autor: Bajik
Ahoj, ahoj, ahoj! Já vím, v poslední době mi trvá všecko strašně dlouho, ale snad mi to odpustíte :-*… Každopádně doufám, že to snad všecko napravím v co nejbližší době, ptž přece jen bylo pololetí… V druhé polovině roku už to bude snad lepší, vidím jen samé dobré zítřky 😉 když teda nepočítám pondělní devítihodinovku a písemku ze zboží, středeční ekonomiku a písemku z účta… to bude zas tejden… 🙁
Přeju pěkné počtení:)
Bajik
BTW: nevíte, kde sledovat Queer as Folk v češtině? Mě z tý angliny na megavideu jebne! 🙂
Lost and broken
Hopeless and lonely
Smiling on the outside
But hurt beneath my skin
My eyes are fading
My soul is bleeding
I’ll try to make it seem okay
But my faith is wearing thin
Hopeless and lonely
Smiling on the outside
But hurt beneath my skin
My eyes are fading
My soul is bleeding
I’ll try to make it seem okay
But my faith is wearing thin
So help me heal these wounds
They’ve been open for way too long
Help me fill this soul
Even though this is not your fault
That I’m open and I’m bleeding
All over your brand new rug
And I need someone to help me sew them up
I vzpomínky, které necháme zastrčené hluboko v duši, nás jednoho dne dostihnou
*~*
New York – usedlost pana D. – věž
»FLASHBACK«
Psal se únor 1892 a na starém anglickém panství se konal masopustní bál. Tančilo se, pilo, hodovalo, lidé se párovali, zamilovávali a odmilovávali. A dvě mladá srdce měla tuhle noc jasno. Dlouhou dobu plánovali své poprvé, a jejich den D byl právě toho večera. Chtěli, aby to bylo něco, na co budou do smrti vzpomínat. A… Vlastně ano.
„Smím prosit?“ zeptal se černovlasý mladý muž slečny, stojící poblíž křesla své matky. Tato otázka nesměřovala přímo na dceru, ale na její matku.
„Samozřejmě,“ řekla postarší žena s velkým kloboukem na hlavě a vystrčila svou dceru dopředu. Svou ručku v černé hedvábné rukavičce položila do chlapcovy dlaně a vešla s ním na okraj tanečního parketu. Teprve když se hudba opět rozehrála, vtančili spolu do houfu lidí, aby na ně její matka neviděla.
„Dnes vám to velice sluší, hraběnko Alexis,“ řekl chlapec a usmál se na dívku.
„I vám, lorde Tome. Váš oblek byl určitě šit podle nejnovější módy, nemám pravdu?“ zeptala se Alexis a Tom s ní udělal krásnou otočku.
„Samozřejmě. Podívejte se okolo, copak můj oblek vypadá jako jejich?“
„Ovšemže ne,“ usmála se Alexis a přiblížila se k Tomovu uchu. „Akorát mi to přijde trošku zbytečné, když ho z tebe později strhám.“
„Můžu mít stovku dalších takových obleků, na tomhle mi nezáleží. I když ty jsi mohla být taky trošku ohleduplná vůči mně. Než se dostanu přes tu hromadu spodniček, budeš stařena,“ řekl a lehce ji políbil na obnažené rameno.
„Stará panna, zatímco ty budeš stále mlád,“ usmála se Alexis svým nádherným úsměvem a oddělala si z tváře svou masku, aby jej mohla políbit.
„Nejste vůbec opatrná, mladá dámo. Je tu spousta lidí, kteří vaše chování mohou považovat za nepřípustné,“ upozornil dívku Tom a podíval se hluboko do dívčiných karamelově hnědých očí.
„Na názoru ostatních mi teď nezáleží,“ odfrkla si pohrdavě dívka a chlapec se s ní zatočil v tanci.
„Ale mělo by. Kdykoliv to mohou říct tvé matce, pokud se nemýlím,“ řekl černovlásek tiše a dívka mu položila ukazováček na ústa.
„Tento večer patří nám, nikomu jinému,“ dodala zpěvně a pohodila svými vlasy barvy havraní černi. Byla nádherná. Jako anděl seslaný z nebe jen a jen pro něj. Andělsky jemné rysy, malý rovný nosík a dokonale tvarované, měkoučké a hedvábně jemné rty. Nemohla být člověk.
Stejně jako on.
On přece také nebyl nic přirozeného. On byl… ďáblův sluha. Stejně jako jeho otec, jeho matka, jeho děd. Stejně jako jeho tři překrásné sestry, které tančily poblíž. Tom a jeho rodina byli ozdobou každého plesu. Krásní, chytří a… obávaní. Lidé si je předcházeli už od pradávna. A věděli moc dobře proč.
Alexis se podívala ke dveřím vedoucím ze sálu a významně se na Toma podívala. Věděl, co Alexis chce, po čem touží. Chytla jej za ruku a odvedla pryč ze sálu. Nadzvedla si výš šaty, aby nezakopla, a utíkala dlouhou chodbou a po schodech nahoru, až do svého pokoje, Tom jí byl v patách. Koneckonců byl to vlastně dům jejího rodu. Jejich zimní sídlo.
Jen co Tom za sebou zavřel veliké dveře, Alexis si jej otočila čelem k sobě a přitáhla si jeho obličej ke svému, aby jej mohla políbit.
„Nemusíš tak spěchat,“ podotkl opatrně Tom, když černovláska rozepnula koflíčky jeho saka.
„Lásko, nebude trvat dlouho, než matka zjistí, že nejsem v sále a netančím. Kdy jindy budeme tuto možnost mít? Matka naše zásnuby neustále odkládá, protože čeká, že se vrátí ten, kterému jsem byla přislíbena při narození. Nedokážu déle čekat. A navíc si nepřeju, aby to poprvé bylo s někým, koho vůbec neznám,“ řekla tiše a sundala mu sako i vestu, kterou měl na sobě.
„Ale co když… otěhotníš? Jak to budeš vysvětlovat matce? Vždyť-„
„Psst. To nech potom na mě. A navíc bych jedno malé děťátko chtěla, kdyby se náhodou objevil ten, koho si mám doopravdy vzít za manžela. Určitě by nechtěl cizí dítě,“ obratně mu rozepínala knoflíčky jeho bílé košile. „A navíc pro něj určitě ztratím cenu, když nebudu panna.“
„Když to bereš takhle…“ odmlčel se a hladově ji políbil. Rozepnul jí šaty, zatímco ona líbala jeho hruď, a za její pomoci jí těžké, světlounce modré šaty sundal. Poslepu nahmatal šňůrky jejího bílého korzetu a popotáhnul za ně.
„Nikdo ještě takhle korzet nerozvázal, tak poslepu,“ podotkla s úsměvem Alexis, když cítila, jak se její milovaný trápí s tou ošklivou věcí, která ji každý den dusila.
Tom ji bez dalších slov otočil a hbitě rozvázal korzet. Alexis si jej přidržovala na svém těle, aby nespadl dolů. Styděla se za svá malá ňadra.
Tom jí lehce nahnul hlavu, aby jí mohl oblíbat každou část její hedvábné kůže. Avšak neodhadl sílu, kterou k tomu vynaložil, a Alexis, jeho jediná láska, se skácela k zemi.
„Alexis? Alexis!“ snažil se ji probudit. Zkoušel všechno, co v jeho době znal a uměl, ale bylo to marné.
Alexis byla mrtvá. Jediným špatným pohybem jí zlomil vaz. A on ji tam nechal ležet, ani se jí víc nedotkl. Jenom…
Chtěl umřít taky.
» KONEC FLASHBACKU«
Nejmladší upír z rodiny seděl na trámu ve věži a díval se škvírou mezi křidlicemi ven, na Central Park. Utápěl se v žalu, v bolesti. Tom byl z té skutečnosti, že ten kluk, Bill, je tak strašně podobný jeho lásce, úplně nešťastný. Je to snad trest za to, co udělal před více než sto lety? Mstí se mu tak Bůh, nebo celý svět? Nebo je to jen druhá šance, jak všechno napravit?
Netušil, co bude dělat. Utéct? Ne. Otec by jej našel stejně jako tisíckrát před tím, když si chtěl vzít život. Zkoušel spoustu věcí, spoustu možností, při kterých by normální smrtelník zemřel.
Udusit se, hodit si mašli? Ne, vždyť k životu vzduch nepotřeboval.
