autor: Janule
„Ahoj, Marku.“
„Sylvinko, to jsem rád, že voláš. Doufám, že se máš hezky, lásko.“
„Nech toho cukrování, Marku. Nevolám kvůli tomu, abys na mě hrál to svoje zamilovaný divadýlko. Moc dobře vím, co jsi zač, a právě jsem se o tom znovu přesvědčila.“
„Copak se stalo? Nevím, o čem mluvíš, ale já na tebe žádný divadýlko nehraju, Sylvi, vážně tě miluju a chci, abys to věděla, to je všechno.“
„Jo? A nebude ti přitom ani trošku vadit, když ti řeknu, že já už tě nemiluju?“
„Pročpak, lásko?“
„Neříkej mi pořád lásko, víš, že to nemám ráda. Byli jsme spolu dost dlouho na to, aby tohle tvoje oslovení přebily všechny ty mrchy, děvky, kurvy a bůhvíjaký jména, kterýma jsi mě nazýval. Co máš společnýho s dnešním článkem v Bildu?“
„Já?“
„Ano, ty!“
„Nevím, co je dneska v Bildu…“
„Nelži, Marku. Za ty roky poznám už tvůj způsob jednání, a tohle na tebe sedí dokonale. Krom toho, prořekl ses, když jsme spolu mluvili naposledy. Tvrdils mi, že je Tom Kaulitz buzerant, pokud si dobře vzpomínám, a že se mu mám radši vyhýbat, jinak toho budu litovat. Jak jsi to věděl?“
„Já… znal jsem je oba, to člověk vycítí. Co je v dnešním Bildu?“
„Nehraj na mě tyhle tvoje komedie, Marku, poznám, když mi lžeš. Ta fotka je tvoje dílo, a nevymluvíš mi to. Jen mě zajímá, proč jsi to udělal.“
„Co jsem měl udělat?“
„Dobře, tak jinak… jestli mi okamžitě nevysvětlíš, proč jsi poslal do Bildu fotku dvojčat, která jim nejspíš totálně zničí život, končím s tebou definitivně a postarám se o to, aby se všichni dozvěděli, cos udělal. Tvoji klienti nebudou mít radost, že ne? Mám taky svoje způsoby, jak lidi přesvědčit, že něco vím, o to se neboj, ne nadarmo jsem pět let tvoje žena! Budeš jako právník absolutně vyřízenej, to se spolehni. Mluv, nebo to položím!“
„Ne! Sylvi, ne! Nepokládej… Já… tak já ti to teda vysvětlím. Ale nesmíš se na mě zlobit, lásko, všechno je to jen kvůli tomu, že tě miluju.“
„Chceš říct, žes tu fotku poslal do novin jen proto, abys mi dokázal, že jsem tě neměla opouštět kvůli Tomovi Kaulitzovi?“
„Ne! Tedy ne tak docela, měl jsem k tomu i jiné důvody.“
„Jaké důvody, chci je slyšet.“
„Podrazili mě. Potřebovali dostat za vyučenou, zasloužili si to.“
„Jak si může někdo zasloužit takovouhle pomstu, to mě zajímá. Copak ti provedli tak strašnýho, krom toho, že mě Tom balil?“
„To je pracovní věc… stará záležitost.“
„Takhle mě neodbydeš, chci slyšet, co ti provedli. Dej mi důvod, abych neudělala to, co jsem ti slíbila… dej mi důvod věřit, že nejsi až tak velkej hajzl, za jakýho tě teď mám.“
„Sylvinko… já…“
„Bez vytáček, Marku. Jestli chceš, abych ještě někdy vůbec uvažovala o návratu k tobě, tak mluv.“
„Dobře… ale je to delší.“
„Nevadí, ráda si to poslechnu.“
„Pamatuješ, jak dostal loni Bill do péče to dítě?“
„Jistě, Davídka, bylo to ve všech novinách.“
„Tak tam to všechno začalo.“
„Povídej…“
„Do tý doby to byl úplně normální bohatej, průměrně vyčůranej hajzlík, kterej si mě najal proto, abych mu pomohl zničit matku jeho dítěte. Někde se ožral, vychrápal se s ní, a ona ho pak vydírala, že to řekne Tomovi. Chtěl se jí za to pomstít, a taky za to, že nešla na potrat, kterej jí zaplatil. Nejdřív na ni podal udání, že chlastá a fetuje, takže jí kluka sebrali a šoupli do děcáku. Pak ho chtěl vysoudit pro sebe, aby ji zničil definitivně. Je to bohatej rozmazlenej parchant, nezáleželo mu na ničem jiným, než na tom, aby se jeho incestní bráška nedozvěděl, že se s ní vychrápal a má dítě. Chtěl po mně, abych toho kluka po vyhraným soudu někam uklidil, našel mu chůvu, zavřel ho s ní v nějakým najatým bytě, aby se o něm nikdo nedozvěděl. Musel jsem kvůli tomu podplatit půlku Německa. Chtěl to všechno udržet v tajnosti, tak jsme byli dohodnutí, a já na tom skoro rok pracoval. Nedovedeš si představit, jak to bylo těžký, co to stálo, Sylvi…
„Určitě jsi to neplatil, jak tě znám… povídej dál, je to zajímavý…“
„No… a pak, den před soudem, mi najednou zavolal, a úplně otočil. Všechno bylo jinak, tvrdil mi, že se o kluka postará, že ho bude vychovávat, že jsme mu tím děcákem strašně ublížili, a že pro něj žádnou chůvu ani byt nechce… prostě na mě hrál divadýlko, dělal ze mě blbce. Všechno nejspíš kvůli tomu, aby byl pak před bráškou hezkej. Nevím, co ho to napadlo, idiota, ale jel se za tím klukem podívat do děcáku, a nachytali ho přitom novináři. Když to pak prosáklo do médií, otočil o stoosmdesát stupňů, a byl z něj pomalu svatej milující tatínek, co bojoval o svýho synáčka. A jeho brácha pak najednou dával všechno za vinu mně. Jako bych si to snad celý vymyslel já. Toho kluka si nezaslouží, parchant jeden, nikdy ho nechtěl, kdyby si ho ta holka nenechala, bez váhání by ho zabil, takže na něj nemá nárok. Proč mají takoví hajzlové vždycky ve všem štěstí? Proč on může mít dítě, který vůbec nechce, a já… Sylvi… já jsem někdy svině, neříkám, že ne, ale abych dělal tohle jen tak, to ani náhodou. Všechno to byl jeho nápad, a najednou byl on svatej a já ten špatnej. Pak se mnou zrušili smlouvu… to byla poslední kapka… to si prostě já nenechám líbit. Mají, co si zasloužili. Se mnou nikdo vorat nebude, se mou ne!“
„Klid, Marku, klid… rozumím ti…ale… proč jsi to udělal až po roce…“
„No… nechtěl jsem, aby jim došlo, že jsem to já, ale nějak se toho stejně domákli, a Tom na tebe pak sehrál tu habaďůru ve vinárně, aby mě naštval… a to byla definitivně poslední kapka. Využil tě, chápeš to, Sylvi? Sprostě tě využil pro pomstu! On tě nechtěl sbalit, on si to točil, abych já viděl, jak na tebe sahal, protože moc dobře ví, jak žárlím. Pak to klidně dal na internet, a bavil se tím, jak nám ublížil! Když jsi mě opustila, prostě jsem toho měl dost. Mají, co chtěli. Neměli provokovat a zneužívat tě pro svojí hloupou pomstu. Kdyby tušili, že jsem si je nahrával, jak se spolu oblejzaj, nejspíš by to neudělali. Škoda, že mi tenkrát došla kapacita karty, neměl jsem už místo na tak dlouhý video, a tohle byl ten nejlepší záběr, jakej jsem z toho mohl dostat… jinak by se nejspíš národ kochal pohledem na to, jak Bill Kaulitz, ikona nevinnosti a úžasnej otec, na kolenou kouří svýho vlastního bratra. Bohužel, to se nepovedlo.“
„Uff… teda Marku…ty seš vážně hroznej…“
„Možná, ale miluju tě, Sylvi. Pomstil jsem nás. Nikdo tě nesmí zneužívat pro svou pomstu. Ne, dokud jsi moje žena. Vždycky tě budu chránit a milovat, a nikdo si k nám nebude dovolovat takovýhle věci, ať má slávy a peněz kolik chce.“
„Fajn… už tomu rozumím, ale to dítě přece za nic nemůže…“
„To dítě se bude mít určitě líp bez nich…Bill je sebestřednej hajzl, znám ho, věř mi… vychoval by z něj to samý, co je on. Takoví lidi by vůbec neměli mít děti.“
„Já vím, Marku… ale třeba se ti to ještě podaří… nemůžeš to tak rychle vzdávat, ten doktor přeci říkal-„
„Že jsem impotent, zkurvenej neplodnej impotent…“
„Já…“
„Nebudeme o tom už mluvit, Sylvi, to je minulost. Myslel jsem, že… ale teď už je to jedno, ty už mě přece nemiluješ…“
„Marku… je mi to vážně líto, ale ta tvoje žárlivost… s tím se nedá žít.“
„Já vím, já vím… jsem hnusnej parchant, tos mi už říkala…“
„…“
„Ale miluju tě, Sylvi… Pojď se mnou na večeři. Prosím… Dáme si naše oblíbený jídlo, a ještě to znovu proberem, abys mi věřila, že to všechno dělám kvůli nám dvěma.“
„Na večeři? K Maxovi?“
„Jistě, zarezervuju u Maxe náš stůl, dáme si tvoje oblíbený lambrusco, ústřice, co budeš chtít, lás-… promiň… Sylvi.“
„Dobře… a kdy?“
„Dneska?“
„Hned dneska?“
„Prosím…“
„V kolik?“
„Přijedu pro tebe v sedm, buď připravená. Nemůžu se dočkat…“
„Fajn, tak v sedm, zatím pa.“
„Díky, Sylvi.“
„Nemáš zač. Je to přece jenom večeře.“
„Jistě, je to jenom večeře.“
TOM
„Tome,“ slyším zdálky hlas Filipa. Ježiš, proč mě budí, chtěl jsem dneska prospat celej den, abych nemusel myslet na to, že nemůžu být s Billem a Dejvem, ale nejspíš mi to nebude dopřáno. „Tome, vstávej,“ naléhá tichým hlasem, a donutí mě tak aspoň se otočit směrem ke dveřím pokoje.
„Co je…“ zahučím, a doufám, že mi jen řekne nějakou nepodstatnou blbost a nechá mě dál spát. Jenže on se nemá k ničemu… ani nemluví, ani nejde pryč. Pootevřu oko, abych zkontroloval, kde je a co tam dělá, a s údivem zjistím, že mi sedí na krajíčku postele a nějak divně si mě prohlíží.
„Co se děje?“ probere mě tahle nezvyklá situace.
„Průšvih,“ odvětí stručně Filip.
„Už zase? Jakej, proboha? Něco s Bédou?“ vymrštím se do sedu, najednou vnímám naplno. Jestli se něco stalo s Bédou, a on nebude moct odstartovat, tak mě trefí.
„Ne, to ne, neboj…“ uklidní mě Filip s chápajícím úsměvem.
„Tys mě vylekal…No ještěže tak…“ oddechnu si a zase si lehnu. Malinko se mi zatočila hlava.
„Myslím, že je to horší průšvih,“ nenechá mě Filip ani na chvilku pochybovat o tom, že mě prostě dneska z postele vytáhne. Mrknu na hodiny, je půl jedný. Sakra… škoda, že není pět večer, to už by byl dnešek skoro v háji a já bych nemusel přemýšlet o tom, co dělají Bill s Dejvem beze mě… Filip se pořád tváří jako na pohřbu, bůhví, co se… ježíšikriste…
„Stalo se něco Billovi?!“ vylítnu z postele jak namydlenej blesk, popadnu rychle kalhoty a začnu se do nich soukat. „Co je s Billem? Nebo s Dejvem?“ naléhám na Filipa, zatímco si tryskem navlíkám triko. Panebože… doufám, že to není nic vážnýho, že jsou živí…
„Ne! Ne! Tome, nešil, Billovi nic není, je to něco jinýho!“ skoro na mě křičí Filip a snaží se mě zadržet, aby mě zklidnil.
„Tak co teda?“ zarazím se a svěsím ruce podél těla, „co je to za průšvih?“ nechápavě na něj zírám, a zvolna si sednu na postel.
„Nejlepší bude, když se na to podíváš sám…“ sáhne na stůl pro můj laptop, sedne si vedle mě na postel a otevře ho. Chvíli trvá, než najde to, co hledal, a pak mi ho předá.
Fotka…?
„Ježiš, co plašíš? To je montáž,“ prohlásím s klidem a už se chystám laptop s úlevou odhodit vedle sebe na postel, když si všimnu titulků pod tím: Tohle není montáž, máme to ověřeno! Fotografie prošla zkouškou v laboratoři! Pořádně se znovu zadívám na fotku, a strnu… že by to… nebyla montáž? Ale… jak se… jak… kdy a kdo tohle mohl vyfotit? Vždyť přece… jsme tak opatrní… ale tohle vážně vypadá jako…
„To není montáž, že ne…“ pronese tiše Filip vedle mě. Zvednu k němu oči a nevím, co na to říct. Přece mu nepřiznám, že jsem si právě vzpomněl, odkud takhle fotka může být? Nepřiznám mu, že spím s vlastním dvojčetem… „Nemusíš lhát, já… jsem s tím v klidu,“ ujistí mě Filip a poplácá mě po předloktí. „Fakt ne… došlo mi, co mezi váma je, když jsem tohle viděl,“ kývne bradou k laptopu na mém klíně. „Nebylo to tak těžký, dát si dvě a dvě dohromady.“
„Ten hajzl…“ vypadne ze mě, když mi to konečně všechno do sebe zapadne.
„Kdo?“ zeptá se Filip nechápavě. „Myslíš Billa?“ udiveně zvedne obočí.
„Ne! Samozřejmě, že ne!“ utrhnu se na něj, co to plácá. „Mark! Náš bejvalej právník! To je jeho práce!“ vzteky shodím laptop na postel a vstanu. „Já ho zabiju! Já toho parchanta zasranýho zabiju! Kde mám telefon?!“ rozhlídnu se po místnosti, kam jsem ten zatracenej mobil zase hodil, a vrhnu se po něm na svůj noční stolek. „To mu nedaruju! Už ho mám právě dost, hajzla mizernýho. Nedá pokoj, a nedá, ale já mu zakroutím krkem!“ nejsem schopen přestat alespoň vyhrožovat a hlasitě nadávat, zatímco čekám, až se ten krám zapne… no konečně… rychle se snažím najít v seznamu jeho číslo. Mám ho pořád v mobilu, a až doteď jsem s ním vedl jen tichou válku… to ale právě teď skončilo! Mám toho dost. Sakra! Do prdele, já ho tam nemám… byl na starý simkartě, která skončila někde v koši! Do hajzlu! Mrsknu vztekle s tím křápem na postel, až třikrát nadskočí, než si ustele na mým zmuchlaným polštáři. Co budu dělat? Nemám na něj spojení, nemůžu ho ani zabít, leda bych jel k němu domů… Jasně… počkám si na něj před barákem a vrazim mu kudlu do ledvin. Kde jsou tady nějaký vostrý velký nože? V kuchyni… jasně… už je mi to jedno, prostě ho zapíchnu jako podsvinče, a bude pokoj. Než na mě přijdou, Filip dodělá Bé… du… dojde mi, že Filip sedí pořád ještě na posteli a jen na mě zírá, jak se vztekám. Zarazím se. On to ví… říkal, že…
„Tobě to nevadí?“ zeptám se ho, když se uprostřed odchodu do kuchyně zarazím a otočím se na něj.
„Ne,“ stručně odpoví, nepatrně se usměje a pomalu vstane. Udělá krok směrem ke mně, jako by mě chtěl zadržet…
„Jak to?“ zeptám se jako pako, ale nic jinýho mě nenapadá. „Jak to, že ti to nevadí? Vždyť je to přece nechutný, hnusný… všem to vadí, tak proč tobě ne?“
„Není to nechutný… já nevím, prostě jste jiní… jste dvojčata,“ zachraptí Filip, a položí mi ruku na rameno.
„No právě… jsme bráchové,“ přikývnu a zírám na něj. „To ti nepřipadá… divný?“ zeptám se a překvapeně ztuhnu, když mě obejme. Přitiskne si mě do náruče a začne potichu mluvit.
„Ne, Tome… možná malinko zvláštní, ale fakt mi to nepřipadá tak nechutný. Nezapomeň, co jsem byl já… taky to mohlo lidem připadat nechutný, že mám červený oči, hnusnej albín… a vy dva jste mi dali šanci, byli jste moji přátelé, ačkoliv jsem byl jinej… a pořád jste… doufám,“ mluví, zatímco mi konejšivě krouží dlaní po zádech, asi aby mě uklidnil. Horlivě přikyvuju… jasně, že jsme pořád přátelé… zvlášť teď, když se ukázalo, že je na naší straně.
„Díky, Filipe,“ odtáhnu se od něj trochu, abych mu viděl do očí. „Jsem fakt rád, že to bereš takhle,“ usměju se.
„Neměl bys zavolat Billovi?“ zeptá se mě.
„To bych asi měl, co?“ dojde mi, že on už nejspíš všechno ví a bůhví, jak je na tom… já se tady vztekám a on přitom někde trpí… Dojdu k posteli, natáhnu se pro mobil a zírám na displej. Osm nepřijatých hovorů… teď je nejdůležitější zavolat Billovi, stejně je většina od něj, na ostatní kašlu.
„Jdu do laborky, kdybys mě potřeboval,“ oznámí Filip, když vidí, že čekám na spojení. „Asi bude potřeba trochu zrychlit,“ ušklíbne se na mě chápavě, a když přikývnu, zavře za sebou dveře.
„Tomi, konečně voláš,“ uslyším ze sluchátka Billův hlas. „Už to asi víš, co?“ zeptá se a já v jeho hlase slyším potlačovaný pláč. Určitě brečel…
„Jo, právě jsem to zjistil… Billí, kde jsi, jedu za tebou,“ ověřuju si, zatímco se snažím narvat si jednou rukou na pravou nohu ponožku… sakra, pořád mi to klouže.
„Jsem doma, je tu Carl a právník… přijedeš?“ zeptá se Bill s nadějí v hlase.
„Jistě, lásko… za půl hodinky jsem tam, počkejte na mě. A neboj se, všechno bude dobrý… slibuju, Billí.“
autor: Janule
betaread: Áďa
Dneska bych vás chtěla poprosit, abyste mi všichni, kdo jste díl četli, klikli na anketu… udělala jsem si novou, ráda bych věděla, kolik z vás tuhle povídku v současný době opravdu čte, kolik z vás vydrželo ten šílenej maraton… 😀 Bude jen u tohohle dílu, dál ji dávat nebudu, a prosím… klikněte na ni jen jednou, i kdyby to šlo víckrát… jinak je mi to k ničemu. Díky moc J. :o)
Ten Mark je prostě hajzl! Awwwwgr! Nemám ho ráda… a ten konec se mi líbil! Už aby byl Tom u Billase a uklidnil ho!!! Doufám, že se to vyřeší a nepřijdou o Davídka ani nic… těším se už teď na neděli, neuvěřitelně moc!
nooo to nevypadá dobře…x(
Mark je parchant, za tohle se jim mstít vůbec nemusel, jako makal na tom případu, možná mu to dalo dřinu, ale dostal všechno zaplaceno, tak jako každý jiný případ, tak na co si jako stěžuje?! Šmejd jeden! Jak to dopadlo nebo nedopadlo jemu může být úplně jedno. Jenže on ne krisák jeden, ale teda když s tím videem s tou Sylvií na tom netu neměl nic společného on, kdo teda? To by mě zajímalo. Možná to fakt bylo jen náhodné přepadení, ale nevím, moc se mi tomu nechce věřit. Jsem zvědavá jak to bude pokračovat, ale už by sebou Filip mohl mrsknout a vrátit všechno do kupy. I když možná by to bylo vážně nejlepší vrátit do doby než Marka potkali, ale to by zase nemuseli mít Davídka nebo by se zvrtlo něco jinýho to je zase riziko no. Protože stejně, co když to zase vrátěj před všechno to, co se stalo, samozřejmě smrt Vall toho hodně ovlivnila a díky ní ta pomsta možná tak trochu začala, ale i tak se Mark možná bude chtít pomstít. Nevím vůbec nejsem schopná předvídat co bude dál a jsem strašně zvědavá.
Časoprostor čtu,ale zatím jsem ho nekomentovala,protože si to nechávám až na úplný konec.Tahle povídka je totiž podle mě nejlepší ze všech,co tady jsou.Byla by fantastická i bez toho sexu,přijde mi jako opravdový život,prostě skvělá!!!První dvě řady jsem četla obě dvakrát po sobě,a do třetí se teprve pouštím,a moc se těším.Děkuju ti moc,Janulko,že můžu něco tak fantastického číst!!!!
Nakonec z toho Mark vyvázně s čistým štítem…no vulgarismus…ale s jednou věcí s ním musím souhlasit, ti největší hajzlové mají vždycky největší štěstí…mimo jiné taky má Mark štěstí, že mu Tom ještě jednu nenatáhl, no už aby to bylo! 😀
twe ten hajzl chce Dawídka k sobě že jo!?! to je swině! Impotentní swině!
Že by se třeba v Sylvii hnuly nějaký ty zasutý mateřský, nebo prostě jen člověčí city a trošku nám v tý tíživý situaci helfla? I když teda, upřímně řečeno, nevím jak. A tak hlavně že máme na svý straně Filipa, to je asi nejdůležitější. Neoškliví si nás, soucítí s námi, ale mohl by trošku přidat na tempu. 🙂
Ten Tom v tvým podání, ten je tak rozkošnej, když se vytočí. 🙂 Situace je sice vážná a téměř až zoufalá, ale stejně jsem se ohromně bavila, když vyletěl jak čertík z krabičky a chtěl si to s Markem vyřídit ručně, teda vlastně nožmo.:-) Prej, kde jsou tady nějaký vostrý velký nože? :))) Ale nedivím se mu, myslím, že bych taky byla schopná do toho hajzla ten nůž vrazit. A to jsem poměrně mírumilovná osoba.
Milá Janule, já ti budu ochotně klikat na jakoukoli anketu, kterou si vymyslíš, a neboj, vážně jenom jednou. :))) A ten maraton, ten je naprosto úžasnej, úchvatnej a bezkonkurenční, s nadšením si ho užívám a doufám, že hned tak nebude konec!!! :)))
Ten Mark mě dostal…takže on to dělá jen kvůli tomu, že nemůže mít děti? To je takovej blbec..já ho sice chápu ale na druhou stranu vždyť oni se o Davídka tak krásně starají, docela silný kafe tohle…Sylvie-ze začátku rozhovoru jsem z ní měla dobrej pocit a ke konci sem nevěděla za koho kope zda za dvojčata nebo za svého prohnilého manžela..Tak uvidíme.
Janulko pro tebe mám taky jednu výtku…jak to můžeš tak bezcitně ufiknout 🙁 I když lepší teď než třeba před tím co se bude dít v dalším díle 🙂 Úžasný díl, nakopl mě a těším se co s Markem udělají 🙂
Jeeeee já se taaak těším až se Bill a Tom spolu zase uvidí – i když to není zrovna radostná chvíle … I když je mi jich líto ! Snad až právníci odejdou tak Tom Billovy řekne o Bedovy a apoň trošku ho uklidní ..
Mark by potřeboval napráskat ! Ale on mu Tom dá co proto – doufám !? Já se tak těším na další dílek téhle skvělé povídky ! Ať už je zase neděle … A doufám že Markovy nebude pomáhat Sylvie ! Ta se mi zdála celkem vpohodě 🙂
PS: Janule ? Prosím tě nemohla by ses zeptat jestli to ještě někomu tak debilně vyskakuje když chce napsat koment ? Protože já vždycky když napíšu koment tak mě to pošle před tu zarázku "od 18ti" když kluknu na SOUHLASÍM tak mě to vykopne úplně na "neautorizovaný přístup" bo jak to tam píše .. a takhle mi to udělá asi 3x … Když sem psala na blog tak mi odepsali že nikdo jinej si na nic nestěžoval a že mám asi blbí připojení .. Tak jestli to dělá tak aby tam taky napsal .. jinak jako tohle mě už štve ! A promiň že tě s tím otravuju tady …
[9]: Kat, já nevím, jesli to ještě někomu dělá. Vím, že Teri.K se k nám nemohla dostat z mobilu, někomu to taky tohle dělalo, ale nepamatuju se, komu. Nejspíš bude nejlepší, když se na to zeptám lidí článkem, aby se ozvali a napsali, jaký maj problémy. Pak bychom to mohli společně řešit s blogem, pokud by to byla jejich chyba. Není mi jasný, jak by tohle mohlo dělat blbý připojení, to mi nějak technicky nesedí. Uvidíme.. v každým případě, zítra nebo příští tejden napíšu článek, tak uvidíme, co napíšou ostatní. J. :o)
Musím se přiznat, že až dodneška jsem tak trochu tápala ve tmách ohledně toho, jak to dvojčata nakonec hodlají s Markem vyřešit. Tedy samozřejmě, že pokud všechno klapne, přenesou se pomocí Bédy zpátky v čase a budou mít možnost některý věci napravit. Např. to uspokojivě vyřešit se sociálkou, aby se Bill nakonec nemusel ženit, naservírovat tehdejším dvojčatům, co je čeká a na co si mají dát pozor… Ale stále jsem si říkala, jak asi chtějí zastavit Marka. Samozřejmě můžou podniknout spoustu kroků, ale vždycky budou žít v nejistotě, že on pořád může proti nim mít nějaký důkaz, který může kdykoli zveřejnit. Pokud ho teda nehodlajíé zavraždit, což si nemyslím. A dneska, potom, co jsem si přečetla Markův rozhovor se Sylvií jsem pochopila moc důležitou věc. Díky tomu mám skoro jasno. Samozřejmě se moje teorie nakonec nemusí být pravdivá, ale myslím, že je přinejmenším hodně pravděpodobná. Přemýšlela jsem, jestli jí tu mám vyložit, ale nakonec jsem se rozhodla, že si jí nechám pro sebe, abych neovlivňovala ostatní a případně je nepřipravila o napětí, pokud by se ukázalo, že to nakonec spěje směrem, kterým se domnívám, že se to bude ubírat… 😉
Moc pěkné a chytře vymyšlené!
Pokouším se už asi popáté napsat koment, tak doufám, že se mi dneska už konečně odešle… Celou dobu mi to šlo a teď mě to pořád hází na úvodní stranu 🙁
K povídce… Jsem ráda, že to Filip vzal tak v pohodě, jak jsem očekávala. Ale ten Mark… To je takovej parchant. Jako chápu, že to, že nemůže mít děti, ho štve (to je asi slabý slovo, ale nechci být sprostá), ale neomlouvá to ani v nejmenším. A mám pocit, že se Mark snaží Davídka dostat k sobě, snad se pletu! Byla bych pro to, aby si to s ním tom vyřídil ručně, ale nic by tím nevyřešil, spíš by si přidělali problémy. Proto by bylo lepší, kdyby se za pomocí Bédy vrátili v čase a dali všechno do pořádku. Hlavně to se sociálkou, aby se Bill nemusel ženit. Snad se to nějak vyřeší a dospěje k šťastnému konci – Bill, Tom a Davídek spolu.
Tleskám, díl jsem četla už před pár dny, ale ty komenty mě vytáčí 🙁 Nevím, co se stalo. Těším se na dnešní další díl a na to, co sis na ně/nás vymyslela.
Konečne sa pohne riešenie dopredu. Som zvedavá ako sa zachová Sylvia, či sa nepostaví nakoniec z ľútosti na manželovu stranu… Tak rada by som bola keby už mohli byť Tomi Bill a Davídek znovu spolu. Chýba mi Bláznivá Veverka a obe Péra 🙁
Noo, na jednu stranu Marka chápu, že je naštvaný 😀 Sama se divím, že něco takového píšu, ale je to tak. Mě by taky děsně naštvalo, kdyby mě vykopli kvůli tomu, co vlastně celou dobu připravoval Bill, chtěl to udělat..tak co bych já jako jeho právník měla dělat? Odmítnout? A pak mu ještě nadají a sprostě ho vyhodí za to, že odváděl svoji práci. Ano, tohle chápu, že je na ně naštvaný a nemá je rád. Ale co nedokážu pochopit, je ta jeho pomsta. Ale možná to bude jen mou povahou – já jsem nikdy po pomstě neprahla, protože věřím, že se lidem všechno vrátí, ať to dobré nebo to špatné. Nesnažím se Marka nijak obhájit, protože to, co udělal je hnus, jen se jej snažím pochopit. Ovšem to, jak hnusně se teď chová nebo jaký je žárlivý k manželce..no, to z něj nedělá vůbec dobrého člověka a doufám, že se k němu Sylvie nevrátí. Teď může chvíli ´sekat latinu´, může cukrovat..ale povahu nezmění a myslím, že by za čas byl zase stejný.
Filova reakce na kluky mě vážně potěšila 🙂 Aspoň mají kluci dalšího člověka na svojí straně a hlavně aspoň se nemusí teď před Filem až tak skrývat.
Už vážně potřebuji, aby Fil změnil minulost! 😀
No, presne o tomto som hovorila – už nám ostáva len dúfať, že Markova drahá polovička je natoľko slušný a inteligentný človek, že Tomovi všetko povie a po prípade mu dodá ešte aj nejaký dôkaz a dvojčatá budú zachránené! :-p