autor: fyredancer
Sluneční paprsky pokryly Billův obličej, zahřály ho, a něco ho polechtalo na tváři. Nakrčil nos a pootevřel jedno oko, připravený odehnat jakoukoliv mouchu, která vnikla do jeho neposkvrněného studiového bytu a přerušila jeho spánek. Visel nad ním černý pramínek lesknoucí se v ranním světle, a Bill se po něm ohnal, když mu přejel po kořeni nosu.
„To je moje spratkovitá kočka,“ protáhl Tom a vyškubl copánek z jeho dosahu. „Konečně vzhůru.“
Bill se ostře nadechl, a pak přitiskl celé své tělo k Tomovi v bohatém protáhnutí. „Ránko,“ vydechl šťastně, hruď se mu nadouvala euforií. Zazubil se na Toma, věnoval mu ten nejširší, nejblaženější úsměv, protože Tom ho miloval, a náhle bylo na světě všechno správně. „Tohle je poprvé, kdy jsme spolu spali.“
Tom zavrtěl obočím a jednou rukou přejel po Billově boku, palcem obkroužil vyvýšeninu pánevní kosti. „Ach, spali jsme spolu už-„
„Blbče, ty víš, co tím myslím,“ vyjekl Bill, natáhl ruku a štípl Toma do bradavky, až od něj Tom kus odskočil. „Ty a já, společně po celou noc ve tvé posteli. Přespání.“
„Se svým přítelem,“ dodal Tom, věnoval Billovi samolibý pohled.
„Ano,“ řekl Bill, tvář mu hořela. Nějak byla celá ta věc nyní daleko rozpačitější, protože věděl, co k němu Tom cítí, a Bill se mohl ohlédnout zpět na všechny ty malé nápovědy, které by ho tímto směrem navedly, kdyby nebyl tak zaslepený tím, o čem si myslel, že je pravda. Zabořil tvář do Tomova polštáře, aby schoval přihlouplý úsměv. „S mým přítelem a jeho ranní erekcí.“
„No, a cos čekal?“ Tom napůl zakňučel, přitlačil ji silněji proti Billovu boku a přetočil svou váhu na polovinu Billova těla. „Ležím tady a dívám se na tvou tvář už, já nevím, celou věčnost…“
Bill přestal dýchat, jeho rtů se dotkl potěšený malý úsměv, kterým téměř jistě připomínal smetanou ukojenou kočku.
„Co to pořád máš s mým obličejem?“ Zamumlal místo toho, zvedl hlavu z Tomova polštáře a přesunul se, dokud se mu nemohl podívat přímo do očí.
„Jsi nádherný,“ řekl Tom okamžitě, pak se kousl do rtu, jako by chtěl zuby zakrýt ten široký úsměv, který se pokoušel zajmout jeho výraz.
„Ugh,“ řekl Bill, ale rozhodně se usmíval. „Bylo to… tak kdy jsi to věděl?“
Nyní byl na řadě Tom, aby zabořil obličej do polštáře. „Nenuť mě to říct,“ protestoval tlumeným hlasem.
„Předtím, než jsme…?“ Chtěl Bill vědět, šťouchal Toma do žeber. „Nebo až po?“
Vykouklo na něj jedno jasné oko. „Tak trochu mi to došlo po tom,“ přiznal Tom, stále tlumeně. „Tohle je poprvé, kdy jsem zamilovaný, víš? Byl – byl jsem – i před tím, než jsme to dělali, ale uvědomil jsem si to až – až po tom, co jsme byli poprvé spolu. Ehm, tak trochu během toho, opravdu.“
„Po tom, co jsme se milovali,“ řekl Bill, a byl na řadě on být samolibý. Jejich poprvé náhle viděl v úplně jiném světle; štěstí, které se v něm teď vzkřísilo, se rozšiřovalo zpátky do jeho vzpomínek a přenášelo ten stejný pocit k tomu, co cítil předtím, dokonce i jeho slzy přeměnilo do výrazu radosti. Tom byl k němu tak pečlivě ohleduplný; udělal pro něj tak strašně moc, tenkrát poprvé a pak i během všech dalších, co následovaly. Bill si to měl uvědomit dřív.