Utopit se? Zbytečná ztráta času.
Podřezat si žíly? Jeho srdce nebije, jeho žílami krev nekoluje; zbytečné něco takového zkoušet.
Skočit pod vlak? Vždyť on ten vlak rozbil!
Skákat ze skály? Marná snaha.
Předávkovat se prášky, morfinem, čímkoli? Ano, to přece zkoušel taky a několikrát, a pokaždé to k ničemu nevedlo.
Všechny ty podělané způsoby, jak umřít, byly na nic. Nevedly k ničemu. Snad už jen svěcená voda. Ano, mohl by říct tomu malému ničemovi, co se k nim napakoval, aby skočil do kostela pro pár kapek svěcené vody. To není zas tak špatný nápad… Ale co když to zase nezabere?
Bude se muset zeptat otce, jak vlastně zabili dědu Vlada. Že ho to nenapadlo dřív. Seskočil z trámu a v mžiku byl pryč.
*~*
New York – usedlost pana D. – Billův pokoj
Ano nebo ne. Vytočit to číslo nebo ne. Zavolat mámě. Ano nebo ne?
Bill seděl na posteli, černé prameny jeho vlasů mu padaly do tváře a on jen očima hypnotizoval telefon na nočním stolku. Kdyby zavolal, mohl jeho hovor někdo poslouchat? Nebo to byla čistě jeho ‚linka‘?
Co touhle dobou asi máma dělá? Spí? Jí čínské jídlo? Léčí se z kocoviny nebo šuká s nějakým chlapem za prachy na chlast? Anebo kývla tomu hnusákovi na nabídku hrát v pornu? Ne, vždyť nebyla žádná mladice a její prochlastanej hlas a vrásčitej ksicht se tam prostě nehodil.
Vlastně ani nevěděl, co by jí řekl.
Ahoj mami, promiň, že jsem odjel, ale nemohl jsem to už s tebou vydržet.
Trapný, ale pravdivý.
Ahoj mami, vím, že jsem tě tam nechal samotnou v tak těžkou chvíli…
V těžkou chvíli? To ona tu situaci dělala ještě těžší, než opravdu byla.
Nenávidím tě, ty čubko!
Jednoduché a prosté. A přesto to byla tak trošku lež. I přes to všechno, co Billovi kdy jeho matka řekla, ano, stále k ní choval nějaký cit jako k matce. Nedokázal opravdu nenávidět něco, někoho, kdo mu dal život, ač mu to ublížilo jakkoli. Ale musel uznat, ani on se někdy nechoval zrovna ukázkově, učebnicově.
Rukou si prohrábl vlasy a povzdechl si. Vybalí si to něco málo, co měl s sebou, dá si sprchu, zkusí sehnat něco k jídlu a pak se uvidí.
Ale když to bude takhle oddalovat, nezavolá jí nikdy, řekl si v duchu a zdvihnul telefonní sluchátko. Udělá to hned a bude to mít z krku.
*~*
Montreal – dům Billovy matky
Hlas mluvící do záznamníku utichl, jakmile volající položil sluchátko, a na displeji červené světýlko ukázalo jeden nevyzvednutý vzkaz. Dům opět utichl na dlouhou dobu.
Zhruba po dvaceti minutách od telefonátu zařinčely v zámku klíče a do domu vstoupila Billova alkoholem a drogami poznamenaná matka. Nesla v papírové tašce nákup, pár francouzských baget, rajčata, máslo a denní tisk. V druhé ruce měla sáček, ve kterém byly dvě krabičky s čínským jídlem. Loktem shrnula na bok krabičky od jídel z předchozích dní a položila tašku s nákupem na volné místo na lince.
