůvodně. A vždy doufal, že je to jeho bratr, že právě v tu chvíli cítí, jak se má a co prožívá. Kéž by právě teď Bill cítil, jak mu je. Kéž by cítil tu bolest a našel ho.

„Pomoc mi prosím, Bille…“ zašeptal z posledních sil a padl do prachu a špíny na zemi. Jeho vědomí se propadlo do nicoty. Jeho mysl se začala utápět v temnotě.

Mezitím černovlasý mladík chodil po tmavém a strašidelném lese a přemýšlel, co byla ta věc, která ho tak překvapila. Ať dělal, co dělal, nemohl si vybavit podobu té osoby, tedy byla to vlastně osoba. Nevěděl. Jeho tok myšlenek a chůzi zastavil až sráz. Stál na jeho okraji a koukal se dolů na řeku. Tekla velmi pomalu. Vypadalo to, že se snad ani nehýbá… jen se tak líně válí a občas sem tam popojde o kousek dál. Líbil se mu odlesk vycházejícího slunce na její klidné hladině. Měl v plánu tam jen tak stát, ale náhle ho píchlo u srdce.

„Co to, ááááá, kurva to bolí,“ zaklel a padl na kolena. „Co to jen může být?“ Netušil, co to způsobuje, ale bylo mu, jako by se mu každou chvíli mělo srdce rozskočit, už se připravoval na další ostrou bodavou bolest, ale ustalo to. Tak rychle, jak to přišlo, to zase zmizelo. Byl rád, že bolest je pryč, ale cítil se, jako by mu něco scházelo. Jako by s tou bolestí odešlo ještě něco jiného. Jako by něco ztratil. Rozhodl se, že se zajde podívat, co dělá Tom. Nevěděl proč, ale hrozně ho to k němu táhlo.

Vlkodlak, který pokousal chlapce, se vrátil do ulice, kde se s ním předtím popral. Opatrně potichu procházel uličkou, když náhle spatřil Lovce ležícího na zemi. Všiml si, že má víc chlupaté ruce než předtím. Podíval se na jeho zuby. Byly ostré a delší než předtím.

„Ale ne. To se nemělo stát,“ zavrčel naštvaně. „Musím s tím něco udělat, ale tady ne. Budu tě muset zabít, ty hade. Doufám, že máš rád krev. Bude jí z tebe hodně,“ řekl škodolibě a odnášel chlapce pryč. Jeho sídlo bylo kousek od lesa. Líbilo se mu tam. Nikdo tam nebyl. Ticho a strach všude okolo.

Bill zrovna šel lesem, když spatřil vlkodlaka, jak nese Tomovo bezvládné tělo…