autor: Jájinka
Pouštím se do nové povídky. Nejsem si jistá, zdali tohle téma tu již není. Jestli ano, tak se omlouvám za ,,opisování,, nebo ,,kradení nápadů,, Snad se to bude dát číst 🙂 Jájinka
23.12.2012
Malé černo bílé Porsche řítící se po dálnici z Hamburku směr Berlín. Je chvíle po půlnoci a hustě chumelí. Řidič auta, velice zkušený řidič, jehož sláva se dotýká za hranice Německa i dál. Nikdo ale nemohl tušit, že ho přemůže mikrospánek.
24.12.2012
Kytarista slavné skupiny Tokio Hotel, Tom Kaulitz (23) nezvládl ze včerejšího večera na dnešní den řízení. Na dálnici směr Berlín usnul za volantem. Momentálně je ve Fakultní nemocnici v Berlíně. Zatím se nám nepodařilo zjistit podrobnější informace.
Držím v rukou dnešní noviny. Nemám ani chuť číst další řádky Tomovy nehody. Proč to rozmazávají? Nemají snad city? Jsou Vánoce a člen naší rodiny je v nemocnici v kómatu. Dopadnu na židli za mnou, složím tvář do dlaní. Slzy mi samovolně tečou po tvářích. Jak už je to dlouho?
Flashback
Sedím na posteli, kolena přitáhnutá co nejvíce k tělu, jakoby mě chránila. Z notebooku se line naše poslední skladba. V slzách se dívám z okna na hvězdy a měsíc. Jasné zimní nebe je nádhernou podívanou. Dnešní večer je jeden z mnoha večerů, ve kterých si stále, již 6 let vyčítám, že jsem se zamiloval do vlastního bratra. Přesně před šesti lety na koncertě v Paříži jsem se do něj zamiloval. Celou noc jsme leželi v hotelovém pokoji na posteli, vychutnávali si gumové medvídky a povídali si, smáli se. V jeho očích i přes tmu perlily slzy od častého smíchu. Byl nádherný. V tu dobu jsem se odstěhoval do vlastního bytu v Berlíně. Tom si myslel, že jsem se od něj oddělil, i když jsme slíbili, že spolu zůstaneme pořád. Ale já nemohl.
Z přemýšlení mě vytrhne zvonění mobilu. Líně otočím hlavu, rozklepanou ruku vztáhnu na telefon, na obrazovce bliká Tomovo jméno.
,,Tome?“
,,Bille, kde jsi?“
Slzy,kterých nebylo doteď mnoho, je nyní víc než dost.
,,Jsem u sebe doma.“
,,Za chvíli jsem u tebe. Bille, ty pláčeš?“
Vystřelím rukou k tváři a smáznu veškeré stopy po pláči.
,,Ne, nepláču,“ rezignuji.
Líně jsem očima sjel mobil a červeným tlačítkem ukončil hovor.
Konec flashbacku
A co teď? Zavinil jsem jeho nehodu tím, že jsem ukončil hovor? Slzy mi stékají po tvářích, aby se pak ztratily v Tomově nejoblíbenější mikině.
,,Bille, co tu děláš?“šeptne někdo ve tmě.
Ano je to mamka. Osoba, kterou po Tomovi nejvíc miluju, je ona. A teď tu bydlí se mnou. Od mého bytu do nemocnice je to asi 15 minut. Každý den ve stejnou hodinu nasedneme do mého auta a jedeme se ptát na nový stav mojí lásky.
,,Mami, proč nespíš?“
Obejme mě zezadu, její kudrnaté vlasy mi padají do obličeje, ale přináší mi pocit bezpečí. Ne moje, ale Tomovo, je to dotyk, který mi naivně dává naději, že bude Tom v pořádku.
,,Nemůžu spát, když je Tom v takovém stavu.“
Slabě zahýbu hlavou na souhlas. Nejraději bych teď vstal a rozjel se do nemocnice a pořád, každičkou chvíli, každý tik hodin, jeho nadechnutí, bych trávil s ním. A aspoň tak bych byl klidný a trošku potrestaný. Možná ne, ale možná jsem zavinil jeho nehodu, že jsem mu to položil a on to nezvládl. Nebudu se tady přece litovat.
,,Mami, zítra pojedeme do nemocnice brzy ráno, ty si pak vezmeš moje auto a můžeš jet domů. Já zůstanu s Tomem.“
,,Dobře, synku.“
Mám jí to říct? Je vhodná doba? Pochopí to? Dech se mi zrychluje a srdce jako by chtělo vyskočit z těla, ale musím to udělat. Doufám, že mě pochopí.
autor: Jájinka
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)
Sice smutné, ale moc se mi to líbí. Je to krásně napsané. Doufám že se Tom brzy probudí
Začíná to smutně, ale krásně…:)
rozhdoně to začíná zajímavě a těším se na další díl…x)
Hezké,taky se těším!!!!
Tak začátek je velice zajímavý. Hodně mě naladil na další díl. =) Už se těším, jak to budepokračovat.
teda chudák Tom, ať se kouká brzo probrat.
Bill tam příjde a ať ho profackuje xD Musí se probrat 😀 honem dál!
Ooo…O__o chudák Tomy…těšim se na další 🙂