Billy-boy 6.

autor: Dawny & Martschen

Ani si nedokážete představit, jak trapně mi je, že sem další díl přibývá po více než měsíci. Nechci se vymlouvat. To ne! Jen… přes Vánoce jsem se jen stěží dostala na PC, čekají mě přijímačky, takže jsem se snažila mít co nejlepší průměr (povedlo se! 1.0 haha :D) a Dawnyho neustálé výmluvy na nedostatek času a žádnou inspiraci mě začínají nudit. Proto sem teď budou přibývat díly spíše z mojí tvorby, a až Dawnyho opět políbí múza a daruje mu hodinu volného času, přibude zde díl i od něj.
Takže… přijměte prosím mou omluvu, a doufám, že se vám díl bude líbit. M 🙂

„Ahoj, Bille. Hele, já vím, že to mezi námi v poslední době nebylo nejlepší, ale nemohl bys na chvíli ven? Chtěl bych pokecat.“
Bill podezřívavě nakrčil obočí a nahodil svůj ignorantský tón.
„A myslíš, že já na to kývnu a půjdu s tebou po tom všem bůhví kam? Neříkej mi, že jsi doopravdy takový pitomec, aby sis tohle myslel, Nate.“
Na druhé straně bylo chvíli ticho. Bylo poznat, že Nate přemýšlí, co říct.
„Prosím, Bille. Aspoň na malou chvíli.“
Bill uvažoval, zda na to Natovi kývnout nebo ne, a přitom lehce hladil po stehně Toma, který na něj nechápavě koukal.
„Kde?“
„V parku. Za půl hodiny. Vyhovuje ti to?“
„Jasně. Zatím,“ zaklapne Bill svoje elegantní véčko.
„Co se děje?“ zeptá se poněkud zmateně Tom. Snad Bill nehodlá teď někam odejít.
„Promiň. Budu muset jít. Domluvil jsem si něco s Natem.“
Tom nechápavě párkrát zamrká.
„To jako… teď?“
„Jo, teď. Proč?“ začne Bill rychle hledat své oblečení mezi tím Tomovým a spěšně se oblékat.
„Hmm… jen tak. Smím vědět, kam jdeš?“ podívá se Tom tázavě na Billa.
„Na to si zatím až tak blízcí nejsme, Tome. Měj se,“ políbí ho na tvář a vyleze z Tomova auta, ve kterém se právě splnila část jeho snu. Dostal ho. Tom se s ním vyspal a on hodlá pokračovat, dokud nedostane to, co chce.
Jsi to ale pěkná mrška, Bille!

Tom se mezitím začal zaraženě oblékat. Jaksi mu pořád nedocházelo to, co se mezi nimi právě stalo. Vždyť… on se právě vyspal se svým bratrem, který ovšem nevypadal ani trochu na to, že by ho to nějak překvapovalo nebo tak.
Co to sakra provedl? Je nechutný! O tom se nesmí nikdo dozvědět! Protože jestli ano, je jeho pověst a dobré jméno totálně v háji. A to on přece nesmí dovolit.
Při cestě do domu uvažoval nad tím, zda si o tom s Billem promluvit, nebo to nechat tak, a dělat, že se nic nestalo. Nevěděl, co bude lepší. Vždyť Billa vůbec neznal. Nevěděl, jak přemýšlí a čeho je schopný.
Doufal však, že Bill ten svůj jedovatý jazýček udrží za zuby a o tomhle nikomu neřekne ani slovo.
Pozor, pozor, Tome. Aby se ti to nevymklo z rukou.

Bill po cestě do parku ještě několikrát důkladně zkontroluje svůj vzhled. Nate byl vždycky krásný kluk. Vysoký brunet se studánkově modrýma očima. Jeho svaly na pažích mu při každém pohybu hrály a Billa neskutečně přitahovaly. Nechtěl s ním nic mít, ale… může přeci vypadat dobře. Třeba se mu to ještě bude hodit.
Jen co vešel do parku, uviděl na jedné z laviček sedět hnědovlasého chlapce, který právě něco zuřivě psal na svém novém LG.
Bill trochu zrychlil krok. Chtěl to mít rychle za sebou.

„Ahoj Nate,“ osloví ho a chlapec na něj upře své krásné modré oči.
„Jé… ahoj, Bille. Nečekal jsem, že doopravdy přijdeš,“ usměje se na něj a udělá na lavičce místo pro Billa.
„Já své slovo dodržuji. Na rozdíl od někoho,“ naráží Bill na jejich bohatou minulost a sedne si vedle něj.
„Heh… no… není to už jedno?“
„Hmm… asi je. Tak povídej. Co máš na srdci?“ kývne na Nata Bill a poslouchá.
„No… ehm… posledních několik měsíců to mezi námi nebylo zrovna… hmm… jak to říct… nebylo to nic hezkého…“
„To není ale moje vina!“
„Necháš mě laskavě domluvit?!“
„Víš… spíš bych měl mluvit já. Před dvěmi lety ses na mě pěkně vykašlal kvůli nějakým blbečkům, mezi které jsi chtěl patřit, a já ne. Byli jsme nejlepší kamarádi a tys mě prostě sprostě odkopnul kvůli nim. V té době jsem měl jen tebe a tys to věděl. Víš… já už nejsem ten malý kluk, který po nocích tajně brečí do polštáře, protože nemůže ukázat, kdo vlastně doopravdy je. Teď už to ukázat můžu, a hlavně musím. Vybudoval jsem si pověst, za kterou se nestydím a v podstatě i respekt. Nevadí mi být sám. Nepotřebuji tebe nebo nikoho jiného. Takže… pokud se snažíš získat mě zpátky. Je pozdě, Nate. Zapomeň na to, že my dva bychom mohli být někdy kamarádi. Nepleť se mi do života. Jasný?!“
Naštvaně vstane a chystá se odejít. Zastaví ho však Natova ruka, která přistane na jeho rameni a otočí ho zpět k sobě.

„Nezapomeň, Billy, že o tobě vím spoustu věcí. Hlavně jednu, o které si myslím, že bys nebyl rád, kdyby se ji někdo dozvěděl. Mám pravdu?“
Billovi se v očích leskne strach.
„To neuděláš.“
Nate se jen zasměje.
„Myslíš? Taky jsem se změnil. Už nejsem ten malý kluk, který bude nebohého Billyho utěšovat.“
Bill se zmateně začne koukat kolem sebe. Tohle ne. Tohle je na něj podraz. Roztěkaně si olízne rty a podívá se Natovi do očí.
„Co po mně teda chceš?“
Ten se jen vítězoslavně usměje.
„Spíš to bude službička pro Mika. Řekl jsem mu, že na tebe vím plno ošklivých věcí. Neví však jaké. Taky mu to ale neřeknu, pokud nebudeš zlobit a budeš dělat to, co se ti řekne.
Ale co po tobě chce… to už si domluv s ním. Já jen předávám vzkaz.“
Usměje se na něj a přitáhne si Billa k sobě a zašeptá mu do ouška.
„Hlavně nedělej blbosti, Billy. Nechceš přece, aby se kdokoliv dozvěděl, co škaredého jsi provedl. Že ne?“
Bill jen nasucho polkne a v očích ho po dlouhé době začnou štípat slzy.

autor: Dawny & Martschen
betaread: Janule

10 thoughts on “Billy-boy 6.

  1. bože Bille, co jsi vyvedl??? To je pěkně hnusný teda a je mi líto i Toma, jak ho tam chudáka nechal 🙁

  2. Chudák Bill i Tom x(( Z toho nekouká nic pěkného..
    Ale povídka je to dokonalá x)) Strašně se těším na další dílek x))

  3. Kyaaaa!!! Tak tohle je podraz! Chudák Bill… Co proved tak děsnýho?
    A vám přeju hodně štěstí ve psaní a pořádný nakopnutí od múzy. xD

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics