autor: Áďa
Naposledy se podívala do zrcadla, zkontrolovala, zda bledě modré stíny ladí s jiskrnýma očima, nanesla na rty trošku bezbarvého lesku, rukama lehce načechrala vlasy a s tlukoucím srdcem vyrazila směrem k hotelu Corinthia Towers. Ještě stále měla pocit, že má vratké nohy, myslela, že si Tom s tou schůzkou dělá legraci, ale poté, co jí před přibližně dvaceti minutami zavolal, sám od sebe, tak měla pocit, že skutečně začne věřit na náhody a osud.
Přestože věděla, že Tom je, alespoň podle toho, co o sobě tvrdil, záletník prvního řádu, nemohla si pomoci a šla. Už od samého začátku, kdy tuhle kapelu začala poslouchat, pro něj měla slabost. Ano, nemohla sice popřít prvotní znechucení ve chvíli, kdy krásné dredy nahradily tenké copánky, ale zvykla si a i přes tento drobný vzhledový defekt ho měla ze všech členů skupiny nejradši.
Večer co večer ve svém pokoji vzhlížela k jeho plakátu, který jí visel nad postelí, nedokázala by spočítat sny, kolikrát se jí už zdálo, že si jí ten nádherný hnědooký chlapec v houfu fanynek všimnul. Ve snech ji pozval na romantickou večeři, trávili krásné noci, dokonce měli svatbu, na které jim šel Bill s rozzářenýma očima za svědka…
A teď se to možná splní, alespoň částečně! Radši počítala jenom s tím, že, pokud Tom na místo srazu skutečně dorazí, pak se stane jen jednou z mnoha, se kterými kytarista stráví vášnivou noc, aby pak ráno zmizel jako pára nad hrncem. Trošku se jí z té představy dělalo nevolno, na to měla svou hrdost, ale copak mohla odolat těm čokoládovým očím, tomu hebkému hlasu?
Zkontrolovala hodinky, které jí obepínaly levé zápěstí, a přesně ve chvíli, kdy na nedaleké věži svým mohutným úderem zvon vyzváněl jednu hodinu ranní, nervózně postávala před recepcí. Nejistě přešlapovala, nelíbilo se jí, jak po ní recepční podezřívavě pokukuje, a také se zvědavě rozhlížela po tom luxusu, který na ni na tomhle místě dýchal na každém kroku. Zavrtěla hlavou a snažila se nevnímat zběsilé údery srdce. Přijde? Nepřijde? Beztak je to zřejmě jenom sen, ze kterého se každou chvíli probudí…
Zamyšleně hleděla do prostoru a byla tak ztracená ve svých myšlenkách, že neslyšela houpavé kroky. Probralo ji až tiché odkašlání. Otočila se… a zírala svému idolovi do tváře, která byla té její tak nečekaně blízko…
Skoro svého hvězdného miláčka nepoznala. Nejen, že nebýt copánků a čelenky ve vlasech, by vypadal jako každý jiný kluk, a krom výrazné pihy mu na tváři bylo po důkladném pohledu znát pár maličkých pupínků, ale připadalo jí, jako by měl nějak moc načervenalé oči. Jako by snad… před chvílí plakal? Byla by to odpřisáhla, ale jeho přítomnost ji zbavila jakýchkoliv slov, jen na něj omámeně kulila oči.
„A… ahoj,“ špitla tiše a cítila, jak se jí do tváří hrne červeň. Viděla, jak se Tom pousmál a radši sklopila oči.
„Ahoj,“ odpověděl, doufajíc, že na něm nedávné slzy, ronící se kvůli Billovi, nejsou vidět. „Tak… můžeme jít?“
Maličko zmateně se na něj zadívala.
