autor: Sajü &Lorett
Kopec problémů
Bill
Noha se mi smykne, když narazím do čehosi, není to tvrdé ani měkké, tak něco mezi tím. Moje superrychlé myšlenky stačí ještě do mého mozku vyhnat signál toho, že se určitě skácím k zemi jak pytel brambor, a jelikož jsem si to už párkrát vyzkoušel, snažím se – i když neovlivnitelně – spadnout na zem co nejbolestněji. Sotva na to však pomyslím, tvrdě dopadnu na ještě tvrdší zem pařížské ulice. Bolestně zakňourám. Párkrát zamrkám řasami. „Bille!!!“ slyším někde za mnou, přesto se snažím co nejdříve zvednou z té studené země. Uslyším nějaké francouzské nadávky, jež mi jsou povědomé a po chvíli si i vzpomenu na význam jejich slov. Uvědomím si, že jsem nejspíš katapultoval k zemi nějakého člověka, jež jistě není nadšený. Prvně se pomalu posadím a narovnám si záda, obratle v páteři mi zapraskají, zakňučím a stoupnu si na vratké nohy. Šíleně mě pálí a bolí ruce a bok, na který jsem se narazil.
„O-omlouvám se,“ zašeptám nejdříve jazykem, se kterým mluvím s Tomem. Nejspíš si sedím na vedení, picnu se do čela, když se na mě nějaký pán, nejspíš dědeček, nechápavě a omámeně zahledí. Jeho pusa je otevřená dokořán, kouká na mě, jako kdybych snad přiletěl z Marsu, byl nějaký mimozemšťan, pravda… jsem sice jiný, ale pocházím z naší Modré planety, proto jistě něco takového mimozemského nemůžu být. Pomůžu mu vstát a provinile se zahledím do jeho jasně zelených očí, i když je to celkem stařík, je vitální. Pomoc nepotřebuje, ani se nepodívá, kam šlape, neustále hypnotizuje moji tvář. Řekl bych, že ji zkoumá milimetr po milimetru, je tak zaražený a totálně omámený, pusu stále otevřenou oči nepřirozeně rozšířené. Nejspíš mi nerozumí, co jsem mu řekl, a chudák si myslí bůhvíco. Plaše skloním pohled. Je mi nepříjemný ten jeho, ale zase mi připadá vysoce hloupé a nevychované od něj odejít, je to přeci jen starší osoba, ke kterým bychom měli mít úctu. Otřesu se nad mrakem, jež k nám zavane, a pramínky mých spadajících, uhlově černých vlasů nechávám volně ve svých očích.
„Omlouvám se, nechtěl jsem v-vás srazit nebo vylekat.“ Sám vystrašený zašeptám bázlivě podbarveným hlasem omluvy v jeho jazyce. Muž se ještě více vykolejeně podívá, když uslyší svou rodnou řeč, než když mě slyšel mluvit německy. Téměř nedýchá a jen mapuje moji tvář. Poplašně odstoupím pár kroků, bojím se ho. Copak se mu na mně něco nelíbí? Jsem něco jiného než všichni ostatní? Chce mi něco udělat? Cítím slabost v nohách a v kolenou, třesu se a v krku cítím nepříjemný knedlík. Vystrašeně na něj koukám.
„Ježiiiš, Bille, jsi v pořádku? Nestalo se ti nic, panenko moje? Jsi celý? Nemáš nic zlomeného? Já ti říkal, abys neutíkal, děsně se to všechno klouže.“ Přicupitá za mnou Tom ověšen všemi taškami. Skloní se ke mně a jemně, laskavě mě chytne za tvář. Načež muž několikrát zamrká svýma očima, konečně zavře pusu, a jako kdyby roztály jeho zamrzlé nohy, rozejde se velice rychlým a čilým krokem pryč. Bez sebemenšího slova. Nasucho polknu a ustrašeně zamrkám. Zatřesu se a schovám se do náručí mé lásky.
„Tomi,“ zaskuhrám tiše do jeho zasněženého kabátu. Vůbec mi teď nevadí, že schovávám hlavu na jeho hruď, posypanou popraškovým sněhem.
