autor: Bitter
„Co to… proboha… tys je zabil… tys… ježiši kriste…“ Koktal Tom zmateně, sotva se jeho nohy dotkly země a nepříčetně si tahal za vlasy. Bill se stále spokojeně zubil.
„Dřív, než by oni dostali nás. Nejsou skuteční, Tome, je to jen kouzlo. Vlastně jsem opravdu nikoho nezabil. Ne ted.“ Mávl nad tím rukou a ledabyle si otřel čepel meče, na kterém ulpívaly částečky prachu, do cípu pláště.
„Byla to zábava. Temné stíny už se na hranicích moc neoběvují, asi už Lalitu unavuje pořád tvořit nové. Nemám na čem cvičit.“ Pokrčil rameny, párkrát mečem švihl ve vzduchu a uklidil ho.
„Až se naučíš bojovat, můžeš se taky pobavit.“ Tom se jen ušklíbl, aby zakryl, jak se mu zvedl žaludek. Bill to myslel vážně… Lykara JE nebezpečná. Musí bojovat o život… Ježíši… A on se mu vysmíval. Začínalo mu docházet, proč je na něj Bill permanentně kvůli něčemu naštvaný. Co vlastně čekal, že až nastane nebezpečí, Bill přizná, že si z něj střílel, že je meč jen na ozdobu a z poza rohu vyjde Timon s Pumbou a odvedou je do bezpečí?
Sakra… Proč to bylo čím dál víc horší? Proč prostě nemůže vzít Billa domů… Vážně bude muset projít výcvikem, a to může trvat věky. Leslie… máma… táta a Tomova nevlastní mamka… přijdou teď i o Toma… Tohle přece nemůže přežít…
„Tys mě varoval… já… pořád jsem ti to nevěřil, ani když mě Peebee málem spálila když jsem ji pohladil bez tvýho svolení… řekl jsi mi, že mě lesničky otrávily… já ti to pořád nevěřil…“ Ne, tohle už bylo na hraně, tohle už není halucinace, ať by chtěl sebevíc. Bill není sen v jeho hlavě. Copak on by si osobu, kterou miloval nejvíc na světě a která mu tak moc chyběla, vysnil tak… krvelačnou? Protože jiné pojmenování pro to, co viděl v jeho očích, když boj začal, neměl.
Trin se nervozně ošil a Bill Tomovi opatrně položil ruku na rameno.
„Už je to dobré, Tommy… půjdeme…“ Promluvil na něj tiše a Tom se nebránil.
„Už jen kousek, za chvíli se stejně začne smrákat, utáboříme se a odpočineš si.“ Mluvil na něj dál tiše, ale Tom si byl jistý, že po tomhle neusne.
Jeho obavy vyšly naprázdno. Usnul vždy hned, jen co se zastavili, a Bill mu dal pod hlavu polštář. Po jeho menším kolapsu po vybití stínů se k němu choval jinak. Jako by měl strach, že Tomovi opravdu přeskočilo. Nelíbilo se mu být v téhle roli. To Bill byl vždycky ten, co potřeboval chránit…
Tím spíš si taky uvědomoval, jaký dopad na něj měl jeho vztah s Dominikou. Když o ní Billovi jednou večer vyprávěl, Bill ji zhodnotil jako barbínu. Prý ať se Tom nezlobí, ale Billa by prý štvala. Toma teď štvala taky. Nechápal, jak spolu mohli být tak dlouho. Ona se rozhodně nehodlala tahat po horách, takže Tom postupně odboural příležitostné lezení a nedlouho po tom i Kraf magu. Podle ní a matky to pro něj nebylo vhodné, když se musel léčit kvůli agresi. Ani jedna si nemyslela že se tím může uklidnit.
Matka by měla vidět, jak se Bill zubil při boji. To byla agrese. Tomova aférka byla vedle toho roztomilá.
Ted na ztracenou fyzičku doplácel, protože i když se k němu Bill začal chovat opravdu mile, a dokonce se i vyptával na mámu, tátu, Leslie, neodpustil si Toma popichovat a jeho věčné remcání už málem zasluhovalo jednu do zubů.
Dokonce ho to dohnalo ke skrytému spojenectví s Trinem. Toho si taky začal oblibovat čím dál víc.
Kvůli nenápadnosti musel víleník po svých, a to pro něj bylo vyčerpávající kvůli tomu, že normálně téměř nechodil.
Když pak po týdnu trmácení spatřil první domky značící přístavní město, málem se rozbrečel úlevou. Pár dní zaslouženého odpočinku před ním byly nádherná vyhlídka.
Bill už tak nadšený nebyl. Čekalo ho setkání se Skayem, mladým králem Zimního kraje který byl jedním z jeho mistrů, když ještě v kraji žil. Jenže Skay učil Reliho, ne mladšího Krále Billa. Myslel, že cvičí obyčejného svobodného. Stejně jako Valren. Bill nikdy nenašel kuráž jim říct pravdu. Vinou Krále Billa už Zimní kraj trpěl dost. Jako puberťák plný vzteku a přesvědčený o své nepřemožitelnosti a správnosti toho, co dělá, utekl a vydal se do rukou temných. Vydal se Dorienovi.
Jeho plán pro něj neměl chybu. Krutě zaplatil, když mu došlo, že není neporazitelný ani dokonalý a Dorien ho několik dní mučil, aby ho donutil deník přepsat podle svého. Když se pokusil udělat to jinak, přišla bolest ještě horší než ta předtím. Když o všem přemýšlel zpětně, měl to udělat, poslechnout. Ušetřil by nejeden život svobodného a utrpení královské rodiny Zimního kraje která mu byla téměř tak blízká jako Elyon a Caleb. Ne, vlastně nebyla. Byla blízká Relimu.
Prozatím se utábořili na okraji těsně za hraničním mostem.
Tom provolával slávu všem božstvům, co znal, a poočku sledoval Billa, jak opodál kolem sebe máchá se zavřenýma očima mečem. Připomínalo to tanec a Bill vypadal uvolněný jako za celý týden nebyl. Zdání umělo krásně klamat.
„Trine…? Mohl bys zvětšit naše věci?“
„Hledáte něco konkrétního?“ Zeptal se víleník, zatímco se s taškami zmenšil a zase zvětšil.
„Jo, prej s sebou máme nějakou kytku, co tě donutí nelhat. Mělo by to být modrý.“ Zatímco se Tom natáhl pro první tašku, ve které začal štrachat, Trin se zarazil a střelil pohledem po Billovi.
„Nemyslím, že je dobrý nápad modrou lilii brát. Jsou to Billovy osobní zásoby magie, kterou může používat. Není toho moc, co může využít.“
„Ale notak. Jen malinko. Neříkej, že tě s tim kvaltováním neštval. Byl jak velká osina v zadku.“ Ušklíbl se. Trin se jen podíval na své uchozené nohy a zakmital křídly. „Bude to sranda.“ Víleník ještě jednou zaváhal a znovu zkontroloval, jestli Bill ještě pořád cvičí. Nakonec s povzdechem vylovil Billovu tašku a vytáhl modrý sametový sáček. Tom mu podal vak s vodou a Trin do něj nasypal špetku prášku.
„Pozná to a zabije nás… no… mě možná ne, má mě rád.“ Zamumlal a podal vodu Tomovi. Ten se ušklíbl a houkl na bratra.
„Bille, nechceš si chvílí od toho tvýho divnýho tai chi dát oraz?“
„Od čeho?“ Zarazil se jmenovaný a uklidil meč.
„To neřeš. Na.“ Podal mu vodu, jen co byl Bill v jeho dosahu. „Neříkej, že nejsi unavený jako štěně.“
„Ne, já mám výdrž na rozdíl od někoho. Vážně, Tome, co doma celý den spíš jako medvěd?“ Rýpl si hned Bill a napil se. V tu ránu jako by do něj uhodilo a Tom vyprskl smíchy.
„Ty zmetku… ty… ty…“ Zatímco Bill vymýšlel nadávku horší než zelená lesnička, jeho starší, podle Billa momentálně retardovaný bratr, už se válel v trávě. Šlehl pohledem po Trinovi a ten se scvrknul.
„A teď pravdu, bráško, jsi nebo nejsi unavený?“
„Jako dráče po prvním letu. Ale copak ti to můžu přiznat? Byl bych za idiota. Zatím jsi vydržel víc, než když jsem se sebral a vytáhnul na temné, a to už jsem tady nějakou dobu byl a myslel, jak nemám nachozeno.“ Vyhrkl Bill bez šance přiznání zastavit. Tom vyprskl ještě víc a vysloužil si od Billa kopanec. Stálo to za to. Bill byl červenější než mamčina kuchyň.
„Modrá lilie je jedna z nejvzácnějších rostlin tady! Nemáš tušení, jak těžké je ji najít! Neroste na blbým poli, aby sis s ní mohl hrát! Je to důležitá, mocná a nebezpečná magie! Kdybys alespoň někdy dával pozor na to, co říkám! Zabedněnče! Nechápu, proč se vůbec snažím! Všechno jsem to dělal pro nás!“ Tom se zarazil nad Billovou poslední větou.
„Pro nás? Billy, co jsi dělal pro nás?“
„Lykaru. Všechno! Jenže ty nikdy nepřemýšlíš, ani předtím ani ted. Zabedněnče! Tohle sakra není hra, abys tohle mohl dělat! Ne mně!“
„Bille o.k… sorry… za chvíli to přejde, jo… je tam toho fakt malinko a sám jsi říkal, že na nás magie působí jen omezeně. Já už budu mlčet o.k.? Ani se tě nezeptám, jaký máš spodky.“ Dodal ve snaze trochu uvolnit náhlé dusno. „Nebudu tě vyslýchat.“
„To bych ti radil.“ Sykl a Tom před jeho pohledem málem couvl. Tohle bylo špatné. Měla to být zábava. Chtěl jen, aby se Bill trochu uvolnil, vypadl z té své svázanosti a byl víc takový, jako si ho pamatoval. Místo toho měl Bill takový vztek, že se na něj díval pomalu jako na temné stíny těsně před posledním zásahem.
„A co ty spodky?“ Vyžbleptl v posledním pokusu to celé vrátit tam, kde to mělo být.
„Černý.“ Štěkl Bill a Tom se pokusil pobaveně ušklíbnout.
„Žádný brnění?“ Nahodil a poukázal tak na množství kování, nýtů a rětízků pokrývajících snad každý kus Billova oblečení.
„Ne, není to pohodlné.“ Zavrtěl hlavou a jeho pohled malinko změkl.
„O.k. a co Aria, když jste se loučili, co myslela těma kamenama? Nepamatuju se, žes po mně něco házel.“ Nahodil další věc, co ho napadla.
„Když jsi se tady zjevil poprvé, co ses vrátil, házel jsem je skrz tvůj odraz. Hlavně do hlavy.“ Přisadil si Bill, a konečně se zasmál. Tomův výraz naprostého zděšení ho obměkčil. Pravda, jak si uvědomil, byla taková, že se na něj nevydržel zlobit dlouho. Nikdy.
„Konec výslechu.“ Uzavřel Bill a otočil se zády. Měl v plánu jít co nejdál a znovu cvičit, dokud to nepřejde.
„Hej, to není fér, pořádně jsme ani nezačli!“ Houkl na něj Tom a usmál se, když Bill pobaveně rozhodil rukama.
„Nechci tě slyšet.“
„Ani jsem se nestihnul zeptat na nic zásadního.“ Zamumlal Tom. „Třeba co sakra znamenalo, že se s tím elfem jen nevodil za ručičku…“ Zamumlal pobaveně Tom směrem k Trinovi v domění, že už ho Bill neslyší.
„Spali jsme spolu. To je to tak těžké pochopit?“
„C… co… jak…“ Vykoktl Tom zaraženě, než si uvědomil, co tím zakoktáním způsobil, dostalo se mu odpovědi, kterou se Bill snažil tlumit dlaněmi na ústech. I tak pochytil Tom dost, aby si domyslel, že Bill byl dole a bylo to pomalé a dlouhé. Trin se v tu chvíli zmenšil snad ještě víc a Billovi vyhrkly slzy. Ani nevěděl, jestli vzteky nebo z ponížení.
„To… to jsem ne…“ Tom ani nestihl omluvu říct, když se k němu Bill přiřítil a přitiskl mu meč ke krku.
„Přísaham na svoji korunu, ještě slovo a podříznu tě jako stín.“ Tom si s hrůzou uvědomil, že Bill nemůže lhát ani v tomhle.
Opatrně kývl a Bill ho odstrčil a odešel.
„Billy… to jsem nechtěl…“ Zašeptal ještě Tom.
„Nepotřebujeme Doriena. Zabije tě sám.“ Zhodnotil to Trin a Tom si jen promnul obličej.
Kdo ví proč, za zavřenými víčky pořád viděl Billovy oči ve chvíli, kdy po něm štěkl, že Lykaru stvořil pro ně. Díval se v tu chvíli, jako kdyby ho Tom opustil navždy a jemu nezbylo absolutně nic, pro co žít…
autor: Bitter
betaread: J. :o)
Možná Tom udělal dobře,že dal Billovi do pití lilii…aspoň se něco o Billovi dověděl…i když možná nezvolil nejlepší způsob…chudák Trin,ten si to možná odskáče taky..Děkuji moc za kapitolu🙂
Tady je přesně vidět, že kdyby si Bill s Tomem o všem rozumně a poctivě promluvil, šlo by jim to mnohem líp. Donutit někoho mluvit pravdu, a to o všem, není zrovna vhodný způsob sbližování. Trochu mě vyděsil, když Bill vyhrožoval Tomovi smrtí, ale pak jsem si uvědomila, že jsou nesmrtelní. Ale určitě by to bolelo.
Díky, těším se na pokračování.
Měli by spolu komunikovat a ne se hádat a od Toma to nebylo fér.