„Jo,“ zamumlal Tom a zvedl se z polštáře, aby Billa přetočil na záda. Sklonil se nad ním a přitiskl ho do matrace. Sklopil hlavu a políbil Billa na tvář, na ucho, a pak se přitulil k jeho rameni. „A co ty?“
„Já co?“ Zeptal se Bill, jeho mysl už byla částečně zamlžená chtíčem. Tom byl na něm a pomalu a sugestivně se pohyboval.
„Kdy jsi poprvé…?“ Tom se odmlčel a začal se červenat, ve skutečnosti téměř zrudl. Hlavně špičky jeho uší, ale Bill fascinovaně sledoval, jako obvykle, že Toma vůbec může něco uvést do rozpaků.
„To už jsou věky,“ konstatoval Bill. „Chci říct, že jsem byl do tebe zakoukaný prakticky od prvního dne, víš. Ale… to, že tě miluju, jsem si uvědomil, když jsi mě požádal, abych měl s tebou sex. Byl jsem tak vyděšený, protože jsem nechtěl mít sex s někým, koho jsem nemiloval… a uvědomil jsem si, že ve tvém případě mě to nezastaví, protože, ehm, jsem tě už miloval. Miluju.“
„Mám štěstí,“ řekl Tom, který se nyní pohyboval trochu rychleji a Bill otevřel ústa, jak se jejich dýchání zrychlilo. „Takže… chceš…“
„Chceš zkusit něco trochu jiného?“ Doplnil Bill prázdné místo a Tomovi se zaleskly oči.
„Co máš na mysli?“ Chtěl Tom vědět. Jeho jazyk se vynořil, aby šťouchl do piercingu ve rtu, a Billovi zavířilo v žaludku.
„Ty ve mně, bez kondomu?“ Odvážil se Bill.
Tomovy oči se rozšířily. „Ne,“ řekl okamžitě. „Ne, Bille, to nemůžeme.“
Bill se ostře nadechl. „Vůbec?“ Řekl slabým hlasem.
Tom se zamračil a odvrátil pohled stranou. „Potřebuju jít na testy,“ začal zamyšleně, pak se setkal s Billovýma očima. „Ty by ses měl taky nechat otestovat.“
„Ale vždycky jsme se chránili-“ začal Bill.
„Na tom nezáleží. Já jsem vždycky používal kondom, pokaždé, ale pokud chceš… pokud chceš tohle, Bille, tak oba půjdeme na testy,“ řekl Tom pevně.
„A pak to můžeme dělat bez kondomu?“ Zajímal se Bill. Slyšel, a četl, že je to bez toho lepší. Ale důvod, proč se zeptal, byl ten, že měl pocit, jako by ho to k Tomovi ještě více přiblížilo, žádné bariéry mezi nimi. Koneckonců, vzájemně si přiznali, že se milují. To byla ta největší překážka ze všech.
„Ne, pak počkáme dalších šest měsíců a znovu se necháme testovat,“ řekl mu Tom. „A pak, když budeme znovu oba čistí, můžeme to dělat bez.“ Vtiskl mu polibek na nos, když ho na něj Bill nakrčil.
Bill vystrčil spodní ret. „To je dlouhá doba,“ stěžoval si. „Ale ty ses vždycky chránil, ne? Takže bys měl být-„
„Nebudu riskovat, že ti ublížím, Bille,“ prohlásil Tom, jeho výraz byl pevně odhodlaný. „Jo, jsem si jistý, že jsem čistý, a jo, vždycky jsem používal ochranu, ale pamatuješ si něco z přednášek o zdraví, že jo? Nestojí to za ten risk, dokud si oba nebudeme stoprocentně jistí.“
Bill neochotně přikývl, stále měl povystrčený ret. Byla to tak dlouhá doba na něco, co věděl téměř s jistotou. „Uděláme to,“ řekl Tomovi.
Tom se na něj zazubil. „Rozhodně to uděláme,“ řekl a neřestně k němu přitiskl své boky. „A jednu věc ti můžu říct s jistotou. Od teď budeme mít tak strašně moc sexu, Bille.“
„Ach,“ řekl Bill, trochu zasténal a přitiskl ruce na Tomova záda. „Tak moc. Hned teď? Počkej, Andy už musí být doma, je ráno…“
„Myslíš, že to mě zastaví?“ Zeptal se ho přímo Tom a třel se o něj. Zapřel se o jednu ruku a druhou se natáhl pro Billův penis. „Kdo se stará, jestli nás Andy uslyší, jak to děláme? Nemá poslouchat; má sluchátka.“
„Neee,“ sténal Bill, kroutil se pod Tomem a lehce ho škrábal po zádech.
Tom se otřásl a přitlačil proti Billovu stehnu. „Pokud opravdu nechceš…“ začal.
„Ne,“ řekl Bill znovu, ale myslel tím ano, a přirazil boky proti Tomovi.
„Unh,“ zasténal Tom, a ta zpráva byla čistá a jasná; způsob, jakým začal přirážet proti Billově noze, byl poměrně jasnou indikací.
Bill se snažil zůstat potichu, ale zdálo se, že Tom si užívá ho provokovat, aby ze sebe nějaký zvuk vydal.
O něco později slunce zasvítilo Billovi do očí, jak ležel propletený s Tomem na jeho pohodlné posteli, a jediné, co mu bránilo v zaslouženém zdřímnutí, byly další tělesné funkce. Bill zasténal, když mu v žaludku znepokojivě zakručelo.
„Myslím, že je čas vstávat,“ řekl Bill a zatlačil proti Tomově hrudi.
„Jak myslíš,“ vzdychl Tom, otočil se na bok a omotal kolem Billa obě ruce. Hlavu mu přitiskl k rameni. „Počkej, teď jsem si na něco vzpomněl, chtěl jsem se zeptat už předtím, ale… však víš. Pořád jsi říkal, že čekáš na tu pravou osobu, se kterou budeš mít sex… Znamená to, že já jsem ten pravý?“
Bill s velkou vážností odpověděl, „Jsi ten pravý, kterého mám teď.“
„Ptáku.“
„Mám rád tvého ptáka.“
„Hmm, to je divné,“ řekl Tom s hraným překvapením. Vtiskl Billovi polibek na rameno. „Já mám rád tvého.“
„Po celou tu dobu…“ Bill ho neefektivně plácnul. „Nemáš ani tušení, jak mě to týralo, Tome! Po celou tu dobu, zatraceně, Tome, když jsem si myslel, že jsi hetero…“
„Ach, já jsem hetero!“ Tvrdil Tom se zcela vážným pohledem.
„Tak co jsi?“ Bill přimhouřil oči. „A nezkoušej se z toho vykroutit, jako že jsi Bill-sexuál, to je podvádění, není to platná odpověď.“
Tom zvedl levé obočí a nadechl se. „Jsem zamilovaný. Je to dostačující?“
„Mmm.“ Bill proti boku svého přítele roztál, zahalený v souhlasné šťastné záři. „To beru. Jak moc se to vyplatí, dostanu za to snídani do postele?“
Tom se rozesmál, zahlédl dotčený výraz na Billově tváři a rozesmál se ještě silněji. „Možná na tvoje narozeniny,“ řekl s úšklebkem.
„Které mám až příští rok,“ prohlásil Bill vyčítavě, sjel svými nehty po Tomově nahé hrudi, až se Tom zachvěl.
„Nebo na Valentýna,“ řekl Tom, jeho pobavený výraz se proměnil v zamyšlený. „Nikdy dříve jsem na Valentýna nic nedělal.“
„A tímhle tempem tentokrát taky nebudeš,“ řekl Bill sarkasticky, pak roztál do bezmocného úsměvu, když se na něj Tom zahleděla očima vyděšeného štěněte.
„To bys neudělal,“ řekl.
„Žij ve strachu,“ škádlil ho Bill. Přelezl přes Toma, po cestě z postele ho plácl přes nahý zadek a zachechtal se, když Tom vyjekl jako malý kluk.
„To máš za to, že jsi tak líný během krásného sobotního rána,“ řekl mu Bill, vklouzl do boxerek a hledal své tričko, než se zamračil, jakmile ho našel zmačkané na podlaze, stále vlhké z večerního deště.
„Líný!?“ protestoval Tom, přetočil se v posteli, dokud nebyl k Billovi opět čelem. „Hej, zrovna jsem ti dal dobrý a tvrdý-„
„Teď mi dej tričko, chci kafe,“ přerušil ho Bill.
„Druhý šuplík ve skříni,“ řekl mu Tom. Rozvalil se na záda a protáhl se. „Za chvilku tam budu.“ Místo toho zněl, jako by měl každou chvíli usnout.
Bill z určeného šuplíku vytáhl čisté, dvojnásobně velké tričko a přidržel si ho u nosu, aby vdechl vůni pracího prostředku a sušičky, a slabý nádech kokosu, který se z nějakého důvodu nacházel ve všem, co Tom nosil. Zazubil se, přetáhl si ho přes hlavu a pak se otočil, aby zhodnotil, jak se v té obří věci cítí.
„Sexy,“ poznamenal Tom.
Bill na něj vykulil oči. „Ani náhodou.“
„Máš na sobě moje tričko po tom, co jsme se milovali v mé posteli,“ řekl Tom a zvedl obočí. „Rozhodně to je sexy.“
Bill zčervenal. „Já, jdu teď udělat kávu,“ vyjekl, když hrozilo, že se mu sevře hrdlo. Než za sebou zavřel dveře, strčil hlavu zpátky dovnitř a přitiskl ji k zárubni dveří a vykřikl: „Miluju tě!“ a rychle je zase zavřel a s červenou tváří se rozešel chodbou. Tom se s ním před chvílí rozhodně miloval, tak pomalu a něžně, až se Bill bál, že se znovu rozbrečí, v porovnání s jeho poprvé, a jak jeho pocity nyní byly pravým opakem toho, čím byly předtím. Byl zcela přesvědčený, že toto ráno je tím nejšťastnějším člověkem na světě; měl všechno, o čem se tak obával, že to rozdává, aniž by dostal na oplátku to stejné.
Bill využil koupelnu, dal si rychlou sprchu a ukradl si pro sebe Tomův kartáček, který identifikoval podle užitečné značky, kterou na něj Tom upevnil lepicí páskou spolu se slovy ´Andy, nepoužívat´. Přemýšlel o tom, že by se vrátil do ložnice a Toma násilně vytáhnul z postele, ale pak se rozhodl, že by to možná bylo předzvěstí špatného začátku jeho povinností přítele, a tak se nechal nalákat vůní kávy, ačkoliv věděl, že pravděpodobnost setkání s Andreasem je docela vysoká.
Když se přišoural blíž ke kuchyni, pod kobercem zavrzalo prkno a Bill se přikrčil, než se znovu vrhl kupředu. Měl každé právo, aby nyní držel hlavu vzhůru.
„Zatraceně, Tome, je jedna věc být zasraně hlasitý, když jsem celou noc pryč, ale odkdy je pícháš i následující ráno-“ začal Andreas a otočil se od linky s kouřícím hrnkem horké kávy. „B-Bille?“
„Dobré ráno,“ řekl Bill vesele. „Díky bohu, že někdo udělal kafe.“ Prošel kolem ohromeného Andrease a prohledával skříňku, aby našel hrníček, který by nebyl příliš rozbitý nebo otlučený.
„To je Tomovo tričko,“ poznamenal Andreas.
„Hm. Jo,“ potvrdil Bill, přesunul se k lednici a hledal smetanu do kávy. Když žádnou nenašel, spokojil se s mlékem a našel cukr, dopřál si několik plných lžiček, než ze své kávy udělal bílou.
„Proč máš na sobě Tomovo tričko?“ Zeptal se Andreas pateticky. Pak pokračoval tenkým, vysokým hlasem. „Tos byl zase ty dneska ráno? Bože, Bille! Myslel jsem, že už jsme o tomhle mluvili! A ty ho necháváš-„
Bill po něm blýskl tajuplným úsměvem, než schoval svůj výraz v hrníčku. Zasvětit se prvnímu doušku kofeinu byla dobrá prevence proti tomu, aby řekl něco jako: „Jo, nechávám Toma, aby mi dělal všechno.“
„Necháváš co?“ Přerušil je Tom a sám vkročil do kuchyně, tepláky mu visely velmi nízko na bocích, jen tak tak, že zakryly podstatné věci. Poškrábal se na hýždi, zatímco se přitiskl blízko vedle Billa, možná až zbytečně blízko, ale dostatečně příjemně, jak se natáhl pro svůj vlastní hrnek. Sladce se na Billa ušklíbl. „Dobré ráno ještě jednou.“
„Mm,“ řekl Bill, otřel se chodidlem o Tomův kotník, protože jeho ruce byly obsazené.
„Necháváš ho – s tebou!“ Řekl Andreas nesourodě. „Tome, ty a Ariel-„
Tom se otočil a vyštěkl: „Už jsem ti říkal, že to nic nebylo! Ty jsi o tom pořád a pořád mlel, a tak jsem tě zasraně prosil, abys to Billovi neříkal, protože to nic nebylo; pak jsi šel a stejně mu to řekl-„
„- protože tys s ní randil!“ Řekl Andreas konsternovaně.
Tom si hlasitě povzdechl a nalil si hrnek kafe. „Bral jsem ji na rande, v tom je rozdíl, víš. A dělal jsem to proto, že mi vyhrožovala.“ Přesunul se vedle Billa s tichým ´hej´, a omotal kolem něj ruku, když se otočil, aby se zadkem zapřel o linku.
Bill oběma rukama objal svůj hrnek a opřel se o Toma, dal tak jasně najevo svůj postoj.
„Myslel jsem, že sis dělal srandu,“ řekl Andreas s ohromeným výrazem. „Chci říct, jako vážně? Znělo to jako zasraný vtip – chci říct, pokud ti holka musí vyhrožovat, abys s ní randil…“
„Vyhrožovala mi,“ řekl Tom. „A já s ní nerandil.“
Andreas udělal gesto svým vlastním hrnkem, vylil přitom přes okraj trochu tekutiny, ale ignoroval to. „A co je to teda s tebou a s Billem?“ Znovu měl divoký pohled.
„My spolu randíme,“ řekl Tom pevně.
Bill šťouchl loktem do Tomova boku. „Ještě jsi mě nevzal ani na jediné rande,“ namítl.
Tom vykulil oči. „Máš pravdu,“ přiznal. „Dneska večer?“
„Mám úkoly…“
„Bille,“ zasténal Tom. „Teď jsi můj přítel; nemůžeš se na mě vykašlat kvůli úkolům.“
„Nevěděl jsem, že to je pravidlo,“ řekl Bill s odfrknutím. „Můžeš mi ho najít v příručce pro přítele, Tome? Ach počkat, žádná taková není.“
„Bille,“ loudil Tom. „Kvůli mně?“
Bill se napil kávy a zvedl obočí. „Můžeš mě vyzvednout v osm,“ rozhodl se. Přitulil se blíž, když se kolem něj Tomova paže utáhla.
Andreas jen zíral. „Panebože,“ řekl a zdálo se, že nemohl najít nic dalšího, co by se hodilo, protože to zopakoval trochu hlasitěji. „Panebože. Vy dva jste opravdu… Panebože.“
„Tys nám moc nepomohl, blbče,“ řekl Tom Andreasovi tvrdým tónem.
„No, a jak jsem to měl vědět?“ Protestoval Andreas. „Nikdy jsem tě neviděl dělat nic jiného, než jen přefiknout a skončit, takže jsem měl o Billa strach.
„Díky,“ řekl Bill a zašklebil se. „Jak se ukázalo, dokážu se o sebe postarat sám.“ S Georgovou malou pomocí, dodal ve svých myšlenkách, a bylo tam něco, u čeho neviděl potřebu to s Tomem sdílet, status přítele nebo ne.
„Jasně,“ řekl Andreas a díval se střídavě mezi nimi. „No. Bill má byt pro jednoho – můžete se vy dva pokusit udržet to tam?“
Tom zavrčel a skočil po něm. „Já ti ukážu, kde to udržet-„
Bill se pochechtával a hrábl po Tomovi, vyšplíchl přitom kávu, a tak vzdal svou snahu nějak pomoct Andreasovi, který se otočil a utekl.
Jak se Tom a Andreas honili po bytě, křičeli a házeli věcmi, Bill stál v kuchyni jako přikovaný, jak ho životně důležité uvědomění praštilo silou kovadliny přímo mezi oči. Dnes večer měl rande.
„Já nemám co na sebe!“ Vykřikl Bill.
***
Následující týden Bill vstoupil do Lehardtovy soutěže, s Tomem zapsaným jako jeho kytarovým doprovodem.
Georg seděl v první řadě a zubil se, spolu se svým tichým kamarádem Gustavem, který vypadal soustředěně a dokonce se zájmem. Andreas byl někde v davu, dělal obličeje, které byly něco mezi kýčovitým povzbuzením a znechuceným hororem, protože přicházel domů minimálně každý druhý den zrovna ve chvíli, kdy si Tom s Billem užívali společného kvalitního času – vytápění a izolace byly lepší u Toma. Billova máma na jeden den přijela, vzala si v práci volno, jen aby viděla jeho vystoupení. Jejich dívčí kamarádky z kolejí byly seřazeny v jedné řadě, s připravenými fotoaparáty.
Bill si vyzpíval své srdce, ignoroval všechno z jevištní techniky, která mu říkala, aby promlouval k publiku, On to zpíval Tomovi, dával mu slova, která se vynořila z toho, o čem si myslel, že je zoufalá, beznadějná touha. Nyní to zpíval z lásky a byl si jistý, že ještě nikdy nezněl lépe.
Tom se po většinu písně upřeně díval na kytaru. Během posledního opakování refrénu konečně zvedl hlavu a ta jiskra v jeho oku, ten rozkošný, téměř plachý úsměv, ze kterého pouze Bill mohl vidět i druhou stránku, to vše poslalo Billa rovnou až do stratosféry.
Nakoplo to Billa ještě víc vokálně, a on dokončil píseň s hrdostí, když sledoval, jak si více než jeden posluchač nenápadně otírá oči.
***
„Panebože,“ řekl Bill hlasitě, splácl ruce a třel o sebe dlaně. Zíral na výsledkovou listinu s čistou nedůvěrou. „Tome? Tome!!“
„Co je?“ Zavolal Tom, vyrazil po chodníku a zkrátil si to přes trávu, aby se k němu dostal rychleji. „Zlato, vyhrál jsi něco?“
„Neříkej mi tak,“ protestoval Bill, ale přitulil se zády k ruce, kterou mu Tom zahákl kolem pasu. „Podívej! Podívej se na to!“ Ukázal na vývěsku třesoucím se prstem. Nedokázal to vyslovit. Nezdálo se to být reálné.
„´Porota vybrala Billa Trumpera´,“ četl Tom nahlas. „Bille, to je úžasné!“
„Věděl jsem, že šance na vítězství byly malé; chci říct, je to Lehardtova soutěž, skoro vždycky to vyhraje nějaký čtvrťák,“ řekl Bill a otočil se k Tomovi, aby ho popadl do nadšeného objetí. „Je tady jenom jeden vítěz, jenom jeden, s náhradníkem na druhém místě, pokud by se něco, však víš, stalo.“
„Plagiátorství,“ řekl Tom vědomě. „Nestalo se to jeden rok?“
„Jsou to už roky,“ řekl Bill a mávl rukou. Sevřel své ruce kolem Toma, pevně, dokud si jeho přítel nezačal stěžovat, že potřebuje dýchat. „Je tady jenom jedno jméno! Panebože. To ty; to všechno ty, víš.“
„Nebuď hloupý,“ protestoval Tom a políbil Billa na krk. „Je to tvoje píseň. Všechna ta tvrdá práce byla tvoje. Já jsem jen hrál na kytaru.“
„Mmm, a dělal jsi to tak dobře,“ zamumlal Bill a znovu ho objal.
Po chodníku kolem nich prošla starší osoba, a pak se zastavila. „Bill Trümper? Gratuluji,“ řekla ta žena. Byla jedním z učitelů z hudebního oddělení, někdo, kdo pracoval s hodinami hudebních nástrojů, takže ji Bill na žádnou hodinu neměl.
„Děkuju!“ Vykřikl Bill a široce se zubil. Otočil se v Tomově náruči čelem k učitelce a nyní rozpoznal, že byla také členkou poroty na soutěži.
„A Tom Kaulitz?“ Pokračovala. „Vy jste doprovázel Billa na kytaru. Excelentní práce prstů – jsem zklamaná, že nejste v žádné z mých tříd.“
„Zapracuju na tom, madam,“ řekl Tom nečekaně.