Tom
Skácel se na zem a ten pád nevypadal zrovna jemně, viděl jsem jenom jeho nohy ve vzduchu a pak nějakou další osobu, kterou si oblíbilo gravitační pole Země, a ona podlehla jejímu šarmu, tudíž se skácela vedle Billa nemálo líp. Utíkal jsme za ním, bál jsem se, že si něco zlomil, že se mojí panence něco stalo… Přeci jen, je tak zatraceně křehký, poslední dobou ho pořád bolí ta ruka a ostatní části těla, je pobledlý, řekl bych, že se barvou své kůže začíná velmi nápadně přibližovat sněhu všude tady okolo… anebo bělostnému porcelánu? Sakra. Uleví si moje mysl.
Utíkal jsem za ním, nespouštěl jej z očí, až se mi samotnému někdy stočil žaludek, protože jsem sebou málem fláknul na tu zem kousek od Billa. Viděl jsem taky to, jak na něj Bill něco mluvil. Jak na něj ten starý blázen civěl, jako kdyby viděl zjevení. Viděl jsem strach v Billových a nechápavost ve starcových očích. Chudáček můj. Přiběhl jsem k němu a byl tak vyděšený. Tulil se ke mně a špital cosi o tom, že asi nevypadá jako normální člověk. Melancholicky přemítal, jestli není vadný a neměl bych ho dát na správku, že by mi ho třeba vymodelovali líp a spravili jeho bojácné a potrhlé myšlení. Špital mi samé hlouposti, poněvadž on je to nejkrásnější stvoření na světě. Je zvláštní a zajímavý. Je to můj chodící originál, nikde na světě mu není podobný člověk, ani žádná z panenek se ani špetkou nepodobá jeho dokonalosti. Je dokonalý a není na něm žádná chybička. Všechno se mi na něm líbí a nic bych na něm nechtěl opravit. Je to moje kouzelná, milovaná panenka, což jsem mu všechno zašpital do ouška, a pro zklidnění mu u stánkaře koupil horkou čokoládu, pořádně sladkou. Já si dal kafe a po dopití mě můj opět roztomile usměvavý Bill prosil, abychom se koukli do hračkářství. Neprotestoval jsem, neboť jsem se ihned rozpomněl na to, že tady kvůli jednomu hračkářství jsme. Tady tohle bylo jako všechny ostatní. Hraček plno, lidí plno, žalostného škemrání malých dětí přeplněno. Na porcelánové panenky ses ani nepodíval a rychle jsi utíkal od jejich oddělení pryč.
„Copak to hledáš?“ kouknu s úsměvem za ramena mojí panence. Bill jen pokrčí rameny, je nezvykle zamlklý. Sáhne až úplně dozadu nějaké vitríny a vytáhne medvídka, jehož bych si vůbec nevšiml. Je nenápadný a byl zastrčený tak daleko, že by si ho obyčejný člověk ani nevšimnul. Přijdu k Billovi zboku a koukám na jeho objev. Jemně hladí medvídkovo jemné bříško. Není to nikterak zajímavá hračka. Je bílý a na tělíčku má záplaty z různých barev, což mu dodává šmrnc, přesto v Billových očích vidím cosi zvláštního. Sklání se k němu a nechává si ho šeptat nějaká nesrozumitelná slova do ouška. Vytáhnu obočí, když se moje panenka drobátko usměje a s provinilým výrazem se ke mně otočí. Jeho pohled na mě působí jako štěňátko, jemuž přišlápnete jeho malinký chlupatý ocásek.
„Jo… vezmem si ho s sebou,“ sleduji jeho nadšený obličej. Usmívá se a skáče na špičkách, objímá mě okolo krku. Bože… existuje na světě sladší stvoření?
