autor: Jájinka
Příjíždíme k domu, kde bydlíme. Můj byt je úplně nahoře ve druhém patře, takže mám soukromí a nikdo mě neruší.
Vystupuji z auta, docela se již šeří. V nemocnici jsme byli asi pěkně dlouho, když už je skoro tma.
,,Jdi napřed, zavolám ještě Gordonovi.“
,,Dobře. Nechám ti odemknuté oboje dveře.“
Odemykám domovní dveře a vcházím do vyhřátého domu. Je to jeden z luxusních domů, nedá se tomu říkat ani panelák, je to takový velký obytný rodinný dům, stejně ho asi jednou koupím. Stoupám po schodech nahoru k bytu, přemýšlím nad posledními dny, co se udály. Bratr je v nemocnici a co já? Myslím na to, že by mě miloval. I kdyby jen ve lži… co jeho přítelkyně? Kolikrát mi o ní vyprávěl. Budou spolu už rok a půl, bydlí s ní v Hamburku. Už si vzpomínám na její jméno, jmenuje se Anita.
Flashback
,,Bille, můžu?“ nečeká ani mou odpověď a už je v mém hotelovém pokoji.
Dívám se na něj, sedíc na posteli v tureckém sedu. Zrovna jsem na netu našel, co jsem hledal, a přijde můj starší milovaný bráška a v jedné minutě ho musím zase poslouchat, co se stalo.
,,No, Tome, co se děje?“
Dosedá na křeslo u postele a zasněně se dívá vzhůru. Nechápavě kroutím hlavou.
,,Tak řekneš mi, co se děje??“ ptám se znovu.
,,Potkal jsem tu nejhezčí a nejúžasnější holku na světě. Miluji ji jako nikdy nikoho před tím.“
Krčím obočí a nechápavě se dívám na ,,novou“ tvář bratra. Tvář zamilování.
,,Jak se jmenuje? Jaká je? Jak vypadá?“ chrlím na něj otázky.
,,No, jmenuje se Anita. Je jí dvacet, brunetka, tak skoro metr osmdesát, modré oči. Prostě úžasná a krásná holka.“
Se zájmem na něj koukám a hltám každé slovo. Je opravdu šťastný… já taky… s přetvářkou.
Konec Flashbacku
Tenkrát jsem byl šťastný s ním, i když si myslel, že jsem byl opravdu šťastný, no nebyl. Teď, kolikrát když máme volno a jedeme domů za mámou a Gordonem, Tom mluví jen a jen o sobě a o ní. Vzpomínám si, když jsem se ho zeptal, jestli ho miluje jako Toma Kaulitze nebo jako Toma z Tokio Hotel, naštvaně na mě křičel, co si to dovoluji, že jsem mu zkazil náladu a další podobné hloupé řeči. Na stolečku svítí můj mobilní telefon, v doprovodu vibrace oznamuje příchozí hovor. Vezmu ho do ruky. Na tapetě je neznámé číslo.
,,Prosím?“
,,Kdo je tam? Jsi to ty, Bille?“ mluví na mě ženský hlas.
Dýchám rychle, kdo to je a co po mně chce?
,,Kdo jste?“ ptám se do telefonu.
,,Tady je Lutzová. Anita Lutzová.“
Děsím se, její hlas. Je to ona, Tomova přítelkyně. Mohlo mě napadnout, že si od Toma vezme číslo mého mobilu a bude mi volat, proč ji za Tomem nepustí do nemocnice, když je jeho přítelkyně.
Flashback
,,Zařiďte, aby k Tomovi nepustili nikoho jiného než rodinu, kluky z kapely a manažera,“ hulákám do telefonu na ředitele nemocnice.
,,Co jeho přítelkyně? Jestli nějakou má,“ odpovídá pan Hörst.
,,Pane Hörste, když říkám tyto lidi, tak tyto lidi.“
Otravný chlapík, člověk mu musí asi opakovat všechno dvakrát.
,,Mimochodem. Žádné dívce, která o Tomovi, řekne, že je jeho přítelkyně… nevěřte! Může to být nějaká fanatická fanynka.“
Tak, a Anita má po návštěvě mojí lásky.
,,Dobrá, pane Kaulitzi, jak chcete. Tak nashledanou.“
,,Nashledanou, pěkný den.“
Ukončuji hovor, aby ho nenapadlo mě ještě nějak ukecávat.
Konec Flashbacku
,,Haló, Bille?“ doléhá ke mně hlas.
,,Ano, jsem to já.“
Škleb na tváři značí, že přes mou osobu se k Tomovi nedostane.
,,Bille, co se to děje? Nechtějí mě pustit za Tomem, nemůžeš to nějak zařídit.“
,,Nechtějí tě za ním pustit?“
Po tváři mi běhá spokojený úsměv. Přece si nebudu nosit dříví do lesa, jak říkávala babička.
,,Prý mají od tebe přísný zákaz, aby pouštěli jakékoli dívky do jeho pokoje, ale ty jako jeho bratr, bys mohl dovolit, abych Toma navštívila.“
,,Nemohu ti věřit, že jsi Anita. A že jsi TA, se kterou můj bratr bydlí,“ ničím její naděje Toma vidět.
Pochoduji po pokoji, až dojdu na balkon. Vidím na osvětlené centrum Berlína, je docela chladno. Ještě víc se přitulím do Tomovy mikiny. Dosedám do křesla za dveřmi.
,,Bille, jsem to já. Jak ti to mám dokázat?“ mluví zoufalým hlasem.
Hmatám na zem vedle květináče, do ruky konečně chytnu krabičku cigaret. Telefon si přidržuji ramenem u ucha a zapálím si svoji první cigaretu.
,,Nevím, přemýšlím, jak bych zjistil, že jsi jeho holka.“
Slastně potahuji, posílám nikotinovou dávku do plic a ladně vyfukuji šedý kouř z úst.
,,Zeptej se na cokoli,“ prosí.
Na cokoli? Řekl ti Tom toho opravdu hodně? Myslím na každičký detail, povídá ji i o nás? Kdybych se ji zeptal na něco, co víme jen my dva a pár našich přátel. Vím, že je to ona, ale chci ji potrápit, takže to bude určitě něco, co víme jen my dva. Potahuji, a přemýšlím, co jí mám položit za otázku.
,,Dobrá, dobrá… položím ti jednu jedinou otázku. Je z dob našeho dětství. A pokud jsi Tomova přítelkyně, odpověď budeš znát, protože tohle vypráví skoro každému.“
Div se mi od úst nepráší, jak lžu, tohle Tom nikomu neříká, protože jizva na obočí není vidět, takže se o ní Tom nezmiňuje.
,,Poslouchám.“
Pro sebe se škodolibě usmívám a mnu si ruce.
,,Od čeho má Tom svou jizvu… na obočí?“ vyšlu do telefonu ránu pod pás.
Jsem zvědavý, milá Anito, co mi odpovíš….
autor: Jájinka
betaread: Janule
Se vsadim, že to ví 😀 No jo, Billí, asi jí jen tak neoblafneš 😀 Ale neboj…dočkáš se 😀 😀 Teda doufám.
Taky si myslím, že to ví.
Ať jde ta baba někam……xD
taky si myslim že to ví a že to Billa ještě víc naštve že jí to řek a nepustí jí tam tuplem xD
Tee hee…. xD Tak to je good. No… měla bych tý holce věřit… ale asi proto, že je to holka… xD
no taky si myslim, že to ta holka ví…x)
Koukám, Bill pěkná mrcha, ae co, wopowaž se to wědět, tak ti wlastnoručně udělám taky nějakou jizwu XD