autor: Majestrix
Je postavení vážně odpovědí? Jop.
„Miláčku můj,“ řekla Simone a vzala Billa do objetí.
Bill jí objetí oplatil a nechal se ovát tou známou vůní, aby ho uklidnila. „Chybělas mi,“ přiznal a protočil oči nad matčiným neurčitým výrazem v obličeji.
„Taky jsi mi chyběl. Je Tom doma?“ Zeptala se, když Bill uhnul, aby jí pustil dovnitř.
„Ne, je v Hamburku, ve studiu. Mají spoustu práce.“ Zamračil se Bill a podíval se ven. „Kde je a jak se jmenuje?“
„Jmenuje se Arianne. Byla… hned za mnou…“ otočila se Simone zrovna včas, aby viděla, jak na trávníku přistály desky. „Tady je.“
„Mmm…“ Bill nic neříkal, dokud neuviděl malou paní s kudrnatými hnědými vlasy, jak následovala po trávníku svoje desky. „Proč má ty kalhoty tak vysoko?“ zašeptal svojí matce, s něčím, co znělo jako znepokojení.
„Je… výstřední. Ale ví, jak uspořádat úžasnou baby shower párty.“
„Když to říkáš.“ Bill nasadil úsměv, který měl jen pro tisk, který mu byl naprosto u něčeho a sledoval, jak ta paní zrychlila ke dveřím.
„Simone, přísahám. Někdy mě klienti odmítají poslouchat. Jako kdybych nebyla profesionálka.“ Bill sledoval, jak si vytáhla z ucha sluchátko a zazubila se pusou plnou zubů. „Vy musíte být Bill. Já jsem Arianne.“
Potřásl jí s nabídnutou rukou a odtrhl pohled od jejích kalhot do pasu, nemohl přestat myslet na to, že tenhle střih kalhot byl k jejímu tělu tvaru hrušky naprosto nemyslitelný. „Rád vás potkávám. Uh, hezké boty.“ Musel bojovat, aby našel něco, co by mohl pochválit.
„Děkuju. Inspirováno čtyřicátými léty. No nejsou hezký? Proč nejdeme dovnitř a nepodíváme se na dětský pokoj?“ vešla Arianne do domu a nechala Simone s Billem u vchodu.
Bill se na svou matku letmo podíval a Simone pokrčila rameny. „Prostě… neřeš to. Je trochu výstřední.“
„Je cvok.“ Zavřel dveře a povzdychl si. „Ale co; nechce se mi teď nic plánovat.“
„Bude to fajn; věř mi.“
Bill se zhluboka nadechl. Jak zlý tohle může být?“
<>
„Oh, Bille…“ Simone odolala tomu, aby se smála, když se rozhlédli po pokoji.
„Co?“ zeptal se obranně. „Přemaluju to,“ zabručel.
„Černý dětský pokoj. Hádám, že ten alkohol, co jsi vždycky pil, se ti do hlavy dostal pořádně, co?“ zacvrlikala Arianne a pomalu se rozhlídla po pokoji.
Simone vyvalila oči, když se Bill na svou matku nevěřícně podíval.
„Wow, prostě… wow,“ řekl, tohle téma ho opravdu překvapilo.
„Takže stále potřebujete nábytek a všechno?“ začala si Arianne zapisovat poznámky do zápisníku.
„Ne, popravdě, všechen nábytek mi doručí. Jen potřebuju tenhle pokoj znovu vymalovat, než to sem přijde.“
„Chytré. Takže všechno, co potřebujete, je oblečení a výbavička? To je perfektní. Ale s vašimi přáteli, jsem si jistá, že jim nebude vadit koupit vám nějaké opravdu drahé dárky.“ Zvedla Arianne pohled od bloku, aby si narovnala brýle na nose. „Proč se nepodíváme po zbytku domu?“ usmála se a odešla z pokoje pryč.
„Mami… proč je v mém domě?“
„Protože je dobrá v tom, aby nastávajícím rodičům zajistila všechno, co potřebují. Pravda, je trochu neobvyklá, ale budeš se s tím muset smířit,“ řekla Simone a pohladila Billa po ruce. On prakticky zavrněl a přikývl; řekl by cokoliv, jen aby jeho matka v drbání a hlazení pokračovala. Z nějakého důvodu se dnes ráno probudil s nehoráznou potřebou fyzického kontaktu. Bohužel, Tom musel odjet dřív, než se Bill stihl probudit. A Puppy byl hodný, ale nebyl to člověk. „Jsi v pořádku, zlatíčko?“
„Jo. Já jen, já nevím.“ Pokrčil Bill bezmocně rameny.