(…)
„Dívej se, tohle já náš hotelový pokoj,“ směje se. „Odtud je krásný výhled, takže kdyby ses chtěl večer koukat na rozzářené nebe, můžeš odtud.“ Usmívá se jak měsíček na hnoji, vtiskne medvídkovi malou pusinku a položí ho doprostřed postele. Sleduji ho ležérně opřený o futra, cítím, jak se mé rty vlní do ledabylého a pobaveného úsměvu. Je strašně sladký. Ta jeho ladná chůze, strašně moc mi připadá, jako kdyby při každém kroku tančil. Jeho osobitá vůně… snad všechny moje věci jsou jí nasáté dostatečně, cítím ji okolo sebe vždycky, nejvíc však jí ale asi musí obsahovat moje černá, dlouhá mikina, kterou si od první chvíle, panenka moje, oblíbila. Trochu se zamyslím nad tím, jestli není nepatrně fetišista na zrovna tenhle kus mého oblečení, leč se tomu musím pobaveně zasmát. Moje panenka a fetišistická? To prostě nejde dohromady. Nejde to ani říct, nejde na to ani pomyslet, aby moje panenka, můj Bill… Uculím se tomu a zapřemýšlím nad tmavostí jeho očí. Kolik procent čokolády mohou obsahovat? Uvědomím si, že nějakou chvíli svůj zrak zaotřuju na jeho dokonale vykrojené plné rty. Řekl bych, že to jsou nástroje ďáblovy. Jak horké asi teď jsou? Jsou tak smyslné, tak úžasné. Překrásný hlas, jako hudba z Ráje pro mé uši…
„Cože?“ zamrkám. „Promiň mi, zamyslel jsem se,“ zahanbeně skloním pohled.
Usměje se a přistoupí ke mně blíž. „Tomi,“ šeptne. „Je mi… je mi zima. Obejmeš mě?“ pečlivě vysloví všechna slova a úzkostlivě se ke mně přitulí. Hlavu si položí na mou hruď a ruce ovine okolo mého pasu. Tiskne se ke mně. Třese se.
Chvíli přejíždím svými dlaněmi po jeho lopatkách, ramenou i zádech, občas zajedu do jeho vlasů. Snažím se zmírnit jeho zkřehlost a snažím se utišit jeho třas. Jemně jej políbím do vlasů a sehnu se, abych mohl vsunout ruce pod jeho kolena a vyzvednout si jej do náručí. Překvapeně vypískne a honem rychle ovine své paže okolo mého krku.
„To mi nedělej,“ usměje se a položí hlavu na mé rameno. Nesu jej ke gauči.
„Jsi unavený?“ optám se svojí dokonalé panenky, jež se mě nehodlá jen tak pustit, neustále se na mě rozvaluje a nejspíš si mě přivlastnila jako pohodlnou postel nebo měkké polštáře.
„Nejsem,“ zadívá se mi trochu strnule do očí. Nechápu, co se to s ním děje. Jeho hluboký pohled mu opětuji, jsem si téměř jist, že to znamená jistě něco hlubšího, než obyčejné pohledy. Srdce se mi rozbije. Nořím se do jeho pohledu po hlavě, jako kdybych skákal šipku do bazénu, neuvědomujíc si následky. Pootevřu nevědomě rty, načež se jeho řasy zatřepotají a on skloní pohled. Přísahal bych, že jsem v nich viděl náznak slz.
„Copak?“ zašeptám, neboť mi přijde šepot jistě vhodnější a konejšivější, než-li stabilní rozsah mého zvučného hlasu.
Zavrtí hlavou. „Přemýšlel jsem…“ řekne smutně.
„Ano?“ pozdvihnu obočí a jemně si ho posadím na svá kolena. Neustále se téměř třese. Jako kdyby byl vymrzlý až na kost, měl zimnici nebo se něčeho bál. Nechápu to a povšimnu si, že jeho tvář snad ještě více pobledla. Jemně se otřu svým nosem o jeho tvář, snažím se, aby se mi uvolnil. Cítím, jak je v mém náručí strnulý a smutný. Od té doby, co se setkal s tím dědkem, je můj Bill zvláštní. Ne, vlastně to ne. Je zvláštní už delší dobu. Každým dalším dnem je jiný a jeho nálada a celkové citové rozpoložení je pořád zvláštní.
„Bojím se.“ Špitne.
Poplašně zamrkám.
„Je večer a já se bojím. Protože vím, že půjdu spát a budu spát ve tvém teplém objetí a ráno se probudím do nového dne. Letopočet se opět změní a posune kupředu,“
„Bille, tak to nebude, na tohle nemůžeš myslet. Říkal jsem ti, že jsme tady kvůli tomu, abys se mnou zůstal navždy. Slíbil jsem ti a znova slibuju, že se nic nezmění. Že napořád zůstaneš tou nejkrásnější živou panenkou v galaxii,“ hlas se mi chvěje. Nemohu dál mluvit, neboť slibuju něco, co stoprocentně nevím. Slibuji mojí lásce něco, co je pro mě tak samozřejmé. Oh bože, nevím, jak život jako takový popsat. Mám prostě život a ten je pro mě více než samozřejmý, zatímco pro ni je to něco tak utopického a vzdáleného… zatímco pro ni je to veškeré přání, jež po nocích šeptala vzhůru k nebesům. Všechno, co je v mém těle, se zachvěje. Potřebuji jeho blízkost. Nemohu se mu neustále dívat do těch jeho nádherných oddaných očí. Třese se mi ret, cítím, jak se mi po tváři kutálí drobná slza.