„Kam?“
„Já nevím,“ pokrčil Tom rameny. „Myslel jsem, že tě ještě pozvu sem do hotelový restauračky na večeři, ale nevím, jestli bys to přijala,“ dodal a důrazně se při těch slovech zadíval na její hubeňoučký pas, který měl co do šířky zhruba tolik centimetrů, kolik měl do šířky jeho krk. Dobře, tak o pár víc, ale ne o moc, a Tom usoudil, že asi s tímhle nápadem nepochodí. Leda, kdyby ji pozval na nějaký ovocný salát nebo do sushi baru, protože slečna evidentně drží velmi přísnou dietu, jinak by nebyla tam moc hubená. Jak se ale podivil, když přikývla!
„A nezkazí ti taková večeře figuru?“ ušklíbl se, aby trošku uvolnil atmosféru, když se oba zvolna vydali směrem k restauraci.
„Ne, neboj,“ zavrtěla hlavou a ve tváři se jí mihl pobavený výraz. „Já diety nedržím.“
„Kecáš,“ zavrtěl hlavou rozhodně Tom. „Jinak bys nebyla ještě vychrtlejší jak Bill.“
„Ne, nekecám,“ zavrtěla dívka umíněně hlavou. „Ani nevíš, jak moc bych chtěla aspoň nějaké to kilo přibrat, jenže já, ať sním cokoliv, tak to nejde… mám holt enormně dobrý spalování a i když si dám ke knedlu – vepřu – zelu sedm knedlíků, tak – „
„K čemu?“ nechápal Tom.
„Neznáš vepřo – knedlo – zelo?“ povytáhla obočí, ale pak se chápavě pousmála. „Jasně, vždyť ty jsi Němec… a tohle je typický český jídlo… škoda, chyba, že to neznáš, myslím, že by ti to chutnalo…“
„A nechceš mi to doporučit?“ zajímal se Tom. Sice se mu ten název zdál podivný, ale když viděl, jak se dívce při popisu jídla rozsvítily oči, usoudil, že to musí být určitě velká dobrota a dostal na to náramnou chuť.
„Klidně,“ mrkla na něj. „Ale připrav se na to, že to rozhodně není vegetariánské jídlo, tak pozor na to, aby sis nepokazil image vegetariána,“ ušklíbla se.
Tom hrdě pohodil hlavou.
„Neboj… nikde nikdo není, budem tam krom číšníků sami… takže když to na mě nepráskneš novinářům, tak se o tom nikdo nedozví.“
„Hmmm… to si ještě rozmyslím, uvidíme, jak budeš hodný,“ rozesmála se dívka, přestože jí bylo jasné, že by to nikdy neudělala. Proč by měla? Bude ráda, když na to, že má dnes se slavným Tomem Kaulitzem „rande“, nikdo nepřijde, jinak ji určitě budou všichni nenávidět tak, jako na jaře nenáviděli chudáka Chantelle, její oblíbenou zpěvačku. Natož aby na něj žalovala, že se tváří vegetariánsky, a přitom jí maso! Z myšlenek ji opět vytrhl Tomův hlas.
„Mimochodem… sebe asi představovat nemusím… ale nevím, jak se jmenuješ ty,“ pronesl rádoby nevzrušeně, přitom však bylo znát, že to myslí jako otázku.
„Lucie,“ špitla a musela se pousmát, když došli do restaurace a Tom jí trošku nemotorně poodsunul a pak zase přisunul židli, aby se mohla pohodlně usadit. „Děkuji.“
„Nemáš zač,“ zamrkal Tom, jeho samotného překvapilo, jak najednou začala vyplývat na povrch jakási romantická povaha. Ani by neřekl, že v něm něco takového dřímá! Avšak když viděl, jak jim číšník zdvořile zapaluje na stole svíčku a ptá se, co si dají, bylo mu trošku líto, že nepřinesl alespoň růži. Nejradši by pro ni nechal někoho ze svých sekuriťáků poslat, ale když si uvědomil, jakou mu dalo práci se proplížit, aby si ho nevšimli, jinak by měl na randíčku špiony, radši si tu růži rozmyslel, čas bude určitě jindy. Nepochyboval totiž o tom, že pokud Lucie bude chtít, tak že tohle je jejich poslední setkání. Přestože byl v její společnosti teprve něco přes pět minut, měl pocit, že v tom lítá až po uši, fascinovala ho. Ano, rozhodně by ji trošku vykrmil, ale jinak… jinak z ní byl zcela omámený.
Nechal ji, ať objedná, protože on česky neuměl, a najednou nevěděl, co má říct. Nechtěl, aby vládlo takové to napjaté trapné ticho, ale přece jí nebude vykládat, jak doufá, že ho po večeři doprovodí na pokoj a tam… Dokonce, ač by tomu ještě před pár hodinami nevěřil, sám přemýšlel, jaké by bylo, kdyby spolu měli svatbu a děti! Dvě… dvojčátka, jako byl on s Billem… a pak ještě holčičku, která by byla celá maminka…
„Tak tady to je, přeji dobrou chuť,“ zašveholil číšník, který před ně přinesl dva kouřící talíře.
Tom vykulil oči, zatímco dívka s úsměvem poděkovala. Nikdy takovéhle jídlo neviděl, ale vonělo to dost podobně, jako když jejich maminka pekla maso. Blaženě přimhouřil oči a lačně nasál vůni. Už kolik měsíců se s Billem snažili nejíst jakékoliv maso, a ještě o Vánocích si dávali předsevzetí, že to vydrží i příští rok. Dokonce i jejich mamka se, byť s překvapením, naučila to akceptovat… Ale teď bylo jakékoliv předsevzetí nadobro v háji. Sbíhaly se mu sliny jako snad nikdy a jídlo vypadalo báječně…
„Tak si nech chutnat,“ popřála Lucie a mrkla na něj. „To jsem zvědavá, jak ti to bude chutnat.“
„Tobě taky, Luci… no já jsem spíš zvědavý, jak sníš raz, dva, tři, čtyři… sedm knedlíků,“ ušklíbnul se. „Dyť na to nemáš místo, leda by sis to nacpala do dělohy!“ rozesmál se, zatímco dívka si hrdě odfrkla.
„Jen počkej, kdo z nás bude první kňourat, že už nemůže,“ vyplázla na něj jazyk.
„Dobře, tak kdo zakňourá první, kupuje po jídle panáka, jo?“ vycenil zuby Tom.
„Okej,“ pohodila hlavou Lucie a stiskla k ní nataženou ruku, načež se pustila do jídla. Tuhle mňaminku milovala, a stěží si přitom dokázala uvědomit, co se to vlastně děje. Že sedí v jednom z nejluxusnějších pražských hotelů ve společnosti slavného Toma Kaulitze, vtipkujou spolu jako letití kamarádi a předhánějí se v pojídání vepřo – knedlo – zela.
Zrovna dojídala poslední sousto, když se Tom, majíc před sebou ještě třetinu talíře, se zmoženým výrazem rozvalil na židli.
„Ty vole… mám fakt dost,“ odfoukl si a namáhavě si povolil pásek, tentokrát výjimečně za účelem plného žaludku, nikoliv za účelem vedlejších, jemu podobných úsmyslů.
Dívka se pobaveně rozesmála zvonivým smíchem.
„Neříkal jsi náhodou, že to celé nesním?“ zeptala se a rozpustile zacinkala příborem o talíř tak, jako to dělají malé děti, aby ukázala, že má skutečně před sebou prázdno. Stačila si vysloužit kytaristův uznalý pohled, než u ní byl číšník, odnesl jí talíř a Tom mu s omluvným výrazem podal i ten svůj. Lucie objednala ještě další dvě piva, protože její i Tomův půllitr se už povážlivě blížil ke dnu, a po chvíli se Tom z unaveného přežrance jako mávnutím kouzelného proutku změnil na veselého společníka, který sršel vtipy, líčil jí veselé zážitky z cest i koncertů a netrvalo příliš dlouho, a i tyhle půllitry se začaly skvět prázdnotou. Na panáka po tomhle jídle zcela zapomněli a radši si dali ještě jedno malý, protože na jiný nápoj neměli ani pomyšlení. Když však dopili i tohle, Lucie se pomalu začala zvedat.
„Už budu muset jít,“ vysvětlila posmutněle.
