autor: Ainikki
Dveře výtahu se otevřely ve třetím patře panelového domu a vystoupili z něj dva chlapci. Tom z kapsy své bundy vytáhl klíče, otočil s nimi v zámku a nechal Billa jako prvního projít do jeho bytu. Alespoň nějaké dobré znamení. Bill neodmítl jít k němu domů. Nějakou tu důvěru v něj tedy musí mít. Černovlásek zvědavě nakukoval z předsíně do útrob bytu. Líbilo se mu, co vidí. Kožená sedací souprava s elegantním proskleným stolkem a za tím vším police stejné barvy, jakou měla pohovka, plná cédeček s hudbou, filmy a mezi tím vším pár knih. A překvapoval ho také ten pořádek. Ne, že by snad automaticky předpokládal, že Tom je kdovíjaký bordelář, na druhou stranu ale také věděl, že pokud kluk bydlí sám, úklidu nikdy moc nedá. Tady to ale bylo perfektní. Dokonale uklizeno, vše porovnáno, zařízení moderní, přesto nepůsobící chladně.
„Odložíš si, nebo budeme stát tady?“ S podtónem pobavení v hlase vytrhl Tom Billa z jeho malé chvilky zírání. Neuniklo mu, jak zaujatě si vše prohlíží, a nepochyboval o tom, že se mu ten pohled líbí. Na tomhle svém místě si zakládal a pečoval o něj. Ne tedy zrovna tím způsobem, že by tu běhal s prachovkou, vysavačem a mopem. Udržoval jen řád ve svých věcech a na hrubý úklid mu sem jednou do týdne docházela jedna starší paní.
„Jasně.“ Probral se Bill a jal se rozepínat si kabát. Tom mu ho pověsil na věšák mezitím, co si Bill ještě vyzouval boty.
„Dal bych si kafe. Chceš taky?“ Nabízel hostitel, a při tom nenásilně Billa za ruku vtáhl dovnitř obýváku.
„Kafem nikdy nepohrdnu.“ Uculil se černovlásek v odpověď.
„OK.“ Vrátil mu Tom úsměv a přitáhl si ho do náruče. V něžném gestu mu zastrčil pár pramenů vlasů za ucho a pohladil ho po tváři. „Jsem rád, že tě tu mám.“ Řekl polohlasem a krátce Billa políbil. „Posaď se. Hned ho donesu.“
Tom odběhl do kuchyně a Bill v místnosti osaměl. Znovu se zadíval na luxusní sedačku. Přesně zapadala do jeho vkusu. Dříve, než se osmělil do té nádhery usadit, přejel po opěrce rukou. Tak jemné, trochu chladné, ale to jen zprvu, vlastně to shledal naprosto báječným a s chutí se celý zabořil do měkkého polstrování. Teprve nyní upoutala jeho pozornost protější stěna. Trůnila si tam přímo obrovská plazmová televize a ještě mnoho další elektroniky. Billa napadlo podívat se, co vlastně Tom sleduje za filmy a poslouchá za muziku, než se ale stačil zvednout a přejít k polici, kde bylo všechno tohle vyrovnané, objevil se v místnosti Tom a na podnose nesl dva šálky plné horké kofeinové pochoutky, spolu s nějakými sušenkami. Celé to opatrně před Billa odložil na stolek a přisedl si vedle něj.
„Líbí se ti tady?“ Bill přikývl.
„Moc. Vůbec jsem to nečekal.“ Přiznal Tomovi.
„A co si tedy čekal?“ Chtěl vědět.
„Nevím.“ Pokrčil Bill rameny. „Možná, že se tu budou válet smradlavý ponožky a propocenej dres.“ Řekl a koutky mu zacukaly pobavením. Tom se totiž zakabonil. Tohle bylo nelichotivé mínění a jeho nenapadlo podezřívat Billa z toho, že si ho jen malinko dobírá.