„Ty pláčeš, Tomi? Proč? J-já… já ti věřím.“ Přitulí se ke mně a skloní svou hlavu, tohle je totiž jedna z výjimečných situací, kdy je vyšší než já. Právě proto. Kéž bych si tě, lásko, uchránil navěky takového, jaký jsi. Zavrtím nesouhlasně hlavou, myšlenky mého porouchaného mozku raději nevnímám, a jeho tvář si vezmu do dlaní.
„Kdepak, panenko,“ vzdychnu tiše, „to se ti jen něco zdálo.“ Usměju se smutně a svým nosem se začnu žádostivě otírat o ten jeho. Polknu trhavě knedlík v krku a své rty přitisknu na ty jeho našpulené polštářky. Zavřu oči, protože v procítěném polibku, jenž můj Bill započne, se mi zatočí hlava. Silně jej objímám, je zvláštní svírat netišící se, chvějící se nádheru. Jeho třas, stejně tak jako jeho zvýšená křehkost a alabastrová bělost, má jistě něco do sebe. Všechno k sobě pomaličku tak zapadá, přesto na to teď nehodlám myslet. Toužím jen po blízkosti mojí lásky, jež mi několika slovy pohledem do budoucnosti vzala vítr a všechno odhodlání z plachet… alespoň pro dnešní den. Toužím jen po jeho blízkosti a nic na světě mě teď nezajímá. Musím si vychutnat chuť jeho rozpálených rtů. Jeho vůně a jeho přivírání víček. Přijímám iniciativu, a svou vášní, spolu se smíchaným citem a nehynoucí láskou, něžností, za rachotu mého bijícího srdce, ukazuji svému Billovi, co pro mě znamená. Snažím se mu svými polibky sdělit, jak moc ho miluju.
Vzdychá. Moje panenka mi rozechvěle vzdychá do úst, čímž po mém těle přechází mráz, i když se vlastně potím. V mém břiše se rozlétají ta ničivá hejna motýlů. Jsou snad všude. Cítím tlak v mém klíně a přechody několika fází mého vzrušení. Bill otevře své oči a chvíli se na mě jen tak kouká. Skousne si spodní naběhlý ret, a pak tiše vydechne.
„Já bych něco chtěl,“ začne tiše a bojácně. Pokynu mu gestem, ať mi řekne, co to je, a já mu to ihned splním.
Rozhlédne se okolo. „Stydím se.“ Chvěje se mu hlas. „Odneseš mě prosím do postele, je měkčí než toto,“ odvětí tichounce, takže mu hned po pár vteřinách vyhovím. Vezmu jej opět do náruče a cestou k naší velké posteli sleduji, jak je možné, že od posledního pohledu, který jsem mu věnoval, což bylo asi před pěti vteřinami, zase zkrásněl. Vždyť to už není možný, jak je nádherný. A tak křehký…
S opatrností jej položím na postel, chci si automaticky lehnout vedle něho, ale jeho ruce mě to nenechají učinit. Přitisknou si mě k sobě a jeho oči se nečekaně zalesknou. Na svých horkých rtech opět ucítím tu poddajnou měkkost, jež mě přivádí do halucinací, jak moc jsou jeho jemné polibky dokonalé. Jeho rty teď zdaleka nejsou tak teplé, pozbývají horkost, jsou příjemně osvěžující a tak proklatě měkké! Přivírá oči a svůj jazyk proplétá s tím mým. Nemohu mu odolat, je tak strašně kouzelný a… a-a tak sexy, když vzdychá! Bolestně zaskučím, bolí mě vzrušení a celé tělo od toho dobrovolného mučení. Moje andělská panenka má snad ze všeho trochu, a čím více se osměluje, tím více jsou její polibky pekelné. Jemně mi skousne ret, tak jemně… téměř se svými zoubky o něj jen otře. Drobátko si pohraje s mým piercingem a já jsem totálně na dranc. Srdce mi bije o sto šest. Můj tlak je určitě na infarkt. Ruce se mi třesou a zběsile dýchám. Bill nevinně zamrká řasami a nervózně si poposedne. Tiše vydechne. Nakloní se k mým uším.