Hahahaha! 😀 Tak tenhle díl mě zatím pobavil úplně nejvíc. Ani nevím, jestli jsem Billa litovala, a nebo mu to škodolibě přála. Asi obojí 😀
Hmm, taková modrá lilie by se někdy hodila. Dnešní díl byl skvělý. U některých momentů jsem se smála nahlas. 😀
Pomalinku se nám tady odhalují jisté věci. Jakože Bill Lykaru vytvořil pro ně. To mě vede k úvaze, proč měl tu potřebu to udělat? Že by snad se svým dvojčetem plánoval dělat věci, které by bylo lepší schovat v nějaké tajné (vymyšlené) zemi? No uvidíme.
Tak tohle bylo suprový, fakt jsem se bavila, díky!
BILLmusi mit naToma poradny vztek. Kdyz mu vyhrozuje podriznutim. O to horsi to je kdyz skutecne nemuze lhat. Asi bych se na Tomove miste zacala vic snazit a rozhodne bych Billa nepokousela. Je to celkem drsne. Nicmene Bill se musi asi opravdu citit Tomem zrazeny. Nevim co mu tak ublizilo ale ten vykrik o Lykare jasne nasvedcuje ze neco Billovi ublizit muselo. Necl co mozna Tom udelal nebo rekl uz kdysi davmo nevedomky, ale udelal. Jsem zvedava co blizsiho se dozvim. Pokud se to nebude tykat detailu Billova milostneho zivota 😀 v tomto ohledu me detaily zajimaji pouze v hlavni roli s Tomem.
Dobre mu tak. Myslím Billovi. Možno nebolo šťastné zmieňované sa o jeho sexuálnom živote, ale to bola nehoda. Ale vzhľadom na jeho správanie sa ani nečudujem, že to Tom skúsil takto. Veď nejak sa k odpovediam dostať musí. A keď mu ich Bill nedá dobrovoľne… Je len smutné, ako sa on stále odvoláva na to, ako sa cíti a cítil on, ale vôbec ho nezaujíma, ako prežil Tom svoj život bez Billa.
Jééé to se mně hrozně líbilo! Ten nápad s modrou lilií, geniální! Přečetla jsem to jedním dechem:D Ono se to dá poznat, má to zjevně nějakou příchuť?;D To se toho teda Tom dozvěděl dost! Je dobře (i když možná trochu podraz), že mu dal ten prášek do pití (Trine, super spolupráce^^), protože tak se odhalila i jedna věc, kterou by před Tomem asi nikdy neřekl – že to celý dělal pro ně oba. Věřím tomu, že vědomí tohohle Tomovi otevře novej pohled na Billa, stoupne v jeho očích. Umm a detaily o jeho spaní s Valrenem, au, to musí být hrozný nemoct zastavit mluvení pravdy, kterou nechce říkat.. Trochu je mi Billa líto, že nemoh' nic zastavit, ale na druhý straně, konečně to Tom ví….:D A má zas nad čim přemejšlet. Jinak se mi taky zdá, že už konečně uvěřuje! Realita na něj padá i Lykaře a má to všechno najednou tvar, co, Tome?
Jednoho dojmu se nemůžu zbavit. Oči nelžou, jasně, Tome. Jsou tady náznaky, že Billovi snad dělá násilí nebo potřeba boje/zabíjet dobře. Tím spíš, že jsme se ještě dozvěděli (a to už snad ne poprvý, co byla zmínka, ale tadyhle v tom dílu to bylo ještě víc dopodrobna), že se odevzdal Dorienovi. Jde mi do karet, že snad v mládí něčemu z Dorienových vizí uvěřil a chtěl být jako on nebo mít takovou moc, trochu se nasosal a pak už nebylo cesty zpět – stal se závislým na tomhle zvráceným způsobu "zábavy"? Boje, zabíjení? Ale čím to? Proč? A pak je tu ještě to jeho druhý já, Reli, na kterýho si hraje před Treemerií, aby ho hned nezabila. Jako Reli (obyč Svobodný) měl v Lykaře blízkou královskou rodinu Zimního kraje, jako Král Bill už ne… zdá se mi to, nebo je opravdu mezi řádky "psáno" o Králi Billovi jako o někom, kdo se zasloužil o něco špatnýho..? Čistě pocit z toho, možná mi něco uniká. Fakt by mě zajímalo, co se skrývá v tý Billovo minulosti a je mi jasný, že to teď Bill asi nenaservíruje jako na zlatým podnose "tady to máte", ale budem se k tomu dostávat po částech.
Unavený jako dráče po prvním letu – tyhle a podobný věci mě neustále ujišťují, o tom, jak kouzelnej tenhle příběh je.
A musím říct, že ani v tomhle díle nebyla o odlehčení situace nouze, spodky mě pobavily:D stejně jako Trinova naprosto trefná poznámka na závěr!:D Trin je prostě nejlepší!
Děkuju za díl, moc pěkný i tentokrát^^