Bühne, Gesang, Musik und…?

autor: MußiQ-May

Vrrr… Tuhle jednodilku jsem psala jen tak z nudy, ale doufám že se bude líbit ;D Je napsaná pro Antichrist a Gabrielle ♥ Taak holky, snad se vám bude líbit 😉 =o**

Zářící reflektory, davy fanynek, sta transparentů, desítky plyšáků, které nás na pódiu zahrnují, několik kousků dívčího spodního prádla… Takhle to zde vypadá, ale nic z toho nevnímám. Vnímám jen ty rty, které ze sebe vypouští krásné a čisté tóny a úžasná slova. Rty, které mám čest každý den líbat, kterých se mohu každý den něžně dotýkat. To krásné dokonalé tělo, které se lehce pohybuje, mě nenechává chladným. Jak jemně kroutí zadečkem, a nevědomě ho zlehka našpuluje na mou stranu, což mě úplně dostává. Začínají se mi na čele rosit kapičky potu, a kytarou se snažím stlačit svůj klín na jeho přirozenou polohu. Před sebou mám stojan s mikrofonem, do kterého musím za pár sekund odječet s Georgem slovo „Noise“, které od nás dvou nezní tak dokonale jako od něj! Od Billa! Má tak sametový jemný hlas, skoro jako dívka, ale milionkrát hezčí než jakákoliv holka na světě. Jako bych byl celý z ledu, a pod jedním slůvkem, co vypustí ze svých narůžovělých plných rtíků, lehounce potřených leskem na rty, roztál. Jeho osoba se mnou dokáže cokoliv! Pohled do jeho čokoládových očí, jako by mě v té čokoládě chtěl utopit, tak hluboký je pohled do té mléčné, někdy až hořké, ale přitom slaďoučké čokolády. Sleduji jeho pohyby, které mě čím dál více rozpalují.

„Noise!“ Pípnu do mikrofonu, a sotva popadám dech, mé oči opět vyhledají Billův zadeček. Při dalším „Noise“ v tom nechám Georga samotného, protože nejsem schopen jediné hlásky. Jen si dokola pro sebe šeptám „Bill… Bill…“ Představa jak jsem rozpálený teď, a jaké to bude večer po koncertě, mě donutí k hlasitému vydechnutí, což zachytí mikrofon, ale já to ignoruji, a dál se věnuji svým myšlenkám a představám. Bill jako naschvál zase zakroutí zadečkem, a začne se svižněji pohybovat. Když se na mě otočí, tak to nevydržím, a vyjde ze mě dlouhý sten. Davy lidí před pódiem na mě nevěřícně zírají, ale já si hledím svého… Billa! Po písničce byla Billem ohlášená krátká přestávka, a já jsem myslel, že už to nevydržím.

Všichni jsme odběhli do zákulisí. Vzal jsem Billa za ruku, a odtáhl jsem si ho do šatny. Vpil jsem se mu do rtů, a začal ho hluboce líbat, což mi oplácel. Držel jsem ho za zadeček, na který jsem se celou dobu tak moc těšil!

„A-ani nevíš, jak jsi mi chyběl, lásko…“ Šeptám do polibků, a couváme ke zdi.

„Ale vím, Tomí…“ pípne, a já už z něj sundávám kalhoty, za kterýma jdou hned i boxerky. Otočím si ho k sobě zády, on se zapře o zeď a trošku roztáhne nožky. Bez varování do Billa vstoupím a začnu přirážet. Oplácí mi to dlouhými a nádhernými steny. „Ach, Tomí… jo, lásko…“ Sténá, a já si každé slovíčko nejvíc užívám! Zrychluji přírazy, a Billovy steny jsou hlasitější. Zajedu rukou do jeho klína, a začnu pohybovat rukou. Přetočím si ho, aby byl obličejem ke mně, a jeho, i když krásné steny, umlčím dlouhýma hlubokým polibkem. Zrychluji jak pohyby rukou, tak přírazy do stejného rytmu, a odlepím se pusou od Billových měkoučkých rtíků.

„Aah… Bože, Bille!“ Nahlas zasténám, když se do Billa uvolním. Nevystupuji s něj, a opřu ho zády o zeď. Rychle kmitám rukou v jeho klíně, a on sténá slastí. Drží se mě za ramena, má zavřená víčka, a otevřenou pusinku plnou bílých perliček, které jsou pevně semknuté, ale i tak přes ně vychází líbezné sténání.

„Ww, jo, lásko…“ Při posledním stenu cítím v ruce teplou tekutinu. Vyjdu z něj, a hluboce ho začnu líbat, když někdo zaklepe na dveře „Kluci, nechte toho, co právě děláte! Musíme běžet zpátky na stage!“ Ozve se za dveřmi Geo. Oba se bleskově oblečeme, a utíkáme na pódium. Řev fanynek, oslepující reflektory, zvuk bubnů, baskytary a elektriky… Nic takového se mu nemůže vyrovnat! Dal bych vše za něj! Jediné, co jsem kdy v životě potřeboval, potřebuji a budu potřebovat, je můj malý bráška… Bill… Bill Kaulitz!