Do Toma jako by udeřil blesk. To snad není možné, to přece nemůže myslet vážně! Plánoval, že s ní stráví nádhernou noc, tolik se na to těšil, nejen kvůli vidině hezkého sexu, ale i kvůli tomu, že nechtěl… nechtěl ji opustit, ještě spolu strávili příliš málo času na to, aby to už skončilo! Zmateně ji uchopil za rameno.
„Ne, počkej!“ vyjekl. „To přece… nemůžeš! Prosím,“ hlesl tiše.
„Ale Tome, já – „
Víc už dívka říct nestihla. Umlčely ji plné rty, z nichž spodní byl proťatý piercingem. Omámeně držela a nedokázala vstřebat fakt, že ty sametové polštářky, ten jazyk, který se jemně, ale s jistotou dobývá do jejích úst, ty ruce, které jí klouzaly od ramen až k pasu a pozadí, že to všechno patří Tomovi, její nejmilovanější hvězdě. Bylo to neuvěřitelné. Zapomněla v cuku letu na to, že chtěla jít domů. Okouzleně mu polibky oplácela, jak jenom dovedla, a nevnímala přitom, že Tom hodil na stůl nějaké papírové bankovky a aniž by oddělil jejich rty, opatrně ji směroval z restaurace, kolem recepce směrem ke svému pokoji…
autor: Áďa
betaread: Janule
hele to wepřo, knedlo, zelo jsme w tom twym snu měli taky? XD
Tome Kaulitzi,styď se!!!!!!Bill ti nedá,a ty už máš náhradu,dokonce svatba,děti,a podobné zvěrstva…xD!!!Napadlo tě aspoň na okamžik pomyslet na to,jak je asi po té vší hrůze Billovi??Asi ne,protože ty máš v té sobecké hlavě jenom toho svého opeřeného přítele!!!!
Stydím se za to že se jmenuju Lucie..proč to dělá? To vůbec nemyslí na Billa? Vsadím se že je Bill uvidí..a byla bych ráda..
děkuju za komentíky… ale pro všechny Lucie platí, že si to nemají brát osobně, není v tom myšlená nějaká sviňárna vůči tomuhle jménu 🙂 jen se mi prostě nechtělo dávat ty úplně typický český jména…
Janča: ten tvůj koment s "opeřeným přítelem" mě dostal 🙂
Bitter: nene, byla to pizza 😛 útěr 😀
no jen doufám, že ne Hawai XD chápeš ne?
[5]: no samozřejmě, že jo, to by byla sviňárna, co? 😀
to jo teda, to bych ho kousla a nazdar XD a už wůbec ne swatba a dětičky.
teeeda, byl to krasne napsanej dil, kdyby to nebyl twincest, ale normalni FF, tak by to bylo nadherne:D ale takhle? fuj, Tome! co to vyvadis!!! Bill na tebe zamilovane ceka a ty takhle. styd se!!!!:D
Tady ale vážně přestává veškerá legrace. Nejen, že to jsou normálně šílené útoky na mě, jako na vegetariána, takový fujtajbl cosi na talíři, ale Tommy ten sex myslí vážně! Jinak se nám "Luci" pěkně vybarvila. Nejdřív dělá plachou a červená se a pak klidně na Tommyho vyplazuje jazyk a je docela upovídaná.
Jo, ale to pivko bych si spolu s Tommym teda ráda dala, miluju tento zlatý nápoj.
No jo, takže je mi jasné, co najdu v příštím díle a vůbec se na to netěším. Tentokrát ne. Tommy si užije úúúžasný sex s přeúúúžasně náááádhernou černovlasou bohyní a Bill se bude trápit za to, že Tommymu nedopřál milování. Tommy mu bude lhát, Bill na to přijde a mě odvezou na psychiatrii. Takhle to dopadne. Jsem zvědavá, jak tohle Tommy Billovi vysvětlí – ještě snad se může Bill objevit u Tommyho v pokoji, než dojde k tomu…ehm s bohyní, ještě by to stihl, třeba k ničemu nedojde. Ježkovy voči, to je nervák!