Love is immortal 8.

autor: zrzek995

Tančili spolu až do svítání, poté upadli do postele únavou. Tom už vše zvládal naprosto perfektně a tančil jako pravý tanečník. Bill ho naučil úklony, společenské chování, tanec. Za pouhých 10 hodin, kdy měli spát, toho stihli velmi hodně. Dalo by se říct, že Bill dal Tomovi úplnou lekci společenského chování. Asi po dvou hodinách spánku se probudili v náručí. Tak jak spadli na postel a usnuli, tak se i poté probudili.

„Tome, omlouvám se.“ Zvedne se rychle Bill, který se ve spánku stulil na Tomovu hruď.

„To je v pořádku, neřeš to. Asi bychom se měli obléknout, ne?“ zeptá se a zvedne se z postele.

„Stačí zatím se jen nějak připravit. Tančit již umíš, takže to už řešit nemusíme. No, mám docela hlad, tak se půjdeme asi najíst, a pak bychom se mohli začít oblíkat a dolaďovat detaily. Co ty na to?“ zeptá se Bill Toma.

„Tak jo, i já už mám nějak vyhládlo. Tak jdeme?“ zeptá se a otevře dveře od pokoje. Bill se jen pousměje a už vyráží ven na lov.

…

Po hodině úmorného lovu se konečně najedli a mohli vyrazit zpět do jejich příbytku, aby se připravili na dnešní ples.

„Tak, Tome, oblékni se prosím a já ti to dle potřeby nějak upravím.“ Řekne Bill a začne se oblékat také. Tom je velmi rychle oblečen, jen si natáhl rychle kalhoty, košili a přes to přehodil sako, které si nezapínal. „Výborně. Upíři si potrpí na šperky. Na, tady si vezmi ten přívěšek.“ Podá Bill Tomovi stříbrný mohutný řetízek, na kterém byl obrovský rubín olemovaný stříbrem s vyraženými ornamenty.

„Děkuji, ale tohle mi asi utrhne krk, nejsem zvyklý cokoliv nosit.“ Řekne Tom, když si to potěžká.

„Nebuď baba, takhle budeš oblíbený. Rubín je nejoblíbenější kámen našeho stvořitele. Potřebuješ ještě s něčím pomoct? Co s těmi copánky, co máš?“ zeptá se Bill a vytáhne nůžky. Tom se zhrozí a ustoupí do rohu místnosti.

„Tak o tom ani nepřemýšlej. Ty se stříhat nebudou. Já si je dám takhle do gumičky, ale na stříhání vůbec nemysli.“ Brání se Tom a sepne si copky do culíku.

„Dobře, jak myslíš. Ale krátké vlasy by ti podle mého taky slušely. Neříkám, že teď ti to nesluší, ale vypadal bys jinak.“ Podřídí se Bill a začne se také strojit.

Když se konečně obléknou, zaleze Bill do koupelny, kde se upraví a doladí „nedostatky“. Tom se zatím opět posadí do svého křesla a čeká, až vyjde Bill, aby se mohli přemístit na místo konání plesu. Když Bill sejde dolů ze schodů, Tomovi spadne čelist. Bill se pousměje a přijde k němu.

„Zavři pusu, když se něčemu divíš.“ Zavře mu ústa a pousměje se.

„Promiň, ale vypadáš úžasně.“ Řekne Tom a trochu zčervená. Bill si natupíroval lehce vlasy a jakoby rozfoukané okolo hlavy, pak ještě zdůraznil oči černými stíny a tužkou a jeho rudé zorničky tím ještě více vynikly. Toma jeho oči naprosto okouzlily.

„Tak… vyrazíme?“ zeptá se Bill.

…

„Vítejte, pánové.“ Pozdraví slušně muž, který otevřel Billovi a Tomovi dveře do velkého tanečního sálu. Celá místnost byla vyzdobená do zlata. Byly zde dlouhé stoly, které měly zlaté nohy a lemování okolo tmavě hnědé desky stolu. Židle byly stejné, jen s tím rozdílem, že měly krvavě červené polstrování. Závěsy, které zakrývaly okna, byly stejně jako sedáky židlí také červené. Na stole stály zlaté mísy a poháry, ze kterých všichni jedli a pili.

„B-Bille? Já můžu jíst normální jídlo? Ostatní ho jedí.“ Zeptá se Tom a následuje Billa ke stolům.

„Ano, Tome, jíme ho spíše jen, když se u upírů něco slaví, je zde i víno na pití, nebo samozřejmě si můžeš nalít krev, která je ve skleněných džbánech. Hlavně se zde musíš bavit. Usměj se trochu.“ Dloubne do Toma Bill, ten se jen pousměje a stoupne si ke stolu.

„Je tady hodně lidí, nejsem na to zvyklý. Asi mi bude trvat, než se zařadím.“ Řekne Tom a nechá se Billem zavést na své místo. „A ty sedíš kde?“ zeptá se Tom, když vidí, že Bill se otáčí a směřuje někam jinam.

„Neboj se, sedím vedle tebe, mám zde jmenovku, vidíš?“ ukáže na lísteček, který je položen na zlatém talíři. „Hned jsem zpátky, jen pozdravím starého přítele.“ Usměje se Bill a zmizí ve shluku lidí, kteří se snaží najít svá místa. Tom se nesnaží Billa hledat, jelikož je to mezi tolika lidmi naprosto nemožné, tak jen sedí a rozhlíží se kolem. Jsou zde i malé děti, které běhají okolo veliké sochy stojící v rohu místnosti. Jak později zjistí, je to podobizna nejstaršího upíra, zvaného Markus.

…

„Je tady?“

„Samozřejmě, řekl jsem mu, že by byla neslušnost, kdyby nepřišel. Stejně by jen seděl nad hrobem té své a zase by si to dával všechno za vinu.“

„Aha, tak to je dobře. Alespoň přijde na jiné myšlenky… Počkej, tak ona je mrtvá?“

„Ano, zatímco jsem byl tady, ona se procházela lesem a on se jen choval instinktivně. Viděl kořist a neváhal se na ni vrhnout, pak teprve mu došlo, co udělal a od té doby jsem ho neviděl se smát tak jako dřív.“

„To je mi líto, ale uvidíš, že časem se vše zase srovná, teď už bychom si ale měli jít sednout, za chvíli to začne, tak ať nepřekážíme.“

„Dobře, až bude čas, představím ti ho. Zatím.“

„Ano, zatím.“

…

„Jsem zpátky. Po večeři bych ti chtěl někoho představit.“ Řekne Bill Tomovi, jakmile se posadí ke stolu. Tom jen kývne a podívá se přímo před sebe, kde se nyní zhmotnila osoba, která je velmi podobná té zlaté soše okolo které před chvílí běhaly děti.

„Zdravím vás, mé drahé děti. Vítejte na oslavě mých narozenin, které pořádám každý rok už od… dávných dob.“ Řekne, usměje se a spolu s ním i pár dalších. „Přesný věk si už ani nepamatuji, ale nejspíš mi bude okolo 670 let. Jsem již velmi starý, ale přesto jsem ještě nezapomněl, jak splynout s davem, na rozdíl od jiných upírů. Ale tohle necháme na jindy. Nyní vám pouze popřeji dobré chuti, a také pěknou zábavu na tomto plese za doprovodu úžasné zpěvačky Charlotte. Děkuji za pozornost… Hostina začíná.“ Přivítá se s námi stvořitel a zmizí, aby se mohl o vteřinu později zhmotnit za stolem přímo naproti stolu, kde sedí Tom s Billem.

Hostina tedy začala. Všichni jedli, pili a bavili se. Bill také, zrovna s ním koketovala nějaká stará babka, která seděla vedle něj. Měla strašidelně namalovaný obličej, který nyní připomínal spíš klauna v cirkusech. Bill jí slušně odpovídal, někdy jí i polichotil a Toma si vůbec nevšímal. Tom jen seděl, občas si vzal nějaké ovoce z mísy, nejradši měl hroznové víno. Kdyby mohl, vzal by si ho plnou hrst a nasypal celou do úst. Ale to by bylo společensky nevhodné.

Po hostině se Markus se svou manželkou Isabele zvedl a šli tančit. Během chvilky byl zaplněn celý parket a tančili skoro všichni. Jen Bill, Tom a pár dalších seděli na svých místech a sledovali tu sehranou nádheru.

„Jak se ti tady líbí Tome?“ zeptal se najednou Bill, aby navázal nějaký kontakt. Tom jen kývnul hlavou a pravil: „Zatím je to dobré.“ Bill se jen usmál.

„Tome, vidím, jak se nudíš. Lhát neumíš. Tak si najdi někoho na tanec. Aby sis to alespoň nějak užil.“ Pobídne ho Bill. Tom se rozhlídne po okolí a všimne si krásné dívky s dlouhými černými vlasy, bílou pletí, rudýma očima a sytě červenými rty. Měla na sobě dlouhé černé korzetové šaty se širší sukní posázenou malými stříbrnými kamínky a černými rukavičkami.

„Tak dobře. Zkusím jít tančit.“ Usměje se Tom. Bill se také usměje a sleduje Toma, pro kterou dívku si jde. Naštvaně si měří tu černovlásku, která jeho pozvání k tanci přijala, a teď se k němu tak vine. Bill ji zná a vůbec se mu nelíbí, že si Tom vybral právě ji. Ovšem zároveň s potěšením sleduje, že pilná výuka tance Tomovi velmi prospěla, tančí, jako kdyby to uměl už od narození. Ale více se mu líbilo, když byl po jeho boku on a ne ona.

Bill je tak zabrán do zkoumání pohybů těch dvou, že si ani nevšimne, že si k němu přisedl Simon.

„Nedívej se tak na něj.“ Ozve se Billovi kolem ucha a ten leknutím nadskočí.

„Simone, lekl jsem se. Jen se podívej, jak se na něj lepí. Tyhle upírky jsou hrozný. Nemohl bych s žádnou z nich být.“ Řekne Bill a natočí se k Simonovi, který nyní zaujal Tomovo místo.

„Ale prosím tě, Bille. Je to tvoje nevlastní sestra. A co Jessica? Ta byla úplně stejná jako ona.“ Usměje se Simon Billově žárlivosti.

„Proto nám to taky dlouho nevydrželo, zakoukal jsem se do Toma. A toho se nehodlám jen tak pustit. Zkus mu ale něco říct. Zakousnu tě.“ Usměje se Bill a Simon taky.