Bill otočil hlavu a zíral na Toma s potěšením. „Opravdu?“ Zašeptal, a Tom se na něj povzbudivě pousmál.
„Vaše píseň byla vynikající,“ učitelka se obrátila k Billovi a věnovala mu úsměv a přikývnutí. „Zúčastněte se i příští rok, Bille – všichni jsme byli opravdu ohromeni. Ta láska mezi vámi a tady vaším gentlemanem byla také velmi dojemná – je to cenná věc, milovat někoho tak moc.“
„Děkuju,“ řekl Bill nadšený až do morku kostí a z nadměrného vzrušení popadl Toma za ruku.
Společně se rozloučili a Bill se otočil čelem k Tomovi, úsměv ovládl celé jeho bytí.
„Miluju tě,“ řekl mu Bill bez dechu.
Tom se usmál nazpět a zvedl ho do objetí tak silného, až Billovy nohy opustily zem, pak ho roztočil. „Taky tě miluju,“ řekl mu Tom do ucha, pak ho položil na zem, zatímco si vzájemně prohlíželi jeden druhého.
„Přál bych si, abychom pro tebe mohli dát do pořádku tu situaci s traťovým týmem,“ dělal si starosti Bill.
„Ne po tom, jak jsem skončil,“ řekl upřímně Tom. „Trenér byl nasraný, Bille. To je v pohodě. Není to tak, jako bych tam byl kvůli stipendiu nebo tak – byl jsem tam kvůli běhu a abych zůstal ve formě, a běhat můžu pořád, víš. A jsou tady i jiné způsoby, jak zůstat ve formě.“ Natáhl se, aby Billa štípl do žeber, ale na poslední chvíli sklouzl níž až pod Billovy kyčle.
„Tome, jsme na veřejnosti,“ Billova schopnost zčervenat byla živá a zdravá, a zdálo se, že Tom nacházel potěšení při hledání nových a důvtipných způsobů, jak toho docílit. „Ale tys ty tréninky miloval. To, co Ariel udělala, nebylo správné, a tvůj trenér-„
„Tys u mě vyhrál nad týmem, okay?“ Řekl mu Tom a zvedl obočí. „Ani to není žádná soutěž. Mimochodem, takhle můžu chodit běhat ráno, mít to z krku a odpoledne a večery pak trávit s tebou.“
Bill zvedl obočí a nechal Toma, aby si ho přitáhl ke svému boku, zatímco se vydali po chodníku. „Proti tomu se nebudu dohadovat,“ řekl s potěšením.
„Fajn,“ řekl Tom s uspokojením, propletl své prsty s Billovými.
To bylo pro Billa dalším zjevením, když s Tomem vyšel na veřejnost. Předpokládal, že Tom bude v nejlepším případě rezervovaný, při nehorším plachý se ho vůbec jen dotknout, ale Tom byl první, kdo se pro něj natáhnul. Nedělal to nijak očividné, ale nebylo v tom ani žádné váhání, a to přesně Bill potřeboval.
„Oh,“ řekl Bill a zatahal za Tomovu ruku. „Jaké máš plány na vánoční prázdniny?“
Tom zvedl obočí. „Mám pocit, že se mi to právě chystáš říct.“
Bill se na něj zazubil. „Moje máma je tak trochu jasnovidec, víš. Řekla mi, že jestli s tebou budu chodit ještě i o Vánocích, tak tě mám vzít s sebou domů…“
„Radši buď opatrný,“ řekl Tom a na oplátku se ušklíbl. „Mámy mě milují, Bille. Jsou to tátové, kteří mě chtějí při prvním pohledu odstřelit.“
Bill si odfrkl. „Budu si pamatovat, abych mámě řekl, že má schovat brokovnici. Tak pojď, půjdeme domů. Myslím, že potřebuju malou připomínku toho, jak tě pohled na můj obličej vzrušuje.“
Tom se na něj se zájmem ušklíbl. „Tak to si pojďme pospíšit a já ti dám velkou připomínku.“
Bill se zazubil, hravě ho plácl a pak uháněli k modré autobusové lince, která je dostane domů.