„Chtěl bych se tě dotknout, Tome… Svými rty… všude.“ Zašeptá a bázlivě mě políbí na ucho. Je zvláštní, co všechno se mnou dělá nedostatek sexu. Moje zásady proti zkažení mé panenky se jaksi rozplynou. Vlastně ani nevím, že existovaly! Vnímám jen touhu, že trhá mou duši na maličké kousíčky. Vnímám jen jeho podmanivou vůni a…
„Ááách, bože, Bille… panenko moje, udělej to.“ Zavzdychám a hlava se mi zatočí, když prozkoumává vše, co může, a vezme mezi zoubky můj ušní lalůček. Před očima mám tmu. Spolu s Billem na mém klíně omámeně spadnu do nadýchaných peřin. Líbá mě na krku a moje ruce směřují na jeho boky, stiskávají jeho zadek. Moje kuřátko se na mě zavrtí a taktéž tiše vzdychne. Laská můj krk a já potřebuji pár vteřin na alespoň částečné uklidnění pobouření v mém těle. Nějak si neuvědomuji, co dělám, a když se vzpamatuji, přistihnu se, jak majetnicky ovíjím ruce okolo pasu mého Billa. Svou hrudí i bříškem je skoro natisknutý na to moje a já chtivě slíbávám jeho krk. Vzhlédnu k jeho obličeji. Skousává si rty a snaží se kontrolovat. Je tak bázlivý…
Užuž mu chci něco říct, když vyhledá můj pohled, aby v příští vteřině zavřel oči.
„Mám v sobě tolik motýlků!“ vzdychne, což mě přinutí se usmát. Ruce vsunu pod jeho černé tričko, mikinu už dávno nemá… Snažím se hladit jeho pevné bříško i podbřišek.
„Oh…“ vzdychne udiveně. „Tak moc mi bije srdce!“
Usměju se a dodám si odvahu zbavit jej trička. Obyčejně se stydí, leč teď poslušně zdvihne ruce a jeho triko mizí někam do neznáma. Vyhledává moje rty. Opět mě tak strašně vzrušuje, když mi vzdychá do úst. Několikrát se mi protočí oči a já si musím otřít zpocené dlaně do bílého prostěradla. Moje srdce mi snad už nemůže ani existovat, ono už ani nebuší, ono se jen nepřetržitě chvěje. Odtáhne se trochu ode mě a pohledem mi kouká do očí. Je tak nádherný. Ty jeho obrovitánské oči jsou k nevíře. Je tak dokonalý! Váhavě uchopí cíp mého trička mezi prsty a několikrát svými řasami zamrká – pokolikáté mě dneska už ten jeho pohled mohl dostat? Nesčetněkrát.
„Sundej mi tričko, Bille.“ Šeptnu a on poslechne. Trochu mu pomůžu, přeci jen, je to trochu větší makačka, než to jeho malilinkaté, řekl bych, tílečko. Přetáhne mi ho přes hlavu a ta látka mizí také někde v temnotě pokoje. Vzdychnu, když si teprve teď pořádně všimnu jeho hrudi. Ano. Viděl jsem jej už párkrát, převlíkal jsem ho, ale vždycky jsem se snažil co nejdříve jej zahalit, neboť pohled na jeho nevinné tělo mě přímo odpoutával z přetěžkých řetězů. Vzdychnu… jeho tělo je oproti tomu mému tak chlapecké, nevyspělé. Můj Bill se zhluboka nadechne, chvějí se mu prsty, jimiž nevěřícně přejíždí po mém vypracovaném břiše. Kolik námahy mě to stálo. Snad se mu to líbí.
Bill
Vzdychnu. Vůbec nechápu, kde se ve mně tolik kuráže vzalo. Vždycky v noci, když jsem se samým tím tlakem probudil, vzpomínal jsem na své sny a dotvářel je svými představami. Tak moc se mi to líbilo. Bylo dokonalé sledovat za závojem mých řas a tmou zavřených víček divadlo mé hlavy. Můj pan mozek je jistě skvělý režisér. Usměju se a hltavě přejedu rukama po polštářcích na Tomově břiše. Nemohu tomu uvěřit, tak se mi třesou. Vždycky jsem si ty své sny vybavoval, sledoval svoji lásku ze spaní a nevěděl jsem, co to všechno znamená, bál jsem se na to pomyslet, když se v mých snech můj Tom dotýkal mě na místech mého těla, které nikdo neviděl. Bál jsem se a styděl se za to, co když je to nějaké… ehm zvrhlé. Ale po tom, co mi Tom řekl, že se toho tlaku, který při líbání, při jeho dotecích, při mých vzpomínkách a při mých snech cítím, mohu zbavit, přemýšlel jsem a toužil. Tomova boule mě tlačí do zadečku, sedím na něm, přesto si nemyslím, že by byla větší, než je ta moje… Je tak tvrdá… Zavrtím se na něm. Tom ihned zakřičí na celý pokoj a přerývavě vzdychne, zaklání hlavu dozadu. Cítím, jak čím dál tím víc tvrdnu… no… no tam dole. Je to zvláštní… proč mi neztvrdne třeba noha?
Olíznu si rty. Pohledem neustále propaluji Tomovo bříško a hruď, je to tak krásné. Tom je tak krásný. Je to můj princ, který je nejkrásnější a nejhodnější na celém světě. Vím a cítím, jaké to je, mít tu bouli. Měl bych mu pomoc zbavit se jí. Zapřemýšlím a mé tělo se samo od sebe sehne k Tomovi a začne ho líbat. Sám od sebe začnu pusinkovat jeho bříško a hladit jej rukama. Trochu se zavrtím na jeho uvězněném klíně.
Tom
Když mi spolu s mou pomocí sundal rifle, nebyla to zas až takový změna. Jenže všechno se změnilo v tu chvíli, když mi sundal boxerky, jež taky skončily někde, nevím kde. Ohromně se na mě koukal a snad i zapomněl zavřít pusu. I přes všechno mučící vzrušení, jež mi způsobil a nadále působí, se pořád dovedu usmát. Strašně mě ale vzrušuje jeho roztomilost, ale… ale on je zároveň i tak proklatě sexy. Vražedná kombinace. Zavrtím hlavou ze strany na stranu a vzdychnu. S pomocí všech sil si sednu a rozepnu mu jeho džíny, stáhnu je a odhodím daleko. Tolik motýlů se opět rozletí mým tělem, tolik elektřiny a vzrušení, když se mi odhalí pohled na jeho hubené dlouhé nohy. Když se mi odhalí pohled na to, jak je vzrušený. Chci mu stáhnout i boxerky, ale moje kuřátko rychle zavrtí hlavou. Vlasy mu poletují sem a tam. Položí mi prst na ústa.
„Stydím se,“ šeptne bázlivě a já nechápu, jak to může být možný. Dodneška jsem teda neznal svoji panenku. V jeho těle se prolíná tolik osobností! „Prosím, dotýkej se mě jinde,“ zašeptá a položí mé dlaně stranou, neboť se ke mně se svýma skleněnýma očima a červenýma tvářema sklání. Líbá mě na podbřišku a já prostě nemohu dál. Nemohu dál čekat! Je tak smyslný! Je tak impozantní! Je tak krásný! Je tak vzrušující! A je tak sexy! Tolik pocitů z jednoho člověka je na mě přespříliš a moje tělo se už nedovede kontrolovat. Potřebuji jej tam cítit. Potřebuji se ho dotknout a chci jeho rty. Vezmu jeho ruku s dlouhými, černě nalakovanými nehty do své a přitisknu ji na sebe. Zatají se mu dech a sleduje, jak začínám jeho rukou pohybovat. Pevně mě sevře nohama okolo pasu. Vyhledá mé rty a začne mě líbat, tak dravě, ale s citem, to umí jedině on, a řekl bych… i šťavnatě. Vzdychám a tlumím své steny v jeho ústech, když převezme hlavní tlak a sám přitlačí na můj penis. Prsty sklouzává po jeho vrcholku, což mě uvádí do nepříčetných stavů. Načež se moje pekelná panenka skloní a začne mě olizovat. Nemohu uvěřit, jak na to přišla! Jazykem přejíždí celý můj penis od kořene až po žalud. Potím se a opět spadnu do peřin, neboť když se více osmělí a celého mě vezme do úst, jako když tehdy jedl banán, mám pocit, že to ksakru nevydržím! Nemohu a nedovedu se kontrolovat!!! Sténám jméno svého Billa. Cítím, že za chvíli už prostě budu. Podvědomě narážím do jeho úst. Tvrdou kapkou pro mě ale je, když zničehonic přestane a nevinně se na mě podívá.