„To je v pořádku; to se stává.“
„Halo! Mám se tady provést sama?“
Bill otevřel oči a podíval se na svou matku. „Já ji zabiju.“
Simone ho políbila na tvář a usmála se.
~*~
Bill si zakryl oči a musel souhlasit; nápady, které Arianne vymyslela na venkovní párty, zněly hezky. Obzvláště lucerny, které popsala a citronelové pochodně; něco na způsob tiki. „Škoda, že je ten bazén tak malý. Mám dojem, že rockovým hvězdám už neplatí tolik peněz jako dřív, že?“ řekla Arianne nečekaně.
„Cože?“
„Bazén, moc malý.“
„Ne, není malý. Je prostě fajn, díky moc.“ Zkřížil Bill ruce na hrudníku, jak nejlíp to šlo a zhluboka se nadechl.
„Jestli s tím nemáte problém, pak já také ne.“ Zapsala si Arianne pár dalších poznámek. „Jen vím-“ obešla naštvaného Puppyho, „že jsem očekávala lepší zahradu. Myslím ale, že to bude mnou.“ Bill tu strašnou ženskou probodával pohledem, nevěděl, jestli se smát nebo brečet. „Jen si rychle zaběhnu na záchod, ano?“
„Dobře,“ řekla Simone rychle. Bill sledoval, jak zašla do domu, a skousl si ret.
„Zajímalo by mě, jestli by opravdu někomu chyběla, kdybych ji zabil a nasekal na malé kousíčky.“
Simone se zasmála. „To nevím. Ale ode dneška má program na dalších šest měsíců.“
„Jak jí vůbec někdo může chtít, když se chová takhle? Já to prostě nechápu.“
„Je velmi schopná a nemám problém říct si, co si myslí, mám ten dojem. I když… taky mi už začíná lézt na nervy,“ přiznala.
„Alespoň nejsem jediný.“ Přešel Bill přes verandu a posadil se ztěžka do křesla. „Takhle je to lepší.“ Otevřel oči a uviděl, jak na něj Simone kouká, usmívala se. „Co je?“ zeptal se na svou obranu.
„Jen mi tak moc připomínáš časy, když jsem byla těhotná já. Až na to, že já jsem byla mnohem objemnější, když jsem byla v tvém stádiu, ale s tebou a tvým bratrem, když jste se prali, kdo bude větší, a byli jste v jednom místě, to není moc překvapivé.“ Přešla si sednout vedle svého syna a vzala ho za ruku. „Bille?“
„Ano, mami?“
„Já jen… Chtěla bych se omluvit za to, jak moc jsem tě stresovala. Vím, že jsem ti moc dobrých služeb neprokázala; tobě ani Zoe.“ Povzdychla si Simone a nakrčila se. „Jen jsem se bála, a ano, vím, že to není zrovna dobrá omluva. Víš, jak napjatá dokážu být.“
Bill se usmál a ruku jí stiskl. „Jo, já vím,“ oplatil jí žert. „Ale to je minulost. Vážně těžce se snažím se tolik nestresovat. Nechci vidět nemocnici, co nejdéle to půjde.“
„To je pochopitelné. Nemůžu se dočkat, až budu moct držet Zoe v náručí. Vím, že bude dokonalá. Zajímalo by mě, jestli bude stejně buclatá jako ty a tvůj bratr.“
„Počkat.“ Zarazil se Bill se zájmem, „Tom a já, buclatí?“
„Vaše ruce byly naprosté kuličky. Nebyly vám vidět zápěstí ani krk. A to nemluvím o kotnících. Jen kulatí, všude.“ Zasmála se Simone, když se zamyslela nad minulostí. „Doktor říkal, že je to unikátní, mít tak těžká dvojčata, jako jste byli vy dva. Obvykle se dvojčata rodí podvyživená, jelikož se musí o všechno dělit.“
„To zní, jakože jsme se s Tomem přežírali.“
Simone se zasmála. „Takhle bych to neřekla. Ale kdybych to musela udělat znova, udělala bych to hned.“
„I s otékáním kotníků, bolením hlavy, bolením zad a výlety na záchod uprostřed noci?“ protočil Bill oči. „Vstával jsem ve čtyři a Tom už byl pryč; a pak už jsem nemohl usnout.“
„To se stává. Spoustu nocí jsme cítila jednoho z vás, jak mě kope, a to bylo ono; po zbytek noci jsem nemohla usnout.“
„A stejně bys to klidně zažila znovu?“
„Obzvlášť teď.“
„Proč?“
„Protože bych věděla, jakými dobrými lidmi se moji synové stanou.“
Bill zamrkal pryč slzy, když se Simone zvedla, aby ho objala. „Díky, mami.“
„Nemáš zač, broučku.“ Políbila ho na tvář a držela, jak nejlépe mohla.
„Aww, kéž bych měla foťák.“ Matka a syn se odtáhli, spatřili jak na ně Arianne kouká s úšklebkem na rtech.
„Vy… jste se převlékla…“ Bill nevěděl, kam se nekoukat; balerínky a kaliopky, nebo košile na knoflíčky zastrčená do zmiňovaných kalhot a široký chundelatý klobouk na jejích hnědých kudrnatých vlasech.
„Jen jsem něco pozměnila,“ namítla paní. Podívala se na svou nohu, Puppy se snažil pokousat jí kalhoty. „Och, nemůžete si to psisko přivázat?“
„Mami, mohla bys?“ zvedl se Bill ze židle, když Simone přeběhla a sundala Puppyho z Arianniny nohy. „Není to psisko. Jen se mu nelíbíte. Nebo vaše oblečení. Jedno z toho.“
Arianne si narovnala své brýle z falešných drahokamů a pokrčila rameny. „Nejspíš nemá vkus.“
„Jo… to bude ono.“ Vzal si Bill svého psa od Simone a podíval se na ni s jedním nakrčeným obočím. „Nevím, jak dlouho tohle ještě budu moct snášet,“ řekl upřímně. Arianne naštvaně vydechla a dala si ruce na své široké boky.
„Podívejte, Pane Rocková Hvězdo. Já jsem si na vás našla čas mezi všemi těmi klienty, já vám prokazuji službu, vy potřebujete mě. Chcete na mě snad být ošklivý?“
<>
„Bille!“
Arianniny desky a zápisník přistály na zemi. Plánovačka večírku se rozeběhla za svými papíry, zatímco Puppy stíhal její podpatky. „Bille!“ zkusila to znovu Simone, ale její syn neposlouchal.
„A zůstaňte sakra venku! Nepotřebuju vás!“ rozkřikl se Bill. „Pojď, Puppy. Nekousej ji, navzdory všeobecnému mínění, šílenci nechutnají dobře.“ Odešel zpátky do domu a Puppy za ním, mával ocáskem tak moc, že málem přepadl na stranu. Simone stála na chodníku s rukou před pusou.
„Arianne, já-„
„Neobtěžujte se ho přemlouvat, že mě potřebuje, nepoznal by dobrou pomoc, i kdyby mu seděla na nose. Prosím, odvezte mě domů,“ řekla a honila po dvorku papíry.
„Chtěla jsem jen říct, že se s ním půjdu rozloučit a pak vás odvezu.“ Protočila Simone oči a odešla zpátky ke dveřím. „Auto je otevřené, hned jsem u vás.“
„Fajn.“ Zvedla oči, zrovna když na příjezdovou cestu přijelo černé, drahé a luxusní auto. Vystoupil z něj nějaký muž a zamračil se, sebral pár papírů, co před ním ležely.
„Uh… kdo jste a proč jste na mém trávníku?“ zeptal se slušně.
„Já sakra plánuju večírek. No, plánovala jsem, dokud mě váš bratr nevyhodil. Za celý můj profesionální život, nikdy jsem nepotkala někoho tak… nemožně neschopného přijmout jakoukoliv konstruktivní kritiku.“ Zandala si Arianne zbytek papírů do desek a rozhlédla se. „Nemůžu najít brýle.“
Tom udělal krok dopředu a oba uslyšeli křupnutí. Nadzvedl chodidlo a opatrně zvedl obroučky posázené lacinými kamínky. „Um… myslím, že jsem je rozšlápl. Nejsou v nich žádná sklíčka.“ Podal jí je Tom s omluvným výrazem ve tváři; nemohl si pomoci, zíral na její kalhoty. Kdo proboha dneska ještě nosí kaliopky?
Arianne mu vytrhla obroučky z ruky a dala si je na obličej. „Jsou jen na ozdobu!“ zabručela, odešla k Simoninu autu a nasedla dovnitř. Tom tam stál, drbal se na hlavě a přemýšlel, co se to zrovna stalo.
„Ach, potkal jsi Arianne.“
Otočil se, aby se usmál na svou matku a pevně ji objal. „Jo. Myslím, že je trochu ujetá. To je ta plánovačka, o které jsi mluvila?“
Simone protočila oči a zaúpěla. „Ano. Snažila jsem se dát jí šanci, ale je úplně blbá. Bill je na mě celkem naštvaný, že jsem ji přivedla. Neobviňuju ho, ale bohužel jsem já ten člověk, který s ní bude muset jet celou cestu zpátky v jednom autě.“ Tom a Simone se otočili, když uslyšeli zvuk klaksonu; Arianne na něm prakticky ležela. „Myslím, že musím jít, ale mám ještě jednu otázku, než odjedu.“
<>
Tom vešel do jejich společné koupelny a usmál se, když uviděl, jak Bill leží ve vaně, tiše volá jeho jméno a mne si bříško. „Jsem tady,“ řekl, zavřel za sebou dveře a sedl si na okraj vany. „Jak ses měl celý den?“
„Nechci o tom mluvit. Byla úplnej magor.“ Vytřeštil Bill oči a nepohodlně si poposedl. „Jsem unavený, Tome.“
„Já vím. Mluvil jsem s mamkou, než stihla odjet. Ptala se mě, proč můj pokoj vypadá tak prázdně.“
Bill otevřel oči a zanadával. „Nenapadlo mě, naházet tam nějaké tvoje věci, aby to vypadalo, že tam opravdu bydlíš. Sakra. Cos jí řekl?“
„Řekl jsem jí, že ses cítil sám, a tak kempujeme v tvém pokoji. Vzala to.“ Projel Tom rukou Billovy mokré vlasy a zazíval. „Jak se cítíš?“
„Celý den mě bolí břicho; doktor Robert říkal, že je to normální. Někdy mě bude bolet a někdy nebude. A ještě ke všemu… nemůžu se nijak ochladit.“ Zamával si Bill rukou před obličejem, aby na sebe nahnal vzduch a zaúpěl. „Tomi Tomi Tomi Tomi Tomi Tomi,“ dýchal jako chvalozpěv.
„No tak, dostanu tě odsud, zapni klimatizaci na nejmenší teplotu, co to jde a já ti namasíruju nohy, ano?“ Bill se malinko usmál. „Beru to jako souhlas.“
„Miluju tě, Tome.“
Tom vzal velký huňatý ručník a usmál se. „Jo, já vím.“ Natáhl k Billovi ruce a zasmál se.
~*~
Bill vydechl a konečně se vyrovnal s tím, že se dnes v noci už nevyspí. Přehodil nohy ven z postele a snažil se neprobudit Toma ani Puppyho tím, jak se postel prohnula. Tom se nebudil a Puppy kopnul levou zadní a pak také znovu usnul.
Dům byl tichý a klidný, všechno bylo hezké a studené. Mohl to být ten nejlepší spánek vůbec, ale Zoe kopala a doslova tancovala. Sešel dolů do přízemí a zapřemýšlel o televizi, pak ale uviděl světlo v kuchyni. Tom musel zapomenout zhasnout, když si dával zmrzlinu, než šel spát.
Bill zazíval, stále naprosto vzhůru, a šel zhasnout, pak ale uviděl malou hromádku papírů na stole. Zvědavost ho přemohla, a tak se šel podívat, co jsou zač. Vyšlo najevo, že to jsou noty, ale něco bylo namalované na okrajích. Vypadalo to jako obličej… Někdy, když se Tom opravdu nudil, maloval obrázky na papíry, co měl u sebe. Ale nikdy neviděl detail, jako byl u těchto obličejů. Byly to obličeje malé holčičky, v různých výrazech. Šťastné i smutné, všechny byly překrásné a Bill si všiml, že vypadala jako on a Tom. Byly to obrázky toho, jak by Zoe mohla vypadat.
„Nemůžu si pomoct. Někdy se mi o ní zdá i ve dne.“
Bill se otočil a usmál se na Toma. „Jsou moc hezké,“ zamumlal.
„Díky.“ Tom vypadal, že má pocit trapnosti a promnul si krk. „Co se děje? Vzbudil jsem se a viděl, že tě nevidím.“
„Nemohl jsem spát. Šel jsem dolů, v kuchyni se svítilo a…“
„A tys našel, co mě poslední dobou zaměstnávalo. Jo. Nemůžu ji dostat z hlavy. Ty a já, v jiném člověku.“ Udělal Tom krok vpřed a vzal Billa do objetí. „Miluju tě, víš to?“ zeptal se s rukama na Billově velkém bříšku.
„Jo, vím.“ Zavřel Bill oči pod tou masáží a položil si hlavu na jeho rameno. Společně se pohupovali, dokud ho Tom nepolíbil do vlasů a nevzal do dlaně jeho tvář.
„Pojď zpátky do postele. Budeme se koukat ne televizi, dokud neusneš.“
„Jsi si jistý? Můžu se koukat na televizi tady dole; musíš brzo vstávat, nebo ne?“
„Bille, chci, abys měl pohodlí. Postel je nejpohodlnější, a když usneš, budeš už v ní.“ Políbil Tom Billa jemně, sladce. „Jdeme zpátky do postele?“
„Když se tak hezky ptáš, jak ti můžu říct ne?“ zasmál se Bill rty opřenými o ty Tomovy a znovu ho políbil.
~*~
„Jak jsem řekl, pocit napnutosti a bolest jsou normální. To se jen vaše děložní stěny připravují na eventuální tlačení.“
„Tlačení kam?“ zvedl Bill hlavu a podíval se na doktora přes svoje břicho.
„No, nikam, vlastně. Ale nedělejte si starosti; ženy si tímhle procházejí pořád.“ Pomohl Robert se Billovi posadit a usmál se na něj. „Krásně se vyvíjíte a váš krevní tlak je přesně tam, kde ho chceme, ale myslím to vážně, už žádné cestování.“
„Slyšel jsem vás, když jste to předtím říkal už čtyřikrát,“ zabručel Bill a narovnal si tričko.
„Tak, jak se vám spí?“
„Hrozně snadno se probudím. Je to frustrující. Není to můj močový měchýř, ale ona,“ řekl a jemně si píchl do břicha.
„Možná by vám pomohlo si trochu zacvičit, než si jdete lehnout. Je to dobré pro vás i pro dítě a vyčerpáte se tím tak,“ řekl Robert a posadil se.
„Já jsem vyčerpaný, když jdu do postele. Nic nepomáhá. Jsem vyčerpaný i teď.“
„No, tak to se nejspíš nezmění.“
„Och,“ Vydechl Bill a rozhodil rukama, „to je hezké slyšet.“
„No, teď vám vysvětlím něco ohledně operace, která bude za týden; až bude po všem, dáme Zoe do inkubátoru, bude muset zůstat v nemocnici na pozorování. Budeme mít namáhavý boj, abychom se ujistili, že bude dostatečně silná, aby přežila v okolním světě, ale jsem si jistý, že to zvládneme. Jen to bude nějakou dobu trvat.“
Bill si nepřítomně promnul bříško a zamyslel se nad doktorovými slovy. „Takže, já budu mít operaci, vy ji dáte do inkubátoru… na jak dlouho? Na týden?
Robert zavrtěl hlavou. „Ne, nejspíš déle než to. Nemůžu vám přesně říct čas, protože každý případ je jiný.“
„Jaká je nejdelší doba, kterou bylo dítě v nemocnici z případu mužského těhotenství?“
„No, musím říct, že nejdelší zprávu máme ohledně čtyř měsíců.“
„Čtyři měsíce!“ zamrkal Bill. Nečekal, že by to mohlo být tak dlouho.
„Ale, Bille, musíte chápat; mohou nastat komplikace. Pochybuju, že u vás to se Zoe bude trvat takhle dlouho.“ Dotkl se Robert Billova ramene a jemně stiskl. „Vy také budete na pár dní v nemocnici, to bude záležet na tom, jak vám po operaci bude. Půjdete domů dřív než Zoe, ale doufejme, že po měsíci se k vám připojí.“
„Po měsíci.“ Bill nevěděl, jak se ohledně toho cítit, tak jen přikývl a předstíral, že doktora Roberta poslouchá. Zatímco si hladil bříško.
~*~
Stephen se usmál. „Takže, nastávající procedura?“
„Mě neuvěřitelně děsí.“ Vydechl Tom hlasitě.
~~
„Jsem zmatený; chci to, nebo chci počkat?“
„To je poprvé, co tě slyším mluvit o tom, že bys možná chtěl počkat.“ Zapsal si Stephen pár poznámek. „Co to způsobilo?“
„Já nevím. Jen… Nevím.“ Pokrčil Bill bezmocně rameny.
„Chceš si promluvit o své nejistotě?“
~~
„Chci, ale mimo vás, nemůžu. Úplně vidím, jak by se mě moje máma ptala, co s tím mají moje pocity co dělat.“
„Otec má taky city,“ připomněl Stephen Tomovi.
„A kolik z těchto otců nemůže nikomu říct, že jsou otcem? Někdy jsem s tím v pohodě; ale pak, když se někdo Billa zeptá, a pak řeknou, že Andreas a Bill budou mít hezké dítě… trochu se… jsem trochu…“
„Slovo, které hledáš, je žárlivý,“ nabídl Stephen.
