Das Ziel Nr 483 1.

autor: Bitter

Čaulitz, děcka, tak se vám hlásim s další povídkou. Sadismus jde výjimečně stranou, žádný mučení nebude, teda až na to psychický vydírání XD Tohle bude taková akční oddechovka. Sem tam nějaká kulka, ale jinak klídek… 🙂
Nemusíte se bát, že by to zůstalo delší dobu stát, povídku mám už dopsanou, jen ji přepisuju do wordu, tak bohužel, i kdybyste se stavěli na hlavy, konec nezměnim… no konec keců, už je to tady, tak doufám, že to někdo bude číst, a že se to bude líbit. Hezký počtení a u další povídky na viděnou Bitter :-*
,,Chci, aby trpěl…“ Sykl nenávistně muž tak kolem padesáti, poměrně husté hnědé vlasy a zle zelené oči. Už od pohledu jste z něj měli respekt a strach. Ovšem to se nedalo říct o mladíkovi naproti němu. Naprosto v klidu si vychutnával svou cigaretu a působil až nepřirozeně uvolněně. Jako kdyby se bavili o počasí a ne o vraždě.
,,Takže ho mám zabít pomalu.“ Ujistil se a v duchu protáčel oči. Tohle mu mohl říct do telefonu a ne se s ním scházet. Nerad se s klientem scházel.
,,Ne…“ Odpověděl mu muž podrážděně a rozhlédl se kolem.
,,Nerozumím.“
,,Chci, aby umřel rukou někoho, komu bude bezmezně věřit… koho bude milovat, stejně jako Jessica milovala jeho.“ Sykl tiše, přesto však velice důrazně, a praštil pěstí do stolu.
,,To jako myslíte, že se s ním mám dát dohromady, a až se do mě zamiluje, tak ho mám oddělat?“ Tom jen zakroutil hlavou a nadzdvihl obočí. To si z něj snad dělá srandu. Na tohle ať si najme šlapku a ne vraha.
,,A je to snad problém, peněz mám dost.“ Vyhrkl honem muž, když viděl, že se mu to nezamlouvá.
,,Dost na to, abych si kvůli tomu hrál na teplouše?“ Ušklíbl se dredatý mladík a típnul cigaretu do masivního popelníku před ním. Už už se chtěl zvednout, ale slova klienta ho posadila zpět.
,,Kolik si řeknete, tolik dostanete. Chci, aby Bill Kaulitz zemřel a alespoň na okamžik pocítil tu bolest, co cítila Jess, když kvůli němu umřela.“
„Fajn, to beru. Jen abyste se pak nevykroutil, že tolik nemáte… Pane Klossi.“

***

Černovlasý chlapec vystoupil v doprovodu dvou bodyguardů ven z auta a okamžitě ho pohltil dav. Všechny dívky čekající před hotelem se snažily svého idola alespoň dotknout, nebo líp získat autogram nebo společnou fotku.
Křičely jeho jméno a natahovaly se co nejblíže k němu. Vyhublá postavička se trmácela davem až ke dveřím. Naposledy zamával a vyslal k nim zářivý úsměv, který zapříčinil, že nejedna omdlela. Hned jak se ale ocitl za zavřenými dveřmi, jeho úsměv opadl a on si jen pohrdavě povzdychl.
,,Hysterky… jednou mě zabijou…“ Zakňoural a protáhl se.
Ze strany se k němu přiřítil jeho manager a hned mu strkal do ruky program.
,,No, ale že to zas trvalo….“ Odsekl a ani se nenamáhal s poděkováním, na co taky, že?
Ani nestihl přečíst první řádek, halou se rozlehl křik a on se najednou řítil k zemi, jak do něj jeho bodyguard strčil, aby ho dostal z dráhy kulky, která letěla přímo na něj. Zmateně se rozhlédl, ale střelec nikde nebyl, místo toho se kolem Jana, ležícího vedle něj, začala hromadit krev.

***

,,Ne!“ Napjatý vzduch hotelového pokoje prořízl výkřik chlapce, který se právě probudil z noční můry. Rozechvěle se natáhl k lampičce a rozsvítil ji. Rozhlédl se po velikém, avšak žalostně prázdném pokoji, a složil hlavu do dlaní. Nebyl tu nikdo, kdo by ho utěšil a odpověděl na jeho otázky…
Čím si to vysloužil? Proč ho lidi nesnáší natolik, že ho chtějí zabít? Co jim udělal? Co je špatného na tom, že si splnil sen a stal se zpěvákem?
Kdyby se trochu zamyslel nad způsobem, jakým žije, třeba by něco našel, ale zatím neznal odpověď na žádnou otázku, ale co nevidět se to dozví…