„Vypadám snad jako nějaký pra… ty malej hade.“ Na oko se na něj obořil, když si všiml špatně potlačovaného smíchu, který hrál Billovi ve tváři. „Takže sranda, jo?“ Bill se už smál naplno a Tom s ním. Ovšem nemínil to nechat jenom tak. Za tohle dostane ta dredatá hlava malou lekci. Vrhnul se na rozesmátého Billa, který se v tu chvíli nezmohl na pražádnou obranu, povalil ho na záda a neúprosně začal lechtat všude, kde jen dosáhl.
„Áááá! Nééé!“ Vypískl Bill a svíjel se pod ním jako užovka. „Tomi, prosím.“ Škemral a po tvářích už mu tekly slzy od smíchu.
Ta blízkost byla elektrizující a Tom ani nestačil postřehnout, kdy z mučivého šimrání přešly jeho doteky ve vzrušivě hladivé. Splašený dech se zklidnil a prohloubil, zato srdce se rozbušilo stonásobně rychleji. Ležel na Billovi, jeho dlouhé nohy omotané kolem svých boků, a skláněl se k němu pro polibek. Černovlásek přivřel oči v očekávání a Tom konečně zrušil tu nepatrnou mezeru mezi nimi, která ještě zbývala. Propadal se do zajetí vášně a hluboce se svým jazykem nořil do Billových úst. Jedna jeho ruka vklouzla pod chlapcovo tričko a vyhrnula ho co nejvýš to šlo. Zhoupl se pánví proti Billovu klínu, odpoutal se od jeho rtů a pokračoval v laskání na černovláskově krku, kde se zdržel jen chvilku, a hned na to vsál do úst jednu jeho bradavku. Spokojeně zamručel, když ta pod jeho péčí ztvrdla.
Cosi ale nebylo v pořádku. Přes ten opar silně přicházející touhy to bylo jen neznatelně postřehnutelné. On to ale cítil. Bylo to jako protivný studený závan na jeho zátylku. Zvolna ustával ve své horlivosti, až se mu to nakonec podařilo stopnout úplně. Podepřel se na loktech a zadíval se na Billa. Měl dál zavřené oči, zrychleně oddechoval, což mohla být známka vzrušení, ale i něčeho jiného. Nebránil se, ale ani neoplácel. Jen klidně ležel, jakoby vyrovnaný, smířený. Bylo to matoucí. A pak hlavně, Tom si to takhle nepřestavoval. Chtěl, aby to Bill přijímal se stejnou náruživostí, a to se nedělo.
„Billí, jsi OK?“ Ustaraně zašeptal a konečky prstů se jemně dotkl jeho líce. Bill intuitivně pootočil hlavou za tím dotekem a vtlačil tvář do Tomovy dlaně. Teprve nyní od sebe líně odlepil víčka.
„Jsem OK. Proč jsi přestal?“ Toma ale nepřesvědčil.
„Skutečně? Chci říct… jestli na to jdu moc rychle, můžeme přibrzdit.“
„Nene. Bylo to fajn. Líbilo se mi to.“ Zarputile si Bill trval na svém. Jeho hlas byl ale podivně nalomený. Pokusil se Toma přesvědčit polibkem, ten ale uhnul.
„Tak proč se mi tedy zdáš…“ Tom hledal to správné slovo. „…vystrašený.“ Bill sklopil pohled. Nechtěl, aby měl Tom možnost potvrdit si v jeho očích svou domněnku. Skutečně se tak cítil. Ještě dopoledne bylo všechno v pořádku. Dokonce si uvnitř sebe směle přál, aby Tom ten svůj nápad s procházkou po městě zavrhl a zůstal s ním na jeho pokoji a… miloval ho. Jenže události z restaurace tou důvěrou otřásly. Srdce vědělo, že mu Tom neublíží, ovšem jeho hlava mu pořád nabízela nějaké pochybnosti. Znovu si vzpomněl na to, co se stalo v tom bazéně, jak zničený byl, když ho tam nechal samotného. Co když se to stane znovu? Nechá ho, aby si ho vzal, a pak ho opět opustí? Tak jako Sebastiana, tak jako mnoho jiných před ním.