„Jo.“ Zatahal si Tom za látku na koleni. „Tolik se bojím. Vím, že mi říkáte, že to zvládneme; ale teď mi to tak opravdu nepřipadá.“
„Tak, a co s tím hodláš dělat?“
~~
„Jak to myslíte?“
„Myslím to tak, že když jsi smutný, snažíš se něčím rozveselit, že ano?“
„…Ano…“ promnul si Bill hlavu a podíval se na Stephena. „Co si myslíte, že bych měl dělat?“
„Přečti si nějaké knížky pro rodiče; promluv si se svými rodiči, tvýma prarodiči. Mají spoustu zkušeností a možná zažili i něco, co v knížkách nenajdeš. Jen se prosím tě nepřeválcuj množstvím informací. Většina rodičovství plyne z toho, jak se cítíš. Jestli si myslíš, že tvoje miminko potřebuje přebalit, nezáleží na tom, že v knížce píšou, že musíš počkat hodinu a půl po krmení; buď volný. Je to tvoje dítě. Budeš ji znát lépe, než si myslíš.“
Bill přikývl a zhluboka se nadechl. Zdálo se mu, že toho poslední dobou dělá nějak moc. „Zoe dneska hrozně kope,“ řekl tiše.
„Život uvnitř tebe o sobě chce dát vědět.“
„Lidé se chtějí dotýkat mého břicha.“ Zašklebil se Bill. „Nenechávám je. No, to není tak pravda; někdy je nechám.“
„Jak se cítíš, když se na tebe usmívají?“
Bill se zase zašklebil a začervenal se. „Trapně?“
„Proč?“
„Protože si nemyslím, že bych měl být šťastný z toho, že jsem těhotný.“
„A jsi šťastný?“
Bill se zarazil. „Já… tak trochu jsem.“
„Tak proč si myslíš, že bys neměl být?“ podíval se na něj Stephen s malým úsměvem.
„Protože pokud budu šťastný z toho, že jsme těhotný, pak všechno, co lidé říkají, bude pravda; jsem holka.“ Polknul Bill a natáhl se pro kapesníčky, co byly na stole mezi nimi. Terapeut se naklonil a podal Billovi krabičku Kleenexu, pak se vrátil k psaní poznámek. „Nejsem holka,“ řekl Bill znovu, pro důraz.
„Nikdy jsem si nemyslel, že jsi. Jen mám jednu otázku.“
„A jakou?“ vysmrkal se Bill a zamával si rukou před obličejem. Dneska bylo neuvěřitelné horko.
„Od kdy se necháváš ovlivňovat tím, co si lidé myslí?“
Bill se zarazil. „Jak to myslíte?“
Stephen pokrčil rameny. „Tak, jak jsem to řekl. Viděl jsem rozhovory, kde si moderátor dělal legraci z tvého oblečení, z tvých vlasů. U hudby! Říkal jsi mi o té části života, kdy jsi konečně našel sám sebe. Proč v nejdůležitějším období tvého života, se necháš kontrolovat lidmi, na kterých vůbec nezáleží?“
Bill pokrčil rameny. „Já nevím.“
„Myslím, že budeš muset najít vůli milovat své tělo, takové jaké je. Teď dělá pronájem životu. To není něco, co by se mělo brát na lehkou váhu. Když se cítíš dobře, dopřej si se tak cítit. Pocit viny by tě neměl zastavit v užívání si toho, čeho v této situaci můžeš.“
Stephen viděl, jak se Bill nakrčil a věděl, že má couvnout.
Čas na nové téma. „Takže, je už Tom schopný s tebou mluvit o Zoe?“
~~
„Mluvili jsme o ní. Byli jsme v posteli a já tak trochu… to všechno pustil ven. Jen jsem tam ležel a Bill mi masíroval hlavu, přesně tak, jak to mám rád; měl bych rád hlavu v jeho klíně, ale on už moc klín nemá.“
Stephen se uchechtl. „To chápu. Takže nemlčel nebo tak něco?“
„Moc nespolupracoval, ale… Neodstrkoval mě pryč, když jsem o ní mluvil. Prostě poslouchal. Bylo to hezké.“
~~
„Polovičku těch věcí jsem nechtěl slyšet. Bylo to prostě moc blízko tomu všemu a já někdy nechci slyšet, že jsem těhotný, chci na to občas zapomenout. Možná, že před tím přestanu utíkat včas.“ Pokrčil apaticky Bill rameny.
„Něco ti povím. Většina žen buď těhotenství miluje, nebo naprosto nesnáší. Nejsi v tom sám a není to nenormální. Jen se musíš začít cítit pohodlně ve své vlastní kůži.“
„To se lehko řekne.“
~~
„Ale myslím si, že se tam dostane,“ přikývl Tom rozhodně.
~~
„Možná máte pravdu.“ Krknul si Bill a připlácl si ruku na pusu.
~*~
Bill nahlas zasténal, než to přešlo ve vzdychání. „To je úžasný. Udělej to znovu.“ Byla znovu příjemně chladná noc, obě dvojčata byla v posteli a povídala si, dokud si Bill nezačal stěžovat na své nohy.
Tom se usmál a dál promačkával citlivou pokožku bratrova chodidla a snažil se odmasírovat pryč otoky. „Lepší?“
„Oh bože, Tomi.“
Tom polknul a urovnal si kalhoty, zvuky, které Bill tak hezky vydával, šly přímo do jeho rozkroku. „Nesmíš to nechat zajít tak daleko, než si řekneš o masáž.“
„Budu se snažit,“ řekl Bill bezdechu a zavrtěl se na posteli. „To je tak příjemný.“
„Bille? Jestli se cítíš dobře… ale je fajn, jestli se na to necítíš. Chci říct… nechci, aby sis myslel, že musíš, ale víš… jestli chceš, abych to dělal, ale jen pokud to opravdu chceš… chtěl bys?“ zeptal se Tom na jedno nadechnutí.
Bill zamrkal a v hlavě si tu větu zopakoval. „Oh, ty sis chceš zařádit?“ zeptal se s ďábelským úsměvem.
„Uff, nemáš ani ponětí jak moc.“ Položil Tom Billovu nohu a přelezl po posteli, aby ho mohl líně políbit. Bill do jeho úst tiše zasténal, když mu Tom položil ruku na prso a přejel palcem po bradavce. Rychle ztvrdla pod tenkým materiálem Billova trička. Bill se mu přitiskl do ruky a tiše zakňučel. „Sakra, jsi tak překrásný,“ vydechl Tom, a ač nerad, přerušil polibek.
„Vypadám jako ty, idiote.“ Uculil se Bill, ale jeho úsměv zmizel, když uviděl, že se Tom neusmívá nazpátek „Co se děje?“
„Neshazuj moje komplimenty. Nevíš, jak dobře vypadáš. Vždycky jsi pro mě zářil, Bille. Ale teď… Je to prostě. Někdy je těžké se na tebe koukat. Tak moc tě pořád chci. Bože, šílím z tebe.“ Přisál se zase Tom na Billovy rty a téměř chamtivě ho políbil. Bill reagoval přesně tak, jak bylo dobré, a když se Tom zase odtáhl, jeho oči byly černé chtíčem.
„Dojdi pro lubrikáč,“ řekl Bill zastřeně. Tom se nemohl dostatečně rychle vyhrabat z postele. Přeběhl k nočnímu stolku a našel známou bílou tubu. Tom se převalil na postel a nepřestal se kutálet, dokud nenašel Billovy nohy. Když se posadil, viděl, že se na něj Bill pobaveně kouká. „Nevím, jestli se těšíš nebo ne. Jsi prostě až moc dobrý ve schovávání svých emocí,“ zažertoval.
„No jasně. Jsem z tebe pomalu hotovej, a to ses mě ještě ani pořádně nedotkl…“ pohladil si Tom svou neudržitelnou erekci a usykl, když se mu bavlna otřela o penis; byl to tak příjemný pocit. Bill se jen usmál a zvedl své triko. Do postele žádné spodní prádlo nenosil; nosil toho co nejmíň, aby se mohl co nejvíce ochladit. Tom polkl, když se mu před očima ukázaly dvě krémově bílá stehna, následovaná narudlým penisem, jeho vlastní odpověděl ještě větším zvednutím, když Bill roztáhl nohy.
„Buď na mě hodný, Tomi.“ Usmál se Bill, když si před něj Tom klekl. Tom už neřekl ani slovo a položil se, zvedl Billův zadek. „Co to- OH! Oohhh…“ zasténal Bill tiše, když ucítil Tomův jazyk na své dírce. Byl to nádherný pocit a jeho vzrušení sebou zaškubalo, když jeho dvojče dráždilo kůži přímo pod jeho koulemi. „Oh bože, Tomi,“ zakňučel.
Tom chvilku sál okraj a vklouzl jazykem dovnitř. Nevzpomínal si, kdy tohle naposledy Billovi dělal, ale nemohl se té chuti nabažit. Voněla pižmem a byla tak naprosto Billova. Tvrdě lízal a byl odměněn písknutí od svého bratra, když se třísla vedle jeho hlavy nedobrovolně napjala. Tom chtěl, aby se to Billovi líbilo, takže se necítil vinen, když se odtamtud odtáhl. Prstem setřel preejakulát z žaludu Billova penisu, tolik mu nabíhal.
„Och sakra, Tomi… Tomi,“ zavzdychal Bill a skousl si ret; pánev se mu automaticky pohybovala směrem nahoru, zatímco mu Tom rukou pomáhal. Bill si nemohl pomoci, a tak mu do ruky neustále přirážel; mozoly na Tomově ruce se mu otíraly o každičký citlivý kousek jeho penisu a za chvilku zavzlykal, jak už se potřeboval udělat. „Prosím, Tomi,“ škemral a házel hlavou. „Sakra, tohle… tohle…“
Tom dal pryč svou pusu a natáhl se pro gel, rychle si trochu vymáčkl do ruky a vsunul prst do bratrovy úzké dírky. Teplo, které náhle jeho prst obklopilo, ho málem přivedlo k šílenství, a to se k tomu přidal ještě pocit z toho, jak se díval na svůj prst mizící v Billově pozadí. Přidal druhý prst a Bill zasténal, nasunul se na Tomovy prsty. „Nedočkavče,“ řekl Tom s tichým smíchem.