***

,,Moment!“ Křikl Bill ze sprchy, okamžitě na sebe navlíkl župan, ve kterém spěchal otevřít a už si připravoval sáhodlouhý monolog o tom, jak důrazně žádal, aby ho nikdo nerušil. Určitě to zas bude David a jako vždycky ho bude otravovat s prkotinama, na který teď neměl náladu.
Ve chvíli, kdy otevřel, ho ale všechen vztek přešel.
,,A – asi ruším…“ Vykoktal vysoký mladík v černém obleku a svázanými dredy, stojící na chodbě.
,,Ne… co potřebujete?“ Uculil se Bill a zářivě se na mladíka usmál. Tvé přání je mi rozkazem… blesklo mu hlavou a znovu se pousmál.
,,Já jsem Tom Zwinger….“
,,Aha, vy jste ten bodyguard místo Jana.“ Zeptal se suverénně Bill, i když mu to trošku zhatilo původní plán, přeci jen líp by se balil někdo z obsluhy hotelu, než z jeho týmu…
,,Ano.“ Špitl Tom a nervózně sklopil pohled k zemi. Bill se prohrábl ve svých mokrých, tenkých dredech a přešlápl na místě. Naprosto nevnímal, že mu Tom něco říká, a už se v hlavě rojily nejrůznější představy, jak…
,,Pane Kaulitzi…?“ Bill sebou trhl, a když si uvědomil, že musel civět jak idiot, zrudl.
,,Ano… promiňte… Ne… nepůjdete dál?“
,,Pokud vám to nebude vadit…“ Usmál se mile Tom a pokrčil rameny.
,,Ne… jen se osuším, oblíknu a můžeme vyrazit… pojedem rovnou do haly.“
,,Vím.“
,,Aha… promiňte.“ Špitl Bill a malinko ustoupil, aby se kolem něj mohl Tom dostat do pokoje.

Tom se posadil do křesla a zkoumavě si to černovlasé stvoření prohlédl. Bill stál u otevřených dveří a nepřítomně hleděl před sebe.
,,Něco není v pořádku?“ Zeptal se Tom a olízl si rty.
,,Ne… ne, všechno v pohodě.“ Vykoktal Bill a se sklopenou hlavou odcupital do koupelny.
,,Bože, Bille, ty jsi nemožnej!“ Vynadal sám sobě, sotva za sebou zavřel dveře. Vyndal fén a začal si fénovat dredy.
Doufám, že před halou bude hodně fanynek. Blesklo mu hlavou, a hned se viděl v ochranném objetí svého nového bodyguarda.
David nemohl vybrat líp… Pousmál se a našpulil rty.
Tom Zwinger… hm… taky by sis měl pořídit bodyguarda… přede mnou není úniku. Olízl si rty a zavrtěl hlavou.
Ještě v noci se choulil do klubíčka strachy, a teď už se radoval ze své další trofeje. Ani nepřemýšlel o tom, jestli je Tom na kluky nebo ne… Proč by taky, vždycky dostal každýho, na koho ukázal, v tomhle neměl konkurenci, tak co se zatěžovat? Bylo mu jedno, jestli je to dívka nebo chlapec… Vždycky nakonec podlehli jeho šarmu a charisma.
Tohle je prostě on, nespoutaný jako hurikán a stejně jako on, i Bill po sobě nechával spoušť, aniž by si to nějak připouštěl ke svému ledovému srdci, které znalo jen jeho samého… ale na jak dlouho ještě?

***

,,To si ze mě děláte srandu?! Mě to nezajímá, jasně jsem řek, že chci mít tu výsuvnou plošinu!“ Vztekal se Bill, sotva dojeli do haly a manažer mu sdělil, že kamion s některými, konkrétně se součástkami pro výsuvnou plošinu, se zasekl v zácpě, tudíž se bude muset show obejít bez ní, protože na to znovu všechno předělávat nebudou.
Bill se ještě chvíli vztekal, ale sotva pochopil, že s tím David opravdu nic neudělá, uraženě odešel do maskérny. Tom zůstal v hale a pozorně si všechno prohlížel. Věděl, že Bill má vždycky koncerty se spoustou efektů, ale rozhodně nečekal, že bude takhle vyvádět… všude četl, jaký je to romantický andílek, a zatím to vypadá, že je to rozmazlená primadona…
,,Vůbec vám nezávidím… bejt s ním dvacet čtyři hodin nepřetržitě… to radši do pekla…“ Povzdychl si David a soucitně si Toma prohlédl.
,,Třeba je jen nervózní z té show… nebo…“
,,Ne není, to mi věřte… jsem jeho manažer už dva roky a věřte mi, není to žádnej med… dávejte si na něj bacha, mohl by vám pěkně ublížit…“
,,No, myslím, že zrovna já se ho bát nemusím…“ Usmál se Tom a představil si Billa, jak se mu snaží něco udělat. Takový tintítko by poslal k zemi jednou rukou, a ještě by si u toho četl noviny.
,,Však já to taky nemyslím po fyzické stránce.“ Upřesní David a chce říct ještě něco, to už ovšem na scénu nakráčí Bill.

