autor: Theodor
Tom usměvavě hladil Billův vstup do těla. Sám si jednou rukou dopomáhal k větší erekci a sténal Billovi do ouška. Pro Billa to bylo něco úžasného, ale věděl, že to bylo špatné.
„Ne, prosím!“
„Nééé?“
Zeptal se líně Tom a více zmačkl Billovo vzrušení. Bill vyjekl slastí, chtělo se mu brečet a smát se zároveň. Jak to jenom dopadl? Blbě…
Tomova ruka jej jemně pálila a jeho mysl ošálila tupá agonie. Kousal se do ruky a snažil se nemyslet na tu ruku, která jej jemně, vytrvale, a přesto cílevědomě dráždí. Z jeho plných, růžových úst se linuly tiché steny.
Tom prstem zatlačil na Billův otvor a pronikl dovnitř. Byl to pro Billa nezvyk. Cítil v sobě plno a přesto prázdno. Cítil oheň i chlad zároveň. Okusí něco, co ještě neokusil. V tom Bill i Tom cítili velké zhoupnutí letadla.
Začaly turbulence.
Tom myslel, že se scvokne, zrovna teď. Zrovna teď.
„Tome, myslím si, že bychom měli jít na svá místa.“
Nadhodil opatrně Bill a snažil se natáhnou kalhoty s ruměncem ve tváři. Oba dva lítali po kabince ze strany na stranu a snažili se trošku upravit.
„Myslíš, že to rozchodím?“
Bill se jen na oko zamyslel a pak jemně přikývnul. Tom si povzdechl, chtěl mít alespoň nepatrnou šanci zrovna teď, že se svého tlaku zbaví.
„Hraj, že je ti špatně.“
„Proč?“
„Prostě to hraj!“
Tom nahodil perfektně blbej výraz. Nemusel to ani hrát, protože blbě mu být začalo jak sebou to letadlo házelo. Vyšli z kabinky a Bill jemně přidržoval Toma. Díky tomuto hereckému výkonu se nikdo z cestujících nekoukali pohoršeně. Tom zelenal ještě víc, i když seděl na svém sedadle. Bill jej jemně plácal po rameni a starostlivě přidržoval pytlíček na Tomových kolenech.
Když se letadlo zhouplo ještě jednou a naposledy, sklonil Tom hlavu do pytlíku a nechal svůj obsah žaludku vyprázdnit. Bill se na něj konejšivě díval. Bill se podíval na letušku a poprosil o vodu. Ta ji donesla za minutku a Tom se mohl napít.
Když se letadlo zhouplo ještě jednou a naposledy, sklonil Tom hlavu do pytlíku a nechal svůj obsah žaludku vyprázdnit. Bill se na něj konejšivě díval. Bill se podíval na letušku a poprosil o vodu. Ta ji donesla za minutku a Tom se mohl napít.
„Vydrž, Tome, zachvíli jsme tam.“ Usmál se Bill a sám si objednal další skelničku whisky s ledem. Díval se z okénka a v hlavě si mísil všechny myšlenky. Těšil se, až si konečně vleze do sprchy a natáhne se do čisté postele. A také věděl, že si na Toma musí dávat pozor. S klienty si nesměl začínat. A Bill se teď bál, že mu Tom vezme jeho city, jeho srdce…
Bill zatřepal hlavou, podíval se ven z okénka, a konečně spatřil letištní plochu.
„Už přistáváme.“ Řekl Bill Tomovi a oba uslyšeli hlášení pilota, že přistávají. Bill doufal, že jeho auto už dorazilo do Moskvy. Nepřežil by, kdyby svého plechového miláčka neviděl. To mu připomnělo jednu vtipnou reklamu na které bylo: „Pojeďte na dovolenou na Ukrajinu. Vaše auto, už tam je.“
Bill se nadechl a po chvíli vystoupil z letadla. Šli dlouhým koridorem až do odbavovací haly, kde si po půlhodinovém čekáni vzali kufry. Bill si na kufry vzal poslíčka a Tom chudáček je tahal sám. Došli před halu a Bill spatřil svého nádherného miláčka v obležení automobilových fanoušků.
Když zastavil u svého auta, vytáhl klíče a zmáčkl příslušný čudlík a kufr se sám otevřel. Ve skupině ruských fanoušků se ozvalo tiché: „Oooo“. A dál už byl klid. Bill naházel na sedadla nějaká zavazadla a do kufru dal svoje dvě malé a po chvilce zavřel do kufru i Toma, který hodně nadával.
„To si děláš srandu! Pusť mě!“
„Nemůžu, jsi v nebezpečí, v kufru ti bude líp.“ Řekl Bill s nezájmem a nastartoval motor. Ve vzdálenější skupince ruských automobilových fanoušků se ozvalo další: „Oooo.“, které se ztrácelo v řinčení motoru. Bill jel směrem na centrum Moskvy. Objednal si tam úplně lovely apartmá v úplně lovely hotelu.
Vybíral dlouho, ale nakonec si vzal ten nejlepší a nejluxusnější hotel.
Po hodině, již strávil v dopravní zácpě, se konečně přiřítili k hotelu. Už zdálky k nim utíkali hoteloví pracovníci s vozíčky. Bill zastavil u vchodu a pokynul na pracovníky, ti začali hned z auta brát kufry. Když jeden z nich otevřel kufr, dostal pěknou ránu od Toma a následně i omluvu. Potom se Tom obrátil na Billa a dal mu facku.
„Co si to jako myslíš, ty kreténe, mohl jsem se udusit!“
„Tome, mlč! Nebo tě zavřu zpátky do kufru!“ Okřikl ho Bill a násilím jej táhl do hotelu k recepci. Tom vřískal a kopal kolem sebe jak malé děcko.
„Tak přestaň!“
Bill už byl naštvaný, chce pokoj a sprchu! A toho spratka zavřít kdesi do šuplíku a nejlépe do kufru! Byl by od něj úžasný pokoj. Došli až k recepci.
„Dobryi den‘.“
„Dobryi, Moi imja byt‘ Antonio Gross.“
„Oh, da, Lord Gross. Apartamjent No. 483.“
Krátký rozhovor a Bill dostal klíče. Podepsal nějaké papíry a šel s Tomem v patách k výtahům. Tom byl nafoukaný, protože ho Bill zavřel do kufru a v tom kufru po hmatu našel spoustu divných věcí, dokonce možná i lidský prst! Výtah cinknul a Toma pohltila tato slova: výtah, Bill, Tom, stísněný prostor… Nastoupili oba do výtahu a Bill zmáčkl příslušné tlačítko s číslem 10.
autor: Theodor
betaread: Janule
On ho zavře do kufru xDDD Bože já mám fakt dost…xD Já být na Tomově místě tak Billa zadupu do země, a nějaký David nebo kdo to po něm jde by mě v nejmenším nezajímal xD
Tom by mu měl ten kufr oplatit hned,jak dojdou na pokoj..xD
Jinak to naprosto originální číslo apartmánu mě opět dostalo xD!!!!
do kufru ho zavřít chudáka malýho..xDD
ten Bill je dost nebezpečnej…tak mam pocit, že to Bill ještě s klukem nedělal
Výtah! Výtaaaaah! Huhuhuh 😀 Bude seex, bude seex 😀 nebo něco na ten způsob. A běda ti, jestli nebude!
Coo?? Kufr??? Jaaay!! xD Tak tohle byla opravdu skvělá kapitola. xD Opravdu se podivuju nad schopností věc podat. Je to naprosto fantastické dílko. 😉
bže můj, výtah. Nemůže bejt nic lepšího 🙂 doufám, že k tomu už tentokrát dojde i když spíš si mislím, že ne. Určo je někdo vyruší 🙁 ať už je další díl 😀
Lord Gross :)))
mno uz aby byl dalsi