„Tobě se to nelíbí?“ šeptne a poulí na mě ta svá kukadýlka. Nesouhlasně zavrtím hlavou. Musím chvíli čekat, až mi plíce doženou dech, abych mu mohl odpovědět.
„Prosím, Bille. Nic úžasnějšího neexistuje. Oh bože…. prosím, pokračuj tam, kdes skončil.“ Nemohu se ovládat, to prostě nejde. Veškerá morálka pozbývá svého úkolu, kráčí pryč a já jsem jako slepej. Vůbec ji nevidím, a ani ji vidět nechci. K čertu s těmi mými zásadami.
„Prosím, Bille…“ zaskuhrám, když si můj Bill proti mým přírazům musí pomoct rukou, zmáčkne mě silně, a když jazykem zesílí tlak…Vybuchnu. Ve slastné křeči exploduji do jeho úst a moje tělo zažívá snad poprvé v životě pocity, jež nikdy necítilo. Všechno ze mě pomalu opadá a já se cítím tak dokonale. Moje láska svírá mé tělo, motá se mi hlava štěstím prostupujícím mým tělem. Konečně pocit slastného uvolnění. Rychle dýchám a snažím se co nejdříve zkoncentrovat. Protože před mýma očima je bílo, všude hučí a já jsem tak přešťastný! Měl jsem už tolik holek, ale ani s jednou jsem nikdy nic podobného necítil, zatímco s ním, s Billem, jsem po několika jeho dotecích na prahu nejvyšší míry vzrušení. Snažím se odlepit oči od sebe, a když se mi konečně zpomalí dech do přijatelné úrovně a moje oči se od sebe odlepí, mohu spatřit chvějícího se Billa.
„M-málem jsi mě udusil.“ Zašeptá ustrašeně, tohle očividně nečekal. Nikde žádné stopy, to můj Bill všechno poslušně spolykal? Až teď si uvědomím… vůbec jsem se neovládal. Rychle si sednu a stočím si jej do objetí.
„Koťátko moje, omlouvám se,“ šeptnu. „Byl jsem z tebe tak rozčarovaný, že jsem byl téměř na kolaps,“ usměju se a pohledím jej prsty po tváři. Má je rudé, téměř hoří. Konečně není tak bílý a dostal trochu barvy. Ta jeho růž v těch jeho tvářích je opět přehnaně sladká. Jemně se otřu svými rty o ty jeho, nechci, aby měl strach. Tohle je pro něj něco dočista nového. Políbím jej, jak nejněžněji umím.
„Bylo to tak dokonalé…“ přivřu oči nad stále živými vzpomínkami. „Děkuji, panenko.“ Stále ještě roztřesenou rukou mu načechrám vlasy a instinktivně se s ním začnu kolébat v objetí.
„Za co?“ šeptne nechápavě a hlavu stočí víc do mé kůže. Cítím jeho teplý dech na svém hrudníku.
„Za to, že tě mám, víš. Jsi jako dar, jenž mi spadl z nebes,“ usměju se a políbím jej na čelo, na nos a naposledy i na rty. Kolébám jej v náručí a netrvá ani pět minut a moje malé princátko odběhne do kouzelné říše snů, v níž neexistují žádné meze ani hranice. Usměju se pro sebe a sleduji jeho tvář. Sleduji jeho černočerné vlasy a opět tu alabastrovou pleť. Klidné, dlouhé, husté řasy. Plné růžové rty. Pootevřu ústa, opět si uvědomím jeho nádheru a jeho křehkost. Ze spánku špitá mé jméno a mně se rozbuší srdce. V náručí držím anděla, jemuž chybí bělostná křídla. Držím ve svých dlaních nevinnost a čistotu samotnou. Držím v ní své milované neviňátko, které pomalu ale jistě špiním a ničím.