,,Fájn, vykecávej se tady… no to je super, za to tě snad neplatim! Kde mám program na příští měsíc?“ Vyštěkl hned a dal ruce v bok, zatímco mu z očí šlehaly blesky.
,,Bille, ještě není hotovej…“ Pípl David a bylo mu jasné, že si to ještě slízne.
,,To mi ani neříkej! Víš, že si potřebuju věci naplánovat dopředu a ty mi v klidu řekneš, že to ještě nemáš?! Můžeš mi říct, k čemu mi vlastně seš?! Do večera to chci mít.“ Sykl na Davida a otočil se na Toma, který pro jistotu malinko couvl.
,,A Tome… koncert je až v osm, tak si zajedem do města.“
Oznámil… no spíš rozkázal Bill, a Tom jen kývl.
No tak tohle nebude tak snadný, jak si myslel, každopádně takhle rozmazlenou primadonu odpicne s potěšením.

Odevzdaně se vydal s Billem ven před halu, kde bylo jako obvykle hafo fanynek. Tom ho jednou rukou jistil a pomalu se společně prodrali až k autu. Bill úlevně kecnul na zadní sedadlo, sundal si sluneční brýle a poručil cíl cesty, Tom si sednul vedle řidiče a jen zakroutil hlavou.
Začal toho kluka naprosto nesnášet. Jak se to ale říká? Od nenávisti jen krůček k lásce a naopak?

autor: Bitter
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)

23 thoughts on “Das Ziel Nr 483 1.

  1. No paráda. Tohle vypadá víc než zajímavě. Jsem z toho nadšená. Z celé té představy těhle rolí. Moc se těšim na pokráčko. A jak už si Bitter psala, že nezměníš konec…..ať už je jakejkoliv já důvěřuju tvým schopnostem. 🙂 Těšim se na to ať je to jak chce.

  2. Noo první díl vypadá pěkněxD..ale podle tvýho komentáře na začátku typuju,že to nebude happy end..ehm nechceš napsat dvě verze konce ? u některých povídek to tak je a je to fajnové =D

  3. jako… já jsem to nechtěla začínat číst, vážně! Ale upoutala mě už první věta… jsem v haji 🙂 Bill je pěknej parchant, ale Tom v jiným smyslu taky, takže to bude zajímavý 🙂 už se těšim na pokráčko 😉

  4. Ach jo..taky mám ten pocit že to happyend nebude..takže ještě uvidím jestly to začnu číst…povídka je sice naprosto úžasně napsaná protože Bitter píše úžasný povídky ale..já smutný konce u povídek který se mi líbí často nepřekousnu x( mno uvidím

  5. ajajajaj, to jsem si to zas zawařila XD
    Nicméně nápad Venun nejní špatnej… Uwidíme 😉
    Jinak děkuju za krásný komenty a doufám, že u powídky wydržíte až do konce 🙂

  6. juu husta povídka..Billča je až tak nebezpečnej? dostal každýho koho chtel..Tom se doufám, bude držet dlouho..chacha…než podlehne

  7. Zase je tady rozmazlená,sobecká a protivná hvězda Bill xD!!!Já chci hodného,milého a něžného Billího xD!!!!To se asi načekám…..Tak si říkám,kdo z nich dvou je vlastně lovec, a kdo kořist,zatím si o sobě oba myslí,že právě on je tím lovcem.Doufám,že se Bill zamiluje a polepší!!Bohužel pro mě,nesnáším smutné a špatné konce,tak to mám asi zase smůlu…ach jo….
    Ale jinak to začíná dobře,líbí..!!

  8. Tak teda, Bitter, tohle vypadá úplně luxusně. Už se těším na další pokračování a konec už teď vím, že se mi bude líbit! =)

  9. [7]: no to ani omylem! konec je hotovej, tak ho koukej dojet tak, jak je, at už pozitivní či negativní! jinak si to s tebou vyřídím a objednám ti pizzu Hawai až domů!!!

  10. [13]: jo. nechat se ovlivňovat do konce života jen proto, aby se nezprotivil jiným, to umí každý 😀 lepší je jít si za svým 🙂

  11. aespoň nezkončim s šutrem w hlawě. a ty stejně wíš jak to bude, tak co se rozčiluješ XD 😛

  12. Luxusníí…zase úplně něco jiného…tohle se mi velice líbí a zamlouvá…I když mám Billa ráda..potkat ho takovýho jako v této povídce..zabiju ho sama 🙂 takže se tu Tomovi nedivím ( luxusní věta ,, každopádně takhle rozmazlenou primadonu odpicne s potěšením.") líbí, líbí…tak šup šup 🙂

  13. tak toe zase dílo jednou tohleto! fakt mazec a zajímawý nápad 😉 Takhle powídka mě oprawdu zaujala i když se bojím konce. Doufám, že neskončí tak jak si myslím. 🙁 Každopádně se těším na pokráčko 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics