Love is immortal 13.

autor: zrzek995

„Markusi, jsem ta…“ řekne Bill, který právě vešel do dveří s mrtvým dítětem. „Ne, to není možné. Tome? Tome?! To NE!“ vykřikne Bill. „Tome! Markusi! Vrať se!“ křičí Bill po domě, ale nedostává se mu žádné odpovědi. Billovi se podlomí kolena a sesune se na zaprášenou podlahu. „Proč? Tome, vrať se, prosím.“ Šeptne Bill a zaboří pěstí do podlahy.

Po hodině sezení na studené a špinavé podlaze se Bill zvedne a přemýšlí, co udělá. Teď ven nemůže, je tam světlo, zemřel by. Nejhorší je to čekání na noc, kdyby byl teď s Tomem, čas by mu utíkal rychle, ale když teď musí čekat sám na noc, aby mohl Toma najít, je to nekonečné. Začne chodit sem a tam a vše, co má po ruce, roztříští o zem. Nakonec se rozhodne tedy si sednout a počkat, až padne tma.

…

„Tome Kaulitzi, jste souzen za vraždu Simona Charlishe. Za úsvitu budete odveden do komory, která vás zbaví života. S Billem Trümperem máme také co dočinění, takže zemře s vámi, jen co ho najdeme.“ Vyhlásí ortel soudce a dva upíři odvedou Toma do malé cely s kruhovým půdorysem a vysokým stropem. Jen ho tam hodí a zavřou za ním.

„Lásko, miluji tě. Chci ti to ještě jednou říct do očí.“ Šeptne Tom a zadívá se nahoru. Vidí tam podivný skládaný strop. Jako kdyby tam byl otvor, který se rozevře. Tady ho jistě čeká smrt. Ráno otevřou poklop a pustí na něj slunce, které ho spálí a on už nikdy nespatří Billa, nebude ho moci držet v náruči, líbat ho, milovat se s ním. Teď zde jen bude čekat na východ slunce, který bude ten poslední, který v životě uvidí. Pak se setká s Natálií… Natálie, na tu už skoro zapomněl, jak byl neustále s Billem. Miloval ji, vždycky ji miloval a stále na ni myslí. Jeho chladné srdce je ale nyní rozpálené láskou k Billovi. „Bille.“ Vzdechne Tom.

…

Konečně nastal večer a Bill může vyjít z tmavé chatrče hledat Toma. „Tome, kde můžeš být?“ ptá se sám sebe a utíká lesem. Pak si vzpomene, že Tom odešel s Markusem a tudíž nemohli jít jinam, než ke sněmu. Tak se přemístí před brány sněmu, kde Markus bydlí, a kde je zároveň soud s vězením. Přijde k jednomu ze strážců vchodu a chce pustit dovnitř. Upír se jen pousměje a chytne Billa za ruku, kterou mu následně zkroutí za zády. Druhou ruku mu také dá za záda a sváže ho.

„Bille, jsi hodný, že jsi přišel. Alespoň tě nebudeme muset hledat.“ Řekne mu s úšklebkem upír a odvede ho dovnitř.

…

„Bille, přišel jsi. Bylo mi jasné, že budeš Toma hledat.“ Usměje se Markus, když přivedou Billa do veliké přijímací místnost, kde se Markus zrovna zapáleně bavil s nějakým starým upírem. Bill hned poklekne i přesto, že s rukama svázanýma za zády to jde těžko. Markus k němu přijde a položí mu ruku na rameno. Skloní se k němu a začne mu šeptat do ucha. „Zklamali jste mě. Myslel jsem si, že ty a Tom budete dobří upíři. Bohužel jsem se zmýlil. Toma uvidíš za chvíli. Jste oba odsouzeni k smrti.“ Bill se jen pousměje. Vždy dosáhl toho, co chtěl.

„Nemáš na to právo, Simon si to zasloužil. Moc si dovoloval. Kdyby nechtěl všechno, co mají ostatní a co on mít nemůže, ještě by žil.“ Řekne Bill a vzhlédne k Markusovi. Ten, zaskočený jeho nebojácným a přímým pohledem, není schopen slova. Po chvíli se však vzpamatuje a vrazí Billovi facku. Bill se svalí na zem a vyplivne krev. Jeden z hlídačů ho opět postaví na nohy, které mu hned zase podrazí, aby si klekl a ukázal pokoru.

„Tohle už nikdy neříkej! Nikdy, říkám. Měl bys být Simonovi vděčný, to on ti pokaždé zachránil život, když jsi se dostal do potíží. Jemu bys měl za všechno děkovat. Vlastně je to už teď jedno, protože stejně zemřeš. Nemysli si, že ti to projde jako vždy, Bille. Ty jsi jen další hlupáček, který si myslel, že nás všechny oslní a změní, ale nepovedlo se ti to. Upíři mají zákony a ty dodržují. Kdo je poruší, zemře! Konečně přišla řada i na tebe.“ Usměje se Markus a nechá Billa odvést.

„Nemáš na to právo! Nech aspoň Toma žít!“ křičí ještě Bill, zatímco ho odvádějí.

„Já mohu všechno, jsem totiž mocný!“ zakřičí na oplátku Markus a Billa vyvedou z místnosti ven. „Takže, kde jsme to skončili? A, Jamesone.“ Usměje se nejstarší a přejde zpět k upírovi.

…

Tom sedí naproti dveřím a stále vzhlíží vzhůru. Čeká, až otevřou poklop a on bude spálen sluncem. Z ničehož nic se otevřou dveře a dovnitř je hozen Bill, stále s rukama svázanýma za zády.

„Bille! Proč jsi tady. Měl jsi utéct.“ Vykřikne Tom a vrhne se k Billovi.

„Lásko, jsem rád, že tě vidím. Stejně by mě chytli. A bez tebe by neměl můj život cenu.“ Řekne Bill a natočí k Tomovi záda, aby mu mohl rozvázat pouta. Ten se rychle skloní k jeho rukám a začne provazy rozvazovat. Když je konečně Bill volný, rychle se otočí a políbí Toma. Tom se svalí na zem a přitáhne si Billa k sobě. Líbají se, jako kdyby se líbali poprvé. Jemně, ale hluboce.

Tom má pravou dlaň položenou na Billových zádech a v druhé svírá Billovu ruku. Bill volnou rukou zajel Tomovi do vlasů a druhou proplétá s tou Tomovou.

„Zítra zemřeme, je mi líto, že to všechno trvalo tak krátce, Bille.“ Řekne Tom po polibku a sedne si ke stěně cely. Bill si mu sedne na klín, čelem k Tomovi a lehce ho políbí na rty. „Také jsem myslel, že to bude trvat věčně, ale jsem rád za to, co jsme prožili. Miluji tě a jsem rád, že jsem poslední měsíce byl s tebou.“ Pousměje se Bill a znova Toma políbí.

„Já tě také miluji a naši lásku nám nikdo nevezme.“ Řekne Tom obejme Billa.