„Bille, pojď do kuchyně, donesla jsem něco k jídlu!“ zakřičela na celý dům, avšak odpovědi se jí nedostalo. Na nic z včerejší, vlastně dnešní noci a rána, si nepamatovala. Když se probudila, bylo kolem půl druhé odpoledne a nepřišlo jí ani trošku divné, že Bill není doma. Vždyť pokaždé byl touhle dobou někde venku, poflakoval se po Montrealu s jeho partou, anebo pomáhal strýčkovi v autodílně na druhé straně města. Jenže tam ho vlastně už strýc nechtěl nikdy vidět a s partou taky dlouho nikam nevyrazil…
„Bille? Jsi doma?“ zavolala ještě jednou, odpovědí jí však bylo stále ticho. Prošla okolo nepořádku v obýváku až k jeho pokoji a otevřela bez zaklepání dveře. Nahlídla do pokoje a zase zavřela. Když se vracela zpátky do kuchyně, její pozornost upoutal červeně svítící záznamník. Někdo jim volal? Vždyť to bylo tak dávno, co jim někdo volal naposled!
Zmáčkla přehrávání a počkala, než záznamník odříká svou frázi, že má jednu zprávu.
„Ahoj mami, asi sis všimla, že nejsem doma, pokud teda zrovna teď někde někomu nehulíš péro nebo tak něco. Možná, že si teď říkáš, co si to dovoluju, ale vždycky jsi chtěla, abych byl k tobě upřímný. Víš, všechno má svoje meze a tvoje věčný nadávání mi do idiotů a kreténů a neschopných nevím čeho, to prostě bylo na mě už moc. Jo, zezačátku jsem si to bral k srdci, ale když se to stalo denní rutinou, když jsi mi v opilosti neřekla jinak, a navíc jsi začala litovat toho, že jsi mě vůbec porodila a tak, to byla prostě pro mě poslední kapka. Je mi to strašně líto, mami, opravdu tě mám rád, ale i já jsem jenom člověk a už jsem dospělej, takže… Ráno jsem odletěl pryč, do Ameriky, takže mě na večeři, jestli ovšem nějakou koupíš, nečekej. Vlastně mě nemusíš čekat už nikdy. Jen tak se odtud nevrátím, našel jsem si docela dobrou práci. Když tě budu chtít vidět, tak dojedu, jinak nechci a ani si nepřeju, abys mě někde hledala. Teď už je to jen můj život… To je asi tak všechno, co jsem ti chtěl říct… Jo, a jestli si pamatuješ na Andyho, jo, toho jsem fakt měl moc rád a… vlastně ne. Miloval jsem ho, abys věděla. A tys mi to tenkrát taky moc neulehčila, když se to stalo… Když se předávkoval. Doufám, že by sis z něj mohla vzít nějaký poučení, pokud si opravdu ničíš tělo tím svinstvem. Jako by ti nestačil chlast. Ale je to tvůj život, dělej si, co se ti zlíbí. Měj se, mami. Bill.“
Seděla na gauči jako opařená a snažila se vstřebat všechno, co jí řekl. V návalu vzteku, který ji zaslepil mysl jen chvilku poté, shodila ten proklatej krám, kterýmu se říkalo záznamník, ze stolku vedle gauče a zakřičela.
„Bastarde!“
autor: Bajik
betaread: Janule
ohh, ten jí teda dal sodu! dobře Bille XD!
joooou.. krásnej dílek ale Tom se nesmí zabít!:-d:. a je to krásně napsaný… už se těším na další díl!
Já jsem na tuhle povídku už totálně zapoměla,ale naštěstí je znovu tady !!!!Tom se určitě nezabije,protože se zamiluje do Billího ♥♥♥!!!
no konečněěě xD
už jsem si říkala co se s tou povídkou stalo xD
epesní díl,jen tak dál :o)
wow….docela s matkou zamet..
Lord Tom 😀 Aaa, to je pecka! 😀
Moc fáájn, rychle dál. A Bill jí dobře přejel matku jednu zfetlou! :/ 😀
Tome žádná sebevražda, běž za tvojim krásným učitelem a..
Jinak Bill dobře vypek s matkou xD
Jsem ráda že tu byl další dílek, mám tuhle povídku strašně moc ráda 🙂
juchůůůůůůůůůů..:) už jsem se těšila na další dílek a ono furt nic.. rikama aha a najednou tu na mě vyskočí novej díl řikám paráda…) moc se mi to líbí.. doufám že nebudem muset zase čekat tak dlouho..:D Bill dobře podělal matku..:D a Tom je tak sladkej.. chudáček že si zabil holku..:D
Ten Bill byl ale upřímnej xDDD To se mi líbilo! Jinak lituju Toma, co se stala ta nehoda… hezkej dílek!