„Do mě.“
„Bože, dobře.“ Zahnul Tom svůj prst a uculil se, když Billovy rty opustil výkřik. Spokojeně vyndal prsty a rychle odhodil své boxerky. Vzal více gelu a těžce vydechl, když sám sebe mazal. „Jsi si jistý?“
„Nekaž to, Tome. Vjeď do mě.“
Podíval se na Billa a olízl si rty; Tom zanadával a chytl ho za nohy.
„Budu něžný.“ Bill se pouze usmál; oba zalapali po dechu, když se Tom zasunul do Billova úzkého tepla. Celou silou vůle se přemlouval, aby nepřirazil dopředu, ale brzo už měl Billa plně naraženého na svém přirození.
„Do háje, Tomi,“ zasténal Bill. „Hni se.“ Pohnul pánví a Tom uviděl bíle. Přepadl dopředu na obě své ruce, každou na druhé straně Billova pasu a začal přirážet. „Sakra, sakra, no do prdele,“ zaúpěl Bill, než si přitáhl Toma pro polibek.
Tom se odtáhl a zalapal po dechu. Nemohl vydržet dlouho, to mu bylo jasné. Vzal Billův penis a začal znovu pumpovat, tentokrát k tomu ještě sám přirážel. Bill nejspíš taky nemohl moc dlouho vydržet, protože když si ho Tom trochu naklonil a začal narážet na jeho prostatu, jeho dvojče začalo křičet jeho jméno a chvělo se přicházejícím orgasmem. Tom zasténal a začal přirážet dvakrát tolik do Billova těla, pak se těžce udělal; všechny jeho svaly se mu stáhly k sobě a hned na to se uvolnily, Tom se z něj vytáhl a padl vedle na postel s tichým zabručením.
„Och můj bože, to jsem potřeboval,“ řekl Bill ospale.
„Ty? Bože, a co teprve já. Nemáš ani ponětí, co mi děláš. Chci říct, chození kolem v přiléhavém tričku, nebo někdy bez trička…“ Tom vydechl do peřiny a převalil se na bok, aby se na Billa mohl podívat. Bill upadl rychle do říše spánku s malým úsměvem na rtech a svým obrovským tričkem na spaní vyhrnutým nad bříškem. Tom se usmál a políbil Billa na bříško, urovnal mu tričko a usnul také, přitulený ke svému dvojčeti.
Komentujte prosím anglicky, díky J. :o)
autor: Majestrix
translate: Lil.Katie
betaread: Janule
This part was the most beautiful of all the story 🙂 I love it, it's so touching 🙂
"Och, ty si chceš zařádit?" nejvíc věta toto:D
Okey, I really hate Arianne or what was her name:D. Stupid cow who hasn´t got style:D- not Bill´s person:D
The last scene….aaaaw, sex sex sex! I really love it! The best was first Tom´s sentence "Bill, if you feel good…" I could just laugh, and Bill´s answer:D
Yeah, I´m really looking forward to Zoe, it can be very hard but I know that Bill will be strange and he has Tom, so what?:D
Good episode ♥♥♥!!!!Good story ♥♥♥!!!!
this is best story!!!:-*
oh not strange but stronge of course:D
OMG! když ne hádka, tak je to sex a když to není sex tak je to hádka 😀 i když rpoč ne? sex všechno vyřeší 😀 jo a vim, že komentovat anglicky, ale mam povolene od Lil Katie:P 😀 jo a Bill je drak! jak vždycky "tak ho do me už strč" 😀 chlapec jedna nedočkavá! výborná povídka!
"The ankle swelling, the headaches, the backaches, and the bathroom trips in the middle of the night?”, yes, yes, I remember it very well. Especially these bathroom trips, it was really horrible. 🙂
I am glad that Bill obeys his doctor… the exercise before sleep, good advice. 🙂 Of course, I can´t forget… this Tom´s incredible sentence. This is so cute. Tom is so cute. Even I dare say Arianne is cute. And this chapter is cute, too :)))
Cathy: maybe "strange" is the correct word :))))
sem z toho mimo píšu samý blbiny:D chtěla sem napsat strong, tak co to mělo znamenat bože?:D
great part…x)
It is so good, very very good.