Oh, můj bože. Jak jsem tohle mohl dovolit? Tak silně jej pošpinit?
autor: Sajü &Lorett
betaread: Janule
Prý: ,, proč mi neztvrdne třeba noha? " *UMŘELA NA SMÍCH*
Jednoduše – nemám slov! Úžasné!
[1]: přesně tak XD
"proč mi neztvrdne třeba noha?",,,můj tichý pokoj náhle zaplnil zvuk mýho výbuchu smíchu xD xD xD,,to bylo dokonalý,..taková hláška xD
Krásnej díl!Úžasné!
Vrrr,,jak je Billi už zkušenej xD,,dokonalost <3
Předně je mi líto, že nestíhám psát komenty, protože obvzlášť tahle povídka by si zasloužila ke každému dílu aspoň desetiřádkový, za to, jak moc se dotkla mého srdíčka 😀 😀 Musím říct, že spojení dvou autorek se povedlo 😀
Věřím, že to všechno spěje ke šťastnému konci, a až to bude budu se usmívat, ale budu i smutná, že končí dokonalá povídka…takže tak. Je to prostě dokonalé a úplně mně to zahřívá u srdíčka. 😀 😀
Protože kdyby ti ztwrdla noha, newešla by se Tomíkowi ani do pusy ani do prdelky. Wíš Panenko?
Teda ae ty jeho sny musej bejt dobrý porno když si hned tak poradí XD a chudák Tom si ještě něco wičítá…
Bylo to opět úžasné,ale….Říkám si,jestli není škoda zapojovat sex do té dokonalé nevinnosti.Mám trošku pocit,že to celou tu krásnou atmosféru plnou něžnosti,jemnosti a nevinnosti narušilo.Ale je to jenom můj pocit.
Myslím si,že ten pán,co se s ním Bill na začátku srazil je opravdu jeho výrobce,a poznal ho,proto na něho tak vyjeveně zíral.A to,že se Bill zdá Tomovi pořád slabší,bledší a studenější,tak to doufám neznamená,že se jeho život krátí a vytrácí se…..Tohle překrásná dokonalost MUSÍ skončit šťastně!!!!!Prosíííím!!!
[1]: souhlasím. xD
Hele, a že jsem se minule trefila s tím odhadem, že Bill napálil do svýho výrobce? xD
Ale jako vždycky: DOKONALOST!!! =)
mám pocit, že Bill co nevidět zmizí….vůbec se mi nelíbí, že se jeho pleť začíná podobat porcelánu..x(
No toto teda… *naklání se dopředu, dozadu a do stran a snaží se nabrat dech*:-D Mami, nemáme tak čistě náhodou inhalátor???:-D:-D:-D
To bylo… Na to slova prostě nestačí. Ty řádky a odstavce, každé slovo bylo naprosto úžasné a dokonalé, musely jste s tím mít setskaramentskou práci, za to vás obdivuju. Výsledek stojí zato, je to prostě stoprocentní. Akorát Billa teď trochu podezřívám, že se díval na porno:-D Né, samozřejmě že né, ale velice mě překvapil. Nečekala bych to zrovna od něj, tak trochu jsem myslela jako Janča, že v téhle nevinné pohádce bude tahle stránka vynechána, ale přesto jsem si ji přála. Mile jste mě překvapily xD Je to zvláštní… proč mi neztvrdne třeba noha? Konkrétně tahle věta mě úplně dostala, stejně jako to s tím banánem. Nevím, co bych tu dále měla psát. Snad ani nemám teď mozek na to, abych sem psala něco o tom, jaký mi dělá Billův stav teď starosti a že jejich čas se krátí… Totálně mě to totiž dostalo, ještě dlouho na to budu myslet. Ten děda mi přišel jako ten výrobce, nevím proč, doufám, že se to všechno nějak vyřeší, nadpis dílu byl sice Kopec problémů, ale… Bill, nevinná křehká panenka, kouřil Tomovi – to já prostě NEROZDÝCHÁM, nemám šanci *vrtí hlavou*:-D Ale bylo to úžasné holky, jste jedničky. Prostě, když miluješ Advent, není co řešit:-D:-D:-D♥