„Ještě to nechceš. Mám pravdu?“ Zkoušel to dál Tom. „To ale nevadí. Je to na tobě. Nebudu na tebe tlačit.“
„Ale já to chci!“ Vyhrknul náhle Bill o překot. „Jen…“
„Jen co?“
„Slib mi, že pak neodejdeš.“ Kuňknul tu prosbu s velkou naléhavostí v hlase a Tom pochopil. Vždyť Bill už mu přeci dnes v té restauraci řekl, čeho se obává. Mělo mu to dojít hned, a hlavně ještě před tím, než se tu tak na něj vrhnul.
„Bille.“ Začal zvolna. „Já tě ujišťuju, že se nic takového nestane. Slíbil jsem ti, že už ti nikdy víc neublížím, a věř mi, že tak to taky bude. Chápu ale tvoje obavy a taky to, že sliby nejsou to pravé, co by je mohlo vyvrátit, a proto se teď uklidni, ano, lásko? Jednoduše počkáme. Já počkám, jak jen dlouho bude potřeba, abys mi začal zase věřit. Ty sám určíš, kdy se to stane, kdy se budeme milovat, ano?“
„Tome, ale já vím, že to chceš teď, a taky vím, že to s tebou bude fajn, jen…“ Ujišťoval Toma, že je všechno v nejlepším pořádku. Cítil jeho vzrušení a měl pocit, že by mu měl dopřát uvolnění. Taky ho přestat neustále podezřívat. Ale umoudřete svou neposlušnou mysl, aby přestala se směšnou paranoiou, když dřívější zkušenosti byly tak bolestivé a mnohem přítomnější, než si zpočátku připouštěl.
„Ne, Bille. Nezáleží na tom, co chci já. Odteď jen, co chceš ty, rozumíš? Zasloužíš si svůj kus štěstí. Po tom všem…“ Usmál se na něj Tom povzbudivě a rozverně ho cvrnknul do nosu. Zvedl se z Billa do kleku a způsobně mu sroloval tričko zpět dolů. Chytl ho za ruce a pomohl mu vytáhnout se do sedu. Černovláskovy paže se automaticky ovinuly kolem jeho krku jako dvě chapadla, která nehodlají jen tak hned pustit.
„Děkuju.“ Vděčně mu špitnul do ucha a někde pod něj mu vmáčkl letmou, zato hřejivou pusu.
Ještě hodnou chvíli tam tak spolu jen seděli ve společném objetí, vychutnávajíc si tak blízkost toho druhého. A Tomovi prolétlo hlavou něco, co by se mu ještě před dvěma dny zdálo jako naprosto směšný nesmysl. Mít milovaného člověka u sebe, držet ho v náručí, moci s ním mluvit a naslouchat mu. To je ta nejvyšší hodnota.
…
„Na co by ses chtěl dívat?“ Křiknul Tom na Billa, který byl právě v koupelně a čistil si zuby. Den se nachýlil k večeru, ale bylo ještě brzy na to jít spát, takže se chlapci domluvili na tom, že budou koukat na nějaké filmy. Bill byl ale zvyklý před tímhle programem provést večerní hygienu a k televizi zasednout už v pyžamu, protože potom, už býval natolik ospalý, že koupání se vypouštělo a on odpadával do postele tak, jak byl.
„Nevium. Cho tam mháš?“ Huhlal s pusou plnou pěny ze zubní pasty, vykukujíc mezi futry koupelnových dveří.
„No v podstatě všechno. Komiksy, sci-fi, nějakou tu akci, pár hororů.“ Vyjmenovával Tom. „Záleží, co máš rád.“
„A co takhle romantika?“ Objevil se Bill zpět v obýváku, čistý, voňavý, a v Tomově tričku, které mu půjčil na spaní.
„Sluší ti to.“ Zakřenil se Tom a prohlédl si ho od hlavy až k patě. „A s tou romantikou teda nevím… tobě se fakt tyhle filmy líběj?“
„Ani ne.“ Odvětil Bill nevzrušeně.
„Tak proč ses po nich teda sháněl?“ Nechápal Tom.
„No, říkal jsi, že máš všechno, tak jsem to jen zkoušel.“ Vysvětlil prostince a líbezně se uculil. Tom nad ním jen zakroutil hlavou.
„Seš blázínek, víš to?“
„Jo. A chci se dívat na akční komedii.“ Poručil si a plácnul sebou do sedačky.