KONEC
KONEC
autor: fyredancer
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Konec dobrý, všechno dobré, jak se říká. Moc krásná povídka, vždycky jsem si to užila a trochu je mi líto, že už je konec. Teď už jen zbývá říct, žili šťastně…
Děkuji za skvělý překlad a těším se zase na něco nového. 😀
Krásna povídka i když jsem ze začátku chtěla Toma praštit ale teď má u mně velké plus a Bill je zlatíčko.
Ja se jdu roztyct… to je tak naaaaadhernyyyy! Awww jdu to precist znova a konecne bez nervu 😀 miluju to! Dekuju autorce, dekuju prekladatelce, dekuju januli, miluju vas!
Skvělý konec, moc se mi to líbilo.
Jejda, to byla jedna z mych prvnich na THF:-) Jak mi se tehdy strasne libila. A jak me frustrovala:-) Jak to Billovi nedochazelo a nedochazelo. Boze….
I ty intimni chvilky mezi kluky byly tak naprosto jedinecne, ona to umela vzdy tak neotrene a novatorsky popsat. Proste borka. To z te povidky se mnou vzdycky zustane – moment, kdy se kluci miluji pred tim zrcadlem a Tom prinuti Billa, aby se poradne podival. Aaaaa, to snad neni mozne, ze si to tak dobre porad pamatuji.
Zuzu, odvadis neskutecnou praci a vybiras si same suprovni. Jen tak dal, jestli mas teda porad elan a cas.
Pozdrav z uchcaneho severu, kde se letos leto vubec neuracilo dostavit.
Zuzu, moc děkuji za další nádherný překlad povídky! ♥
Tahle je opět jedna z dalších, ke kterým se budu ráda vracet, ačkoli se přiznám, že mě děsně frustrovala a to téměř každým dílem. Bill s Tomem potřebovali strašně moc času na to, aby si lásku vyznali a konečně se přestali trápit, ale to nevadí, hlavně že jsou nakonec spolu a šťastní! ♥
Soutěž byla takovou krásnou tečkou za úžasným příběhem a já jsem ráda, že ji Bill vyhrál, protože si to rozhodně zasloužil. Mile mě i překvapilo, že by se Tom do budoucna i rád zabýval hrou na kytaru, z čehož mám radost. 😉 Ale samozřejmě největší radost mám z jejich vzájemné lásky! ♥ Ani já bych nečekala, že se bude Tom k Billovi mít až takhle na veřejnosti, a o to víc jsem potěšena a o to víc se můžu radovat. Tahle povídka rozhodně dostala konec takový, jaký si zasloužila.
Takže ještě jednou moc děkuji, Zuzu! ♥♥♥
Pekný happy end, všetko dopadlo dobre, ich vzťah, súťaž… Som spokojná 😀 fest ma to bavilo čítať, aj keď boli obaja po celý čas ako dvaja retardi, čo sa nevedia spolu normálne porozprávať, ale tak keby to bolo také jednoduché, tak to má dve časti, že? :D… Veľmi ďakujem za preklad 🙂
Oh, tohle bylo.. intenzivní! Jiný konec by si povídka nezasloužila! Děkuju za překlad! 🙂
Měla jsi se svým doporučením pravdu, Zuzu, ostatně jako vzdy 😊. U tehle povídky a me maličkosti byl úspěch zaručen. A skutečně to nebylo pouze kvuli jejich postelovemu skotaceni 😅!!! Příběh me dostal jako celek a moc jsem si zamilovala zdejšího pridrzleho Billa. Moooc Ti dekuji za preklad 😘. A Januli za zveřejnění 🌹.
tyjo ja myslela ze z Billa „vyrostu“. takhle natvedlej panic se jen tak nevidi. :see_no_evil: uz od ty doby co se postavil proti Geovi u toho kulecniku, sem si rikala „halooo, Bille poskoc si z vedení, on te chce.“ a Billan furt nic. grrrr no a Andy tomu dal pak korunu. no krasna povidka, krasna :heart_eyes:❤
tak tohle byla paradni povidka. z Billa sem „rostla“, uz od toho jak se Tom postavil proti Geovi u toho kulecniku, troibelin, panic no. :sweat_smile::rofl: a Andy tomu pak prihodil korunu a mel Toman po námluvách. Bozí povidka. :heart_eyes:❤