„OK.“ Tom tedy hmátl po jednom z dvdéček a vsunul ho do přehrávače.
Trefil se. Billovi se film líbil, což hlásaly i jeho časté výbuchy smíchu. S konečnými titulky ale náhle utichl, a když Tom vypnul televizi a rozsvítil hlavní světlo v pokoji, roztržitě klopil zrak do klína a labilně si pohrával se slunečním prstenem na svém prostředníku. Měl na sebe vztek. Přiblížil se moment, kdy si spolu půjdou lehnout do postele, a on byl znovu rozrušený. Nesmysly. On přeci slíbil, že se o nic nepokusí. Tom postřehl Billovu činnost…
„Víš, že jsem ti ho tenkrát čmajznul?“ Promluvil na krčícího se chlapce a přidřepl si k němu.
„Cože?“
„Ten prstýnek. Měla to být památka, a nakonec se z toho stal klíč, abychom si k sobě našli znovu cestu.“ Bill nakrčil čelo a v zamyšlení se zakabonil.
„Mluvíš o minulosti nebo přítomnosti? Klíč? Vlastně jste mi nikdo neřekl, co přesně se stalo a jakou roli v tom celém měl prsten. Padlo tu pár náznaků, ale mě nenapadlo se vyptávat. Byl jsem totiž hlavně nadšený z toho, že jsi se mnou.“
„To mě těší.“ Polichoceně se pousmál Tom. „Potom, cos mi umřel…“ Malinko se zadrhl, ale hned zase pokračoval. „Chtěl jsem, aby mi po tobě něco zůstalo, a tenhle prstýnek jsi měl na ruce. Schoval jsem si ho a pak… objevila se tam tvoje žena a proklela mě… nás. Neměl jsem tě už nikdy víc poznat a pod tíhou mého odmítnutí jsi měl ty znovu zemřít. Áje z tohohle prstenu udělal posla pravdy, způsob, jak tu kletbu zlomit. Včera večer, po tom incidentu v šatnách, s ním přijel tvůj profesor na koleje, a když jsem ti ho natáhl na prst, ukázalo mi to celou naši minulost, všechno to, co si pro mě znamenal.“ Převyprávěl Billovi tu část příběhu, kterou on doposud neznal.
Billovi se zalily oči slzami dojetí. Tímhle se všechno vysvětlovalo, Tomovo necitelné chování, odmítání. A potvrdily se jeho vnitřní domněnky. Měl umřít a on tu plíživou smrt cítil, ale žije, zachránil ho. Tomův dřívější životní styl se zdál být najednou bezvýznamný, byl jen prokletý. Rozhodně to z něj z valné části odejímalo jeho vinu. Všechny obavy, které z něho měl, se vytrácely jako pára nad hrncem.
„Miluju tě, Tome.“ Popotáhnul Bill a vrhnul se mu kolem krku. Konečně se s ním cítil ve skutečném bezpečí. Byl jeho hrdinou, celoživotní láskou.
autor: Ainikki
betaread: Janule
mám dojem že se blížíme ke konci..ach jo:(
Já prostě Reinkarnaci miluju od prvního dílku..a posledních pár kapitolek mě úplně dostalo x)
já sem tak ráda, že mu řekl o tom prokletí… u posledního odstavce mi tekly slzy
Taky se obávám,že už moc dílků asi nebude!Tahle povídka se mi moc líbí,je krásně napsaná♥
ouu, zlatucke ^^ to je pekne ze Bill vie konecne vsetko …tie jeho obavy nejsu dobre … ale kazdopadne, krasny dielik <3
Neojte holky, když nebude Reinkarnace, tak se v mém podání snad objeví něco jinýho. 😉
teda….Tom je jak beránek teď..x)
Tenhle díl byl moc hezký a je dobře, že se to všechno vysvětlilo a Bill už nemá takové obavy. Snad bude i ten příští pokračovat ve stejném duhu:-)
NYaa… Tohle je krása. =) škoda, že jak jsem na intru, tak mi taková krásná dílka unikaj… =)
ách, dokonalé, to je prostě úžasný! *rozplývá se* 😀